Úvahy
Populismus je nebezpečím pro civilizaci
Kultura, politika i náboženství vždy čelily nebezpečí populismu. Je projevem úpadku civilizace, protože ji nerozvíjí, ale oslabuje. V současné době je populismus velmi rozšířen a jeho vliv roste. Situace v mnohém připomíná úpadek velkých civilizací, jako byla Římská říše.
Ignorace reality, egoismus, nedostatek pokory, lenost myslet, namyšlenost a rozmazlenost, to je půda pro populismus. Uvědomuje si to však jen málo lidí.
Jeho problém je ve struktuře obyvatel. Lidé jsou různí, liší se ve všem, a zejména v zájmech, stupni poznání a kulturnosti. Podle principu podobnosti se zajímají hlavně o jim podobnou úroveň.
Problém je, že těch, kteří mají vysokou kulturní úroveň, je velmi málo, ač mají často pro své schopnosti vysoké postavení a tedy vliv. Těch, kteří nejsou tak kulturně vyspělí je však mnohonásobně víc. Paradoxně tak populismu nahrává demokracie, kde všichni mají stejný hlas.
Z rozdílných zájmů neustále vzniká boj, na který doplácí jeden nebo druhý. Masovost však stále zesiluje svůj vliv. Mnozí se přestali stydět za svou omezenost a dávají ji hlasitě najevo jako přednost.
Faktem je, že dnešní životní styl je hodně náročný a stresující. Lidé proto usilují o relaxaci a na kulturní rozvoj jim chybí vůle i síla.
Populismus je rozvojem komunikačních technologií velmi usnadněn. Lidé nehledají objektivitu, ale to, co je jim hodí, co potvrzuje jejich názory. Co se jim nelíbí, to ignorují. Lež je tedy často populárnější jez pravda.
Přání je tedy daleko populárnější než skutečnost sama, jež bývá dosti nepříjemná, zvláště jednodušším lidem. Je i příliš složitá, což odmítají chápat. Myšlení je bolí. Chtějí jednoduchá řešení, která dosáhnou toho, co se jim líbí. To věděli všichni diktátoři. Co na tom, že se to nikdy nepovede....
Nepříjemné se zamlčuje, uhýbá se před realitou, vymýšlejí se různé kličky jak problémy utišit. Racionalita je nahrazována emocemi.
Synonymum pro populismus je vulgarizace. Ta snižuje kvalitu kultury, politiky i náboženství a nedá se s tím moc dělat, protože ji podporuje příliš mnoho lidí.
Je sice zjevné, že jde o vulgarizaci, ale není sil se jí postavit, ba ani o ní mluvit. Spíše se jí podřizuje více a více lidí, protože si uvědomuje její sílu. Současná silně zvýšená agresivita v kombinaci s hloupostí a bláznivostí situaci zhoršuje.
Bojovat s populismem lze tím, že se o něm mluví, jaké problémy způsobuje. Nejvíce se o populismu mluví v politice, méně v kultuře, ale vůbec se nepopisuje v náboženství.
V politice byl jasným příkladem populismu fašismus i komunismus. Oslovil široké vrstvy, které byly za jeho ideje a sliby ochotny položit život, ač to byly od počátku zjevné nesmysly, které neměly naději na trvalou existenci, protože popíraly základní fakta.
Ale i v současné době je populismus dobře vidět např. v USA a Velké Británii. Politikové se zaměřují na povrchní přání obyvatel po blahobytu a neřeší následky, např. ekonomickou, kulturní či klimatickou krizi, jež se tak postupně zhoršuje.
O populismu v kultuře se bohužel mluví daleko méně, takže všeobecná úroveň zejména mládeže je ohrožena. Kde jsou ty doby, kdy kultura měla za prioritu rozvoj osobnosti. To už dávno není populární.
Populistická kultura se zabývá povrchní zábavou plnou banalit. Zpěváci neumí zpívat, herci neumí hrát a kupodivu to nikomu nevadí. Nabídka odpovídá poptávce, tj.co nejvíce násilí.
Vůbec se však nemluví o populismu v náboženství, ačkoliv je v něm nejsilnější a bylo tomu tak i v dávné minulosti. Církve a duchovní společenství ignorují podstatu svatých knih a vymýšlejí si pohádky a rituály, jen aby oslovily co nejvíce lidí sliby, jež nemohou splnit.
Víra je zde podávána jako přání, které usiluje o to, co nám chybí. Vzniká jakási tragikomedie či parodie na náboženství, která se plete do politiky i sociální práce.
Modlitbami si prý svá přání můžeme splnit, ale nikdo nečeká, že se to opravdu stane. Bůh je v nich jen jakási mýtická postava, jež existuje jen v knihách a představách.
