Héfaistos

16.10.2013

Vau! z mého denníčku se fakt stal občasníček a pomalu se to bude brát na pětiletky (no teď jsem za půlkou -  ono se to nezdá a tři roky uběhli jako voda).

No a co se za tu dobu událo? - pořídil jsem si několik potomků, dokonce mě někteří udělali i dědečkem, na výstavách jsem získal docela dost titulů, mezi jinými i INTERŠAMPION. Taky se stali i smutné události - odešlo mi několik kamarádů (zvláště lonský a předlonský rok byl na tyto události bohatý).

1.10.2010

Po dlouhé době jsem zase tady, ale v létě nebylo nic, o čem by se dalo psát - hodně pršelo a tak zážitků je pomálu. Teď máme několik dní podzim a já mám na dvorku spoustu nových kamarádů. Moc rád je pozoruju spoza plotu, jak se pořád krmí a krmí. Bŕŕŕŕŕŕ!!! žerou trávu (ne že by jsem si jí taky občas nedal, ale oni to s ní snad přehánějí). Panina mi od nich nosí mlíčko a to je hmm dobrůůůůůůůůůůůůůůůůtka - mňam.

5.6.2010

Mám jeden den volna mezi výstavami. Trávíme ho v rodinném domku paničkyních příbuzních. Jsem středobodem pozornosti a dokonce odpoledne se "k nám domů" seběhnou malý dvounožci, snad z celé vesnice. Považují mě za lva. Někteří se bojí (nevím proč), jiný by mě nejraději umačkali. V podvečer se pak jdeme s páníkem projít.

3.6.2010

Čeká mě perný prodloužený víkend - mám před sebou dvě výstavy na Slovensku, podle všeho se silným mezinárodním zastoupením. Absolvuju řádnou očistu - vykoupání, vyfénování a načesání.

3.5.2010

Včera byl suprový den. Trošku náročný, ale moc suprový. Seznámil jsem se s virtuálními kamarády v reálu - a všichni jsou moc prima i jejich páníčkové .
Při čekání na posouzení (a čekali jsme obzvlášť dlouho) se zastavovalo u nás hodně dvounožců - malých i velkých, někteří se chtěli se mnou vyfotit, jiný si fotili jen mně. Jednu chvíli se tam zastavili dva dvounožci a dlouze beze slova se dívali, pak si něco mezi sebou špitali. Najednou se mojí paniny zeptali jestli se menuje tak jak se menuje a ptali se taky na Abélia. Pak spolu dlouho mluvili - a kdo, že to byl??? Moji páníčkové se s nimi potkali v Polsku, když tam byli s Abéliem (a to teda bylo už moc dlouho - ty jóóóó, skoro tři roky). Pak mluvili s dalšími dvounožci, tentokrát místními (taky měli čauinku, ale zemřela jim a teď schánějí mrňouse - možná, že se v létě zastaví u nás  ).
Konečně jsem pak našel to správné místo a chtěl jsem si schrupnout - v tom nejlepším se objevila Geruška - to je velká holka, já jsem si vedle ní připadal jako mrňous. Přiznám se, trochu jsem na ní žárlil. Mojí páníčkové se jí věnovali víc než mně - a házeli jí aportíky. Ale její panička se zase pro změnu věnovala mně  . Pak nám udělali i společné fotky   .
Když Geruška odešla ještě docela dlouho jsem čekal, než jsem se dostal na řadu. Získal jsem CAJCe a velikou medaili (pro posouzení jsem si vyfotil medaili z Prahy a teď - to je rozdíl!!! a obě jsou za CAJCe).
Kolem druhé jsme vyrazili domů, páníčkové řekli, že se na odpolední soutěže nebude čekat, že se raději zastavíme za dalšími vyrtuálními kamarády. První byl Bono - kříženeček. Musím šteknout, že jsem vlastně vpadnul mezi všechny najednou - oni tam byli na jednom plácku pohromadě (dokonce tam byli i takový co jsem neznal ani virtuálně).
Bono teda moc nadšený nebyl, ale vůbec se nedivím  . Mně někdo vpadnout na moje teritórium , okupovat celý byt a přivlastnit si i páníčky - nevím nevím, jak by jsem se zachoval. Následoval další kamarád - Verdi, i když jsme se viděli na plácku, jinak nedal jen, že se musím zastavit u něho. Páníčkové taky úplně super. Páníček pořád natáčel, tak se možná objevíme na cezetu  .
Odcházeli jsme hodně pozdě a domů jsme se vrátili ještě později. Celé dopoledne jsem prochrupal, ale o nic jsem nepřišel - u nás pršel

