Otevřený dopis Filipa Outraty Tomáši Halíkovi
Vážený otče Tomáši,
před více než patnácti lety jsem u vás v kostele Nejsvětějšího Salvátora obdržel svátost křesťanské dospělosti, biřmování. Naučil jsem se od Vás mnohému, zejména otevřenému pojetí křesťanství, které spojuje pochopení pro hluboká tajemství teologie s citlivostí pro zákoutí lidské duše. A také tomu, že víra nemůže být do sebe uzavřená, ale přirozeně se spojuje s angažovaností ve společnosti, v oblasti sociální a občanské.
Právě proto Vám nyní, v situaci hlubokého a bolestivého rozdělení naší společnosti po prezidentských volbách, adresuji tyto řádky. Při bohoslužbě den po skončení voleb jste proti sobě postavil příznivce obou kandidátů jako stranu dobra a stranu zla, jako na jedné straně menšinu, která v sobě nese veškerou naději, na druhé straně temnou masu, která nestojí za pozornost, za úvahu, za zmínku. Dále jste mluvil o tom, že tato strana dobra, stoupenci Karla Schwarzenberga, jsou lidé mladí, vzdělaní, studenti a vysokoškolští pedagogové. Na té druhé, temné straně jsou zřejmě jen lidé staří, nevzdělaní, neperspektivní.
Velmi mě mrzí, že zrovna z Vašich úst bylo slyšet takto zjednodušující pohled na společnost. Před kázáním jste četl text Lukášova evangelia o prorocké radostné zvěsti směřující k chudým, zajatcům, slepým a zdeptaným. Mrzí mě, že jste pak nepřipomenul také ty, kdo nevolili kandidáta této vlády právě proto, že jsou sociálně slabí a ohrožení, zdravotně postižení, vydaní na milost a nemilost zvůli druhých. Mohu Vám potvrdit, že i mezi nimi jsou lidé vzdělaní, přemýšliví, zodpovědní, dokonce i mladí. I oni mohou být nositeli naděje, i oni si zaslouží, aby se s nimi počítalo. I oni si zaslouží pozornost.
Domnívám se, že je zvláštním úkolem a odpovědností duchovních, a vůbec všech věřících lidí, aby se vždy pokoušeli být usmiřovateli, tvůrci pokoje, aby překonávali hradby neporozumění, netolerance a nezájmu. Zvláště v dnešní době je nesmírně zapotřebí lidí, kteří nehloubí další příkopy, nevykreslují skutečnost pomocí černobílých schémat, dokážou citlivě vnímat různost.
Věřím, že máte všechny předpoklady být jedním z takových tvůrců pokoje, vnímavých a citlivých k tomu, co se skutečně odehrává ve společnosti, ne jen v jejím omezeném výseku. Velmi bych Vám i nám všem přál, abyste tohoto svého daru dovedl dobře využívat.
S pozdravem a přáním všeho dobrého,
Filip Outrata
V Praze 27. ledna 2013
Odpověď Tomáše Halíka
Milý Filipe,
díky za Váš kritický ohlas. Uznávám, že jsem v okamžiku velkého zklamání nad výsledkem voleb mohl užít slov, která působila tak, že vidím situaci příliš černobíle – což, jak víte, nebývá můj styl. Dostávám nyní z více stran výzvy, abych napomohl svou autoritou opětnému sjednocení společnosti. Chápu je, přemýšlím o tom – avšak obávám se, aby příliš laciný pacifismus příliš rychle nezakryl to, co se podle mého názoru kolem voleb ukázalo: že tu jsou opravdu dvě velmi odlišné politické kultury.