V historii bylo mnoho hnutí za obnovu církve, ale neměly velký dopad. Hlubším náboženským otázkám totiž rozumí jen velmi málo lidí a ti byli a jsou ignorováni, protože říkají nepopulární skutečnosti.
Tři hlavní iluze o mystice
Věřící všech náboženství jsou plni naivních názorů. Velmi rozšířenou iluzí je, že účelem náboženství je umravňování, vyhnutí se hříchu. Je to pozůstatek Starého zákona. V Novém zákoně je to mnohokrát popřeno jako neúčinná snaha.
Nový zákon je o přijetí Boha a Jeho moci, zesílení Jeho vlivu v člověku, jež očišťuje a pozvedává. To je věřícím tak nepochopitelné, že se stále drží jen moralismů. Znovuzrození z Ducha, kromě několika výjimek z kterých se stali někteří svatí, zůstalo jen zbožným mýtem, jemuž nikdo ve skutečnosti nevěří.
Spíše se věřící bojí Boha a myslí si, že víra, kterou budou dělat podle svých představ, je zbaví všech problémů.
Mystika, jako nejvyšší stupeň duchovnosti, tedy živý vztah mezi lidským a božským, není žádnou iluzí, není vůbec snadná a jednoduchá. Důvod je prostý, holou definitivní realitu je daleko těžší přijmout než názor, který jsme si vymysleli, aby nám vyhovoval.
Duchovní zákony jsou proto často pro nás nepříjemné. Odmítáme je přijmout a tak odmítáme i Boha. Proto je tak málo těch, kteří je znají. Patří do esoteriky, ale té skutečné.
Mystika v pravém významu slova, tedy nikdy nebyla, není a nebude populární.
Dokonce upadá zájem o její populární formu, ještě v 90.letech velmi rozšířenou. Je za tím i nezdar metod popularizátorů mystiky. Oslovili množství lidí, ale nikomu se nepodařilo dosáhnout toho, co jim slibovali, tedy nirvánu, samadhi atd. Nic takového totiž nemůže existovat. Odporuje to duchovním zákonům.
O mystiku se totiž lidé zajímají hlavně proto, aby získali co chtějí, bez ohledu zda je to vůbec možné. Chtějí si naplnit své sny. Bohužel skutečná mystika je úplně jiná než představy o ní, takže většina přání zůstanou nenaplněny.
Nejčastějším takovým mýtem je, že mystika přináší klid mysli, vyrovnanost, naplnění a ukončení bolestí a starostí. Je tomu právě naopak, jak popisuje bible, zejména Nový zákon, rovněž životopisy mnoha skutečných mystiků. Nikdo z nich neměl lehký život. Ne nadarmo je symbolem křesťanství kříž, což je utrpení.
Přijmout Boha v Jeho Velikosti plné paradoxů je navíc tak těžké a ohromující, že ani nemůže nikoho nechat v klidu. Navíc mystik je stále jen člověkem a mimo meditace nechápe supersložité duchovní zákony, protože na to nemá schopnosti.
Druhým častým důvodem, proč se laikové zajímají o mystiku je i to, že svůj život považují za těžký a nepříjemný. Chtějí se ho zbavit, dokonce i příštích inkarnací, jak slibuje buddhismus či hinduismus.
Křesťanství slibuje odejít po smrti do věčnosti Ráje, což také není reálné, protože to odporuje duchovním zákonům. Většina lidí, i věřících, se rodí opět zde a jen málo jedinců pokračuje do vyšších civilizací ve věčné a nekonečně Cestě k Bohu.
Třetí častou iluzí je, že mystika je jakási mýtická exotická zábavu, kde si může každý vymyslet cokoliv a platí to. Kritika čehokoliv je zde nežádoucí.
Nahrává tomu exotika Indie, Nepálu a Tibetu. Svatí mužové také vypadají velmi exoticky a to vzbuzuje zvědavost, i jejich zvláštní výroky a činy. Tito tzv.mystikové si vymýšlejí podivné způsoby životního stylu i meditací, jak se dostat k tomu, co si přejí. Hrají si s tím jako děti na pískovišti.
To jsou povrchní, dětinsky naivní přístupy a nelze čekat, že se do skutečné mystiky dostanou. Vlastně to ani nechtějí. Neustále přijímat Autoritu Boha by jejich egoismus nedovolil. Spíše budou své mýty používat jako ozdobu, než je to přestane bavit.
Vykládat jim, že mystika je vlastně dlouhý a těžký proces, vlastně velmi strohá věda, kterou je nutno se učit od božského, je zcela marné. Proto skutečných mystiků nikdy mnoho nebylo a ani nebude, což vyjádřil i Kristus výrokem o malém stádci.
