ŽIVOT NA KOLEČKÁCH
ŽIVOT NA KOLEČKÁCH
Pro většinu lidí je představa být na vozíku něco nepředstavitelného, ale pro mě to byla za ty léta otázka zvyku. Je to těžké se s tím vyrovnat, ale na konec se s tím smíříte.Ta skutečnost se stane vaší součástí.Tím nechci říct, že to je jednoduché,ale když máte kolem sebe spoustu dobrých lidí,kteří i přes to vás dokážou brát takové jací jste,je to potom mnohem snažší.
Pokud jde o mě, tak se snažím přijímat svou skutečnost celkem dobře.Každý den je pro mě něčím výjimečný a prožívám ho s neuvěřitelnou intenzivitou. Ale taky se mi v hlavě promítá jedna otázka „ Proč zrovna já a jaké by to bylo, kdyby ….?“
Dřív jsem se bála reakcí jiných a jakým způsobem mě příjmou ve společnosti. Dávala jsem vždycky vinu sama sobě, že jsem já něčím špatná a teď už vím, že ti druzí jsou hloupý co si tohle myslí a musím říct, že bohužel většinou jsou to dospělí lidé, což je velice smutné.
Sice se v několika maličkostech se odlišuji od ostatních, ale jsem člověk jako každý jiný a mám svoji cenu. O to všechno je můj život bohatší a prožívám ho s velikou radostí a vášní.
Obohacuji si ho tím co mě moc baví, a dávám do toho veškerou svou energii a tím mám o to větší radost, když se mi to podaří a někdo to ocení. Mohlo by se zdát, nejvíc musím pomáhat sama sobě, ale není tomu tak Pro mě jsou přednější lidé, které miluji. Člověk jako já má radost s úplných maličkostí. Nejvzácnější je pro mne má rodina a moji opravdový přátelé, které není lehké najít, bez nich bych nemohla existovat a já jich mám opravdu hodně. Já pomáhám jim oni zase mě. Chci jim jen dávat tolik lásky, kterou si zaslouží a prosím je, aby mě milovali.Nejvíc mě životní překážky pomáhá překonat láska.
Já žiji a starám se o své přátele, protože to je naplnění mého života, aby oni a můj partner, byli šťastni a měli v životě pohodu.
Můj hendykep mi dává každý den větší sílu jít dál a pomáhá stát se a být ještě lepším člověkem.