Karel Puszkailer - Vsatské Beskydy
Vsatské Beskydy
Ve středu Moravského Valašska, v trojhranu uzavíraném Vsetínskou a Rožnovskou Bečvou, rozkládá se turisticky vzácná, různými údolíčky rozčleněná horská hmota, „Vsatské Beskydy.“1 Hlavními tepnou tohoto pohoří a nejcennější částí jest hřeben Vysoká-Benešky-Soláň-Vsetín. Tanečnica-Lušůvka-Ptáčnica-Cáb-Dušná-Brdo, tvořící současně rozhraní val.-meziříčsko-rožnovsko-vsetínské. Tento souvislý, jediný, ponenáhlu od východu k západu klesající řetěz kopců vysílá na sever, západ a jih mnoho rozsoch, které tvoří po stránce turistické též důležitou součástku jmenovaného komplexu.
Od uzlu Trojačka-Beskydek (953 m) jde uvedený hřeben Vsatských Beskyd severozápadně jako nejzápadnější výběžek Moravsko-Slezských Beskyd.
Na severním úbočí uzlu navážeme na červenou značku, jež vede od stanice Mosty ve Slezsku přes Vel. Polom neb od Prašivé u Frýdku přes Bílý Kříž a Beskyd kolem hostince Třeštíkova, stanice Pohorské jednoty „Radhošť“, - odtud jdeme už po „Valašské turistické stezce“ přes Vsetín a Vizovsko do Luhačovic, skupinou Vysoké (1024 m), a pak začneme hřebenovou turu. Před vstupem na tento zalesněný vrch pozorujeme značku žlutou, která ukazuje směr Člověčí, rozsochy to Vysoké, do údolí Vsetínské Bečvy (Vel. Karlovic) a značku zelenou přes Mezivodí na Bílou. Za hodinové procházky pod nejvyšším bodem Vysoké kráčíme jako v upravené aleji: hluboké jehličnaté lesy, posvátné uklidňující ticho objímá nás vůkol. Cesta vyústí za Rybňankami, kde octneme se na holém hřbetu Benešek (938 m). Předtucha turistických požitků ochvátí nás při pohledu na okolní horské komplexy: poznáváme směrem jižním mohutný hřeben Javorníků na hranici moravsko-slovenské, na severu na dosah ruky leží Travný, Lysá hora, Smrk vedle Kněhyně a Čertova mlýna, na východě Slezské a Polské Beskydy kromě nekonečného moře jiných vrchů. Můžeme říci, že jest to ve východní části Vsatských Beskyd rozhled nejhodnotnější. Jako po koberce spěcháme asi 1 hodinu ke Kotlové. Horské scenerie se mění krok za krokem. Pod sebou pozorujeme celé Karlovicko a horní údolí Rožnovské Bečvy. Po výběžcích Kotlové odbočují některé značky: modrá k Rožnovu; žlutá a zelená k Horní Bečvě: první vede k Pustevňám, druhá přes Martiňáka tamtéž; směrem jižním údolím Jezerným žlutá do Kralovic-zastávky. Za 1 a půl hod. jsme u Vašutova hostince zvaného „Čarták“ na Solání. Upozorňujeme obzvláště hudbymilovnou veřejnost, že oba hostince, jak Třeštíkův tak i Čarták a vůbec Vsatské Beskydy byly vyhledávaným letoviskem po několik roků komponistů Vítězslava Nováka a mistra Janáčka. Krásný rozhled, který se kolem nás rozvíjí, a v dálce se bělající chaloupky s kostelíky ve vesnicích Hutisku, Prostřední a Dolní Bečvě doprovázejí nás za dalšího putování.
Překročíme okresní silnici na Soláni, jež vede z údolí Rožnovské Bečvy do Karlovic k zastávce, tvořící asi hranici mezi skupinami Vysoké a Vsatské Tanečnice. Loučíme se s mohutnými vrchy na severu, které zůstávají vpravo a značí se již jen jako siluety. Očekává nás však nová náhrada. Přicházíme k zajímavým pohledům na Radhošťské Beskydy a Veřovské vrchy, které jsme za cesty od východu pozorovali jen v dálavě. Ale i jednotlivé vrcholky Javorníků jsou teď znatelnější. Z celého řetězu vyčnívají přímo Vel. Javorník (1071 m) vedle Mal. Javorníku (1017 m), pak Stolečný (960 m), jenž skýtá imposantní rozhled po Slovensku, vedle Kyčera Čerňanská (885 m), kterou hodnotíme jako nejvzácnější bod v západní části javornické, poněvadž dovoluje jedinečný pohled na údolí Vsetínské Bečvy od Halenkova k Ústí u Vsetína. Jak jsme již naznačili, pokračuje hřebenová tura ve skupině Vsatské Tanečnice. Jmenujeme úmyslně tuto „Vsatskou“ na rozdíl od „Radhošťské“. Od Čartáku jsme za půl hodiny u Léští, velmi zajímavé koty, která umožňuje rozkošný pohled směrem severním na Radhošťské Beskydy. Za čtvrt hodiny potom dosáhneme Vsatskou Tanečnici. Od triangulačního sloupu je opravdu úchvatný pohled: do nekonečna se vlní před námi horské scenerie na Vsacku a Rožnovsku, vpravo již jen siluety skupiny Lysé hory, ze západu Hostýnské vrchy; na jihu panorama Javorníků, na sever hledíme hluboko do úvalu u Pinduly a masivu Radhošťského.
