Pracovní
A je to tady. I já se přikláním k bulváru. Nechal jsem se tudíž na chvíli zaměstnati. Na stavbě. Podlehl jsem svodům komerce. Za několik týdnů si koupím karton belgických pralinek. Nebo pojedu příštím rokem do jižní Ameriky. Po tuto dobu však nebudu poskytovat informace o kvetoucích zelinkách, strmých skalách či tajemných hradech v Karpatech. Aspoň ne do té míry jako dosud. Místo toho potekou proudy krve a mozky budou stříkat na neomítnuté zdi. Však stejně se obávám, že zprávy o zraněních a katastrofách nebudu psáti příliš dlouho. Zatím jsem nikoho nezabil. To je za dva týdny docela slušný výkon. Ba ni vážná zranění se nevyskytla. A to mi dokonce do ruky vstrčili i rozbrušovačku. Prstíky jsou všechny. Příslušenství též v pořádku. Nebude to se mnou tak špatné. Ani při betonování základů jsem neskončil někde uvnitř. Jsem vlastně docela manuálně zručný. Hřebík též přibiju již na pátý pokus. Naposledy málem napočtvrté. Zohnul se až úúúplně u desky. Však to bylo stejně jen bednění do základů. Ty odpadové trubky pak přerazil bagrista. Já jsem zcela z obliga. Zrovna jsem se zašíval na druhé straně. Mne snad bylo pro akademickou dráhu škoda.
Pořád mám dosti témat ke psaní. A restů z minulých týdnů. Pozorní čtenáři jistě povšimli si absence povídání o hradě Svrčově a rezervaci Kobylance, které jsem navštívil již před drahnými dny u příležitosti auto-moto-veterán burzy v Drahotuších. O bůvolech na pasekách u Lípy ještě též nebyla zmínka. A to jsem se nyní prošel po nedokončené Baťově železnici. Je zde zajímavý projekt Okruh šesti dědin, na který je též třeba upozorniti. Mohu plně realizovat své grafomanské sklony. Nepočítaje již ni skutečnost, že za víkend toho mnohdy stihnu celkem dosti. Zrovna v sobotu 14. května byla na pořadu akce Napříč Valašským královstvím. Opět parní mašinka. Chtěl jsem na ni upozornit již dříve, však nemohl jsem se dostat na internet. S přístupem to teď bude trochu horší. Začínáme v 7:00 a končíme v 18:00. Ale možná i lepší. V takovém krásném čase bych jistě neseděl doma. Čekat než mi otevřou knihovnu či se vracet před jejím zavřením by se mi asi ni nechtělo. Možná byl si měl poříditi nějaký na doma. To se ještě uvidí. Zatím zde mám zase několik set neroztříděných obrázků z předchozích dní. Mám tedy i po večerech co dělati. Aspoň zas nebudou narůstat geometrickou řadou a bude v nich jakýs takýs pořádek. Jsem optimista. A taky ty střepy nasbírané za poslední měsíc bych mohl někde nějak uložit. Pořád se mi tu pletou pod nohy. Je-li to v tomhle organizovaném chaosu vůbec možné...
A nebo od napsání předchozích řádků uplynul již týden, musím se opět pochválit. Vrtal jsem vrtačkou. A očička mám v pořádku. Řezal motorovou pilou. A nohy jsou na svém místě. Zato se mi podařilo vstoupit na hřebík. Krásná to záminka k vysedávání na místě, kde se (snad) někdy v budoucnosti objeví zeď. Nemohu se přec přepracovávat, když jsem tak těžce zraněn!