Že by se zima přec jen probudila? Zatímco první část týdne strávil jsem četbou poučné a zušlechťující literatury, již od středy bylo možno opět vyrážeti na běžky. Pěkně však od začátku. Konečně jsem si otevřel Vlastivědu moravskou – Uherskohradišťsko. Jaké to je? zatím netuším. Jsem teprvá na třísté straně, kde Víťa Mikulíčků organizuje hladové pochody. To by člověk neřekl, kolik toho musel takový prvorepublikový proletář nacápat. Jsem zvědav, kterak to dopadne. Při této píli se však již brzy dopracuji na části národopisné.
Bloumajíc po bulvárech, zamířil jsem též do budovy městského úřadu podívat se na výstavu výtvarných děl Sdružení umělců Moravy a Slezska. Budete-li pochodovat po centru Vsetína, nezapomeňte též nakouknout. Netřeba sem však kvůli tomu jezdit. Práce hezké, však tak nějak bez rozletu. Ono známé řemeslné umění. Ale je to zdarma. A lepší než drandit v vozíkem v supermarketu. Úplně nejlepší však byl pán, jež u každého vystaveného obrazu zajuchal tak nadšeně a hlasitě, že jsem, leknuv se, poskočil o 20 cm. A neb přišel záhy po mně, naposkakoval jsem se dosti. Načež začal vysvětlovat, kterak vystavená díla nádherně uklidňují, že již na výstavě obrazů byl a že ještě musí koupit rohlíky a kečup.
Málem bych zapomenul! Dobrá zpráva pro příznivce motorismu. 25.-27. 2. se v Trojanovicích koná již tradiční setkání Trabanti na sněhu. Kdo by chtěl shlédnouti bakeliťáky, nechť se dostaví v sobotu 26. 2., v cca 14:00 hodin, do Rožnova na náměstí. Poté se vlastníci vozů půjdou zregenerovat do pivních lázní. Ale neupíjet! Na detaily je vždy lépe se informovat až na místě. Kdo by se chtěl zúčastnit i s vlastním vozem, musí se podívat na internet. Toliko informací zde vypisovati nebudu. Jsem čím dál línější. Na strabanty se těším. By i do kalendáře jsem si datum toto zapsal. Tak třeba letos nezapomenu. Už se tam chystám třetí rok. Ne-li čtvrtý.
Ve středu nám nasněžilo. Nalezl jsem tedy vosky, namazal lyžečky a vyrazil. Do Valmezu. Úžasná projížďka po cyklostezce Bečva. A kromě toho prakticky po rovině. Nic se nemá přehánět. S výjimkou krátkého úseku v Mikulůvce, kde jest třeba jít po silnici přeci jen frekventovanějí a tudíž bez sněhu, byla celá trasa sjízdná. Zejména na území města Vsetína se na ní ještě nepodepsaly odborné úpravy technických služeb. Ti berou vše vskutku z gruntu. Nejednou až na drn. A městská policie bystře stráží, nechť lid pěší tuto stopu nepošlape. A nejen lyžařské trasy hájí naši chrabří ochránci zákona. Na Vsetíně opět došlo ke konfrontaci lidského těla s jedoucí lokomotivou. Tak již hlídají i koleje. Nemohu si pomoci, ale nebylo by lépe vymésti exkrementy z podchodu, paní starostko? Nechme však podchod podchodem. Jelo se naprosto parádně. Místy trochu štěrkovaté, ale aspoň se mi z lyží konečně setřel vosk ze sezony 2008. Začátkem března toho roku, před Vasovým během, jsem je napajcoval a do letošního ledna jen tak přimazával. Cesta z Valmezu již byla horší. Ne kvůli trati. U Poličné, nedlouho po otáčce, míjel jsem dívčinu. Neb jela též na lyžích, nasadil jsem výraz à la Dahlie, řádně se odrážel a vůbec simuloval sportovní zanícení. Při jednom z odrazů, v okamžiku kdy nohy se ocitly v nejkrajnějších polohách, praskly šusťáky. Čert ať vezme šusťáky, ale ony prdly i elasťáky pod nimi! To byla kosa! Copak jsem velikonoční králíček, abych vozil po dědinách modrá vajca? A ke všemu mi prodali nějakou divnou nejakostní jehlu. Copak se s tím dá šít? Díra na šusťákách se po opravách zvětšila nejméně o pět centimetrů. Zatímco do prstů se trefovala naprosto spolehlivě. A stačila chvilka nepozornosti a skončila i v pozadí. Aúúú! Raději jezdím v kapsáčích. Přece se nezmrzačím. I když i ty začínají být na inkriminovaných místech trochu prodřené. Co se dá dělat. Pak následovaly nějaké cesty do Karlovic. O těch se zmíním obšírněji. Tudíž až příště... Musím si ještě připravit sváču. V děravých kalhotách a ještě k tomu hladov jezdit nebudu. Ne, že bych nechtěl podpořit spravedlivé úsilí pracujících mas, ale ti dnešní buržousti by se mi stejně jen vysmáli...