Nemohu přehlédnout podivné souručenství v táboře „zemanovců“ či odpůrců Schwarzenberga – komunisté, populisté z ČSSD typu Jandáka či Zaorálka a odborových předáků, Klausova rodina s jeho Jaklem a Hájkem, fašistoidní ultrakatolíci z D.O.S.T. a mezi umělci hlavně konzumní baviči a estrádní hvězdy; nenašel jsem tam dosud nikoho z těch, kterých si vážím. Podobně to vidím mezi kněžími – přátelé z disentu a lidé ekumenicky otevření podepsali výzvu na podporu KS, avšak jistá část kléru, která ráda sebe i jiné děsí židozednářskými spiklenci a čtou Bartoše, Světlo a lefebristické Te Deum, spatřují zas v Zemanovi lepší alternativu.
Naopak mezi podporovateli Schwarzenberga vidím především studenty, kteří touží po změně mocenského kartelu z dob opoziční smlouvy a vnímám tam velký mravní a intelektuální potenciál. Mezi voliči Schwarzenberga jsem našel lidi, kterých si vážím na krajní levici (Uhl), na „levostředu“ (Pehe) i mezi konzervativci (Piťha a mnozí jiní), není to dilema mezi pravicí a levicí. Cítím velkou zodpovědnost především za to, aby onen vzmach zejména mladé generace a občanských iniciativ, který jsem zaznamenal kolem smrti Václava Havla a který se nyní semknul kolem Karla Schwarzenberga, nevyzněl do prázdna a aby Klaus a jeho kamarádi se nadále nevysmívali slabosti „pravdoláskařů“. Možná, že Hospodin nenaplnil naši politickou naději nyní proto, abychom ji neupínali k politickému vítězství jednoho člověka, ale proměnili v další úsilí o alternativu k oposmluvníkům.
I já věřím, že Zeman přes všechny své vlastnosti nemůže být horší prezident než byl ten, kterého jsme si nyní dosti užili, věřím v jeho upřímnou touhu po změně politiky k Evropě, což pokládám za jeden z nejdůležitějších kroků k uzdravení země z klausovských poškození. Doufám, že vazba na Rusko nebude hrát příliš fatální roli v jeho jednání. Ne, neuvažuji o emigraci a budu rád, když mne Zeman jako prezident pozitivně překvapí. Ale nemohu přehlédnout a rychle zapomenout hrubé morální fauly, jimiž Zeman a jeho tým první přímou volbu proměnili v stoku nechutností, nemohu přehlédnout usměvavého Šloufa, který se hned vynořil a který ho tím usvědčil z jedné z mnoha lží, nemohu přeslechnout trvající aroganci vůči novinářům hned v prvých slovech po volbě…
Obávám se, že země je reálně rozdělená,obávám se, že ač nejde o souboj nebe-peklo, jde přece jen o dvě morálně a intelektuálně zcela odlišné kultury a že já opravdu stojím jednoznačně na jedné straně a nemohu jinak. Jistě i mne zkušenosti z kampaně určitým směrem posunují. Také proto vítám slušný dialog s lidmi, kteří se na dnešní politickou scénu dívají jinak než já, protože samozřejmě mohu být příliš zaujatý a mohu se mýlit. Možná tento upřímný a poctivý dialog a kulturu úcty k odlišně smýšlejícím potřebujeme ještě více, než jen líbivé výzvy k okamžitému usmíření a příliš lehké jednotě – a děkuji Vám za podnět k němu.
Přátelsky Váš
Tomáš Halík
V Praze 28. ledna 2013
Komentáře
Přehled komentářů
Milý Filipe,
Tvá reakce na p.prof.Halíka a jeho vyjádření obav o naši společnost ve mne vyvolává dojem, že právě Ty patříš k voličům p. Zemana, a tím se tedy dotkl i Tebe. V tom případě této strany vzdělaných, citlivých, přemýšlivých aj. lidí, jak popisuješ, je mi hluboce líto a nenapadá mne pro ně jiné synonymum než, že jsou hlavně naivní, nezkušení, zapomínající, pohybující se mimo realitu, jsou špatnými čtenáři lidských duší, historie a charakteru. A budu se modlit, aby brzy prozřeli, odhalili, připomněli si r.1948-89, porovnávali podstatné a uzřeli viditelné. Snad jim p.prezident Zeman brzy napomůže a otevře mysl svým chováním, výroky, populismem a demagogií sám, zatím se mu to úspěšně daří a má dobře nakročeno. Pana prof.Halíka nikdo nemusí školit či zkoušet z poznávání lidských duší. On sám bolševismus, komunismus a ruskou diktaturu zažil na vlastní kůži, na rozdíl od nás, i Tebe, Filipe!