Termín mystika se nyní používá jen ve vedlejším významu pro vše tajemné, ale tím je pojem degradován. Za socialismu byla totiž víra a duchovnost vyjádřením odporu vůči komunistické ideologii. Když padla, důvod zmizel.
Na lidi jsou daleko vyšší nároky, takže spíše hledají zábavu či relaxaci a tou mystika rozhodně není. Duchovnost a náboženství je v současné době horším stavu než dříve, a nedá se s tím nic dělat.
.
Jak nás vidí Bůh
Věřící mají utkvělou představu, že nás Bůh bezmezně láskyplně miluje a tomu věří celý život. Ani je nenapadne, že to může být jinak. Ani je skutečnost nezajímá.
Mystik má ovšem možnost to zjistit, protože má k Bohu přístup. Může Ho v meditaci požádat, aby do něj vstoupil a na změněných rysech tváře mu ukázal Jeho vztah k lidem.
Výsledek je to docela překvapivý, ale logický. Pohled Boha na nás je dost těžké přesně popsat. Je vlastně docela chladný, klidný a odtažitý. Je v něm obsažen fakt, že Bohu je vše o lidech známo. Nedělá si o nás žádné iluze, vidí nás zcela reálně.
Jeho pohled kupodivu nerozlišuje, zda hledí na charakterního či bezcharakterního člověka. Je v tom i určitá přísnost. Ví, že si poradí se vším a s každým. Ale úplně jinak, než si věřící myslí. Myslíme si, že jsme nejchytřejší ve vesmíru, ale podle Boha jsme civilizace zlobivých dětí.
Vlastně úplně stejně hledí na vše. Když se ho mystik zeptá, jak se dívá na něj, pocit se nepatrně změní. Je v něm závan úsměvu. Mystik paradoxně překračuje nepřekročitelnou barieru mezi lidmi a Bohem a to je zajímavé i pro Něj.
Účel covidové pandemie
Covidová pandemie v roce 2020 začala novou kapitolu lidstva, čehož si zatím všimli jen nemnozí. Její účel je velmi široký, je to zásah do osudů lidí a národů. Všechny souvislosti lze zjistit jen komunikací s božskou intuicí. Ta může naznačit i další vývoj.
Uvědomme si, že celou dobu historie lidstvo provázely války, epidemie i neúrody. Velké války však jsou už desetiletí minulostí. Bereme to jako samozřejmost, ale není tomu tak. Militarismus je nám přímo vtělen, provází lidstvo od počátků.
Božské má svoje metody, jak řídí své Stvoření. Pokud z určitých důvodů nechce válku, jež by zákonitě nastala postupným zesilováním militarismu během dlouhé době míru, musí použít řadu zásahů. Situace je zhoršena soudobým periodickým zesílením agresivity, jež proto musí být brzděna. Přitom nejde o nápravu lidstva. Ta možná není.
Jedním z božských zásahů na udržení stability je právě tato pandemie. Ta jednak karmicky zasahuje ty, které božské potřebuje potrestat, ale také celkově zesílí strach a stres lidstva.
Pandemie má vlastně zástupnou roli světové války. Lidstvo se s ní musí vypořádat, přitom je ale škod a obětí podstatně méně. Božské zařídí, aby se infekce nedala tak snadno vymýtit, má k tomu nekonečně mnoho prostředků. Tím se Mu podaří velký konflikt na čas odvrátit.
Co lze v budoucnosti očekávat? Nic moc příjemného. Léta, ba desetiletí zmatků a obav. Paradoxně se nebude dít nic moc nebezpečného.
Lidé se budou chtít víc zabezpečit, budou opatrnější. To zvýší i ceny nemovitostí. Změní se i strategická mapa světa. Velmoc USA bude upadat, asijské země posilovat.
Chybovost
Je to těžké si to přiznat, ale při detailním rozboru poznáváme, že se mýlíme téměř ve všem.
Základem je správná filozofie života. Přijímáme daleko častěji všeobecně přijímané hodnoty, jako je moc a peníze, ačkoliv nás to vede jen za scestí.
Smysl života nám uniká, protože o filozofii života nic nevíme, jen vlastní omezené názory. Moudrost a filozofie téměř nikoho nezajímá.
Ale mýlíme se i ve většině běžných rozhodnutích. Je smutné pozorovat, že se z následků chyb skoro nikdo nepoučí a stejné chyby opakuje dál a dál.
Je za tím hlavně lenost správně vnímat a myslet, odhalit logickou strukturu, vymyslet co jsou podstatné otázky a k nim shánět kvalitní informace.
Bohužel i vzdělaní lidé často podlehnou rychlým emotivním zkratkovitým reakcím a pak jsou jejich závěry chybné či nepřesné, což si ani nechtějí přiznat.
