HororPark

Jaký to asi je pocit když někoho zabijete....přemýšleli jste někdy nad touto otázkou?...pokud ne, tak byste měli začít....protože v tomto drsném a krutém světě čas od času každý někdy někoho zabije....například jdete si tak parkem a zpoza z křoví na vás někdo skočí...s kuklou nebo bez kukly...s nožem nebo s pistolí vám vyhrožuje....a co na to Vy?

Někdo s ním zkusí vyjednávat, někdo se s ním začne prát a někdo naopak začne utíkat...no a někdo ho prostě zabije...podle mne ten poslední způsob je nejlepší a zárověň i nejefektivnější...ptáte se proč?...přeci nechceme aby tato osoba přepádavala nebo ohrožovala i jiné lidi....a proto když se ji zbavíme tak vlastně pomůžeme desítkám potenciálních dalších obětí...

Pak ale přichází na scénu policie...to už fakt není sranda...začíná řada výslechů a hledání nějakých stop po vašem činu....najednou znejistíte, začne se vám špatně dařit v práci..říkate si, že to přece byla sebeobrana...ale to vám těžko někdo uvěří...velký čas trávíte doma..zabedněný a sám...v naprosté tmě...v naprosté samotě a k averzi sebe sama...no a časem budete mít i sklony k sebevraždě...no jo no...tak to hold už je...

Pokud se neodhodláte k sebevraždě, řešíte to drogama...kupujete si drahý fet a píchate si jej do své již poskvrněné ruky...ano, i takto můžete dopadnout pokud někoho zabijete...ale pokud někoho zabijete a po dobu tří měsíců to s vámi nic neudělá, tak poté není důvod v této činnosti nepokračovat, že?

Pořídit si kvalitní výbavičku, obstarat si nějaké nádoby do kterých se dají vkládat lidské vnitřnosti(to se spíše týká brutálních a masových vrahů)...a hulá hop do vraždění!

Vlastně je to hračka...chce to jenom mít iniciativu a samozřejmě i hračkovitost...časem se budete s přibývajícími vraždami stále a stále zdokonalovat...budete profesionálnější a nakonec se z toho stane běžná rutina...budete to brát jako obvyklou součást svého (ne)normálního života...ve dne naprosto normální člověk a v noci bezcitné vraždící monstrum, které rádoby zabíjí...tohle se stane vaší drogou, vaší závislostí, vaším povoláním...prostě a jednodušše to bude vaše krédo.

Náš další příběh z Alabamy se věnuje právě jednomu takovému zabijákovi, kterého jsem popisoval v prvních odstavcích...před nějakým časem ho napadl neznámý muž v parku...pral se s ním a přitom mu rozbil hlavu o patník...muž na místě vykrvácel a zemřel...náš hrdina však utekl a po dobu několika dní měl opravdu dosti velikého brouka v hlavě...jenže poté se v jeho mozku objevila jakási nová idea, která ho naprosto omámila a on se ji poddal...rázem celkově opomněl na ten krvavý incident v parku a jeho podvědomí pracovalo v opačné životní kalkulaci...

Motto znělo:"Kolikrát zabiješ některý ze životů, tolikrát budeš živ!"

Tak to by byl asi stručný úvod do naší další povídky...samozřejmě Vám musím prozradit i další velice důležité informace bez kterých se čtenář v této HororPark story neobejde...hlavní hrdina(tedy zabiják) se jmenuje Barry Wingston...má 27 let a pracuje jako cukrář...jeho rodiče tragicky zahynuli při zemětřesení před šesti lety...Barry má také bratra...jmenuje se Kevin a už od svých dvanácti let neskrýval svoji přitažlivost k mužům...dnes je Kevin módním návrhářem v New Yorku a žije hodně bujným homosexuálním životem...mimochodem je to nejlepší kamarád Bryana Browna známého z australského seriálu Věčný poutník...

*věty v závorkách jsou používáné jako vyjádření jeho slov, které si říká sám pro sebe

Cukrárna U Barryho 12:55

Darryl:Zdravím tě Barry!

Barry:Nápodobně! Co si budeš přát?

Darryl:Ále..měl bych zájem o nějaké větrníky.

Barry:No problemo...kolik?

Darryl:6

Barry:Ták to máme 6 větrníků..ještě něco?

Darryl:Po kolik máš ty lízatka?

Barry:Každý stojí 50 centů!

Darryl!Tak mi jich dej deset!

Barry:OK.

