Dajan Bajanovič Murzin
Je květen. Blíží se oslavy konce II. světové války. Nebudou jistě příliš hlučné. Němci jsou přece dnes našimi kamarády. A blíží-li se oslavy konce války, bylo by záhodno zmíniti se o události, na kterou náš tržně-ekonomický tisk pozapomněl. Dne 10. února 2012 zemřel, stár 91 let, ve městě Ufa v Baškirsku, legendární Černý generál, velitel partyzánů Dajan Bajanovič Murzin.
Murzin narodil se 20. ledna 1921 ve vsi Staryje Balykly v Baškirsku. Baškirsko leží na západ od Jižního Uralu. Od dětství chtěl státi se učitelem. Doby se mění. My chtěli býti kosmonauty. Nebo ještě lépe - popeláři. Kosmonautika a oranžové vesty v době jeho mládí však ještě vynalezeny nebyly. Po vystudování pedagogiky se učitelem vskutku stal. Však kariéra za katedrou skunčila poměrně záhy. Dochází k sovětsko-finské válce. Murzin je nejen učitelem, ale také vlastencem. A jako vlastenec se hlásí, coby dobrovolník, na frontu. Absolvuje přípravku v Ufě a Leningradě. Dnešní Pitěr. Neboli Petěrburg. A odjíždí na finskou frontu. Přijede na frontu a válka končí. Doba však vypadá všelijak. Zůstává tedy v Rize. Coby student školy vojenské. 1941 ukončil vojenské učiliště a slouží jako zástupce velitele čety 10. střelecké divize Pobaltského vojenského okruhu. I dochází k napadení říše Sovětů říší Německou. Východ brání se statečně, však nepřítel linii protrhává a Murzin se poprvé ocitá za frontvou linií. Ruská armáda ustupuje. Možná ne tak krásně a spořádaně jako armáda francouzská. O to však rychleji. Nemožno se k ní zpět dostati. I zůstává na místě v Jampolské partyzánské skupině “Za vlast”. V originále “Za rodinu”. Rodina značí rusky vlast. Pro některé překladatele. Stává se velitelem rozvědky, poté roty a pak je raněn. Raněný partyzán je svým druhům naprd i odlifrován je na léčení do města Gorký. Když je vyléčen, stěhuje se opět. Tentokráte do Moskvy, do školy pro rozvědčíky. Od srpna 1942 do srpna 1943 působí coby agent v 1. štábní rotě Turkestánské legie. Jako agent proto, že Turkestánská legie bojuje na straně nepřítele. Stejně jako legie Идель-Урал. Nevím kterak se smysluplně překládá. Ni jak ji přepsat do latinky. Díky Murzinovu působení se však nakonec do náruče Rudé armády vracejí. I Dajan je vyslán do Moldávie, kde organizuje partyzánskou skupiny “V. M. Molotova”. Nazvána dle vynálezce koktejlů. S touto pak bojoval nejen v Moldávii, ale zasahoval také do Oděsské a Vinnické oblasti Ukrajiny. A to až do dubna 1944. V čase tom vyslán byl opět studovati. Člověk se učí pořád. Tentokrát do Speciální školy rozvědčíků partyzánského hnutí Ukrajiny. A již v srpnu stává se součástí skupiny vyslané s cílem organizace partyzánského hnutí na Slovensko. Výsadek tvořilo 16 osob občanství předválečně československého v čele s Jánem Ušiakem a 5 rudoarmejců pod vedením Murzinovým. Zakládají zde partyzánský oddíl (později brigádu Jana Žižky z Trocnova). Po velkých nesnázích se přesouvají na Moravu. Ovládají prostor Beskyd. Dá se říci okres Vsetín s přilehlým okolím. Což se něměcké okupační moci příliš nelíbí. Už na začátku listopadu daří se jí pomocí konfidentů brigádu téměř rozprášit. Druhého listopadu je u Čertova mlýna zraněn jak Ušiak, jež v bezvýchodné situaci raději páchá sebevraždu, tak i Murzin, jemuž se podaří uprchnout a partyzány znovu zorganizovat. V polovině téhož měsíce akci opakují. Známá operace “Tetřev” Tentokráte méně úspěšně. A už v prosinci má brigáda na 700 členů a noví stále přibývají. Führer si může v Berlíně hlavu ukroutit. Balí si kufr a přijíždí do Prahy. Zjistit co se v tom pitomém protektorátě vlastně děje. Vypisuje odměnu. 3 miliony říškých marek za Murzina živého. Nebo dvě mega za mrtvého. Za zmínku stojí věk Dajanův. Kdo řádně podívá se výše, snadno spočítá, že v době operací na Moravě mu bylo, jářku, nějakých 23-24 let. Likvidací partyzánů je pověřen Otto Skorzeny. Otto von Skorzeny je eso. Eso es. Není nic co by nedokázal. Až dosud šel od úspěchu k úspěchu. Osvobodil Mussoliniho ze zajetí. Zorganizoval státní převrat v Maďarsku. Zde neuspěl. Neúspěšnému esu se vynadá, Murzina označí svým osobním vrahem a život jde dál. Ještě pár měsíců. V květnu 1945 končí válka. V Evropě. A protože se jednalo o válku světovou a nikoli evropskou, bylo by vhodno její konec oslavovati trochu později. V Tichomoří se to mydlilo ještě skoro do konce roku. Německo každopádně kapitulovalo. A když kapitulovalo Německo, Murzin vypravil se domů. Do Baškirska. Oženil se. Už na to začínal mít věk. Bere si radistku svého oddílu. A opět touží po povolání učitele. A opět se mu chce dále studovat. Učit se, učit se, učit se. Jak řekl Lenin. Jen nedodal co a od koho. Gajan Bajanovič Murzin vystudoval práva. Stává se asistente prokurátora v Sterlitamaku. A pak vedoucí odboru státního zastupitelství pro dozor nad vězeňstvím v Baškirsku. V letech 1955-1960 a znovu 1962-1969. Proluku v letech 1961-1962 způsobilo povýšení do ministerských komnat. Stává se náměstkem ministra vnitra pro kádrové záležitosti. Když jej omrzelo vězeňství, vrhá se na stranu opačnou. Je z něj byl předsedou advokátní komory Baškirské SSR (1969-1986). V období 1987-1990 ředitelem Muzea mezinárodního přátelství a členem prezídia Rady válečných veteránů v Baškirské republiky. A od roku 1990 užíval si důchodu. Do osudného 9. února 2012, kdy krátce po oslavě 91. narozenin umírá. A jak píší na Wikipedii – tento článek je příliš stručný. Proto se do příště pokusím přeložit jeden z posledních rozhovorů, jež Dajan učinil u příležitosti svých 90. narozenin...