HASICKÁ SCHUZA
Celá Vérovská dědina se na ňo decke névic těšela, e dež pro šecke nebela. Nélepči šak bela ta véročni. Tam se ďále inventure óplně šeckyho za celé rok. Kdo co oďál, nebo spiš neoďál, kdo co kde okrad - teda přemistil v zájmo hasické obce.
Néhorši belo, dež někeré kujón ponókl, že mo tamten chodi za staró. Hneď bel voheň na střeše. A haselo se haselo. Pivem, slivovicó, rumem, a ti co ož só hyn na játra, to enom ož sóduvkó. A dež se k tomo předal e ňáké ten vépadek minolosti, tak to ož zrudle jak kruťáci.
Pantáta Vévoda zastával to hirarchijo, ale nikdo tomo nerozoměl. Pantáta Króhalu krotil te s tim kladivem a srpem. Pré šeci rovno, teda šeckém sténě. No te Francko, ož vepils dvě navic, tak tě dvakrát pleštim po hobě, ať je to verovnany podle tvyho srpo. A tes mě Lojzko vefók ten sochar v lese, co sem měl s hénym domlovené. Šak te máš dřeva na tře zeme. Nenasiré mě.
Takovó tě jedno leštim, že tě bode horko na pět zem e bez topeni.
No řekno vám, to se člověk dověděl věci. Ale co belo pravdó nebo pomlovó, to nikdo nikdá nerozlóskal. No a to, že mo někdo chodil za staró,...nikdo nevěděl, keré za keró, ale abe ochránil svó počestnost, tak dež se to zvrtlo, liskal každé každyho, keré bel nébliž. Tak si veměňoval hasicky názore dlóho do pulnoce. Vobjimale se jeden vedle drohyho, névic pod krkem, za limec e jinak.
Velitel hasiču pantáta Vetróbil, se ož vzdal duležityho bodo schuze, že se mosi kópit nová střikačka.
Drohé den nikdo s nikym nemlovil. No bať že jo? Ale vono za krátko to veprchalo jak ta slivovica v tom demižóno. Zasé se cvičelo - no moselo se, debe náhodó hořelo. A co debe sakra, nedé Buch, hořelo o nás.
A tak se vám to šecko zasé pěkno srovnalo. Ať belo jak belo, to svó závěrečnó hymno pro přišti véročni schuzo, decke si šeci zborovo dohromade zazpivale.
Náhledy fotografií ze složky HASICKÁ SCHUZA