Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet …
Komentáře
Přehled komentářů
Je to pěkně napsané. Chtěl bych se zeptat, jak se má člověk připravovat na onu velkou chvíli, kdy má splnit svůj zvláštní úkol v Božím plánu.
Dodávám, že kniha Ester je pro mě důkazem Božího velkého myšlení, které se neomezuje na jeden postoj nebo styl: Ester, Nehemiáš, Ezdráš (příp. ještě Daniel a Mordokaj) - stejná doba, hodně jiné chování.
Re: Otázka
(Jakub Dvořák, 5. 3. 2013 14:05)
Děkuji za Vaši reakci.
Jinak, bratře, ano, to je ta otázka - jak? Mě na tom fascinuje právě nemožnost si ji zodpovědět. Pokud bychom řekli, že "tak a tak", pak by to byla jen jedna lidská možnost, s níž můžeme počítat, ale skutečná boží vůle vždy překvapí. Jistý můj známý po nějakém zdravotním školení nosil u sebe pytlík cukru, co kdyby potkal někoho v diabetickém komatu. Myslím, že ho nikdy nepoužil. Mně se to stalo, já u sebe cukr neměl, ale onen známý možná mezi tím minul spousty výzev, které třeba ani nezaznamenal, jelikož čekal, až někdo upadne do komatu.
Ester si asi také ničím podobným hlavu nelámala. Užívala života. Jediná příprava asi spočívá v tom, počítat s tím a být tomu otevřen. Konkretizace takové přípravy by nás naopak uzavřela. Pokud jste si položil takovou otázku, pak má kázání dosáhlo svého cíle.
Re: Re: Otázka
(Ondra G., 5. 3. 2013 21:07)
Přiznám se, že jste mě překvapil. Už delší dobu pasu po tom, co ze zbožného života (ve smyslu jaká praxe, praktikování denní zbožnosti) je pro evangelíka přijatelné. Zatím mé hledání nebylo až tak úspěšné.
Rád bych s Vámi polemizoval v tom smyslu, že na těžké chvíle se má člověk připravovat v dobách klidnějších. Přehnaně řečeno: Kdyby Ester opravdu jen užívala života, nemusela by se vůbec naučit mluvit. A jak by potom mohla splnit plán pro ni připravený?
U Ester šlo o výkon, který vyžadoval víc než mluvení. Potřebovala důkladnou znalost etikety perského královského dvora, potřebovala schopnosti organizační (tři hostiny pro krále za sebou se nevyloupnou z oříšku), potřebovala ženský půvab a dovednost s ním zacházet. Ale nejen to - pro samotné rozhodnutí potřebovala i víru. A jak se víra živí?
Na jedné přednášce pro mládež přišla řeč na otázku elementární důvěry rodičů a dětí. Odpověď? Jestli ti mají rodiče věřit, plň, co jim slíbíš, a nelži. Jak se tvoří elementární důvěra mezi námi a nebeským Otcem? Jak máme pečovat o svou duši, cennost nad všechny poklady světa? Jak se máme modlit? To jsou základní otázky života křesťana, ne nějaké potlačování otevřenosti. Chápu, že pro řadu evangelíků může být tato praxe natolik samozřejmá, že považují za pohoršlivé se o ní bavit. Ale podle některých Vašich textů jste sám kritikem takového přístupu.
Re: Re: Re: Otázka
(Jakub Dvořák, 6. 3. 2013 21:25)
Co se týče Vaší "polemiky", nic proti, ale vše, co jmenujete, je jaksi necílené: Ester se neučila mluvit, aby jednou v pravý čas otevřela hubu; dvorské intriky a zvyky studovala, aby přežila sama (viz její váhání); půvabná byla pro sebe samotnou, z důvodů eroticko-reprodukčních.
Ani my nevíme, co k čemu z našich nadání může posloužit. Mnohé z toho, co jmenujete (zejména půvab), by nikdo s nadáním k nějakému významnému úkolu zbožné povahy ani nespojoval. Jak píše Pavel, žádná naše práce není v Kristu marná a ani malými službami nemáme pohrdat. Proto také nemůžeme vědět, co k čemu může jednou posloužit. Úhrnem je tedy třeba vydat všechno, ne něco konkrétně.