Darryl:Jo jinak jak de život Barry?

Barry:No jako nestěžuju si...v práci se mi daří...peníze mám a tak teď modernizuju svůj byt.

Darryl:Aha..tak to máš takovou pohodičku, že?

Barry:Přesně...co ty?

Darryl:No já jsem se právě rozvedl.

Barry:Ou! To je mi líto!

Darryl:Byla to stará mrcha...aspoň jsem se ji zbavil...

Barry:Aha.

Darryl:Ani si nedokážeš představit jaké bylo rozdělení majetku!

Barry:Možná i dokážu...

Darryl:Ta čubka po mně chtěla domácí kino, hi-fi věž, druhé domací kino, to velký akvárko s tou obrovskou smradlavou rybou...

Barry:A co? Dal si ji všechno o co si řekla?

Darryl:No musel jsem...chtěl jsem se ji prostě zbavit...neustále mě s někým podváděla!

Barry:(ten paroháč neví, že se mnou)

Darryl:Kdybych toho hajzla našel..zabil bych ho!

Barry:(pokud by tě ten hajzl nezabil jako prvního)

Darryl:No nic...já už půjdu...rád jsem tě viděl Barry!

Barry:Já rovněž..tak zase někdy!(to je ale maník)

Jen tak mimochodem...skoro celý příběh bude vyprávěn v první osobě....takže tak....

Je 18:00.Čas uzavřít cukrárnu.Čas kdy konečně sundám svou nevalně zapáchající zástěru a vhodím ji do koše na prádlo.Konečně nadešla chvíle kdy mohu strčit klíč od cukrárny do zámku a pouhopouhým otočením uzavřu můj výdělečný chrám.S úsměvem na rtech a v bílé průsvitné košili s extravagantním límečkem si nasedávám do svého Audi A4(nejnovějšího sedanu ingolstadtské značky).

Nastartoval jsem.S trochou ironie v sobě samém, pozoruju za jízdy okolí.Okolí plné lidí.Lidí, kteří jsou prázdní..jak duševně tak i psychicky.Lidí na chvostu svého zatraceného života zkoumajíc děsivou a holou pravdu o svém já.Lidí, kteří se procházejí v parcích a přemýšlejí o tom co budou dělat doma..o tom co udělají zítra a následující dny.Lidí, kteří pošetile pozorují atraktivní a vyzývavé ženy.Lidí, kteří si pokuřují a proklínají svůj život.Samé klení...samé narážky na tuto dobu, na tuto vládu, na všechno co se nás týká nebo týkat bude.Pozoruju to...nedá se to nepozorovat...

Pozoruju lidi jak se nuceně smějí a chtivěc se snaží začlenit do společnosti.Falešné gesta, falešné úsměvy, falešné nitro těch naivních a primitivních lidí...čirá vychytralost a domýšlivost...zrovna teď vidím nějakého exhibicionistu, který chodí po dětském pískovišti a v celé své nahotě pózuje pro pár puberťáků, kteří mají záchvaty smíchu a fotí si tu "událost" svými mobilními foťáky.

Ach jo! To je každodenní raritní pohled na tento již dosti pokurvenej svět a život v něm spjatý!

Jsem na místě.Konkrétně doma.Zaparkoval jsem auto do garáže a otvírám svůj dům.Od té tragické nehody mých rodičů bydlím v jejich domě.Pobývám v rodinném domě s bazénem a altánkem.Stěžovat si teda fakt nemůžu.

Ták co si asi dám k večeři...vypadá to, že si objednám asi nějakou pizzu...tak se i stalo...kurýr donesl pizzu přesně 20 minut od mého telefonátu.Teda to je servis!Ještě si vytáhnu pivko z ledničky a budu zařízený...pustím si telku a kuknu co zrovna dávaj!

Pustil jsem si telku a co nevidím...ve zprávách na CNN ukazují, že v satelitním městečku Carlisbilde řádí nějakej šílenec, který znásilňuje mladé matky a potom je bezcitně vykuchá...vnitřnosti pak posílá jejím pozůstalým...

(No řekněte...jsem větší svině než ten vraždící úchyl?)

Co vím na 100% je fakt, že tento člověk by měl být vymazán z povrchu zemského...měl by dostat tvrdou lekci za to co dělá...a tou lekcí by mělá být "smrt"...postarám se o něj....v průběhu týdne si ho odchytnu a pak mu ukážu čeho jsem schopen....zítra ale nemám čas...musím upéct dort...spíše ve středu by to šlo...