O stupeň výše je využívat gigantických schopností intuice, ale to je vysoko nad ochotou lidí se o to alespoň pokusit. Je to velká věda, dosud téměř neznámá.
Nevědomost je sladká
Být mystikem není tak snadné jak se zdá laikům. Neuvědomují si sílu iluzí které mají. Mohou si doslova vymyslet co chtějí a věřit tomu.
Běžná víra není nic božského, jak se mylně domnívají věřící, ale pouze jejich názor, čili přání, jež si sami vytvořili.
Pravou víru popisují slova Krista:”” Kdo má víru jako hořčičné semínko, pohne horou.“ Kdo však tyto Dary Ducha má? Víra Krista je tedy úplně jiná, než si věřící myslí.
Dospělí odmítají měnit svoje názory, ale mystika, jakožto výuka božským, vede ke změně téměř všech názorů. Proto ani nemůže být populární.
Ve vytrženích ducha mystikové vnímají výuku, jež jim božské dává a jsou z ní ohromeni. Doslova jim před očima bourá jejich svět představ.
Přijetí Boha
Věřící tvrdí, že přijali Boha a Kristus sejmul jejich hříchy a oni jako nevinní mohou tedy vstoupit do Království nebeského. Když se jich zeptáte, zda jim to Bůh či Kristus dal výslovně na vědomí, odpoví, že je to jejich víra. Jakoby je vůbec nezajímalo, zda se to skutečně stalo! Je přece nemožné, aby člověk náhle a definitivně přestal hřešit! Otázka tedy je, zda-li tato víra není planá.
Přijmout Boha jako hlavní Autoritu je daleko těžší než nějaké prohlášení. Egoističtí lidé, kteří si říkají věřící, to řekne, ale kdyby je Bůh oslovil, zacpávali by si uši, aby Ho nemuseli slyšet. Takové případy bible popisuje.
Přitom stupeň přijetí Boha je základní nutnost duchovního růstu. Kdo nepřijímá Boha jako Učitele, jak se může něco sám naučit? Jen iluze do kterých zapadne.
Zejména velké mocné národy jsou příliš namyšlené, než aby někoho poslouchaly, i když by to byl sám Bůh. Malé národy, ke kterým patří i náš, které zažily těžké doby jsou daleko přístupnější. Nemusí chodit do kostela ani se hlásit k nějaké církvi či víře, ale je to v nich.
Vrozené to nemá téměř nikdo.
Stáří a involuce
Stáří s nevyhnutným úbytkem fyzických a duševních sil není nic příjemného. Nemoci situaci ještě zhoršují. Na některé velmi staré lidi není pěkný pohled. Proč to tak je? Jaké duchovní zákony to vysvětlují? Musí tvořit logickou strukturu ze které vše vyplývá. Kupodivu o tom božské nerado mluví.
Jedna věc jsou nemoci, které pomalu vedou k smrti. Platí, že čím má kdo horší vztah k Bohu, tím horší má smrt. Kdo se bojí smrti i Boha a proto si přeje dlouho žít, může mu to být umožněno, ale zaplatí za to fyzickým a duševním úpadkem i bolestmi, jež ho vyhánějí ze života.
Problém involuce je těžší. Proč máme být i za dobrý život potrestání úpadkem? Zdá se to nelogické, ale platí to obecně, jen souvislosti nejsou běžně známy.
Kdo nechce do vývoje, je k němu nucen i duchovním a fyzickým úpadkem sil ve stáří. A to platí i ve vyšších světech. Proto o tom božské nerado mluví, stejně jako my.
Výhled EU a světa
Jaký bude dopad chystaného riskantního gigantického zadlužení EU? Překvapivě malý, odpovídá božská intuice. Kdo bude platit splátky a úroky? Však to spytlíkují. Princip je, aby nikdo nešel do bankrotu, to by byla katastrofa. Proto se jim podaří jí zamezit i když na to některé země budou doplácet, ale Němci mají peněz nazbyt a rádi si svou novou říši s omezenou pravomocí budou spravovat. Vlastně se nebude nic tak moc velkého dít, jen se bude pomalu upevňovat evropský stát. Řekli mi další informace z budoucnosti:
Anglie půjde dost rychle do bezvýznamnosti, což ji vadit nebude. USA bude kolísat, vrávorat.
Německo bude hrdé, i když bude muset dost platit slabším členům EU. Francii bude její stoupající vliv vadit, ale sama bude mít málo sil to změnit.
Imigranti v EU budou dělat problémy? Problémy budou, islám mají jako vlajku.
To bude podobné i mojí situaci. Také se nebude dlouho mnoho dít, ale vliv božského bude pomalu stoupat. K tomu vedou i zátěže.
