Čtenářský deník - Matěj Suchánek
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Antoine de Saint-Exupéry se narodil 29. června 1900 v Lyonu. Byl to francouzský spisovatel, filosof, později i letec. Jeho matka se snažila, aby děti měly krásné dětství a proto trávily část roku u matčiných rodičů a část u matčiny pratety. Antoine chodil spolu se svým bratrem do jezuitské koleje. Už v dětství psal básně a obdivoval piloty letadel. V roce 1916 studoval na koleji ve švýcarském Fribourgu a složil zde maturitu. V roce 1921 nastoupil na vojenskou službu a na vlastní žádost byl přidělen k letectvu. Získal diplom civilního i vojenského pilota, ale roku 1923 byl vážně zraněn při nehodě. Nějaký čas se živil jako obchodní zástupce automobilové firmy Sauer a v roce 1926 úspěšně vydal první knihu, povídku Letec.
Jeho další díla jsou: Kurýr (také pošta) na jih (1929);
Noční let (1931);
Země lidí (1939) - literární cena;
Válečný pilot (1942);
Malý princ (1943);
Dopis rukojmímu (1944);
Citadela (1948) - nedokončeno.
31. července 1944 vzlétá z Korsiky směrem ke Francii, ale z tohoto letu se nevrátil. Existuje několik teorií o jeho smrti: byl sestřelen Horstem Rippertem, technická závada letadla, zdravotní indispozice nebo nedostatek paliva.
Malý princ - obsah
Na Sahaře ztroskotá vypravěč celého příběhu (Exupéry) a potká tam Malého prince. Malý princ žije na planetce B 612, která je veliká asi jako dům, na které jsou tři sopky (dvě činné a jedna vyhaslá). Každý den o planetku pečuje, vytrhává neustále zakořeňující se baobaby, které by, kdyby je nevytrhl, tu planetku rozdrtily.
Také si tam oblíbí růži, ale růže si neoblíbí jeho. Princ opouští planetku a poznává vesmír. Při své cestě navštíví několik dalších planetek s čísly od 325 až 330. Na těch planetkách potká krále, domýšlivce, opilce, byznysmena, lampáře a zeměpisce. Poté se vydá na planetu Zemi, kde potká hada, květinu, růže, lišku, výhybkáře a obchodníka. Nakonec se Malý princ vrátí zpět na planetku B 612.
Vydavatelství: Albatros; 94 stran + tiráž; 2002; přeložila Zdeňka Stavinohová.
Počet kapitol: 27; Žánr: (moderní) pohádka.
Otázky
1) Vypravěč je samotný Exupéry; Exupéry byl pilotem stejně jako vypravěč.
2) Planeta malého prince, protože na ní bylo hodně věcí, víc než na ostatních.
3) Má, ale musí se přestat stydět.
4) Není, ona totiž není vůbec ochočená.
5) Krásná a neskromná.
6) Konec je pesimistický.Takto pohádkové příběhy nekončí.
7) Jsou tam věci, které známe z moderní doby (letadlo, revolver,…).
8)
9) Kniha je to pěkná a zajímavá, nemůžu jí nic vytknout. Nejvíce mě zaujala postava Malého prince.
Povídky z jedné a druhé kapsy
Karel Čapek
Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. Byl to český novinář, spisovatel, dramatik, překladatel a fotograf. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit do Brna. Roku 1915 ukončil studium na filosofické fakulty v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži.
Pro svou nemoc nebyl odveden do armády a nemusel se účastnit bojů v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn. Brzy začal pracovat jako novinář, působil jako redaktor v několika časopisech: Národních listech, Nebojsa, Lidových novinách.. Napsal velké množství fejetonů, které později vycházely v různých souborech. Dále se vyjadřoval k aktuálním problémům – sloupky. Tento novinářský žánr vymyslel a jako první ho používal. Později byl také dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla a také prvním předsedou Československého PEN klubu.
Po Mnichovské dohodě a Benešově opuštění této země (1938) se stal terčem politických útoků – převážně od Čechů. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Zemřel 25. prosince 1938 na zápal plic několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Byl pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze.
Svoji literární tvorbu zahájil před první světovou válkou, zpočátku tvořil se svým bratrem Josefem, který byl především malířem. Jeho tvorbu velmi ovlivnila vědeckotechnická revoluce, v mnoha dílech vyjadřoval obavu, že jednou technika získá moc nad člověkem.
Próza: Zářivé hlubiny, Boží muka, Krakonošova zahrada, Továrna na absolutno, Krakatit, Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy, Hordubal, Válka s mloky.
Drama: Lásky hra osudná, Loupežník, R. U. R.(Rossum's Universal Robots – Rossumovi Univerzální Roboti) - v tomto vědeckofantastickém dramatu poprvé zaznělo slovo robot; Ze života hmyzu, Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka.
Cestopisy - nejdříve cestopisy posílal do Lidových novin, až později vyšly knižně.
Tvorba pro děti - Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek, Dášenka čili život štěněte.
Politická díla: Hovory s T. G. Masarykem.