Jane:Klep!Klep!

Barry:Ou! Kdo to může být?

Barry:Kdo je?

Jane:To jsem přeci já...Jane!

Barry:Ou..promiň..nevěděl jsem, že dneska přijdeš....(nicméně Jane je moje přítelkyně)

Jane:Tak pozveš mě dál?

Barry:Jo jasně...promiň..samozřejmě pojď dál!

No nechci nic zakřiknout ale zdá se mi, že Jane za mnou přišla s nabídkou sexu....přinesla i nějakou igelitku....no jsem teda zvědav....beztak přinesla nějaké šampáňo a možná i nějaký péčko...a navíc je oblečena v krátké džínsové sukýnce a bílé halence...na nohou otevřené boty na podpatku....hmm....to je podezřelé...

Dívala se mi po domě a pozorovala jeho vybavení...přitom se mně neustále ptala co a kolik stojí....

Já na její otázky neodpovídal...spíše jsem stále čekal jestli naplní mé očekávání o tom nezávazném sexíku...

Najednou se posadila na sedačku...řekla:"Máš to tady fakt úžasný"!...pak si na tu sedačku lehla a začala mě pobízet abych si k ní přised...řekněme si na rovinu, který chlap by si nepřised, že jo?...nuže přisedl jsem si....

Začal jsem ji hladit nohy...bylo ji to velice příjemné a tak jsem nepřestával...pomalu a polehoučku jsem ji sundával boty a začal ji cucat prsty na nohou...prstík po prstíčku jsem vycucával a s něžností mě samou jsem se začal i pomalinku vzrušovat...podezřelá aktivita v kalhotách mi napovídala, že bych měl odepnout pásek...avšak nemusel jsem si ho odepínat protože Jane mi ho mileráda odepla sama...

Po nohách jsem ji rozepnul halenku a začal ji olizovat bradavky...Jane při této činnosti velice vzdychala a vzrušovala se...já jsem již vzrušen byl...moje nářadíčko bylo připraveno již zasunout a dychtil jsem po sundání jejich kalhotek...a když se neodhodlala ona, tak jsem musel hold já...rychle jsem ji svlékl sukni a v mžiku i její kalhotky se srdíčkovým motivem...již nic mi nebránilo v zásunu...

Stalo se..zasunul jsem...začal jsem zlehka...Jane se přitom usmívala a já ji dával pořádné francouzáky...a stále jsem "jel"...neustále jsem ji mačkal prsa a při jejich mačkání jsem zvyšoval výkon....Janiny vzdechy byly stále intenzivnější a intenzivnější...neustále jsme si dávali vášnivé francouzáky a já ji do toho ještě strkal prst do úst...

Zrychlil jsem....ano....zrychlil...cítil jsem, že tato cesta spěje ku konci....a taky, že ano...vystříkal jsem do ní všechen svůj náklad....

Barry:Ach můj bože!!!

Jane:Ou!

Barry:Wow!

Jane:Byl si skvělej!

Barry:To mi lichotí!(popravdě řečeno mi to až tak moc nelichotí)

Pomohl jsem Jane do šatů a oblékl jsem se...poté jsme si dali pizzu a dívali se na DVD....již hezkou řádku let jsem měl v šuplíku film Truman Show...neostýchal jsem se a pustil jsem to...Jim Carrey nás pohltil...po skvělém sexu ještě lepší film....no řekněte:"Není to dobrá kombinace"!

Film skončil....Jane vstala z pohovky a dali jsme si polibek na rozloučenou...poté za sebou zavřela dveře a odešla...já jsem zůstal na pohovce...pustil jsem televizi....nebo bednu...jak chcete...každý tomu říká jinak...inu pustil jsem televizní přístroj...v něm nic...pořád ty samé pořady a seriály...a tak jsem to přepnul na kanál 23...tam neběží nic...je vyhrazen pouze na televizní šum...a to jsem právě těď potřeboval...

A tak se koukám na šum v televizi...přemýšlím u toho....přemýšlím o tom co se událo před několika minutami...i o tom co se bude dít teď...ale hlavně přemýšlím o tom zkurvysynovi, který znásilňuje mladé matky a pak je bezcitně vykuchá...

Sice jsem si říkal, že ho chytnu až pozítří...ale zase na druhou stranu...proč s tím tak otálet....můžu ho chytit teď a bude klid...takže co?...půjdu to udělat teď nebo až pozítří?....mé já je jasně pro dnešek...a mé já je pro mne na prvním místě...jdu na to!

