Období hudebního baroka je obvykle kladeno mezi roky 1600 a 1750 (jedná se samozřejmě pouze o orientační vymezení). Někteří znalci tvrdí, že to byl zlatý věk hudby. Nelze než souhlasit (dle mého skromného názoru ovšem rytmus nebyl na takové výši, jako melodie).
Termín baroko, přejatý z dějin umění, je odvozen z portugalského a francouzského barroc, tzn. perla nepravidelných tvarů. V tomto případě platí označení pro nabubřelost starého umění, barokní hudba platila za harmonicky zmatenou, melodicky obtížnou, kostrbatou, zkrátka barokní. A nám se dnes zdá, že skladby byly tak uhlazené a přesné, jakoby spočítané. Teprve 19.století přineslo kladné hodnocení baroka.
Styl hudby se s rokem 1600 skutečně mění, zároveň se ale udržuje původní polyfonie, takže existují souběžně dva styly (stile antico, stile moderno). Kolem roku 1600 navíc přichází opera. Přibližně od roku 1750 (úmrtí J. S. Bacha) probíhá další, o něco méně jasná změna. Totiž, rokem 1730 se hudba zjednodušuje, je více přirozená, avšak kolem roku 1780 již plynule navazuje v klasicismus.
Barokní hudba, která představovala naplnění zcela nových ideálů, se výrazně lišila od hudby renesanční. Obecně lze říci, že barokní hudba je charakteristická polaritou sopránu a basu. Tyto dva hlasy provádějí základní melodii v kontrapunktu a ostatní hlasy slouží jako harmonická výplň, doprovod. Pro barokní hudbu je typická zpěvnost, zcela záměrná líbivost a emocionální působivost - hlavním úkolem barokní hudby je přenášet pocity na posluchače, působit.
Za největší barokní skladatele jsou všeobecně považováni Georg Fridrich Händel a Johann Sebastian Bach.
České země v období baroka začaly dohánět náskok evropské špičky a v tomto období se vlastně prvně významněji zapsaly do dějin hudby. Nejvýznamnějšími českými barokními skladateli jsou Adam Michna z Otradovic, Pavel Josef Vejvanovský, Jan Dismas Zelenka, Bohuslav Matěj Černohorský a Šimon Brixi.
Prostředí českého hudebního baroka bylo významně vázáno na vídeňský habsburský dvůr. Velký podnět české hudbě přinesla 1723 korunovace Karla VI. českým králem, během níž se Praha rozzářila řadou skvělých barokních kompozic, zvláště oper a oratorií. Vrcholem bylo uvedení korunovační opery Constanza e Fortezza (Stálost a síla), jíž zkomponoval vrchní císařský kapelník a velká osobnost soudobé hudební Evropy Johann J. Fux, mj. učitel Jana Dismase Zelenky.