Otázky
1) Kriminalistické případy ho fascinovaly, logické myšlení, dedukce.
2) Devatero pohádek.
3) Ano - Jasnovidec, Zločin v chalupě, Zločin na poště
4) viz otázky k povídkám
Otázky k povídkám
Poslední soud:
1) Protože bůh ví, jak on sám říká, všechno.
2) Okamžitý nástup do pekla na doživotí a to podle mě nestačí.
Hodnocení: Zajímavá povídka, zaujalo mě to, že i v nebi se soudí podle života souzeného.
Šlépěje:
1) Na neochotu policie řešit podobné případy, které pro ni nemají smysl.
2) Ten člověk, který stopy udělal, asi chtěl zmást policii a stopy velice důkladně zahlazoval.
Hodnocení: Velice zajímavá povídka, zaujalo mě řešení záhady.
Případ Selvinův:
1) Ano.
2) Špatné svědomí korunní svědkyně pomohlo obnovit proces a osvobodit vraha.
Hodnocení: Tato povídka se mi líbila; divil jsem se tomu, co všechno může způsobit touha po slávě a že i spravedlnost může být někdy slepá.
Rekord:
1) Že ten, kdo říkal, že údajně hodil kamenem, tím kamenem nehodil.
2) Při afektu se přestaneme ovládat a dokážeme např. dohodit kamenem dál.
Hodnocení: Tato povídka se mi moc nelíbila, protože je trochu brutální.
Tajemství písma:
1) Grafologie slouží k rozpoznání povahy člověka pomocí jeho písma; Ano; Může nám pomoci právě při rozpoznávání něčí povahy.
2) Ano.
Hodnocení: Tato povídka je pro mě zajímavá tím, jak Jansen analyzuje ten rukopis.
Básník:
1) Pomocí metafor;
2) Bouřka
hejno vran vzlétlo
nebem letí ohnivý šíp
dát si sprchu ve vaně
dunění bubnů nabírá síly
dřevorubci řádí v lese
Hodnocení: Tato povídka se mi taky velmi líbila; svědectví toho básníka bylo velmi vtipné.
Vydavatelství: Československý spisovatel; 165 + 150 stran + tiráž; 1985
Počet
kapitol: 24 + 24; Žánr: klasická próza
Psí srdce
Michail Afanasjevič Bulgakov
Michail Afanasjevič Bulgakov se narodil 15. května 1891 v Kyjevě. Byl to sovětský prozaik a dramatik 1. poloviny 20. století. Jako polní doktor skončil na Kavkaze, kde začal pracovat jako novinář. V roce 1916 absolvoval Lékařskou fakultu Kyjevské university a přestěhoval se do Moskvy. Psal divadelní hry, kritiky, povídky a několik překladů a divadelních přepisů. Během svého života byl znám především jako autor románu Bílá garda a souboru povídek Zápisky mladého lékaře. Na krátký čas byl Stalinovým oblíbeným dramatikem, což mu v roce 1937 zřejmě zachránilo život, když všichni spisovatelé, kteří nepodporovali stalinskou diktaturu, byli uvězněni nebo zabiti. Bulgakov nikdy nepodporoval režim a v některých svých dílech, např. v Psím srdci nebo Letu, se mu vysmíval. V roce 1929 byly všechny jeho práce včetně Bílé gardy zakázány. Bulgakov nemohl publikovat a většina jeho prací skončila v šuplíku na několik dalších desetiletí.
Právě v této době vznikl satirický román Mistr a Markétka publikovaný až třicet let po autorově smrti, v roce 1967. Tento román je považován za nejlepší ruský román 20. století a nejlepší sovětský román. V roce 1938 napsal Bulgakov dopis Stalinovi, kde požaduje povolení k emigraci, ale nikdy nedostal odpověď. Zemřel roku 1940 v Moskvě, kde je i pohřben.
Psí srdce - obsah
Příběh začíná na ulici, kde je bída z pohledu psů. Hlavního hrdiny se ujme doktor Filipp Filippovič, který ho odvede k sobě domů. Tam se Baryk (jeho jméno) zabydlí, ale potom přijde operace, při které mu doktor vymění chámovody a hypofýzu z těla nedávno mrtvého člověka. Po operaci dlouhou dobu pes spí a nereaguje, ale potom začne i komunikovat. Po probuzení začne být drzý a dokonce si zvolí své jméno: Polygraf Polygrafovič Barykov - chtěl totiž zůstat u svého původního jména Baryk; ale zůstane mu srst a některé původní vlastnosti: štěkání, chytání koček s během po čtyřech.
Vydavatel: Odeon; 206 + 15 stran legenda o psím srdci; 1989; přeložila Ludmila Dušková.
Žánr: sci-fi.
Otázky
1) I když po operaci se trochu chová jako pes, trochu jako člověk, tak pořád je to vlastně pes.
2) Ze začátku příběhu je vypravěčem pes, po operaci příběh vypráví doktor formou deníku a pokračuje formou příběhu.
3) Ze začátku každého kritizoval, když ho Filippovič vedl k sobě domů tak se modlil, aby ho Filippovič neopustil; v průběhu díla se vnitřní svět Baryka (Barykova) nemění, protože i jako člověk je to vlastně pes.
