Tak jsem opět zde. Po měsíci. Či už je to dokonce více? Nejprve se objevily technické problémy. Zhasl monitor. A to jej mám teprve několik týdnů. Prostě radost. Vyzkoušel jsem vše možné i nemožné. Až nezbylo, než povolati odborníka. Po několika dnech vyjednávání se přeci jen známý dostavil. Chvíli se naň pozorně díval, obejmul monitor a pronesl několik kouzelných, však hrubých slov. Velmi hrubých. Ejhle! Monitorek se rozzářil! Kdyby mne napadlo, že jsem jej při úklidu stolu centrálně vypnul, opravil bych si to sám. Kdo má ty řeči pak poslouchat, že jo? No, bože. Tak se z Olomóca projel zmáčknout čudlík... A ihned poté mne sklátila strašná choroba. Taková rýmečka a kašílek, toť pěkná sviňa. Musel jsem ležet v posteli, pít lipové thé s medem. A cpát se vitamíny. Však na zahálku nebyl čas. V průběhu roku se mne několikrát známí tázali na cyklostezku Bečva. Projekt tento sic má svůj vlastní web, však mnoho se z něj člověk nedozví. Prakticky jen to, že cyklostezka Bečva vede kolem Bečvy. Překvapivě. V době své těžké nemoci sepisoval jsem tedy průvodce. Chybí ještě několik úseků a hlavně obrázky. Ty se pokusím zhotovit na jaře. Tak se máte na co těšit.
Ozval se známý z Ostravy. Jestli bych s ním nešel 2. ledna na Zimní výstup na Radhošť. Prý tam dostane diplom. A vyleze-li v příštích letech také na Ondřejník a Helfštýn, bude mí i odznáček. Přímo dětinsky se na to těšil. Úplně jsem viděl, kterak u psaní SMS nadšeně poskakuje. To by člověk neřekl, jak málo stačí ke štěstí. Hned jsem mu svou společnost přislíbil. Nechť nekazím takové nadšení. A jestli má mít ten odznak nějaký Chachar, budu jej mít taky. Budu, budu, budu a budu! A basta! Za to mi prý prozradí, že v ostravském muzeu je výstava o Lucemburcích. Tak se tam pojedu podívat. Někdy mezi svátky. Podle počasí. A abych nezapomněl. V sobotu 8. ledna jest od 8:00 do 15:00 otevřen hrad Helfštýn. Za dvacetikorunku. Snad tedy bude hezky. Ale na další obvyklý dotaz zatím odvětit nemohu. Termín konání Sněhového (ledového?) království na Pustevnách mi znám není. Mělo by být někdy v druhé půlce prvního měsíce. Hned jak se dozvím, dám vědět.
Onemocnění mé mělo jedno obrovské pozitivum. Máme po Vánocích. Prosmrkal jsem veškerou nervozitu, neurózy, pobíhání, vztekání se, shon, bitky o dárky a jiné radosti svátků klidu míru a pokoje. Ještě nás čeká předsilvestrovská nákupní horečka a máme na chvíli pokoj. Do konce ledna. Pak se na pultech objeví velikonoční králíčci a z reproduktorů na nás začnou hulákat Hody, hody, doprovody. Den před Vánocemi byla v Albertu fronta až na konec mrazáků. Potřeboval jsem koupit chleba. A vločky. Ač řádně najeden, přepadl mne z toho čekání hlad. Nedovedu si představit, co by se stalo, šel-li bych na toaletní papír. Ostatně z některých věcí mi šla hlava kolem. Polotučné mléko za 12,90 Kč. Vezmi si celé čtyřkusové balení, milý zákazníku. Je výhodnější! Sleva! Pouze 54 Kč. A jak si to spotřebitel pochvaloval. Už je naštěstí po všem. A před Silvestrem se raději skryji do sklepa.
Jinak se nic významného nestalo. V době stávky monitoru zavítal jsem do Teplic. Nad Bečvou. Chtěje se prošpacírovat po zasněženém okolí. Pokud by se přes noc neproměnil sníh na břečku, byl by to moc pěkný výlet. Aspoň lázeňské oplatky byly dobré. Oříškové. Prý zde jako první v republice získali licenci na masáže lávovými kameny. Škoda, že při vší aktivitě nezbyl čas ni prostředky na rekonstrukci nádraží. Patrně by bylo vhodné odlišit lázeňské město od cikánské osady. Zlatý věk lázeňství je již sice za námi, však přeci jen. Když na vás spadne omítka hned po příjezdu... Ale třeba je to image. Luxusní pobyty pro klientelu, jež ni netuší, co je to vlak.
A to by pro dnešek mohlo stačit. Podařilo se mi dát opět nějaké fotky na Rajče. Taková směska z loňského (vlastně ještě letošního roku). Konečně jsem si v těch obrázkách udělal pořádek.