25.4.2010 

Tak už jsem se vrátil a dokonce v pořádku   jen trochu unavený. Všem, kteří mi drželi drápky moc děkuji. No a bilance??? - získal jsem posledního CAJCe a je ze mě český junior džuňda - oficiálně na papíře (červené na bílém) to budu mít o něco později.
Jinak den úplně suprový, svítilo sluníčko. Potkal jsem se s Matýskovou paninou - super, klidně bych ji bral.
Nelča byla trochu odtažitá, dokonce bych řekl netýkavka - možná proto, že ji za zády funěl Míša .

23.4.2010

Panička si pořád stěžuje, že nic nestíhá (a bude hůř ).
Po ránu, jako už několikátý den, všude bílo. Včera dokonce malý páník doběhl paničku: když šli do školy, ukazoval jí polystyrén na dvorku i na zahrádce (panička se rozčilovala a říkala, že musí neustále a všude dělat bordel). Z domnělého polystyrénu se vyklubali kroupy, a že jich tady všude bylo.
Dneska po ranním mrazíku vystrčilo hlavu sluníčko ze svého pelechu a konečně tu začíná jaro, už nefouká vítr. A dokonce i já, už se nenechám nutit, aby jsem šel ven - jdu dobrovolně a rád.
V neděli mažu na výstavu, tak zítra začně zase kolotoč s očistou. No a od května bude ještě míň času než teď, protože mám výstavu skoro každý týden (vlastně každý týden, dokonce někdy i dvě ).

16.4.2010

Konečně jarní den - svitilo sluníčko, po včerejší mlze ani památka. Dopoledne páníček čistil v sadě  - likvidoval staré větve a vlastně všechno co se celou zimu schovávalo pod sněhem. Odpoledne mně s paninou vytáhli do civilizace - teda moc se mi nechtělo (posledně když jsem takhle odpoledne s nimi jel, nedopadlo to nejlíp - však víme: jeli jsme celou noc ....)Teď jsme jeli jen do města - panička mi šla zaplatit nějaké výstavy a jako obyčejně si to nechala na poslední chvíli. A tak jsme lítali: na poštu, z pošty do knihovny a zase zpět na poštu. Zaplatila mi dvě - tak teď to půlky června mě čeká 1,2,3,4,5,.... tolik nemám ani drápků na pacince. Pak jsme se zastavili v krámě, teda zas jen panina, my s páníkem jsme zůstali venku, no a jako obyčejně jsem dělal rozruch. Fotit jsem se teda nenechal, do nějaký malý krabičky mě strkat, tůdle. To už vyšla panina a já se raději rozběhl za ní. V autě jsem jí dal pořádného francouzáka a bylo vymalováno. Počkali jsme až se páník vykecá a pak jsme ještě jeli do našeho krámku (pro chlupoáče)- tam už jsem mohl i já, a směl jsem si vybrat dobrůtky a papáníčko podle chuti.

15.4.2010

Pomóóóc!!! - zmizeli jsme ze světa.
Včera tady pršelo a celkově bylo dost nevlídně.  Panička mě musela doslova nutit, aby jsem šel ven. Brácha si zase "vyrazil". Panička to zjistila docela brzy, no ale né zas moc, protože slepice rozehnal do širého okolí - jediné štěstí, že žádnou neulovil (nevím jestli byl tak nešikovní, nebo po tom "napomenutí" minule, si s nimi chtěl jen hrát - nebo je dokonce pást ).
Ale k dnešku - je tady příšerná mlha, není vidět na krok a ani nevypadá, že by chtěla co nevidět zmizet. Asi budeme bloudit celý den - to abych na ten dvorek raději ani nechodil. A je rozhodnuto - jdu spinkat. Nerušit!!!