Jinak si myslím, že právě hledání křesťanské αναστροφη (anastrofé), jakéhosi křesťanského životního slohu, je jednou z cest z krize ČCE i křesťanstva vůbec. Ale hledání; nemusí to nutně spočívat v modlitebních chvilkách, svících na stole i pod stolem, postech a jiných úkonech, které si s tím lidé spojují. Držme se následování Krista, hledání Božího království.
Re: Re: Re: Re: Otázka
(Ondra G., 8. 3. 2013 20:38)
Odporujete si: na jednu stranu píšete, že si máme prostě užívat života a být otevření, na druhou stranu zase, že ani malými službami nemáme pohrdat. A řešením není nějaký křesťanský sloh, ale moje osobní odpověď a odpovědnost. Jako křesťan mám povinnost se připravovat zcela konkrétním způsobem; brát na sebe plnou Boží zbroj, nepohrdat malými začátky, budovat víru od mléka až k hutné stravě, jak ji budu moci snést. Líbí se mi Váš důraz na svobodu, protože správně chrání před tím, jak by tuto snahu rád zneužil ďábel - udělat z nás stylové křesťany na jedno brdo, všichni vysokou školu (nebo zas žádnou, to je jedno), všichni vzorné rodiny se dvěma dětmi (nebo chudé s osmi), všichni za Schwarzenberga proti Zemanovi nebo naopak. Ale tam, kde by Váš důraz dusil osobní aktivitu, je třeba dát stopku. Ne pouze otevřenost, ale konkrétní činy nás povedou k Pánu. Co odpovídal Jan Křtitel, když vysvětloval obrácení? Žádné vnitřní záležitosti, žádné systémové rebelie, ale konkrétní kroky od hříchu k ctnosti, k Bohu. Je třeba denně otvírat Písmo, ale je třeba také denně ho zavírat a činit, co jsme pochopili.
Možná s tím vším souhlasíte a řeknete, že jsem Vás špatně pochopil. Dobrá, třeba Vy to tak nemyslíte, ale já to ve Vašem textu slyším. Berte tedy mé výtky prosím jako výtky autorovi kázání a nikoli Vaší osobě.
Re: Re: Re: Re: Re: Otázka
(Jakub Dvořák, 10. 3. 2013 17:01)
Musím přiznat, že ve Vaší reakci nepoznávám nic z toho, co píšete.
Předně nevím, v čem je rozpor, leda v nepořádném čtení. Nikde jsem přece nepsal, že si jen máme užívat života. Ale v souladu s Lutherem si myslím, že Pánu patříme i v takových chvílích, kdy si "jen užíváme života". To jsou ty malé služby. To je i to, co bych nazval "liturgií všedního dne". Narozdíl od T. Molnára, jehož laici (avádím !? Viz http://www.evangnet.cz/diskuze/prehled/forum/cce/krize_cce/) slouží tím, že rovnají zpěvníčky a navrhují v práci netradiční řešení, já si myslím, že stačí, když to, co děláme, Pánu děláme, a děláme to upřímně a poctivě.
Křesťanský sloh není řešením, ani popřením osobní odpovědi a odpovědnosti. Ale křesťany nejsme jen my a jen sami za sebe.
Hledání křesťanského slohu a "styloví křesťané"? Kde jste tohle sebral!? Ale jistě, že víra v Krista upravuje život, což má i své konkrétní důsledky - některé obecné, jiné specifické. Už proto nemůžeme ani předvídat, co u koho konkrétně bude tím, co musí v jistý okamžik vložit "Bohu na oltář".
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Otázka
(Ondra G., 16. 3. 2013 13:34)
K tomu rozporu: Užívat si života není totéž co malé služby. Když sedíte u knížky a někdo vás poprosí, abyste mu něco podal, je to možná ještě obojí. Ale když vám to řekne popáté, už to není vůbec užívání, ale je už to jenom ta malá služba.
Že si máme jen užívat života, jste napsal slovy "Ester si asi také ničím podobným hlavu nelámala. Užívala života. Jediná příprava asi spočívá v tom, počítat s tím a být tomu otevřen. Konkretizace takové přípravy by nás naopak uzavřela." Já naproti tomu tvrdím, že je třeba mít kromě otevřenosti i vizi a cíl.
Styl kritizuji proto, že jste napsal "Jinak si myslím, že právě hledání křesťanské αναστροφη (anastrofé), jakéhosi křesťanského životního slohu, je jednou z cest z krize ČCE i křesťanstva vůbec." Jestli anastrofé není styl (sloh je styl), pište česky.
Otázka
(Ondra G., 2. 3. 2013 14:06)