Pásmo Vsatské Tanečnice vysílá dvě odnože na sever, které dělí potok Bystřica, a sice Valašsko-bystřičskou s nejvyššími body Mísná (889 m) a Hážovské díly (702 m), kde vede žlutá značka jako spojka do Rožnova, odtud se dostaneme po červené značce ke kapličce na Radhošti; pak Ptáčnickou větev, která tvoří pokračování hřebenové cesty. Uvádíme ještě modrou značku údolím Brodské do Nov. Hrozenkova, kde začal v r. 1929 usilovně pracovati OKČsT Nový Hrozenkov.
Za dalšího dvouhodinného putování po hřebenu přes Šerhovňu, Beskyd (892 m) k Lušůvce (879 m) jímati musejí krásné svahy směrem severním, které v zimním období slouží za lyžařský terén, lehce dosažitelný od Vsatského Cábu. Čím se více blížíme k Lušůvce, rozpoznáváme jednotlivé vrchy Veřovských hor: Kyčeru, Vel. Javorník, Kamenárky, Dlouhou, Krátkou a Trojačku. Před vstupem do lesů Lušůvky kynou nám posledním pozdravem hory, které nás potěšily a nadchly.
Kráčíme teď ¾ hodiny k Ptáčnici lesní alejí, kterou vybudoval OKČsT Vsetín pro zimní sporty. Od tohoto vrchu se rozvětvuje pět odnoží, z nichž tři směrem severním. Na jedné vede červená značka přes Val. Bystřici do Rožnova, kde pracuje intensivně a rozmach turistiky na severním svahu Vsatských Beskyd podporuje OKČsT Rožnov, na druhé žlutá značka přes Santov k Údolní přehradě u Bystřičky; jižní větev leží mezi potoky Dinotice a Jasenice a tvoří se žlutou značkou důležitý přechod přes Ochmelov do Hovězí-Huslenek, odkud můžeme po červené značce a pak po modré k Pulčinským skalám. Uvádíme ještě zelenou značku údolím Dinotice k Halenkovu, odkud se dostaneme po téže barvě údolím „Provazné“ přes Kyčeru Čerňanskou na Javorníky k bodu 881. Západní výběžek vede k Vsatskému Cábu (841 m) a dále k Dušné, kde se opět dělí a to směrem ku Vsetínu přes Čup (588 m) a k Růžďce přes Páleniska (572). Za čtvrt hodiny jsme od Ptáčnice u Vsatského Cábu.
Vsatský Cáb! Toť perla v západní části Vsatských Beskyd. S nejvyššího bodu na rozhledně máme jedinečný rozhled na střední a jižní Valašsko. Oblast Vsacka, Vizovska, Bystřička p. Host., Val.-Meziříčska a Rožnovska prostírá se před námi: v okruhu 360° leží amfitheatrálně hřebeny počínajíc Javorníky přes Pulčinsko-Lidečskou tur. stezku, Luhačovicko, Vizovské a Hostýnské vrchy, Veřovské hory, v pozadí těchto Novo-Jičínsko, Štrambersko (za jasných dnů vidíme i Jeseníky), pak Radhoště až po Smrk, pod námi pak detailně Vsacko. Rozhled takové jakosti a hodnoty přiměl OKČsT Vsetín ke stavbě „Chaty na Vsatském Cábě“; milá útulna odpovídá i moderním požadavkům pravé turistiky: 7 pokojů, 2 společné noclehárny, sprcha. U rozhledny na nejvyšším bodu staví OKČsT Vsetín lyžařský můstek.
