Sauron
Maiarské jméno: Tar-Mainor(obdivuhodný)/Mainor
Jméno: Sauron(nenáviděný)
Tituly a jiná jména: Gorthaur, Zigûr(čaroděj), Annatar(Pán darů), Aulendil a Artano, Temný pán Mordoru..........
Pán: vala Morgoth
Sídlo: Barad-dûr
Kosmologický mýtus v Silmarillionu popisuje jak Eru, Jediný, zahájil stvoření uvedením v bytí bezpočtu duchů, již byli „potomstvem jeho myšlenky“ a kteří s ním byli před stvořením všeho ostatního. Duch, jenž byl později znám jako Sauron, byl původně takovým „nesmrtelným (andělským) duchem“. Na počátku Sauron hleděl na Stvořitele přímo, i když později existenci Erua popíral. Tolkien poznamenal: „Sauron nemohl být samozřejmě skutečným ateistou. Byl jedním z nižších duchů stvořeným před stvořením světa, znal Erua, podle svého měřítka.
V quenijštině byli tito andělští duchové nazýváni Ainur. Nejmocnější, kteří vstoupili do světa Ardy, byli nazýváni Valar. Nižší duchové, mezi něž Sauron patřil, byli nazýváni Maiar. Všichni Ainur byli stvořeni dobrými a nezkaženými. Elrond v Pánu prstenů řekl: „Na začátku totiž nic není zlé. Ani Sauron nebyl.“ Vzpoura pocházela od Valy Melkora. Zlo nepocházelo od Saurona, ale od Melkora.
Sauron patřil k Aulëmu lidu, projevoval se jako velký řemeslník.Byl největší z Maiar a téméř tak velký jako Valar ( viz. Silmarillion - Valaquenta ), mnohem vyššího řádu než např. Gandalf nebo Saruman,a největší Melkorův služebník, jeho pobočník a nakonec nástupce..
Eru ponechal andělské duchy hrát Hudbu Ainur (Ainulindalë), tvoříce téma zjevené Eru samotným. Melkor se však pokoušel zvýšit svou slávu ve své písni, jeho myšlenkami a ideami, které nebyly v souladu s původním Tématem Hudby. „… a rázem kolem něho vznikl nelad a mnozí, kteří zpívali blízko něho, propadli sklíčenosti, jejich myšlenky se narušily a jejich hudba zakolísala; někteří však začali ladit svou hudbu spíš podle něho než podle myšlenky, kterou měli zprvu.“
Melkorova disharmonie měla své strašlivé důsledky, jelikož Eru dovolil Ainur vykonat „Píseň Stvoření“, jako šablonu světa, který byl stvořen: „Zlo světa nebylo na poprvé ve velkém Tématu, ale vstoupilo s disharmonií Melkora.“ Sauron nebyl původcem disharmonie a nepochybně věděl víc o Hudbě než Melkor, jehož mysl byla vždy naplněna jeho vlastními plány a záměry. Zřejmě Sauron nebyl jedním z duchů, kteří okamžitě ladili svou Hudbu podle Melkora.
Brzy Melkorova disharmonie jako by byla ve válce s Tématem Eru - Hudba reprezentuje konflikt dobra a zla. Nakonec Eru píseň ukončil. Aby duchové viděli, co učinili, Eru učinil bytí Hudby. Tak byl stvořen vesmír Eä, ve kterém měl být konflikt dobra a zla rozhodnut. Eru umožnil duchům vstoupit do Eä. Mnoho tak učinilo a Sauron byl mezi nimi. Tím, že jim umožnil vstoupi
Po vstupu do Eä na začátku času, Valar a jejich Maiar se pokusili vybudovat svět podle vůle Ilúvatara. Ve svém úsilí se Sauron projevil jako „velký řemeslník patřící k Aulëmu“. Jako ostatní Valar, Aulë učil své služebníky Maiar o struktuře, zákonech a podstatě světa a Sauron získal tuto znalost.
Uvnitř obrovských prostor Eä, Valar eventuálně zaměřili své úsilí na Ardu, Zemi, kde Elfové a lidé budou žít. Ale Melkor, později známý jako Morgoth také přišel do Ardy. Toužíce se stát svrchovaným pánem světa, oponoval ostatním Valar, kteří zůstali věrní Ilúvatarovi a snažili se sledovat Stvořitelův design. Během tohoto času, Sauron podlehl Melkorově vlivu. Jako Sauronův motiv, Tolkien poznamenal, že „to byla jeho působivost (a také příčina jeho pádu), že miloval pořádek a koordinaci a nesnášel zmatek a neuspořádané třenice.“ Tak moc a vůle Melkora vytvořit svůj design Saurona přitahovala.
Sauron měl podíl na všech činech Melkora na Ardě a byl jen o to méně zlý, že zpočátku sloužil jinému a ne sobě. Po jistou dobu zřejmě předstíral, že je věrným služebníkem Valar, zatímco předával Melkorovi informace o všem, co činili. Když Valar vytvořili Almaren, Melkor věděl o všem a měl zvědy mezi Maiar a Sauron byl jejich náčelníkem.