Vyskočil jsem z pohovky...vytáhl svoje nářadí ze skrýše...oblékl se do černé kombinézy...šel do garáže...nastartoval auto...a jel jsem do Carlisbilde...tohle satelitní městečko je vzdálené asi 15 km...v autě si popíjím kafe...k tomu pojídám keksíky a s ošemetným úsměvem na tváři si jedu pro mrtvolu...pro mrtvolu jednoho zkurveného hajzla....pro mrtvolu jednoho škodícího hmyzu....

Přemýšlím nad tím co mu tak udělám....mám ho probodnout?..mám ho někam zavřít?...mám ho někam připoutat a mučit ho?...nebo ho snad zastřelit?...zbraň mám a tlumič také...takže není problém....

Do prdele!...rozlil jsem kafe...to mě vždycky nasere...teď mám celou kombinézu od kafe....kurva! kurva! kurva!...no nesmím se tím rozptýlit...i když mě to kurevsky sere!!!!musím se soustředit na dnešek...musím se prostě soustředit na toho vyjebaného pičuse!...musím hold...musím kurva!!!

Jsem na místě....kurva konečně!...rychle vystoupím z auta...v ruce baťoh s nářadíčkem...pomyslný smích ve skrytu mé tváře...pomalým krokem si to pídím do Carlisbilde...proč tam?

Tato škodná totiž výhradně vraždí v tomto parku...vyčká na nějakou osamocenou paničku..brutálně ji znásilní a pak sadisticky zabije...čurák jeden!...jen se těš!...schvoám se za ten pomenší křak...vyčkám...

Po 20 minutách

...zatím nic...stále vyčkávám a jsem ve střehu...stále se krčím v tomto parku při nějakém křaku a nic netušíc chci ulovit škodnou...bohužel stále nic...

Po hodině

...čekám již hodinu a hajzl stále nedorazil...do prdele!...to mě sere!...ale pozor!...teď někdo jde...nějaká osoba...má na sobě dlouhý baloňák a kouří doutník...možná to je Columbo(chech!)...kouří a dívá se po parku...já se na něj dívám skrze křak ale i tak na něj vidím dobře...teď mu snad i dokonce uvidím tvář...tak to snad není možný!!!!

...vždyť to je Darryl!!!...ano ten Darryl, kterému jsem píchal ženušku...co tu asi tak chce?...nevím ale snad se to dozvím...ou bože!!teď někam zmizel!!!kurva kde je??...asi se po něm půjdu podívat...

Au!!!dostal jsem těžkou ránu!!!někdo mě uhodil....omdlel jsem na místě....

01:48

Probudil jsem se v nějakém sklepě...všude tma..jenom nade mnou svítila malá lampička...byl jsem přivázán k nějakému stolu...na hlavě jsem měl nějaký starý železný hokejový chránič a mé nohy byly namazány nějakou smradlavou tekutinou nebo mastí či čím...upřímně řečeno byl jsem totálně v prdeli...nevěděl jsem co to má znamenat....a kdo to udělal...snažil jsem se uniknout ale nešlo to...byl jsem pevně přivázán...

pak přišel...přišel Darryl!!!...přišel největší zkurvysyn, kterého znám....v ruce měl pilku a na hlavě kryt...přišel za mnou...vyndal z kapsy malý nožík a směřoval ho k pupíku....když byl na místě....vsunul ten nožík do mého pupku...až po rukojeť mi ho strčil do mého pupku...já křičel bolestí...

Barry:Ty pičo jedna zkurvená!!Já tě zabiju!!

Darryl!Nezabiješ...to si piš, že nezabiješ!!!

Barry:Proč to kurva do piče děláš??!!!Můžeš mi to kurva vysvětlit??!!Proč!!!???

Darryl:Ty čuráku vymrdanej...dělám to kvůli tomu, že si jebal s mou manželkou..proto!!!Celou tu dobu jsem to věděl...a čekal jsem až se chytneš do mé pasti...podplatil jsem televizní hlasatelku aby ve zprávách řekla, že v Carlisbilde řádí nějaký šílenec...no a ty ses chytil!!!

Barry:Ne!!To přece není kurva možný!!!

Darryl:Ale je...a teď poznáš čeho jsem schopen!!!

...najednou se mi podařilo urvat jeden řetěz....

                                                 Pokračování příště