4) Horší - předtím byl Filippu Filippoviči za svou záchranu vděčný a jenom kousnul druhého doktora, zatím co potom uráží služku Filippa Filippoviče.
5) Dášenka čil život štěněte.
6)
17. února 2010
Dnes zase dělám to, co každou středu. Vstanu, nasnídám se, jdu na tramvaj, přijedu na gymnázium a přijdu do 4. patra. Jako 1. je hodina literatura. Potom byla matematika, dále zeměpis - museli jsme hledat volnou třídu, ve které se dá promítat. Následovala spojená angličtina, dále tělocvik a nakonec biologie. Po obědě jsem šel na hudební nauku. Ve třičtvrtě na čtyři a 5 minut jsem přišel domů, sedl si k notebooku a pokračoval ve psaní čtenářského deníku. Večer jsem se díval na comeback a potom jsem šel spát.
7) Ano.
8)
Zajímavá, ale náročná kniha; zaujala mě operace.
Nové Mikulášovy patálie - Sváteční oběd
René Goscinny
René Goscinny se narodil 14. srpna 1926 v Paříži Byl to francouzský spisovatel a scenárista kreslených seriálů s postavou Asterixe.
V roce 1928 rodina jeho přesídlila za prací do Argentiny. Goscinny vystudoval francouzské lyceum v Buenos Aires, poté krátce pracoval v New Yorku.
Po návratu do Francie počátkem 50. let 20. stol. se plně věnoval literární tvorbě. Společně s ilustrátorem Jean-Jauqes Sempé vytvořili postavu malého Mikuláše (Le petit Nicolas) jehož příběhy byly velice úspěšné. Goscinnyho však nejvíce proslavily kreslené příběhy s postavičkami Asterixe a Obelixe. Zemřel 5. listopadu 1977.
Otázky
1) Vybral jsem si ji proto, že již dříve jsem četl několik s Mikulášem. Příběhy Mikuláše jsou velice vtipné, popisují příhody francouzského školáka Mikuláše a jeho kamarádů během vyučování i mimo školu.
2) Povídka Sváteční oběd - představte si rodinný oběd v restauraci.
…Číšníci začali přinášet ústřice. „Dětem žádné ústřice,“ řekla teta Matylda, „dejte jim nějakou uzeninu.“ „ Proč nemůžu dostat ústřice?´´ křičel Eliáš. „Protože je nemáš rád, miláčku,“ odpověděla teta Matylda, která je Eliášova maminka. „Ale já je mám rád!“ křičel Eliáš. “Chci ústřice!“
Vrchní se rozpačitě naklonil k tetě Matyldě a teda Matylda mu řekla: „ Dejte malému pár ústřic.“
„To je ale podivná výchova,“ podotkla teta Dorotea. Tetu Matyldu to popudilo. „Drahá Doroteo,“ řekla jí, „dovolte mi, abych svoje dítě vychovávala podle svého. Ostatně, vy jako svobodná o výchově dětí nemůžete nic vědět.“ Teta Dorotea se dala do pláče a řekla, že ji nikdo nemá rád a že je velice nešťastná, tak jako to dělá ve škole Celestýn, když mu někdo řekne, že je mazánek paní učitelky. Všichni vstali a jali se tetu Doroteu utěšovat a do toho přišel vrchní s číšníky, kteří nesli spoustu ústřic. „Sednout!“ zvolal vrchní. Celá rodina si tedy sedla a já jsem si všiml , že tatínek se pokusil změnit místo, ale nepodařilo se mu to.
„Viděls?“ řekl mi Eliáš. „Já mám ústřice!“
Nic jsem na to neřekl a dál jsem jedl svůj párek. Eliáš se díval na ústřice, ale nejedl je.
„Tak ty je nejíš, ty svoje ústřice?“ zeptala se teta Matylda. „Ne,“ odsekl Eliáš. „Tak vidíš, že maminka měla pravdu,“ řekla teta Matylda. „Ty přece ústřice nemáš rád.“
„Mám je rád,“ rozkřikl se Eliáš, „ale nejsou čerstvé.“ „ Dobrá výmluva,“ usmála se teta Dorotea. „To není žádná výmluva,“ zvýšila teta Matylda hlas. „Když ten chlapec říká, že nejsou čerstvé, tak nejsou čerstvé. Ostatně mně se taky zdá, že mají nějakou divnou chuť!“ …
Vydavatelství: Albatros; 139 stran + tiráž; 2006; přeložila Tamara Sýkorová.
Počet kapitol: 4; Žánr: humorné povídky pro děti.
Na závěr
Malý princ - 1 - kniha se mi velmi líbila.
Povídky z jedné a druhé kapsy - 1 - povídky popisovaly zajímavé případy, jejich způsoby řešení a někdy překvapivé konce.
Psí srdce - 4 - bohužel mě kniha až na operaci nezaujala, protože je brutální a pořád se v ní nadává.
Svým spolužákům bych doporučil knihu - Cesta do středu země od Julese Verne.