Melkor zničil Almaren a Valar vytvořili novou zemi na Nejzazším Západě: Říší Valinor. Valar nevěděli o Sauronově zradě a tak Sauron zůstal na Valinoru. Později Sauron Valinor opustil a odešel do Středozemě, centrálního kontinentu Ardy. Od té chvíli byl Sauron definitivně na straně Melkora. Poté co se přidal k Melkorovi ve Středozemi, prokázal, že je oddaným a schopným služebníkem.
V době Dvou lamp již byl Sauron služebníkem Melkora, ale sloužil jako špeh mezi Valar. Po pádu lamp již byl Melkorovým otevřeným následníkem - Melkor mu svěřil svou pevnost Angband.
Ta však nebyla po Druhé válce s Melkorem (brzy po procitnutí elfů) příliš prozkoumávána, takže Sauron zůstal na svobodě. Po Melkorově návratu se stal jeho nejmocnějším sluhou, byl pánem mučení. Po bitvě Náhlého plamene ovládl Tol Sirion, kam se nastěhoval se svými vlkodlaky, a kde věznil mimo jiné Finroda Felegunda a Berena, než byl nucen předat vládu nad věží Lúthien Tinúviel. Po Válce hněvu se Sauron sice toužil napravit před Eönwëm, jenže ten neměl možnost odpustit bytosti vlastního řádu, ale když mu bylo řečeno, ať předstoupí do Amanu před Soudný kruh Valar, Sauron odmítl a stáhl se na Východ.
tI do světa, umožnil jak velké zlo, tak velké dobro.
Po 5. stoletích Druhého věku se Sauron znovu objevil. Sauron připravil schéma k tomu, aby si podrobil Elfy. Vzal na sebe nádherný vzhled a sám se nazýval „Annatarem, Pánem Darů“. Sauron se spřátelil s elfími kováři v Eregionu a radil jim ve věci umění a magie. Elfům se představil jako vyslanec Valar, zvláště Aulëho. (Jiným jménem bylo Aulendil, Aulëho přítel). Někteří elfové mu nevěřili, mezi nimi zejména Galadriel a Gil-galad. Ale elfové v Eregionu neposlechli jejich varování.
Se Sauronovou pomocí elfští kováři vyrobili Prsteny moci, jež drželi velkou moc nositelů. Elfové nechtěli politickou moc, ale magickou moc, která by udržela věci světa nedotčeny, tak jako prodloužit elfí éru. Sauron však chtěl prsteny moci užít jako nástroje vlády. Tajně vyrobil Jeden prsten v Hoře osudu v Mordoru. Jeden prsten měl moc vládnout a ovládat ostatní prsteny a jejich nositele podrobit Sauronově vůli. Prsteny moci však měly velkou moc a k jejich ovládání byl Sauron nucen vložit část své vlastní přirozené moci do Vládnoucího prstenu. Jeho vlastní moc byla ještě ale zvětšena.
Sauron nikdy nepředpokládal, že by někdo jiný než on získal a použil Jeden prsten.
Pokud by se tak stalo, nový vlastník prstenu mohl (pokud by byl dost silný a mocný svou vlstní přirozeností) přemoci Saurona, stát se pánem všeho, co Sauron znal nebo učinil od vytvoření prstenu a tak ho svrhnout a usurpovat jeho místo… Byla zde ještě jiný slabina: pokud by Jeden prsten byl zničen, jeho moc by pominula, Sauronovo vlastní bytí by bylo zmenšeno do nicotnosti a on by byl snížen do pouhého stínu, pouhou vzpomínkou zlé vůle. Ale to on nikdy neuvažoval ani se toho nebál. Prsten byl nezničitelný žádným kovářským uměním menším než jeho vlastním. Byl neroztavitelný žádným ohněm, kromě neuhasínajícího podzemního ohně, kde byl vytvořen, a ten byl přístupný jen v Mordoru… V každém případě byl na jeho prstu.
Když si však Sauron nasadil Jeden prsten a pokusil se ovládnout elfy, důvtipný postřeh je varoval a oni si uvědomili jeho úmysly. Konečně poznávajíce Annatara, čím skutečně byl, sňali své prsteny a nenosili nebo neužívali je dál. Rozzuřený Sauron odpověděl vojenskou silou. Rozpoutal válku elfů se Sauronem a dobyl mnoho země na západ od Anduiny. Tím začaly Temné roky. Dobyl Eregion, zabil Celebrimbora, a zmocnil se Sedmi a Devíti prstenů moci, které byli vyrobeny s jeho pomocí. Avšak Celebrimbor vyrobil Tři prsteny sám. Tři prsteny byly nejmocnější s výjimkou Jednoho prstenu a zůstali bezpečí v rukou elfů. Podle Pána prstenů Celebrimbor svěřil Tři Gil-galadovi, Galadriel a Círdanovi.
