Child 1. kapitola
"Pššš. Ještě spinká, včera byla dlouho vzhůru." Jacob kývl hlavou, na souhlas. Přijel nás vyzvednout. Zítra mám narozeniny, ale slavíme je už dnes. Zítra nejsou jen narozeniny, ale výročí, výročí všeho… a já věděla, že propadnu hluboké depresi. Už teď mi bylo špatně, když si na to vzpomenu. Zítřek, před rokem, byl nejlepší a nejkrásnější den, ale zároveň nejbolestnější. Myslím, že ta bolest přebije tu radost, a už jen to, že jsem zestárla. Ano jen o rok, ale o jeden dlouhý lidský rok, který už nikdo nebude moc vzít zpátky. Když opadly tyto chmurné myšlenky, díky Jacobovo obětí, připravila jsem Ness oblečení, vždyť ona bude mít zítra také výročí. Tomu jsem se musela usmát. Byla to kouzelná noc.
Vzala jsem jí žluté šatičky a červený kabátek. Než jsem jí vzbudila, přiložila jsem si její ruku na čelo. V poslední době, její sny pronásledovala černá postava. Dřív na jejím místě byl Jacob, ale když si spojila, že Jacob je s Angelou, místo otce se stalo velkou neznámou. Bylo mi jí líto. Podle stádia snu jsem poznala, že už ji můžu probudit a nebude moc protivná, stejně by se za chvilku vzbudila. Ručičku jsem jí políbila, a pak s ní jemně zatřásla.
"Nessinko, vstávej. Jedeme k Jakovi." Řekla jsem a znovu jsem jí políbila. Ona se zavřenýma očima zvedla ručku a našla si mé čelo. Z jejích emocí bylo lehké vyčíst, že má velký odpor k vstávání, ale na Jakea se moc těší, byl to její nejlepší přítel a táta zároveň.
"Neboj, já ti rozumím." Pošeptala jsem jí do ouška, když jsem jí zvedala z postýlky. Položila jsem jí na přebalovací pultík a ona otevřela ty svoje magická očka. Byla to moje denní zkouška. Všechny vzpomínky na něj, všechna láska k ní. Někdy to bylo moc silné, ale jiné dny, kdy jsem byla šťastná a spokojená (v rámci možností) to byl neuvěřitelný pocit lásky a štěstí. Rychle jsem jí převlékla a přitiskla, ona se ke mně přitulila. Na tak malou poloupírku, byla ohromně vnímavá, Potřebovala mě, jako já jí.
"Už jdeme." Zavolala jsem na Jaka. Když jsme došli k autu, připoutala jsem malou Ness do dětské sedačky. A sedla si dopředu k Jakovi. Cestou do rezervace jsme hráli naši oblíbenou hru. Nejdřív s námi Ness nehrála, ale Edward se v ní nezapřel a ona se prostě musela ukázat. Díky tomu také začala víc mluvit. Když jsme dojeli k Jakovi, bylo mi 43, jemu 65 a Ness 19. Byla na tom z nás nejlíp.
Obývací pokoj byl už vyzdoben a na stole byl připravený dort. Všechno tady, ta přátelská atmosféra, ten dort, ty usměvavé tváře. Věděla jsem, že to moc dlouho nevydržím.
Oslava probíhala pomalím tempem. Dostala jsem i-pod od Jakea, nějaké šatičky pro Ness, růžovou mikinu. Nejvíc mě překvapil dárek od Ness. Sklo vybroušené do tvaru diamantu, zavěšené na dlouhém stříbrném řetízku. V očích jsem cítila slzy. Koukala na mě zvědavým pohledem. Byly to první narozeniny, později jsem z jejích myšlenek pochopila, že měla strach, že se mi to nebude líbit. Jemně jsem ji k sobě přitiskla, pevně ji chytla a políbila jí dlouhým polibkem do jejích jemných vlásků.
Když jsme si daly každá kousek dortu, šli jsme se projít po pobřeží. Naštěstí po mě nezdědila talent na pády. Elegantně si to vyšlapovala v jejích holínkách s beruškami, mezi loužemi vody, zatím co já jsem křečovitě svírala Jaka. Pyšně jsem koukala na svojí upíří holčičku, která vypadala na necelé tři roky a byla nejnádhernější děťátko, co se kdy narodilo.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář