Cesta na Grossglockner
Prostě jsem se rozhodl, že vyrazím na Grossglockner. Byl tam snad každý, kdo sedlá jednostopé vozidlo a kdo nebyl, určitě se chystá. Řekl jsem to mému známemu a byl nadšený. určili jsme si termín i trasu a už nic nebránilo našemu prodlouženému víkendu v Rakousku.
Vyráželi jsme 15.7. 2009 kolem jedné hodiny odpoledne, na motorkách Suzuki SV600 a Kawasaki ZX6R, z Veltrus směr Praha, dále na České Budějovice, hraniční přechod Dolní Dvořiště. Přes Rakousko směrem Salzburg a cílové město Zell am See, kde jsme se ubytovali v kempu a po dlouhé a místy deštivé cestě, jsme byli rádi, že i ulehli do spacáků. Málem bych zapomněl na mou událost na pražské magistrále hned za Nuselským mostem. Jako zavazadlo jsem měl klasický zádový batoh a společně se spacákem a stanem připevněný na zadním sedáku. Co e mi ale nestalo. Jeden popruh se mi uvolnil a batoh se mi rozběhl po magistrále. Naštěstí řidiči aut byli ohleduplní a na pár vteřin zastavili magistrálu, abych si mohl batoh sebrat a připevnit na sedák. Měl pár trhanců, ale stále držel pohromadě, tak jsme mohli pokračovat v cestě.
Druhý den jsme podnikli vyjížďku na známé místo Grossglockner. Cesta byla příjemně klikatá a povrch silnice předčil naše očekávání. Ideální pro vášnivé motorkáře. Panorama a okolní vyhlídky neměly sebemenší chybičku. Místně proslulého sviště jsme také viděli, ale bohužel se ho nepodařilo vyfotit. Ovšem na fotografování je zde více než dost jiných úkazů.Po návratu do kempu, jsme šli na večeři a prošli si městečko. Velice rušné a jazykově vyzrálé Zell am See a pro Čecha finančně náročnější. Na druhou stranu, ale architektonicky nádherné.
Třetí den jsme nevěděli kam nás řidítka potáhnou a tak jsme vyrazili opačným směrem než předchozí den. Dorazili jsme do Krimmlu, kde se rozkládá národní park Hohe Tauern. Nevyčerpatelné množství pěších tras nás přinutili zaparkovat stroje a jít se podívat alespoň k jedné z nejbližších vyhlídek. Stejně jako v případě Grossglockneru, se nám naskytli neopakovatelné zážitky. Jeden z nich byl také kráva a ne jedna, která si to kráčela prostředkem silnice. Jeli jsme ještě pár kilometrů za Krimml, neuvěřitelně zatáčkovitou, a celkem rychlou trasou, kterou jsme si projeli ještě dvakrát. Kdyby se už pomalu nezačalo stmívat, nevim, nevim, kolikrát by jsme ještě jeli...
Poslední den tj. 18. 7., kdy už v noci začalo hustě pršet, jsme se museli připravit na odjezd. Balit si zavazadla, stan a spacáky, nebylo nic záviděníhodného. Vůbec se nám nechtělo, ale čas nás tlačil a tak jsme si oblékli nepromoky, které jsme koupili cestou v rakouském Salzburgu v motorkářském marketu Louis a v deset hodin dopoledne vyrazili zpět do Čech. Rozhodli jsme se pro sice delší, ale rychlejší trasu a to po dálnici přes Německo kolem Mnichova a Regensburg a hraniční přechod Rozvadov. Celou cestu až do Plzně nepřestalo pršet. Naše výrazně žluté nepromoky mnoho nevydrželi. Již po sto kilometrech jevily známky opotřebení. Po dvěstě kilometrech jsme je museli poopravovat izolačkou a po třechstech kilometrech už z nich moc nezbylo.Po dálnici, jsme stavěli snad u každé benzinové pumpy a byli jsme za ně rádi. Mohli jsme se u nich alespoň na chvilku ohřát a usušit. Nedalo se jet více jak sto kilometrů za hodinu. Vzdálenost cca 600 km se nám podařilo překonat cca po deseti hodinách.
Zpáteční cesta se nám moc nevyvedla, ale stejně nemůže přebít tolik pozitivních zážitků, které jsme za ty tři dny v Rakousku nasbírali...