V těchto volbách zvítězila též oslava hlasitých pitek a "zbošťování" alkoholu, které je tak příznačné pro naši společnost. Už by chtělo vystřízlivět, konečně abstinovat, přát druhým jen dobré, nezávidět, nezesměšňovat, neponižovat, neposmívat se, neurážet, být pokorný, naslouchající. A ať se snažím, jak se snažím, toto mi u MZ neobjevuji.
Z Tvé reakce se však o naši spol. bojím o to víc, když i Ty jsi ještě neodhalil podstatné a vznášíš se kdesi...Ano, křesťan má smiřovat, ale měl by též varovat a být obezřetný.
Snad kdybychom měli krále, byla by přítomna alespoň elementární noblesa a slušnost.
Re: neakademická poznámka
(Martin Danihelka, 27. 5. 2013 23:11)Takhle: Jakožto cesta do hlubin duše českého sluníčkového lidičky to přináší cenný materiál v syrovém stavu. V tomto smyslu za tento diskusní příspěvek díky. Pokud má vypovídat něco o tom, jaké postoje, ideologémata a jaký sociální potenciál málem v lednu zvítězily, ježí se z toho vlasy hrůzou. Že by někdo tolik let po listopadu 1989 pochopil o podstatě demokracie tak strašně málo jako Veronika Bendová???
Salvátorské meditace
(Martin Danihelka, 27. 3. 2013 17:07)
Snad všechny nevšední osobnosti mají své jaro, léto, podzim a zimu. Tomáš Halík byl nevšedně zajímavý v 90. letech (tehdy jsem byl ještě klouček). Jakmile se zamotal do politiky světské a církevní, jako by začal sám sobě protékat skrze prsty. To jsme společně s mými přáteli cítili, když jsme s nelibostí četli v roce 1999 Halíkův manifest Impuls ´99. Najednou jsme viděli tohoto hlubokého intelektuála vstupovat do mediální povrchnosti - a na této cestě se už nezastavil. Čechy jsou totiž zemí, kde i vynikající intelektuálové schopní v mnoha oborech jsou schopni blábolit úplné blbosti, pokud jde o politiku. (Farářů ČCE se to týká trojnásob.) Systematicky a konsekventně reflektovat politiku je v Čechách schopno asi pět lidí. Ostatní myslí, že politika je jakási elementární srdcová záležitost, ve které jde o to zmobilizovat "všechny slušné lidi dobré vůle" proti Zlu. Co je Dobro, co je Zlo, oni nevědí, každou sezónu jsou v jejich naraci tyto hodnoty obsazeny jinými figurami a ideologiemi - ale jsou si jisti, že oni sami jsou určitě dobro...
Příspěvek Filipa Outraty také vyvolává otazníky. Přinejmenším je naivní očekávat od Halíka a halíkovců sjednocující kompetentní "slovo do naší situace". Tomáš Halík naprosto není v pozici někoho, kdo by byl "nad stranami" a schopen zde náročné sebereflexe. Na druhou stranu nemusí mít F. O. mnoho obav, že jeho duchovní mistr výrazněji přispívá k rozdělení a nesmiřitelnosti v české společnosti. Tomáš Halík je mediální figura, mezi stovkami dalších - ale platí za to tím, že mu čím dál méně lidí vážněji naslouchá a čím dál méně lidí se při zaslechnutí jeho hlasu vnitřně ztiší...