Od Vsatského Cábu vece (3 hod.) červená značka údolím „Jasenice“ na Vsetín, zelená a pak žlutá lesem ukazuje směr k Dušné, které dosáhneme během ¾ hod. u hájenky. Odtud po modré buď na Vsetín neb na Údolní přehradu 2 hod. Cestou hřebenem přes Brdo pokocháme se krásnými rozhledy na Veřovské vrchy, část Radhošťských Beskyd, na Hostýnské hory a Val. Meziříčsko. Údolní přehrada dnes již vžila se jako hojně navštěvované turistické středisko a stává se v posledních letech i hledaným letoviskem.
Od Údolní přehrady naskýtá se nám možnost po červené značce přes Mal. Lhotu (2 ½ hod.) neb po žluté a pak po červené (2 ½ hod.) přes Hrubou Lhotu se dostati do Val. Meziříčí, sídla to PJR. Jest zajímavé, že se na této tuře ocítáme opět v oblasti výběžků Vsatské Tanečnice, v jejich pokračování od Hážovských dílů směrem téměř západním.
Vyvolávajíce ve svém nitru ještě jednou dojmy, které jsme při pouti po Vsatských Beskydách zažili, můžeme si přiznati, že pásmo toto patří k nejintimnějším partiím na Valašsku vůbec. Upoutává-li nás na Radhošťských Beskydách a na Slezsku převaha jehličnatých lesů s velebným tichem, přerušovaná jen místy horskými pastvinami a rozhledy všemi směry, jsme na Vsatských Beskydách zase mile překvapeni světlou a přívětivou tvářností, která jest vyjádřena přímo eterickým prostředím: nad námi modrá kopule nekonečna; světlou zeleň listnatých stromů, jež nás objímá na každé cestě, zastupuje občas tmavý odstín jehličnatých stromů a střídá se s barevnými latami polí a lučin; četná horská údolíčka, roztroušené paseky, salaše, po stráních stáda skotu a ovcí, píšťalky pasáků a jejich zádumčivé valašské písničky oživují božský mír. Nevyvěrá ze souhry těchto momentů výraz čehosi jasného, vzdušného, ba přímo nadpozemského?
Ve vesničkách a vesnicích v oblasti Vsatských Beskyd nalézáme mnoho pro valašský idiom karakteristického: chalup – zvláště ve Vel. Karlovicích a Nov. Hrozenkově – pak zvoniček, jako v Malé Lhotě u Údolní přehrady, v Halenkově na úpatí Vsatského Cábu a j. Upozorňujeme i na staré valašské pily a valchy v údolí Miloňově ve Vel. Karlovicích a v Dinotici na jižním svahu Vsatského Cábu. Po stránce historické jsou nejzajímavější: evang. toleranční kostelík z roku 1783 v Hrubé Lhotě, kde působil farář J. Karafiát, spisovatel „Broučků“, známé to knihy pro maličké, pak starovalašský kostelík z roku 1754 v Karlovicích u zastávky, dále nejzachovalejší valašské fojtství tamtéž, jež jest vzdáleno od silnice asi 20 minut směrem západním a leží od hlavní silnice na Vsetín vpravo u vchodu do údolí Bzového. Uvádíme ještě asi 150 roků staré hroby na hřbitově u kostela ve Val. Bystřici na severním svahu Cábu, kde jsou pochování poslední poručíci portášů, statečných valašských hraničářů. Neopomeneme zvlášť uvésti Nový Hrozenkov, kde sídlí známá rodina J. Orsága-Vraneckého, která zachovává valašské staré zvyky a hrozenkovské kroje.
Geologicky patří Vsatské Beskydy k době přechodní – eózoické, kdy země již byla oživena různými třídami živočišstva mimo obratlovce. Z hornin jest zastoupen magurský křemenitý pískovec, nezřídka ve slepence přecházející, převládá však t. zv. flyš, pískovec to s jílovito-slinitými břidlicemi.
Toť obraz Vsatských Beskyd. Kdo je prošel, nezapomene!
OKČsT Vsetín zašle milerád na požádání zdarma leták „Vsatské Beskydy“, stručný jich popis s diagramem rozhledu s nejvyššího bodu Vsatského Cábu, obsahující též schema značek vzhledem k Radhošťským Beskydám, Zadním horám a Vsetínské Bečvě, jakož i seznam tur.
Ph.Mr. K. Puszkailer.
Vsetín.
Naše Valašsko 1929-1930, roč. I, č. 1, s. 45-52.
1Dr. V. Dědina: Karpatské Pobečví.
A i v tomto případě je možno podívat se na nějaké obrázky. Opět starší a spíše dokumentární. Pořízeny jsou na vrcholu Vsackého Cábu, kde kdys rozhledna stála a zde možno spatřiti pozůstatky po této. Plus hraniční kameny panství vsetínského... Takže stačí kliknout...