Kniha
Život je vlastně jako kniha, jen si jí každej píše podle vlastního uvážení a rozhodnutí...
Áno, život je skutečně jako kniha s prázdnými listy, do které vkládáme svoje pocity,myšlenky, zklamání i štěstí..
Vlastně do toho vkládáme víc nežli si myslíme, nejen to napovrchu ale i kus toho uvnitř, záleží na přístupu k životu, vlastně záleží na takový blbostech až to je vtipný. Někdy vás rozesměje a zapíše se tak i do knihy úplná blbost, někdy prolomí ledy mezi lidmi co se nenáviděj taková drobnost až to zní jakoby to vlastně nebylo ani možné a ani pravda.
Někdo bere život vážně a nad každým slůvkem se zamyslí a s velkým nadšením poslouchá svoje okolí. Jiní zvolí ten přístup ( je možná občas jednodužší ) že jim je všechno jedno, ale otázkou je, co z toho je vlastně lepší, když se tyto dva odlišné pohledy spojí tak z toho vznikne vlastně Odpověd.
Odpovědí je to, že každý si může dávat jen sám svoje hranice, svoje omezení, svoje sny, svoje pravidla života a mít svoje názory. Svůj život.
Jenže někteří lidé to prostě nechápou a cpou nám svoje sny a svoje názory, né že nám jen řeknou jo takhle to vidím já atd , ale jsou zatvrzelí už jen v tom, že jen oni mají pravdu, přitom každej má svojí pravdu někde úplně jinde, každej totiž vnímá svět úplně jinak.
Jinak to vnímá politik, kterej má plat opravdu dá se říct za nic a člověk co pracuje v dolech za až směšné peníze.
Život a pohled na něj je opravdu jen na nás. I to zda uvěříme v osud a nebo v náhody. Všechno tohle je naše volba a je jen na nás jestli se necháme ovlivnovat od ostatních a nebo bude stále tím kým jsme.
Nejvíc mě dostávají ti arogantní lidi co si myslí, jak jsou nejlepší, nejchytřejší a nejkrásnější v jednom. Jo, znám pár takovích lidí a dokonce jeden z těch lidí býval mým dobrým přítelem, když bych sáhla ještě do těch dob, kdy jsme chodila do šesté třídy tak vlastně dva lidé. Ale jednoho člověka vídám dotedka každý den.
Pokaždé když ho uvidí tak z něj nemám dobrý pocit už jen díky tomu, že vím jaký sobec to vlastně je, že kope jen za sebe, jo možná je to v týhle době potřeba ale je sobeckost a sobeckost... Jedna je když prostě makame za to co chceme pro sebe, ale nezapomínáme že tu jsou i jiní lidé a máme je rádi atd a ta druhá věc je, když všechno děláme jen pro sebe, když v každou chvíli machrujou jak všechno vědí a říkají že vědí že jsou chytrý, kdyby to byla alespon pravda, ...
END :)