Oděsské povídky II. - Oděssa u Černého moře
20. 10. 2011
Oděssa leží u Černého moře. Kdo něvěří, nechť nahlédne na mapu. Oděssa bývala největším námořním přístavem Ruska a poté Sovětského svazu. Celkem pochopitelně je nyní největší na Ukrajině. Lodě odsud odplouvají vskutku do celého světa. Nákladní. Otimista, jež sem dorazí s myšlenkou nalodění na parníček a za pár dní se nechat obletovat kráskami v Riu má smůlu. Neuspěje dokonce ni s nedalekým Tureckem. Veškerá osobní přeprava je omezena na několik spíše výletních lodí jezdících na Krym. Snad i nějaké středomoří by se našlo. Dobře, dobře. Snad i ono Turecko. Asi. Možná. Ruku do ohně za to nedám. Svoji rozhodně ne. Ceny připomínají drahotu. Za podobné peníze je možno si najmout jachtu. Vyplouvá se občas. Jednotka občasu je týden až měsíc. Zato budova Mořského nádraží je impozantní. Nenechme se však mýlit. Ten obrovský prosklený mrakodrap je ve skutečnosti hotel Oděssa. Nelze přehlédnouti. Zejména z Potěmkinových schodů. Tam budete muset povinně. Cestovatel si na Mořském nádraží může vyzvednouti letáky s jízdními řády. Najde zde všechny tři. Volně se zde povalují. Odsud též odplouvají výletní lodičky kolem pobřeží. Pojedete půl hodiny jižním směrem. Na jedné straně bude moře. Po druhé se můžete kochati pohledem na přeplněné pláže a nepříliš vkusnou moderní i méně moderní architekturu. Oděssiti jezdí na tyto výlety vskutku rádi. Nevymluvíte se.
Oděssa je též pověstným přístavem ruské černomořské flotily. Jak to zde vypadá, netuší nikdo. Přístavní kolos je vskutku příliš velký. Máte-li dost času, hledejte...
V dobách sovětských byla Oděssa nejen největším námořním přístavem SSSR, ale také největším a nejvýznamnějším přímořským rekreačním střediskem. Odboráři celé největší země světa zde jezdili tráviti svůj volný čas. Kam se všichni nacpali je otázkou. Naštěstí je nadaleko Krym. A rovnější z rovných dali přednost Jaltě. I tak zde museli méně rovní polehávat na lehátkách snad ve třech vrstvách nad sebou. Pokud se místo prázdného slunění nevěnovali raději příručce obsluhy traktoru. Dnes sem již davy nepřijíždějí. A přesto je zde hlava na hlavě. Nejednou i v případě nepříznivého počasí. Pikniky a polehávání na plážích patří k oblíbené kratochvíli každého správného Oděssita. Velikost tašek odpovídá spíše zásobám na polární výpravu. Při přípravě svačiny se řídí počtem účastníků a průměrnou lidskou denní spotřebou. Krát dvanáct. Krom stravy sebou bere i něco na zapití. Pivečko, vodečku či zdejší pověstné víno. Je sladké a kořeněné. Parádní.Opět však v množství větším než malém. Hlavna z něj, naštěstí, nebolí.
Průměrný Oděssit miluje písek a je připraven se kdykoli utopit ve vodě hlubší než 20 cm. Kdo si chce zaplavat musí, v nestřeženém okamžiku, k moři sám. Netřeba se courati nikterak daleko. Stačí na Lanžeron. Pláž nedaleko centra. Ptejte se na Delfinárium. Zde je však riziko, že se informátor rozzáří, půjde s vámi a přinutí vás shlédnout všechna představení do zavíračky. Cesta zabere půl hodinky. Pěšky. Tramvají i hodinu. Něco jako jízdní řád zde neexistuje. Až vůz přijede, tak tu bude. Možno též jeti maršrutkou. Jezdí jich zde, po nejrůznějších trasách, vskutku hodně. Tolik, že ni rodilý domorodec se v nich neorientuje. Nastoupíte a po půl hodině cesty skončíte v obci Velikodolinskoje. Otážete se, kterak zpět do Oděssy. Vyhodí vás na sídlišti Slobodka. Ze Slobodky na konec Francouzského bulváru. Kde jste netušíte, však aspoň moře již vidíte. Koupíte si mapu a příště půjdete raději pěšky. Aspoň si prohlédnete klasické uličky oděsského centra. A koupíte i zamenutou sváču. Většinu věcí možno dostati i přímo u moře. Zejména pivo, slunečnicová semínka a popelník s obrázkem Delfinária. Zmrzlina je chuti pochybné. Ihned začne tát a do dvou minut se bezpečně promění v kapalinu. Jako všude v zemích civilizovaných je zde stánků nadbytek. I nějaké restaurace. Ceny nižší než v centru. Na Lanžeronu, kousek od zmíněného Delfinária, je kus nábřeží pokryt betonem. A v těchto místech je ve vodě možno i plavat. Asi sem chodí samí skuteční mořští vlci. Většina návštěvníků se ostatně tváří jako Cortés na palubě. Hlavně si pak nebudete muset celé dny a noci vybírat protivný písek ze všech tělních otvorů.
Moře je zde relativně čisté. Jistě čistější než v mnoha navštěvovanějších evropských destinacích. Nejste však v EU. Plavčík vás při první vlnce nevyžene z vody. Nedoporučuje se však zde vypíti příliš mnoho piva. Zejména je-li moře studené. Místy je možno odspočit si za stromečky. Jen se dobře podívejte, nemočíte-li někomu na deku. Oděssit se nacpe kamkoli. Toalety bývají dosti vzdáleny. Riziko nedoběhnutí je velké. Zvláště, šněrujete-li si to z jedné strany chodníku na druhou. Krom Ukrajinců zde téměř nikoho nepotkáte. Sem tam Rusy. Informace tato je však relativní. Rozlišitelnost nulová. Omylem se zde občas ocitne Polák. Může to být ale též Zakarpaťan. Paštikáři sem ještě nedorazili. Zatím...
A kdo chce obrázky...