8.4.2010

Krásný jarní den. Po ránu byla trošku námraza, ale jak vykuklo sluníčko všechno se rázem změnilo. Všichni se venku rozvalujeme a užíváme si slunečních paprsků .
Zejčata se včera zase vyznamenala. Gišík s maminou rozvalený na kořenech, ale Cuňa ta hlídá jako ostříž a taky uhlídala. Přelítl na jasan kohoutek a napařoval se, napařoval. Jenže nevím čím to bude - ty "samci" když jsou zamilovaný jsou hluší a slepý. Dopadlo to jak dopadlo - kohoutek přišel o život a ta trojka si pochutnala, zůstalo jen peří po celém výběhu (a podle peří to vypadalo tak na pět kusů). Panička se tentokrát ani moc nerozčilovala. Řekla, že když je náš páník takový lemp, tak ať si je sníme všechny.

27.3.2010

Tak jsem konečně doma a dokonce jsem se už dostal i do normálu. Téééééda, musím bafnout, že takový dvojden už nehodlám zažít ani náhodou. Páníčci si usmysleli, že když jedeme tak daleko, tak cestu rozdělíme. Objednali na hranicích nějaké spaní a ráno se bude pokračovat. Vyrazili jsme ve čtvrtek odpoledne, jenže do penzionu jsme nedorazili (teda dorazili, ale hodně pozdě a páník rozhodl, že se bude pokračovat). Auto zlobilo celou cestu. Na výstavu jsme přijeli všichni ospalý. Já a páník jsme to zalomili (do kruhu se mělo jít až kolem dvanáctý).
Bylo nás hodně - teda myslím čauu. A mimo jiné tam byla holka, s kterou jsme si padli do oka. I páníčci se bavili, jako starý známí i když se viděli prvně. Dokonce mluvili i každý jinou řečí, ale hlavně, že se domluvili.
Na posuzování byl zvláštní den - každý měl nějaký ten problém při vystavování: buď to byli zuby, chůze anebo klučičí ozdoba. Já zuby i to druhé v pohodě, ale chůze ... První kolečko v pohodě, sem-tam taky v pohodě. No jo - ale další kolečka: v pohodě na úroveň paničky, pak páníčkovo přemlouvání - další kolečko, ale zase jen po paničku. A ta než si uvědomila, že by se mi mohla schovat, aby jsem ji neměl na očích, tak paní posuzovatelka rozhodla. Mlaďase nemám - donesl jsem si jen velikou stříbrnou medaili.
Pak nás čekala zase strastiplná cesta domů. Vrátili jsme se utahaný. A rozhodlo se, že takovou cestu už nikdy - páníčci už mají naplánovanou další jobovku.

23.3.2010

Dneska je tady opět krásně. Ráno bylo trochu pod mrakem, ale pak vykuklo sluníčko a svítí. Já mám hravou náladu - brácha je pořád na samotce ve výběhu a já mám mamku jen a jen pro sebe. I ona má radost ze sluníčka a tak rozpohybovala to svoje uondané tělíčko a ... my řádíme jako štěňata: honíme se, koušeme (teda to jen tak naoko), no prostě je psina. Takhle jsem mamku už dlouho nezažil.

22.3.2010

Sluníčko svítí a ... hřejeééééééééééééé. Kolem mizí snížek, zůstavají jen veliké louže a .... ukazují se naše "poklady" . Herkulík o víkendu zlobil: 2x si odešel sám na prochajdu a když se vracel zpět, vracel se přes slepice (nějaké padly za obět - a to už začínají nést, panička šla do vývrtky). Páník ho dal na samotku, ale jemu to vůbec nevadí. Dokonce se mi zdá, že se mu to líbí.

26.2.2010

Tak jsem zase šel udělat trochu rozruch do civilizace. Páníček mě okšíroval, nasedli jsme do auta a jeli. Panička si scháněla boty, do jednoho krámku jsem si to namířil spolu s ní - nikdo nic nenamítal, tam bylo věcí k čuchání (musím bafnout, vůně nic moc, já myslel, že kůže voní líp). Do dalšího už jsem ani nešel a raději čekal venku s páníkem a dělal rozruch a to doslova - lidi jsou divní: vrážejí do sloupů i do sebe navzájem, někteří si taky na mě chtěli šáhnout. Vrátil jsem se domů jako čuně, ale né od toho šahání  - všude je mokro a nějaká černota, na packách to drží až hrůza. Dokonce jsem měl od toho i bříško. Teď mě čeká velká očista. Tak nevím jestli se mi ta civilizace vyplatila.

