Poslední lednový víkend bylo vskutku možno nazvati karlovským. Či karlovickým. Dle libosti. Po úspěšném absolvování cesty do Valmezu, vypravil jsem se v pátek na druhou stranu, do Velkých Karlovic. A nechtěje se moc zatěžovat, opět údolím Bečvy. Vlastně jsem tudy ještě nikdy nejel. Opět mohu s potěšením konstatovat, že prakticky celá trasa je sjízdná. Někde hůře, někde lépe, však míst kde bylo třeba běžky sundat či na nich přeskákat silnici bylo minimum. Už to asi nebude ono, však doporučuji. Zejména těm, jež by si chtěli v létě projeti hornovsackou část cyklostezky Bečva. Nyní trefíte. Stačí se držet vyjeté stopy. Měli-li byste přec jen pochybnosti, celá trasa je lemována cedulemi – Cyklostezka ve výstavbě – zákaz vstupu. Jakmile tyto zmizí, budete mít smůlu. Nebo se snad stane zázrak a objeví se značení? Nyní se jelo parádně. Sluníčko, klídek, svařáček. Pro sportovní puristy. Byl lihuprostý. Nemožno jej tedy považovati za doping. Ne, že by v tom byl nějaký záměr. Prostě jsem jej zapomněl na plotně. Není nad takový vínový sirupek.
V Karlovském muzeu je do 13. 3. výstava Historie lyžování. Kdybych to věděl, vzal bych si nějaké mince. Takto mi nezbylo, než se pokusit dovnitř dostat zdarma. Neúspěšně. Nějak ztrácím šmrnc. Dokonce jsem nabízel zapůjčení svých běžek coby exponátu. Nechtěli. Až jsem se urazil. Měli jste vidět, kterak na ně koukali ve Švédsku. Ale na lyžáky se dívali celkem se zájmem. Staré poctivé Botasky z let osmdesátých. Ale, přátelé, kterak bych šel domů bez botenek? Co se dá dělat. Jen nakouknout zpoza dveří. Jedním očkem.
Tak jsem tam musel v sobotu znovu. Tentokráte raději pěšky. Co kdyby mi ty lyžáky nakonec přeci jen šlohli? Bylo opět krásně. Proč se neprojít. Není to zase tak daleko. Jen jsem si to nějak špatně spočítal. Tuhle udělat jeden obrázek, tamhle druhý. V Hovězí se podívat copak dávají v kině, v Huslenkách nakouknout co se děje v galerii, Halenkově si odběhnout juknout na panský dvůr, v Hrozenkově se jen tak zastavit a kochat, v Karolince projít po sklářské dělnické kolonce. V Karlovicích pak stojím před zavřeným muzeem. Nebo skoro zavřeným. Nezbylo než jeti domů. Vlakem. Zítra je taky den. Do třetice všeho dobrého. V neděli je třeba pohnout. Otevřeno mají jen do oběda. Nu což. Kdyby to ještě tak nebylo spojeno s brzkým vstáváním. A opět cesta na běžkách. Ale výstava opravdu moc hezká. Kdo si přijede zalyžovat, může se podívat. Otevřeno je v pondělí – sobotu v 8:00 do 16:00. V neděli pak pouze do 12:00. Vstupné činí 15 Kč. Udělejte si však více času a navštivte i expozici. To pak bude o nějakou tu kačku dražší. Ale v protější hospodě si za to nedáte ani kafe s rumem. Čímž vás však nechci zrazovat od návštěvy onoho pohostinství. Jest to taková klasická venkovská hospůdka. Mnohem lepší než všechny ty turistické pitomosti, jež zde rostou jako houby po dešti. Však zpět k výstavě. Vskutku pěkné věci tam mají. Lyže Jaryna Sakaly, na kterých v roce 1992 skočil 205 m Harrachově. Pak lyžečky velkého propagátora turistiky na Valašku Karla Puszkailera z počátku 20. století. Nebo Salomona Reicha z konce století 19. Kdo že to byl? Dlouholetý starosta Velkých Karlovic, majitel zdejších skláren, s bratrem Solomonem zakladatel sklářské huti v dnešní Karolince. A tím i zakladatel celé dědiny. Pardon. Města. Mj. daroval elektrické osvětlení do dřevěného kostela Panny Marie Sněžné v Karlovicích. Hrob poté má nedaleko odtud na židovském hřbitově při cestě na Soláň.
Po prohlídce napil jsem se polívčičky. Hovězí. Vezl jsem si v termosce. Vskutku dlouhou dobu vydržela vřelá. Tak mám spálenou papulu. A nudle ve svetru. Ještě včera jsem jednu pečlivě ukrytou nalezl. Jinak v pohodě.
V úterý a ve středu (text tento je psán večer v pondělí posledního ledna) se chystám opět do Karlovic. Překvapivě. Vypadá to, že závod na 50 km po Valašsku na lyžích se přeci jen uskuteční. Sněhu jest dostatek a na kopcích netaje. Prý naprosto super. Zpovídal jsem každého běžkaře, kterého jsem jen potkal. Tak si chci trasu projet předem. Slíbil jsem si, že letos dojedu přinejhorším předposlední. A že sebou špelím maximálně 56krát. Tak je třeba trénovat a na start se postavit patřičně nabušený. Jdu si tedy čísti Běhounkovy Trosečníky polárního moře. Taková inspirace a morální průprava na pohyb v mrazivých pustinách hor vsackých.