SAM
SAM
Publikum je zaujato formou a stylem, kterým je inscenace předváděna. Hlavní hrdina SAM, oděn v nechvalně známém oranžovém vězeňském mundůru, který je především využíván v západních zemích. Kostýmem v kontrastu bílé klece, kterou symbolizuje velké papírové plátno, dotváří zvláštní vjemovou barvitost, která může i nemusí divákovu oku lahodit. Bílá klec symbolizuje separaci, vědomé vyproštění se od lidí, sterilitu, prázdnost, nicotu. Rekvizitami v ní jsou ty nejobyčejnější věci, předměty běžného denního použití (polštář, hrnek, zrcátko, lavor, vařič atd.) – jedná se o vědomý kalkul. Všechny tyto rekvizity dopomáhají k vyjádření monotónnosti, stereotypu a nezáživnosti, kterou má SAM v sobě.
Postava odříkavá banální až primitivní věty. Vědomě je doprovází dokonale propracovanou mimikou a gestikulací. V kontrastu jsou ale monology, které vyjadřují, že SAM je inteligentní a vzdělaný člověk. Dalo by se poznamenat, že se jedná o vědce. Následkem svého ročního experimentu, který tkví v izolaci, ale ztrácí své racionální uvažování a zapomíná na základní názvosloví. To vše výtečně dotváří iluzi o dezorientovanosti, ztráty svého vlastního já a dopadu člověka na samé dno. Zoufalost, psychickou labilitu a následně i impulzivnost SAMA, lze spatřit při teatrálních pádech na zem s nízce položenou tóninou hlasu, při nesmyslném narážení hlavou do zdi (papírová opona vytváří nepříjemný zvuk, který je syrový) nebo když hrdina pojídá střepy ze skleničky (zvuky dopadu střepů z úst na dno lavoru – reálný a šokující prvek).
Pódium je osvětleno na středobodu. SAMOVA klec disponuje osvitem, skrze horní čtvercový komplex žárovkových světlic. Barva bílá navíc umocňuje pozornost. Funkce plátna začne fungovat při jakémsi „twistu“ v inscenaci. Karel Roden se svléká z oranžového stejnokroje a mění jej za elegantní oblek. Stává se pozorovatelem. Na plátně je zobrazena jeho figura, následně i celý obličej. Na pódium se dostává i postava fotografa. Bezcitný, hulvátský a nesympatický muž v mladých letech, který využívá skutečnosti, že Roden je vlastně exponát a on si s ním může dělat, co si zachce. Polévá ho vodou se střepy, hanobí.