25.2.2010

Opět celý den svítí sluníčko. Všude kam se podívám teče voda, snížek taje a mizí před očima. I sněhový kamarádi se poněkud zmenšili.

24.2.2010

Snížek neúprosně mizí - sněhový kamarádi se zatím drží. Panička mi odešla, ještě že se páník dneska vrátil tak brzy. Všude samá břečka a on se rozhodl, že si vyrazíme na prochajdu - teda vůbec se mi nechtělo (taky mě musel občas popotáhnout). Na rozcestí se však zastavil a sláli jsme tam jak dvě "Y". To je teda nápad: nejdřív spěchá a pak ... Jejda to jsem se lekl, vedle nás zastavila veliká bedna na kolech a vylezla z ní ... no moje panička. To bylo radosti, hned jsem na ní začal skákat - pokaždé mi ale ucukla (prý by jsem jí umazal - nóó, ty břečky bylo kolem vážně dost a dost).

22.2.2010

Svítí sluníčko, jaro visí ve vzduchu, snížek pomalu taje. Panička si pořídila nějaké divné oči. Pořád mi povídá, že mi narostla nějak prdel - to určitě vidí jen blbě cez ty brýle. No a!!! i kdyby to tak bylo - vždyť jsem pořád ve vývinu, tak příště mi naroste zase hlava.

18.2.2010

Zase přituhlo a poletuje i snížek. Panička tak nešťastne uklouzla, že si rozbila brýle - já ale bafnu, že to dopadlo dobře, když to odnesli jen ty kukadla, no co mě snad uvidí i bez nich.

10.2.2010

To byl zase den. Panička nám někam odcházela a doma zůstala jen mladá s malým páníkem. Při odchodu - šli jsme ji doprovodit k brance - řekla, že nás nemají dlouho nechávat venku. Venku se totiž válela mlha, padal sníh. Za chvíli jsme to měli nalepené na kožichu. Jenže mladá panička na nás zapoměla nebo co (určitě si hrála na počítači, ty její nesmyslné hry) a když se naše panička vracela domů byli jsme pořád venku a ... vypadali jsme skoro jak ten náš ledový sněhový kamarád.

9.2.2010

Je tady pochmurno, po tom včerejším sluníčku, dneska je otrava. Naši nám pořídili nového kamaráda, jen škoda, že tady nebude nastálo. Je moc veliký, je tak pětkrát????? větší než já a studený, brrrrrrrrrrrrrrr. A úplně nejhorší je, že si s námi nechce hrát.

6.2.2010

To jsem si dal. Dal jsem se zlákat bráchou a utekli jsme páníčkům z prochajdy. Volali a hledali nás všichni. Nejsme takový raubíři, jak všichni povídají - utekli jsme to jóóó, ale taky jsme se sami vrátili. Jenže brácha pak utekl paničce znova, no nechtěl by jsem být v jeho kůži. Došly si pro něho paničky, potkaly ho když už se vracel od lesa. A mladá panička ho pěkně vyválela ve sněhu a od naší paničky dostal na prdel.

2.2.2010

V noci a ještě i ráno když panička odcházela, pěkně chumelilo. Ráno jako obyčejně za takového počasí, jsme se vrátili jako sněhuláci. Dopoledne pak přestalo a dokonce svítilo sluníčko. Panina nás vypustila ven - to byla s bráchou krásná honička, dokonce mě vyválel ve sněhu. No a na maminu, to byl pohled! Zítra bude  mít čtyři roky, ale někdy se chová jako malé štěně.

