Kandík psí zub (Erythronium dens-canis) v NPP Medník
Kandík psí zub (Erythronium dens-canis). Další problémová rostlina. Kriticky ohrožená a kriticky oblíbená. Desítky webů s nejrůznějšími informacemi. Někdy mylnými. Někdy správnými, však přesto trochu zavádějícími. Kandík psí zub je naší nejvzácnější a nejohroženější lilií. Nikoli. Výrok tento platí pro Čechy. Vyhlásili-li bychom soutěž celorepublikovou, je jasným favoritem křivatec český skalní (Gagea bohemica subsp. saxatilis). Rozdíl? Několik set jedinců. Kandíků jsou stovky. Křivatce spočítá na prstech i méně zručný majitel cirkulárky. Lokalitu s výskytem křivatce je možno prohlásit zvláště chráněným územím, možno vytvořit plůtky bránící jeho úmyslnému či neúmyslnému zničení a oddati se tichým modlitbám. Děj se vůle Boží. Zvolíme-li vhodný management u kandíku, netřeba Stvořitele žádostmi obtěžovat. Kandík u nás roste na jediné lokalitě v NPP Medník u Pikovic. Pravda. Nic než pravda. Víska Pikovce však neexistuje. Jedná se o část obce Hradištko. To jsem ale hnidopich. Vhodno si však zapamatovati. Hradištko na svých stránkách dává echo o začátku kvetení. Údajně. Neověřeno. NPP Medník nachází se tedy v katastru obce Hradištko. Vystupovati však budeme na železniční zastávce Petrov u Prahy. Odtud vychází i naučná stezka. Zapamatováním si tohoto faktu ušetříme si strastiplný sprint přes půl Prahy na bus do Pikovic směřující. Vlak do Petrova vyjíždí z Hlavního nádraží. Nepříliš často. Počkat se vyplatí. Posázavský Pacifik je Posázavský Pacifik. Jsme u naučné stezky. Tato zpočátku kopíruje červenou turistickou značku. V bodě B možno postupovat dále po červené či se vydat do protisměru po značce zelené. Doporučuji druhou variantu. Zejména máte-li méně času. Kdo přec jen půjde po červené, nechť zbystří u zastavení č. 8. a vydá se doprava po pěšince směřující k chatičkám. Chybí zde značení. Ti jež se takové ptákoviny nepovšimnou budou pokračovat dále kolem Sázavy. V místech, kde červená přestává kopírovat tok, vystoupají něco schodů. A zbystří. I zde je možno nalézti kandík. V době mé návštěvy (dávno po kvetoucí sezoně) dvě rostliny ve značném stadiu odkvětu a cca 20 již dávno nekvetoucích. Spíše však více. Nezkoumáno. Čas tlačil. Otázkou je původnost. Jedná se o zbytky kdys v širém okolí hojné populace či výsledek práce věrného poddaného Přemka Velikého? V zemi s největším počtem skleníků ze zavařovacích lahví na osobu to mají atraktivní květiny těžké. V současné době se populace kandíků odhaduje na cca 5700 jedinců. To těžko. Tabule naučných stezek je nutno brát s rezervou. V tomto případě měli tvůrci pravdu. Kandíků zbývá as vskutku jen posledních pár stovek. Kandíkům nejvíce škodí sešlap. Omyl. Sešlap jim může být prospěšný. V případě tisíců tělnatých tatíků, zimomřivých maminek a rozverných dítek nemožno však hovořit o sešlapu, spíše o útoku Panzer-Division Wiking. A jako by nestačilo, že denně prohání se lokalitou stádo bizonů. Oni mají ještě fotoaparáty. Mít fotoaparát je zavazující. Je třeba komíhat od jednoho květu k druhému a cvakat. A rostliny zrovna nekvetoucí systematicky zašlapávat kanadami do podloží. Poučenější se uloží do polohy horizontální. Kolik semenáčků se as vejde pod jednoho fotografa? Nechceme-li riskovati Medník bez kandíku, měli by odpovědní činitelé přijmout nějaká opatření. Jest takový problém lokalitu oplotit? Žádné ostnaté dráty. Pár dřevných kůlů do země zatlučených, na nich fošny. Viz ochrana šafránu bělokvětého na PP Lačnov. Kol stezky ponecháno něco prostoru, nechť možno si nějakou fotogenickou rostlinku nalézti. Ohrádka taková působí přirozeně, nikterak pohledu nebrání, turista opříti se může a kochati. Netřeba ji po sezóně likvidovat. A ukáže-li se taková ochrana neúčinná, dřevo nám samo zpráchniví. Náklady minimální. Opatření prospěje všem. Kdo chtěl by se podívati na obrázky na Rajčeti, nechť klikne zde. Všechny tyto udělal jsem s pupkem na turistické stezce. Nejsou však nic moc. Důvody objektivní i subjektivní. Jen blázen vyráží za kandíkem v druhé polovině dubna. Mne z normálnosti ještě nikdo nenařkl. Dle odhadu odkvetlo již přes 95% populace. Přesto se pár jedinců hned vedle pěšinky našlo. V sezóně musí do nitra výskytu lozit jen duševně chabý slepec. Čas. Jsou lidé, jež akci naplánují a časový rozvrh na minutu dodrží. Já ne. Nezbývalo než sebou pětkrát či šestkrát praštit o zem, rychle cvaknout a pádit na vlak. Doslova. A, v neposlední řadě, nejsem Ondřej Prosický. Kdo zadá si do vyhledávače neprohloupí. Nejlepší snímky kandíku, jaké jsem kdy viděl. A nejen kandíku. A já už opět musím končit. Jest třeba ještě nějaké křivatce nafotit...