HororPark

6.1.2009

Každý den je to stejný. Něco okolo osmé ráno vstanu z postele, vyčistím si zuby, opláchnu tvář, pohovořím ranním dialektem, posnídám nějakou tu pochutinu a pak "štandopéde" uzavírám za sebou hromotlující dveře. S vervou sobě vlastní si přivolám mnohokrát omívaný výtah a s optimisticko-pesimistickým úšklebkem ve tváří nastupuji do pohybující se kabiny. Povoz trvá v přepočtu asi něco do minuty -- po splnění tohoto jízdního limitu a dojezdu na nultém patře si opatrně šáhnu na ofinu a odfouknu si.

Když za sebou uzavřu výtah a jeho "fake" dřevěné dvířka.....odkráčím po přízemním prostoru chodby a vydávám se do pomenších schodů. Ty lehce přebrodím a natahuju se po klice od venkovních dveří. Jednoduchý pohyb mé (nejběžněji) levé ruky mě dostává na venkovský prostor s větrem sobě vlastním. Fíha !

Chaplinovskou chůzi propojenou tuctovým humánním krokem se vydávám na nejbližší autobusovou zastávku. Netrvá to dlouho a rázem jsem tam --- postojím na klasickém místě a očekávám přijezd místního autobusu. Čekání si zkracuju občasnými pohledy na kolemjdoucí životní "panďuláky" a omítku rutinní trafiky s neméně rutinní trafikantkou vně. Je to ale pohled....ano je !

Příjezd autobusu. Nastupování lépe postavených osob, poslední povenkovní řeči, pohledy na číslo busu a čas nadejde pro mou personu, která je už tak znechucena okolním světem, že výraz už snad nikdy nezměním. Smíšené pocity a nálada nepopsatelná.........vytahuju svůj viditelně modrý průkaz a pípám jim o žluté zařízení. Uzavření dveří.

Uchopím se nejbližší žluté tyče, baťoh sesouvám směrem dolů a sleduji prostranství plné hoven, hajzlů a nedopalků skrz špinavé autobusové okýnko. I když, pokud se podívám za sebe, před sebe nebo všude do prostorů jezdícího zařízení.............musím povědět, že ty hovada se najdou i zde. A že jich není málo.

Pohledy lidí na sebe, pohledy mé na ně, pohledy všech na sebe pozorujíc své ošacení, tvář, úšklebky, výrazy, vlasy, boty, koutky, pihu na tváři.........prostě na všechno co je možné vidět na obyčejném smrtelníkovi. Na obyčejném malém kluku, který s dětským motivem na "baťůžku" si dloube do nosu.

A já se ptám : "Je možno jet v autobusu bez okolních pohledů všudypřítomných lidí?"

Odlišné sorty lidí. Dívky s krátkými minisukýnkami se dívaj na potencionální partnery, jasní "hopeři" se navzájem posílají do análních otvorů, důchodci se pevně drží tyčí a úchytů a sledují pohodlně usazenou mládež, autobusák si kouše nehty a prozpěvuje si rádiovou písničku, já se na to všechno dívám a dělám podivné úšklebky, které nelze jen tak lehce popsat....nevím proč to dělám, fakt nevím !

Chce se mi někdy smát a někdy zase brečet, s postupujicími roky je mi často hrozně depresivně a toto rozpoložení mě neopouští ani zde. Je mi z toho blivno a zároveň se v duchu tomu vysmívám. Je to všechno tak děsně zkurvené.

Jsem v cíli. Škola. Škola tak nepopulární a neoblíbená se na několik hodin stane mým druhým domovem....potkám tam stále tu stejnou skupinku jedinců a budu je muset opětovně zdravit jako nějaká zdravící "mašina". Je to fakt v kokotu. Řady kantorů a kantorek si to pádí po chodbách školy a mumlají si (ne)pozitvní řeči. Slyším to. Ano slyším. Jdu si k mé skříňce. Otevírám její zámek. Z důmyslně pověšených věšáků si vybírám mou školní uniformu. Svlékám si civil a oblékám školní mundůr. Zima jak na Sibiři - teplo jak na Floridě. Oblečen již jsem -- zámek uzavřen.

Se špatnou náladou otevírám dveře chodby ve které se nachází má třída, můj úl, můj vagón, můj parket se spoustou netečných zhovadilců a tancujících děvek. Z piče do piče si to jebu k mé naprosto vyjebané lavici a se zkurveným pohledem usedávám na mou zkurveně projebanou židli.