31.1.2010

Odpoledne nás páník (mně a bráchu), vzal na prochajdu k lípě. Před námi tam už měl Abíka a Puminu - ti taky udělali jakž takž pěšinky, takže nám se už chodilo o něco líp. A jen co jsme se vrátili, za chvíli panina se podívala do okna a viděla zapadat sluníčko a šlo se ještě jednou. Sluníčko jsem nechytil - to jaksi nešlo i když bylo nízko nizoučko (ale jen relativně). Pohroma začala, když jsme se vraceli domů, bráchovi to nějak v hlavě divně seplo a tradáááááá po "dálnici". Já a mamina umíme poslouchat, ale Herkul ten má svoji hlavu. Páník se za ním vydal (panina ta měla o tři čísla větší boty, tak nestíhala).  Mamina se pustila domů a způsobně čekala u vrátek. A jak to všechno dopadlo? Páník se vrátil a musel nasednout do auta a jet za Herkulem kolmo, jenže já chtěl jet taky, tak jsem se rozběhl za autem a panina za mnou. Volala, pískala - jenže mně ujížděl páník. Nakonec to panina vzdala a myslela, že když se otočí a půjde jako domů, tak půjdu taky, jenže já už viděl jak se vrací páník a chtěl jsem se svézt. No a mamina? té bylo dlouho, nikdo jí neotvíral, tak se pustila za námi. Nakonec nás po cestě naložil všechny a jeli jsme domů.

28.1.2010

Tááááááák, a zase je u nás metelice. Panička dřív než odešla s mladým na bus nás vypustila se proběhnout, v mžiku jsme byli jako sněhuláci  - a aby jí to nebylo líto, já osobně jsem jí toho snížku trochu přinesl  (ta ječela). Od busu přišla nějak pozdě (to už jsem myslel, že budeme dopoledne sami - bez jídla - a ona, že si bude někde trajdat. Ukázala se, jak jsem štěknul prve, o dost později než normálně, přišla jako sněhulák (málem jsem jí nepoznal - a taky jsem spustil pěkný štěkot - nóó, jako když se dobývá vetřelec). Mumlala si něco pro sebe, skoro nic jsem nerozuměl - málo sněhu, odhrňovač, metelice, sněhu jak naseto, ... - šteknu vám, nerozuměl jsem ani za mák. Pak mi to asi došlo: možná, že se rozčilovala, že když napadne trochu sněhu rázem je tu odhrňovač a rachotí hrozně brzy a když je plno sněhu, nikdo se neukáže a panina se musí brodit po kolena sněhem - taky ten skoro kilometr od hlavní silnice, už se ani nedivím, že přišla jak ten sněhulák. Teď se zababušila do deky (vypadá jako strašidlo, ale štěkat jsem se raději neodvážil) a drkoce zubami.

27.1.2010

Tak další sluníčkový den - jen kdyby hřálo, svítí, ale nehřeje. Dneska se panička vrátila dřív jako obyčejně - a co jsme za dopoledne zjistili, jela jednu zastávku zpět autobusem. Zase nám musela ohřívat vodu, jinak by nám zamrzla u čumáku. Dokonce i voda v lahvích na chodbě zamrzá - to teda je mráz jak blázen.

25.1.2010

Celý víkend tady mrzlo jen praštilo. V sobotu jsem skoro celou prospal, zato v neděli jsem si to vynahradil - pořád jsem se venku s někým honil, jednou to byla máma,  podruhé brácha. bráchovi jsem i nedopatřením kousnul do ocásku a podle všeho asi dost, protože ho má teď nějaký citlivý, ani páníkové mu naň nemůžou moc šahat. Já ale vážně nerad.

23.1.2010

Včera jsme vyjížděli moc brzy, ještě za tmy. Já byl v domění, že pojedeme na východ - ke slovenským sousedům a my jeli na sever - brrrrr, to tam bude asi veliká zima. Po cestě jsem si už dokonce schrupnul a když jsme dojeli na místo, tam bylo nádherně - sněhu tak akorát a dokonce začalo svítit i sluníčko. Výstava taky proběhla úplně normálně, setkal jsem se s kámošem z minula, dnes tam měl dokonce i holku, která vypadala skoro jako naše Pumina. S posuzováním se skončilo (teda alespoň my) kolem poledne, já pak ještě čekal na odpoledne. Mezitím jsem si schrupnul - naši našli krásné místečko na ochozu, kde svítilo sluníčko. No a co jsem si z výstavy přinesl? - ještě jedno čekatelství a budu, jak panička říká džunda (junior šanpion) Polska. A navíc včera jsem si donesl titul Nejkrásnější junior. Vrátili jsme se moc pozdě - už zase byla tma.

