S Matějem napříč Valašským královstvím
A měli jsme zde opět Matěje. Jinak historickou parní lokomotivu 433.002. Číslo toho vám jistě mnohé napovědělo. Každoročně projíždí Valašským královstvím, startuje v Rožnově a končí v Bylnici. Zde několik hodinek setrvá a vrací se zpět. Vloni bylo v čase čekacím uspořádáno mistrovství světa v točení Matějem. První a poslední. Nějaký zapšklý úředníček jej zakázal. Dle oficiálního zdůvodnění je otočné zařízení velmi cenné. A lid prostý, řádnou kvalifikaci nemající, by jej mohl neodborným zacházením poškodit. Musí být velmi náročné naučit se řádně a předpisově točit kličkou. Ministerstvo školství by se mělo zamyslet nad zavedením nového učebního oboru. Nejlepší točiči by pak mohli získat i maturitu. Případnou alternativou se mohou stát rekvalifikační kurzy. Absolventi budou moci odborně točit lokomotivou, mlet kávu na ručním mlýnku a funkci flašinetáře též možno vykonávati. Máte-li mindrák, nakopněte psa, vezměte dítku lízátko či použijte razítko. Ostatně není čemu se divit. V nedalekém brumovském pivovaře se přestalo vařit pivo. Nebyl to totiž obyčejný pivovar. Byla to též technická památka. A vaření piva by ji mohlo narušit. Nyní s napětím očekáváme, kdy památka spadne. Nebo se z ní udělá nové nákupní centrum. Taková brumovská Vaňkovka. Welcome in Czech Republic. No nic, to jen tak na okraj.
Tentokráte ni mnoho lidu nejelo. Patrně by to chtělo trochu propagace. Jeden plakát na nádraží je přec pro město velikosti Vsetína poměrně málo. Ale aspoň se člověk nemusel prát o místo. Původně chtěl jsem na tomto místě opět mrčeti na téma jízdné. Zpáteční biletek koštoval 160 Kč. Však skončila mi platnost Z-karty (či jak se to teď jmenuje). A normální jízdenka by mi tudíž nevyšla o mnoho levněji. Do Bylnice též dorazil Hurvínek z Púchova. Opět odborně: historický motorový vůz M 131.1443. Též ono číslo mi mnohé napovědělo. Jinak ten vláček znám. Minulý rok jsem s ním chtěl jet do Tovačova. Jezdí zde (tuším) každoročně z Kojetína. Na výlovy rybníků. Takže asi někdy na podzim. Řekl bych tak koncem října. Vloni však pršelo, seděl jsem tudíž doma na pérdeli. Ostatně se budu muset podívat na příslušné stránky občanského sdružení Kroměřížská dráha. Toto bylo i spolupořadatelem této akce. A je nějak podezřele agilní. Něco jsem zaslechl, že i příští sobotu (21. května 2011) by se mohla nějaká jízda konat. Z Valmezu. Však již brzy ráno. A i něco o dětském dni. Něco ve stylu Pohádkového lesa. Víc nevím. Jednak je neslušné poslouchat za dveřmi a jednak jsem těmi dveřmi dostal po šišce. Ale pokusím se juknout na internet a dám vědět. Snad to stihnu a nebude již příliš pozdě.
Místo točení s Matějem se zde konala železniční olympiáda. Nemaje dítko, nezúčastnil jsem se. Účastníci házeli zarážkami, posunovali tyto po kolejích za pomocí klacků a vůbec páchali obdobné skutky. Lokomotivu však otočit bylo nutno. Tuto akci prováděl však jen speciálně vycvičený personál. A pak vymést žhavé uhlíky. Pěkně svítily. Samozřejmě jsem musel očumovat. Z původně plánovaného výletu na Brumovský hrad nic nebylo. Stejně začínalo býti zamračeno. Aspoň kafe jsem si mohl v klidu vypíti. A vyslechnout mnohý vtip. Žádný však není publikovatelný. Stejně ni jeden nepamatuji. Někteří dobrovolní železničáři vzali situaci pevně do svých rukou. A konzumovali jako hasiči. Snad všichni trefili do svých domovů. Zajímavý koníček! Že bych se také dal do spolku? To mnozí otcové rodin to měli horší. Stojíc u stánku hlasitě objednávali kávu a rukama se snažili naznačit, že by si též rumíček dali. Akce se zde nekoná poprvé. Byli tudíž pochopeni, zašilhali a v nestřežené chvíli jej do sebe kopli. Já si vystačil s turkem. A přesto jsem byl cestou zpět natolik rozjařen, že euforii pořídil i knížku Železnice Čech, Moravy a Slezska. Sic postarší, však přesto zajímavá. Již jsem ji přelouskal. Včetně cizojazyčných resumé. Stála o něco méně než jízdné. Nějak jsem se rozšoupnul. A to ani nepočítám pohledy s mašinkami. Prodávající mi nakonec vrazil i památeční jízdenku. Zalitoval, že již mi nemá co prodati a odešel. Po chvíli se vrátil, majíc ještě propisku. Zdvořile jsem odmítl. Příště bych již neměl co kupovat a nedovezl bych domů žádný suvenýr. Mimochodem, ty pohlednice stály 6 Kč a jsou moc hezky udělané. Žádné umění, však perfektně zachycené mašinky v krajině. Moc se mi líbí. Když to srovnám s pohledem jež mi poslala známá z Hostýnku je to nebe a dudy. Ten hostýnský stál dvojnásobek a fotky jsou na něm naprosto příšerné. A to je pod nimi podepsán jeden z nejznámějších vsetínských krajinářů. Prostě ostuda jak bič. Obávám se, že by se k jejich autorství styděl hlásit mnohý fotografický elév. Asi si ty lokomotivy nechám a šoupnu někam na zeď. Asi kvůli tomu sundám hodiny...