Sauron obléhal Imlandris (Roklinku), sváděl boje s Morií a Lórienem a postupoval dál do Gil-galadovy říše. Elfové však bojovali dál a s pomocí mocné armády Númenoru krále Tar-Minastira, zničili Sauronovu armádu a vytlačili ho do Mordoru. Númenorejci byli nejmocnějším královstvím své doby.
Od té doby byl Sauron znám jako Temný pán Mordoru. Vyzdvihl Barad-dûr, Temnou věž a postavil Morannon, Černou bránu Mordoru, aby zabránil možné invazi. Rozdal svých 16 prstenů pánům lidí a trpaslíků. Trpaslíci byli příliš nezlomní vůči Sauronově moci, ale lidé se dali snadno zotročit, stali se nazgûly, jeho nejstrašnějšími služebníky. Sauron podrobil své moci zlé bytosti, které sloužily Morgothovi v Prvním věku (jako skřeti a trolové). Sauron také vládl lidem na východě a jihu. Sauron se prohlásil Pánem země a králem lidí.
Tím na sebe upoutal pozornost krále Númenorejců, který připlul s velikým vojskem, před nímž Sauronovi služebníci prchali. Sauron proto raději hledal cestu, jak prosadit své záměry lstí. Vzdal se králi a nechal se odvést na Númenor. Postupně si budoval pozici a nakonec přiměl krále Ar-Pharazôna k útoku na Valinor. Valar požádali o pomoc Eru Ilúvatara a ten jako odpověď na númenorejský útok ostrov Númenor potopil a zničil Ar-Pharazônovu flotilu.
Sauron ve zkáze zahynul, ale jeho duch se vrátil do Středozemě, vytvořil si novou podobu a znovu se pokusil ovládnout Středozem. Narazil však na Dúnadany, kteří unikli ze zkázy Númenoru, a založili ve Středozemi Říše ve vyhnanství, Arnor a Gondor. Jelikož se Sauron bál síly Dúnadanů, pokusil se je zničit hned na začátku. Zaútočil na Gondor a dobyl Minas Ithil. Isildur unikl z města a odplul za svým otcem Elendilem po Anduině. Elendil uzavřel s Gil-galadem Poslední spojenectví elfů a lidí a vytáhl proti armádám Mordoru a Sauronovi.
Sauron byl Posledním spojenectvím v bitvě na Dagorladu poražen a ustoupil do Mordoru. Vojska Posledního spojenectví jej oblehla v Barad-dûr. Anárion během obléhání zahynul zasažen kamenem. Nakonec byl Sauron donucen vyjít ze své pevnosti a bojovat sám. Na svazích Hory osudu se střetl v souboji s Elendilem a Gil-galadem. V souboji oba porazil, Isildur však zlomeným Narsilem uťal Sauronovi Jeden prsten a Sauron ztratil svou podobu. Isildur si poté vzal Sauronův vládnoucí prsten jako náhradu za smrt otce a bratra. Jeden prsten však Isildura zradil a Isildur zahynul v bitvě na Kosatcových polích. Jeden prsten pak na tisíc let zmizel, dokud ho nenašel Déagol.
Sauron pak zůstal v říši stínů, dokud nebyl ve Třetím věku schopen nabýt znovu podoby. V Temném hvozdu postavil pevnost Dol Guldur, kde vyčkával, až mu nazgûlové připraví půdu pro návrat do Mordoru. Zůstával však skryt, dokud ho neodhalil Gandalf.
Z Dol Gulduru se vrátil do Mordoru, kde znovu vystavěl Barad-dûr a začal hledat Prsten. Za tím účelem vyslal Devítku nazgûlů v převleku černých jezdců hledat Kraj a hobita Bilbo Pytlíka. Prsten předtím našel Déagol v Anduině. Sméagol však svého bratrance zabil a zmocnil se prstenu. Od Sméagola se prsten dostal k Bilbovi. Ten jej nechal Frodovi. Frodo jej donesl do Roklinky, kde bylo rozhodnuto o zničení prstenu a vytvořeno Společenstvo prstenu.
Saruman zaútočil na Rohan, byl však Rohiry v bitvě u Hlásky v Helmově žlebu poražen. Sauron v obavě před nástupem Aragorna na trůn Gondoru zaútočil na Minas Tirith. V bitvě na Pelenorských polích byl však nakonec poražen s pomocí Rohirů a posil z jižních lén. Nebyl však úplně poražen, velkou část svých vojsk si totiž ponechal v Mordoru. Aragorn vytáhl s vojsky Západu na radu Gandalfa k Morannonu, Černé bráně Mordoru, aby upoutal Sauronovu pozornost a umožnil Frodovi splnit jeho úkol.
Teprve když si Frodo v srdci Mordoru v Hoře osudu nasadil prsten, poznal Sauron Aragornovu lest. Frodo v souboji s Glumem shodil Gluma s Prstenem do ohně Hory osudu a Prsten pominul a s ním také Sauron, který přišel o svou moc a stal se z něj neškodný duch.