21.1.2010

Tak dneska se páníček do mě zase pustil - naložil mě do vany, ještě že ta voda byla teplá. Hrozně se divil, že jde ze mě taková špína, když je venku sníh (zapomněl, že od poslední výstavy jsme měli taky i pěkné bláto, než napadl sníh). Procedúru koupání jsme meli za sebou a začal s česáním, když se vrátila panička - nic lepšího ji nenapadlo než, že mě několikrát blejskla. Jsem rád, že nebyla doma, když jsem se koupal - asi by jsem se hanbou propadl, kdyby sem dala fotky na kterých by jsem vypadal jako zmoklé kuře.
Takže kamarádičkové moji, já zítra zase razím - no předsi zahájit tu moji letošní výstavní sezonu. Kdo mě má rád, ať mi drží pacinky - dokonce jsem celý týden bedlivě poslouchal paničku při mluvení, aby jsem co to pochytil z řeči a zítra jim rozuměl.

18.1.2010

Tak páníček mi odešel, ale říkal, že až se vrátí, tak se do mě pustí. Bude zase očista a česání - čeká mě zahájení letošní sezony. Já už se moc těším - jen ten sníh, to asi budeme jóóóóó dlouho na cestě.

14.1.2010

Dneska jsme s páníkami vyrazili do civilizace. Ale jeli jsme někam jinam, než obyčejně, když se jede na nákup. Zastavili jsme před velikánskou budovou, naši mě chvíli nechali v autě a odešli. Kolem chodilo plno dvounožců ve věku mladej paničky, pak se objevili i naši a já mohl jít ven. Dotek civilizace nic moc. Na packy to studilo jako u nás, ale po chvíli to začalo pálit jako čert - co to ve městech do toho sněhu přidávají? Prošli jsme se parkem a cestou, kterou chodí mladá panička, jestli ji nepotkáme. Potkali jsme jí, ale až když jsme seděli v autíčku a jeli domů.

12.1.2010

Máme tady sněhu  a sněhu. Padalo skoro celý víkend a napadalo ho tolik, že i technika zklamala. Skoro nic nefungovalo. Když jsme chtěli ven, mimo dvúr plácali jsme se ve vysokém sněhu. Včera malý páník se málem nedostal na bus do školy.

6.1.2010

Dneska teda pořádně přituhlo. A panička nemá vůbec radost, že chceme každou chvíli ven. Pořád mi říká, že jsem velký kluk - co se děje, vždyť mi do teď říkala:ty můj kloučku.

No jóóó, už mi je to jasné - mám narozeniny, je mi rok a to už jsem teda velkej kluk. Jupííííí!.

5.1.2010

Tak ta moje panička buď hloupne nebo se do ní pustila skleróza. Vyrazili jsme na poštu, aby mi zaplatila výstavu - taková štreka a po silnici - když jsme dorazili na poštu, tak jsme zjistili, že je zavřeno. No jo úterý - to je otevřeno jen ráno a krátce (skleróza jako hrom ). Tak jsme si dali zpátečku a zítra půjde panička sama a asi do Chotěboře - jistota je jistota (tam je alespoň otevřeno skoro celý den).

4.1.2010

Sněží, sněží, sněží. To nám to ten nový rok začal krásně. Z nebe se to sype s malými přestávkami pořád a my chodíme domů jako sněhuláci. Panička nebo páníček pak čekají u dveří s košťátkem a "češou" nás. O svátcích si brácha navykl chodit malému páníkovi do postele (to asi aby byla pořád využitá - v noci páneček a přes den Herkulíček. Jo a od Silvestra Baal (to jak byl takový posr...) už může chodit kdykoliv do kuchyně - tak se občas potkáváme (pssst, ten pelichá a to měl začít chodit letos na výstavy).

3.1.2010

Opět nám celý den sněží - teda s malými přestávkami. Je asi deset až patnáct centimetrů sněhu a je to paráda, protože nejsme jako čuníci. Honíme se se starším bráškou po dvorku, občas se vrátíme jako sněhuláci. Mamka dostala nový pelíšek, ale nikdo z nás do něj nesmí (psssst: paničku zlobilo, že mamka zabrala půl sedačky pro sebe a nechtěla tam nikoho pustit)

.

1.1.2010

Tak a máme po svátcích. Včera to tady bouchalo (i když jsme skoro na samotě) - trochu jsme se báli. Poštěkali jsme si, nekteří víc jiný míň. Baal se bál tak moc, že se schoval v baráku. Dneska je ošklivo - válí se tu všude mlha skoro celá den

26.12.2009

Přišli se na nás podívat nějaký páníčkovi známý a udělali nám fotky. Já jsem se nosil jako paša. Mamka ta byla trochu odtažitá, ale není se čemu divit - v jejim stavu je to tak vždy (málokoho si pustí k tělu a brání území).