A propos, to rozdělení české společnosti na dvě nesmiřitelné poloviny, na dvě různá Česka... To je přehnané komukoli sugerovat! Co my, pro které byl Zeman i Schwarzenberg na Hradě do té míry obludná vidina, že jsme na druhé kolo rezignovali? Co ti, kteří sice ve druhém kole volili, ale bez víry a jen se zacpanými nosy? Co ti, kteří tento souboj z jakýchkoli důvodů neprožívali a šli raději na lyže?
jako že si Halíka jindy vážím,
(Aleš Wrana, 29. 1. 2013 16:39)tady je mi z těch jeho keců smutno. Mladý muž se mu svěří, že z nedělního evangelia slyšel možné zdůvodnění, co lidé očekávají od levicového prezidenta Zemana, že jej asi volili ti, kdo si připadají současnou vládou opomíjení. Vlastně Halíka jako vlivného kazatele upozorní, že ve svém kázání možná evangelium překroutil. A Halík tu výtku vůbec nepostřehne a mele dál to svoje...
Re: jako že si Halíka jindy vážím,
(Ondra G., 30. 1. 2013 20:05)Přesně kvůli Halíkovi a jemu podobným jsem volil Zemana. Charakteristiku této skupiny sice trochu zjednodušeně, nicméně přiléhavě podává pan Hampl na Neviditelném psu http://neviditelnypes.lidovky.cz/politika-milos-nixon-zeman-ddl-/p_politika.asp?c=A130128_111822_p_politika_wag
Je země rozdělena? A co je na tom špatného?
(Jakub Dvořák, 29. 1. 2013 18:02)
Nezaznamenal jsem výroky Tomáše Halíka, takže nemohu posoudit, do jaké míry je výtka Filipa Outraty oprávněná. Sám Halík to však uznává.
Zaráží mě však, že po celou dobu slyším z různých úst (Klaus, Nečas ...), že by snad byla naše země "bolestně rozdělana"? Moc tomu nerozumím.
Volili jsme s manželkou Schwarzenberga, vypadáváme však ze statistických přehledů tím, že jsme nízkopříjmoví, sociálně slabší (nestěžuji si) a manželka postižená (tedy i dplativší na Kalouskovy "reformy").
Náchod byl navíc silně proschwarzenberovský, sympatizanti Zemanovi byli v menšině. Nikoho z nich jsme nekamenovali, ale spory byly, to je pravda. A je to dokonce moc dobře. Jako středoškolského učitele mě mile zaskočili naši studenti, kteří, jindy apolitičtí, se pustili živě o své vůli do agitací pro své kandidáty, ve 2. kole tedy hlavně pro Schwarzenberga. Kdyby nic jiného, přinesla přímá volba prezidenta živé diskuse i se studenty, kteří dosud voličského věku nedosáhli! Společnost se probudila z letargie, a to vnímám jako hlavní přínos, který bychom neměli opouštět.
Nezaznamenal jsem tedy žádné vraždy a škrcení (snad jen jedné naší studentce na jednou nádraží kvůli placce se Schwarzenbergem hrozili) kvůli polkitickým preferencím. Živou agitaci, tu ano, a to je v pořádku.
Pluralitní, demokratická společnost je založená na sporu, je pro ni příznačný. Že spolu diskutují (někdy i dost ostře) stoupenci různých pozic? Kdo chce mír, ať se vrátí do dob normalizace, nebo ať si zajde na hřbitov, jeho obyvatelé se s nikým nehádají.
Sám spor není špatný a je příznakem jistého oživení. Navíc se držím středověké křesťanské morální zásady, podle níž je "spravedlivá válka lepší než nespravedlivý mír".
Spor k demokratické společnosti patří; záleží jen na prostředcích, jakými se vede. Jen ty mohou být mravné či nemravné; sám spor však problematizovat nelze.
Byla-li slova Halíkova taková, jak píše Outrata, byla unáhlená. V posledu s ním však souhlasím, že nelze vzývat "jednotu" jako nějakou morální maximu, být vždy za každou cenu "mírotvorcem".
neakademická poznámka
(Veronika Bendová, 20. 5. 2013 1:28)