Child 6. kapitola
Chudák Ness, každý den nový člen rodiny. Už je z toho celá zmatená. Nechtěla spinkat, ale Edward přišel a vyprávěl jí pohádku. Já jsem tam jen seděla a pozorovala je. Zjišťovala jsem, jak moc mi chyběl. Jeho hlas, byl, jak vycpávka do rány a jeho vůně ji uzdravovala. Cítila jsem se líp a líp. Vyprávěl starý příběh o lásce. Samozřejmě mě rozplakal. Když skončil, Nessinka se ve své postýlce zvedla a zeptala se.
„Tatínku, budeš vyprávět i zítra?“ Edward jí políbil na čelo.
„To víš, že jo. Nessinko,“ odpověděl jí, vstal, přišel ke mně a vzal mě za ruku. Pak zhasl. Cítila jsem napětí, obrovský napětí mezi námi. A také jsem věděla, že tohle už cítit nechci. Napětí, strach samota. Tohle, už cítit nechci. Pak jsem si uvědomila, že tohle by stará Bella nikdy neudělala. Jenže co jsem měla společného se starou Bellou? Nic. Sedlo jsme si na židle v kuchyni. Mě by se sice mnohem více líbila pohovka, ale tak pro začátek… Nejdřív se na mě díval, prohlížel si každou část obličeje.
„Edwarde?“
„Ano?“ Odpověděl po chvíli. Našla jsem jeho oči a podívala jsem se mu do nich.
„Miluješ mě?“ V tu ráno přede mnou ležel na kolenou.
„Myslíš si, že tě jen miluju?“ Zeptal se.
„Nevím, bolelo to,“ odpověděla jsem mu.
„Nevyčítej mi to.“ Jako bych mu už dávno neodpustila. Zvedla jsem obočí.
„Myslíš si, že ti to vyčítám?“ Než, ale stihl odpovědět, pokračovala jsem.
„Edwarde, já jsem ti odpustila tu hodinu, co jsi mě opustil. Sakra, já bych šla do pekla pro tebe. Ale jak mám vědět na čem sem?“ Bello, kde jsi? Co to se mnou je? On tu přede mnou klečí a já jsem na něj tak… zlá.
„jsi na tom přesně takhle,“ řekl. Najednou jsem byla v jeho náručí a cítila jsem jeho chladné rty na těch svých. Byl to úžasný polibek. Jendou rukou jsem se k němu přitiskla a druhou jsem mu zajela do vlasů. Tělem mi projel krásný pocit. On, já teď na vždy.
„Edwarde,“ zašeptala jsem mu do ucha.
„Jsi můj bůh, má existence, má dokonalost, mé všechno… prosím už mi to nedělej.“ On mě pevně sevřel, ale posadil mě tak abych byla v pohodlně pozici. Myslím, že jsem usnula, v jeho objetí.
Nevěděla jsem, jestli sním nebo bdím, ale když jsem otevřela oči, málem jsem se utopila v medu. Chvilku jsem zmateně koukala, ale pak jsem pochopila, že je to Edward. On se mému probuzení smál. Vypadal božsky, když se usmíval. Nejdřív mě pohladil po tváři a mě se zmocňovaly úplně neuvěřitelné pocity. Jeho ledová kůže se setkávala s mojí rozžhavenou.
„Počkej,“ Zašeptala jsem a políbila ho na čelo. Vběhla jsem do koupelny, rychle jsem si vyčistila zuby a učesala vlasy. Pak jsem zjistila, že jsem spala v normálním oblečení, proto mě vše tlačilo… Za skříně jsem vytáhla měkké tepláky a jemné triko. Když jsem byla hotová, utíkala jsem zpátky do postele, za ním. Jako dřív, jenže když jsem si lehala pod vyhřátou peřinku, ozval se z dětského pokoje pláč. On se na mě usmál a zeptal se:
„Jdeš?“
„Jdu.“ Řekla jsem, ale než jsem vstala, našla jeho ústa a věnovala mu dlouhý polibek.