25.12.2009

Po snížku ani památka, zůstali jen velké louže. Hodně se ochladilo a fouká. Naši mně, mamku a bráchu vzali k lípě, aby jsme se proběhli (a nezlenivěli). Mamka lítala jak šílená, ona ve svým stavu - panička se docela i bála. Herkulík pak zmizel a my museli kvůli němu domů - utekl nad lom a tam se zamotal do nějakého roští, že nemohl tam ani tam.

24.12.2009

Tak vypadá, že Vánoce doopravdy budou - blbé je jen to, že prší, pomalu mizí snížek. Navečer než se úplně setmělo jsme měli slavnostní večeři a ....... přišel k nám Ježíšek. Dostali jsme plno dobrot, našli jsme tam i nějakou tu hračku (Ježíšek asi neví, že my si moc nehrajem) a výstavní vodítka - jupíííí (to staré se mi trhá - a používá ho kde kdo).

23.12.2009

tak u nás začalo pršet - a prší a prší. Panička se zlobí a něco povídá, že snad ani Vánoce u nás nebudou, že se na to vykašle a bude lenošit a dívat se na pohádky. Odpoledne jí to nedalo a div se světe pustila se na poslední chvíli do cukroví - pánečku ta to vzala hopem, udělala spoustu druhů - a jak to v kuchyni vonělo.

22.12.2009

Tak jsem se dneska byl podívat zase ve městě - jel jsem pro mladou paničku na intr a taky ještě něco málo dokoupit. U nás ještě pořád nádherně bílo a ve městě břečka, brrrrrr. To si moje packy užili - panička mi je musela hned umýt (pálilo to jako čert). Zlatý náš zapadákov.

18.12.2009

Dneska mě naštval můj starší brácha - mrňous jeden (přerostl jsem ho, jsem skoro o hlavu vyšší). Tak jsem ho chytnul za ucho, až nás musela panička rozsoudit - nemá si vyskakovat. Ven chodíme sami, je tu taková zima, že panička raději nevystrkuje nos. Otevře dveře, rychle nás vypustí a honem ke kamnům. Nám to ale vyhovuje, řádíme jak splašený, no a když je zima, tak hurá zaškrabat na dveře a jsme zase v teplíčku.

17.12.2009

Dneska se mi moc nechce chodit ven - je tam až moc velká zima a brácha se do mě pořád naváží. Když už musím, jdu až se ostatní vrací - a to má panička radost, že musí chodit víckrát ven. Ta je taky dneska nějaká zmrzlá, chodí nabalená a pořád si stěžuje, že jí je i tak zima.

16.12.2009

Od rána je u nás metelice a na oknách jsou krásné mrazivé květy. S bráchou pokračuju ve včerejší honičce.

15.12.2009

Mrzne až praští, ale svítí i sluníčko - to je prima den na hrátky s bráchou.  A když má někdo prima bráchu, je celý den prima.

12.12.2009

Konečně jsem se dočkal - padá snížek. Není ho moc, ale je. Paráda.

11.12.2009

Dneska se do deště přimíchal snížek, kdyby tak padal samotný.

10.12.2009

Čtyři dny v kuse prší - všude jsou louže a bláto.

7.12.2009

Včera jsem se vrátil moc pozdě. Jsem utahaný - za tmy odcházet za tmy se vracet - to jednoho zmůže.

6.12.2009

Razím na poslední výstavu v této sezoně - držte mi drápky.

5.12.2009

Dopoledne jsme jeli na nákup, s tím že se zastavíme na náměstí okouknout vánoční trhy - ty nás vypekli, nebyla tam ani noha.

4.12.2009

Po sluníčku ani památka, je skoro poledne a tady je šero. Zítra mě čeká veliká očista.

3.12.2009

Páníček splnil výhružky a při každé příležitosti kontroluje zoubky. Má to i svoje výhody - vždy se najde nějaký pamlsek.

1.12.2009

Páníkovi se nelíbí, že nechci ukazovat před cizími lidmi zoubky, tak vyhrožuje, že začne s drilem.