Pomluvím tradičním ranním "pokecem" a pak už jenom čekám až školník zazvoní a přijde daný učitel. A on přijde....přijde ano...on přijde.....možná by mohl přijet, ne ? -- něco jako mistr Zvěřina na babetě, co ?

Tak teď "melu" naprosté blbosti. Fakt že jo ! Jsem jedna velká blbost...ani nechápu, proč se mnou někdo mluví....vždyť jsem fakt velkej kokot. Mluvím jak kokot, vypadám jak kokot a taky se tak kurva do piče chovám.

Nechápu pozitivní naladění mých "spolužáků". Nechápu jak si může někdo během hodiny olizovat svůj palec a pak ho vyčistit do kalhot............kurva jak ?

A já se ptám : "Spěje tento svět střemhlav do piče, či ne ?"

Obočí mi klesá jako komín Titanicu při nárazu do ledovce. Nosní dírky jsou suché jako westernová prérie. Pusa mi jede jako nikomu jinému. Bradavky se vyztuží jako při zabijačce nemocného telata -- a kokot se mi ztopoří jako nějaké bimbající se zařízení, do kterého se najebala elektrika a teď stojí jako stožár.

Životní přísloví :

Každá žena je hezká ve tmě, zdálky nebo pod deštníkem.

Zachránit život jednomu člověku je víc než vystavět pagodu o sedmi patrech.

Radost je plamenem hořkosti.

Smutek je součástí běžného života a bohužel je čím dál tím více rozšířen.

Bohatství a sláva jsou jako plynoucí obláčky.

Život je těžký, život je pes.

Každá kurva je k něčemu dobrá

Přemýšlej o minulosti a budeš znát budoucnost.

Crrrr! Hodina skončila....začala zpičená přestávka -- zase budu muset klábosit s tou přijebanou sortou hovadských jedinců. Jéžiš jak mě to sere....radši si pustím nějakou mp3 z mého průměrného mobilního telefonu a nasadím si sluchátka.......teď přemýšlím co si tak dám, kurva co ? Á už to mám !

Jan Kalousek - Hvězdy se mění

Usíná a já se dívám
najednou němá tvář
v očích má co já v nich mívám
A jeden z nás je lhář

Trochu se mi zdá, že já
Asi mi to dá co má
Asi na tom záleží uhýbám

®: Hvězdy se mění nad hvězdárnou
Srdcem to není, chvíle stárnou
do ticha mlčí strach že utíkám, se znám ..
Dohráno a nesvítá
Neodmítá nevítá a já
Neodcházím není kam se hnát
Asi tě mám rád ..

Zhásíná i já se skrývá
A trochu uhýbám
prožívá co dávno mívám
a jeden z nás je sám

Trochu se mi zdá
Asi už to má co má
Asi na tom záleží uhýbám

®: Hvězdy se mění nad hvězdárnou
Srdcem to není, chvíle stárnou
do ticha mlčí strach že utíkám, se znám ..
Dohráno a nesvítá
Neodmítá nevítá a já
Neodcházím není kam se hnát
Asi tě mám pod kůži
a pod balkónem Rómeo nespívá
Sblížení svým dlouhým tónem
do noci doznívá

Je to zbytečný se ptát
po čem se ti může zdát
na čem vlastně záleží
co bych rád

Hvězdy se mění nad hvězdárnou
Srdcem to není, chvíle stárnou
do ticha mlčí strach že utíkám, se znám ..
Dohráno a nesvítá
Neodmítá nevítá a já
Neodcházím není kam se hnát
Asi tě mám rád
asi tě mám rád
asi tě mám rád

Jo jo, tak tuhletu skladbu mám fakt rád...vždycky mi pozvedne náladu a zároveň alespoň na nějakou tu minutku upraví pohled na svět....sluchátka pokládám na mé černo-šedé pouzdro a nakláním se k mé bandasce pitiva. Odvíčkuju, přisunu ke rtům a nasávám. Trvá to asi 10 sekund -- poté uzavřu bandasku víčkem a projedu si menší kus lavice mým ukazováčkem (tuto aktivitu pokládám jako jednu z nejnudnějších).

