Vstavačovité na Valašsku aneb ohlédnutí za loňským jarem
4. 3. 2013
Máme březen. Máme-li březen, blíží se jaro. Lid jásá a běžkař pláče. Ten se letos něco naječel. Jen co něco sněhu napadlo, jen co podařilo se objevit zaprášeného kulicha, začalo tát. S takovou budeme muset napřesrok i sněhuláky kupovat v supermarketech. Blíží-li se jaro je třeba připraviti se na další čundry za květenou. Pamětníci vzpomenou si, kterak jsme se vloni učili poznávati prstnatce a pětiprstky. Šťourové poznamenají, že slíbil jsem i kurz determinace kruštíků. Kruštíci jsou potížisti. Mnohé z nich je možno naučit se poznávat jen podle obrázků. A obrázky nejsou. Snad se je podaří pořídit v roce příštím. Ještě větší šťourové vzpomenou si na slib snímků. Tak dobře. Už jsou na Rajčeti. Pro přehled rozděleny jsou na dvě části. Orchidaceae (vstavačovité) na Valašsku I. Zde možno nakouknouti na prstnatce, pětiprstky a dva naše nejběžnější kruštíky. Včetně kruštíku bahenního (Epipactis palustris). Dle mého skromného mínění naší nejkrásnější orchideje. Toť slovo do pranice. O titul Miss Orchidea soupeří více rostlinek. Střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), nejvíce připomínající tropické kolegy. No právě. Na můj vkus příliš přebujelý. Mám raději jemné secesní křivky a ornamenty než nabubřelost baroka. Dalšími adepty jsou tořiče. Zejména tořič včelonosný (Ophrys apifera) a tořič čmelákovitý Holubyho (Ophrys holoserica subsp. holubyana). Zde váhám. Však stejně nakonec hlasuji pro kruštík. Ten má, z mého pohledu, pouze jedinou chybu. Nejmenuje se bahenní jen tak z legrace. Na lokalitě Lúčky-Roveňky tedy vzniklo nové kultovní místo. Jinak si as archeologové 26. století nebudou schopni vysvětlit nález sandálů nacpaných do bahna v prameništi uprostřed lesa za vsí. Za zmínku pak stojí prachmizerný obrázek zachycující prstnatec Fuchsův Soóův (Dactylorhiza fuchsii subsp. sooana). Oficiálně na Valachoch neroste. Dobře, dobře, beru zpět. Těžiště výskytu je opravdu na Valašsku. Ale jižním. S centrem kolem Valašských Klobouk. Oficiálně tedy neroste v okrese Vsetín. Naštěstí je to pitomec, neumí číst a tím pádem si to klidně vegetí u Hovězí. A snad i na jiných lokalitách. Tam však jest otázkou nejedná-li se o albinoidní formu prstnatce Fuchsova pravého (Dactylorhiza fuchsii subsp. Fuchsii). Třeba bude dalšího bádání. Ještě nedávno byli všichni tihle průseráři řazeni k prstnatci plamatému (Dactylorhiza maculata). Tak teď ni pořádně netušíme, kde všude je vlastně hledat. Druhá z galerií nazvána je též originálně. Orchidaceae (vstavačovité) na Valašsku II. Zde chtěl bych upozorniti na vemeníček zelený (Coeloglossum viride). Zejména fotografy. Takový fotograf studující odborná periodika nemohl nenarazit na rady, kterak správně zachytit květinu. Odstraňte vše, co v záběru ruší. Stonky, listy a jiné ptákoviny. Ni nejzavilejší ochránce přírody nebude se jistě zlobiti, utrhnete-li (byť v přírodní rezervaci) nějaký plevel. A stále více lidu fotografujícího se tímto kreténismem řídí. Vhodno je tedy podívati se na obrázek vemeníčku. Vemeníček je zelený, drobný, nenápadný a silně ohrožený. Jako by nestačilo, že jej fotograf zválí ve snaze zachytit prstnatec Fuchsův, kterých má plnou louku. On jej musí ještě vyrvat, by zvěčnil sic atraktivní, však zcela běžnou lnici květel. Krom toho zde možno je spatřiti hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis). Tohohle hajzlíka by za orchidej nepovažoval ni ten největší romantický snílek. Jest zcela zbaven chlorofylu. Samotné jméno lecos napoví. Přesto či právě proto je mým nejoblíbenějším zástupcem čeledi vstavačovitých. Chudáček, do nějž houbaři kopou vzbuzuje mužské city ochranitelské. Zejména dívčiny, jež chtěly by se mnou absolvovati nějakou exkurzi botanickou, nechť obrázky tyto si řádně prostudují a neoznačují pak hlístníka coby fujtajbl. V lesích rostou lísky. Samotných vstavačů spatříte relativně málo. Špatný rok. Některé vymrzly. Jindy bohatá populace vstavače kukačky (Orchis morio), též vstavač obecný zvaného v PP Růžděcký Vesník zbyl jeden mrzáček. A jeden jehož ni mrzáčkem nelze nazvati. Některé sucho sklátilo. Tořiče též nehledejte. Nějaké obrázky podařilo se udělat. Nechme si je na příští rok. Tořičů u nás roste pět a půl. Z toho jeden v Čechách. A nějaké též na slovenské straně Karpat. Tak se na ně pak kouknem vcelku. Jinak řečeno – letošní obrázky jsou prachmizerné. Coby bonus je možno se podívati na galerii Vzácná i nevzácná květena valašská. bychom se dohadům vyhnuli. Zelinky jsou zde umístěny dle mé oblíbenosti - šťavel kyselý (Oxalis acetosella), zaječí zelí též zvaný. Můj miláček. Jest jen málo půvabnějších. O chuťových vlastnostech kyselkavých lístků nemluvě. Křivatec žlutý (Gagea lutea), časná to naše lilie. A pár dalších...
Pro případné milce moravskoslezských orchidejí mám dobrou zprávu. Mnohokráte již byl jsem tázán, kdy tihle hajzlíci vlastně kvetou. Na internetu je možno nalézti informací dosti. Žádný problém. Leč „Doba květu: květen až červen“, to vskutku mnoho neřeší. Našince obvykle odkazuji na knihu Jatiová M. - Šmiták J. 1996: Rozšíření a ochrana orchidejí na Moravě a ve Slezsku. Na ni ostatně odkazuji i bratry Čechy a Slováky. Pro tyto země obdobná publikace dosud nevyšla. Je zde perfektní tabulka. A velice přesná. Kalendář je možno si dle ní seřizovat. Obvykle bývám na základě své dobré rady označen za idiota. Kniha vyšlá před 17 lety obvykle již na regálech neleží. Nu, otravujíc se zde mezi čtyřmi stěnami, nechal jsem si onu stránku ofotit a nyní tabulku převádím do podoby elektronické. A v blízké době by se zde mohla vyskytnouti...