Deštivý a výstavní
20. 4. 2011
Tak tomu se říká aprílové počasí. Jeden týden pobíhám v tričku a bosky po Lačnově a druhý v roláku a bundě. Nedaleko za městem i sněžilo. Aspoň podíval jsem se na již zmiňovanou fotovýstavu v knihkupectví Malina. Zdali doporučit či pohanět nevím. Není to zrovna můj šálek čaje. Popravdě řečeno, jakmile mi některý známý po návratu z dovolené slíbí ukázat parádní obrázky z Dér el-Bahrí či nádherná panorámata rakouských Alp, prchám do hor. Stovky lepších fotografií již byly zveřejněny v literatuře. Zvládnutých obsahově i formálně. Je-li dobrá obsahově, formální stránka může jít zcela stranou. Tisíce stejných možno nalézti na internetu. Je však pravdou, že tamtéž je možno objevit také desetitisíce horších. Však něco jiného je webová galerie v níž se autor snaží ukázat kde byl a co zajímavého zde viděl. A něco zcela odlišného by měla být autorská výstava. Však nechci případné návštěvníky metropole Valašska zrazovat od návštěvy. Většině návštěvníků se prezentovaná díla jistě budou líbit. O tom není pochyb. Jistě jsou zde fajn panoramatické zobrazení. V případě zámku (tuším) v Jindřichově Hradci celých 360°. Ale nevím... Jedná se o společnou výstavu čtyřčlenné rodiny. Otec, matka a dva synové. Mohlo by být mnohem zajímavější, kdyby na snímcích konfrontovali své osobní pohledy na dané místo. Jak jsem viděl(a) Prachovské skály. Úplně nejideálněji Vsetín. Město, které důvěrně znají. Každý jej vnímá jinak, každý si vybere jiné místa, situace, zvolí jiný pohled na danou budovu. Snad by se tedy neobjevily obligátní snímky zámku, pohledů na město z Jabloňové a dřevěnic v okolí... Takto je to nuda. Nic objevného, nic zajímavého. Sic malebné, však banální obrázky. Teď musím vypadat pěkně zapškle a negativisticky. Však nebojte, jistě se mi bude nějaká fotovýstava líbit. Shlédnu jich za rok několik desítek... Možná je to moc. A čtu přespříliš fotografické literatury. Tak pak frfňám:-))
A, nemajíc v dešti co dělat, juknul jsem i na městský úřad. Je zde výstava „100 let nemocnice ve Vsetíně“. Parádní. Kdo bude prchat před živly, má možnost se na ni podívat do 13.5.2011. Nečekejte rekonstruovaný operační sál z doby Rakouska-Uherska. Jsou zde archivní i současné fotky, dokumenty, ale i též nějaké hmotné exponáty. Injekční stříkačky. Byť se jedná o výstavu velmi úzce zaměřenou a ne každého bude zvolené téma zajímat, přesto rozhodně stojí za těch několik minutek vašeho času. Zejména poleje-li opět jako z konve.
Tak ještě několik slov po uzávěrce:-)) Omlouvám se za jisté zpožďování. V přecházejících řádcích popisuji stav dávno minulý. Mezitím opět letěla bundička a svetýrek do skříně, vytažena byla trička a kraťasy. Takový je apríl. Snad nám toto počasí vydrží. Ale se stoupající teplotou a prodlužujícím se dnem sem budu vkládati textíky relativně méně často než doposud. Však vynasnažím se, aby proluky byly co nejkratší...
A ještě! V minulých dnech prošel jsem si onu trasu po hradech Vizovických vrchů. Mimo jiné zavítal jsem i do krajského města a podíval se na zámek do Muzea jihovýchodní Moravy. . Je zde vynikající fotovýstava Voda poetická. S podtitulem Element voda na fotografiích Michala Girgela. A vskutku mohu vřele doporučit, doporučit a ještě jednou doporučit. Parádní snímky. Potrvá však již jen do 1. května. Tak kdo má cestu do Zlína, nechť si vyčlení chvilku na prohlídku. V tomto případě dokonce mohu řící, že se sem vyplatí zajet i speciálně. Pokud tedy nebydlíte v Prachaticích. Zpodobení vody ve všech jejích podobách. Nádhera. Kdo neuvidí, neuvěří. Název vskutku nelže. Tolik poetiky nacpat do snímku vodní hladiny se hned tak někomu nepodaří. Už dlouho jsem neviděl něco tak zdařeného. Hlavně si sebou neberte své fotografické přístroje. Je zde velké riziko, že po shlédnutí podlehnete depresi nad svou vlastní tvorbou a umístíte nebožáka do Dřevnice. Já nad ní stál půl hodiny. Tak vidíte, že nejsem takový zapšklý fouňa, jemuž není nic po chuti.