Pár slov o činčilách
Činčily pochází z Jihoamerických And, asi od roku 1923 jsou chovány pro komerční účely. Činčily patří mezi dikobrazovité hlodavce, mají jednu z nejjemnějších a nejdelších srstí ze všech savců. Právě díky své srsti, která je tak hustá, že v ní nežijí roztoči je činčila narozdíl od psů, koček a jiných domácích mazlíčků vhodná i pro alergiky, tady bych ale jako problém viděla seno, které mají činčily moc rády a je to jedna z hlavních složek jejich jídelníčku. Jsou to v podstatě noční zvířata, z mých zkušeností jsou nejaktivnější večer a brzy ráno, naopak přes den jsou to velcí spáči. Z tohoto důvodu jsou oblíbenými domácími mazlíčky mnoha pracujících lidí, kteří přes den nemají možnost se o zvířátko starat.
Bydlení
Činčilu není v žádném případě vhodné chovat v akváriu nebo teráriu, ve skleněné nádobě je totiž příliš vlhko, horko a není tam pro činčilu ani vhodný vzduch. Nejlepší volbou je klec, ať už zhotovená doma např. ze staré stříně, nebo přímo vyrobená. Činčilky tak mají dostatek světla, správnou teplotu i kvalitu vzduchu. Chovatelé, kteří nemají možnost si opatřit klec tohoto typu, mohou využít klece běžně prodávané ve zverimexech, zde je nevýhodou, že výběr je poměrně omezený, vzhledem k potřebných minimálním rozměrům klece, které by měly být 100(v) x 50(š) x 50 (h) cm pro jednu činčilu. Činčilky tak mají dostatek světla, správnou teplotu, kvalitu vzduchu a hlavně prostor. Činčila totiž ke spokojenému životu potřebuje pohyb, milují, když mohou přeskakovat z poličky na poličku, jsou to vydatní skokani a v malé kleci by tedy trpěli a neprospívali. Klec by měla být vybavena několika výškově členěnými policemi, větvemi nebo kmeny, aby mohla činčila šplhat a skákat. Je také důležité, aby v kleci byl alespoň jeden domek (pro jednu činčilu min. 25x25x20 cm), domečky doporučuju umístit na co nejvyšší místo v kleci, instinktivně totiž činčily spí tam, odkud mají dobrý rozhled, protože jim v přírodě často hrozilo nebezpečí.