Nikým nenucen odsunu židli a váhavým krokem se dostávám ke katedře. Katedra je hold katedra. Prakticky nic zajímavého, že ? Ba-li ano!!!

Zprávy, které mě ovlivňují:

- Ve městě Fulnek se postarší člověk zůčastnil pouliční bitky -- ech, neměl to dělat. Než by řekl švec, tak mu jeden harant postříkal "pepřákem" oči a druhej ho skopal do bezvědomí.

- Jan Kaluzký z obce Šlejvany podnikl 9.8.2008 výlet do přírody. Když se ocitl kolem poledních hodin v lese nedaleko dálnice a lehl si do kupky listí, jistě nečekal, že si lehl naposled....ze země totiž vyskočil německý voják s puškou a totálně mu rozmrdal hlavu sérií přesně mířených kulek.

- Hrůza a děs na serveru HororPark. Admin celého webu nám poskytl informace, že jeho výsledek dvouroční práce je naprosto zhovadilý a odmítá se hlásit k HP. Neustále říká, že HororPark skončí a kde nic tu nic.

Uff ! Začala opět hodina...do třídy napochodoval nějakej "pejchar" a zásobuje nás otázkami ze kterých mi pomalu nadjebává. Rozhlíží se po třídě jako dosluhující "čautazník" Ku-Klux-Klanu a pořád se škrábe do té své nemotorné zadnice. Utře si potní flíček na čele, sedne na židli a dává rozkaz k otevření sešitů.

Včera jsem si zaskočil do obchodu s revolvery -- tento obchod jsem si hnedle oblíbil. Byl jsem v úžasu při pohledu na ty oku-lahodící kousky..."panejokurva" !

Nějaké ty "prašule" jsem u sebe měl...a mým plánem bylo je, co nejlíp utratit...tohle mi přišlo jako vhodná příležitost. Ne ?

"Musím si koupit nějaký revolver, prostě musím !"

Domů jsem přišel až po hodině...v krabici jsem si nesl krásný revolver typu ALFA steel 357 Magnum. Byl to neskutečný pocit. Radost ve mně by se dala krájet, avšak kdo by se o to jen pokusil, dostal by "pomaz" hlavy žhavým octem.

"V kapse náboje, v druhé paragón a v hubě sliny -- jebe mi výborně, che !"

Něco si o tomto typu revolveru počtu z tučné přílohové knížečky. Ta praví:

Revolvery v ráži 357 Magnum byly navrženy tak, aby splnily požadavky náročných uživatelů z řad ozbrojených sborů, soukromých bezpečnostních agentur a občanů, kteří berou vážně svou bezpečnost. Uložení nábojového válce na výklopné konzole a řízení přenosu rázu z konzoly do rámu je konstruováno s maximálním ohledem na dlouhodobé zachování minimálních vůlí. Rotace válce je nekompromisně řešena tak, aby se válec nuceně otočil vždy přesně o danou rozteč a byl spolehlivě aretován vůči hlavni. Nespoléháme se na dotočení válce setrvačností. Uživateli se tak zaručuje bezpečná funkce a nemožnost odpálení náboje mimo osu hlavně i v případě, že je válec bržděný např. nečistotami. Vysoký výkon náboje 357 Magnum v kombinaci s naším revolverem vytváří spolehlivý zbraňový systém pro všechny krizové situace. Pádové jištění a celoocelová konstrukce zaručuje vysokou bezpečnost při nošení v jakýchkoli podmínkách. Šestipalcová verze je svou přesností a výkonem výzvou pro lovce lovící krátkou zbraní.

Admin : Dobrý ( ráno, odpoledne, či večer). Tento příběh přísně porušuje zásady webu HororPark a je naprosto v kontrapunktu s ideologií, kterou jsme tu nasadily...dostává tedy přísnou HP "dudku" -- mám to pič.

Mám to pič. Mám to pič.

............................dokončení příběhu jen ve zkratce.

Náš hlavní (ne) hrdina po 4. vyučovací hodině vytáhne z baťohu svůj pečlivě nabitý revolver a přesnou střelou do hlavy zajebe dívku jménem Romana. Po tomto incidentu vběhne na školní chodbu a postřílí dva chlapce ve věku 16 a 18 -- přichází velký smích a následné namíření hlavně do zkurveně otevřené pusy. Prásk a vystřelení mozku smíchaného s impozantním fontánním výstřikem mozkomýšního moku.