Hostýnský Yeťty 2012
Konečně je to tady. Nastal kýžený den, kdy jede se Hostýnský Yeťty. A zítra bude ještě lepší den. Bude po závodě. Nebude třeba vstávat před slepicemi. Bus přijíždí do Bystřice pod Hostýnem o půl sedmé. V osm vyjíždí z Bystřice Yettybus. Kontrolní otázka. Má cenu v Bystřici čekat hodinu a půl? Kontrolní otázka číslo 2. Co tam budu dělat? Na rum nemůžu. Jsem přeci závodník. Sportovec. A sportovci rum nepijí. Bylo to v nějaké knížce. Kontrolní otázka číslo 3. I kdybych si na rum zašel, bude vůbec někde otevřeno? Vystoupím tedy na Říce. Z Říky jsou to na Hostýn nějaké tři kilometry. V 7:27 svítá. Mám to napsané v kalendáři. Udělám nějaké obrázky baziliky za ranního rozbřesku. V jeden den stanu se nejen úspěšným závodníkem, také slavným fotografem. Jiný blbec by tam v tuto hodinu a v takovou zimu nelezl. Měsíček krásně svítí. V úterý byl úplněk. Já se s tím kalendářem naotravuju. Měsíček krásně svítí. Jen ne na cestu. Neosvětlená cesta nevadí. Pokud není pokryta ledem. Je-li cesta pokryta ledem a ještě k tomu není osvětlená, padá člověk na čuňu. A to ještě běžky ani nenazul. Na Hostýně skutečně svítá. A teploměry ukazují -17 až -20°C. Jak kde. Nejméně přímo na bazilice. Tam taky nejvíc fouká. Fotografování je skoro stejně ušlechtilý koníček jako běžkování. Při -20°je fotografování koníček pro blbce. A zaryté masochisty. Ruka se vysouká z rukavice. Zbělá. Ztuhne. Vytáhne se foťák. A displej hlásí – Vyměňte baterie. Baterie se vyndají a zahřívají ve zkřehlých rukách. Nacpou se do obrázkovače, udělá se jeden snímek a displej hlásí – Vyměňte baterie. Jakmile jsou baterie opět zahřáté, zmrzne objektiv. Ještě, že už přijely Yettybusy. Dokonce dva. S nimi běžkaři, Yetty a slivovica. Slivovica je užitečná. Není to rum. Je vyrobena z trnek. A trnky jsou, jak známo, ovoce. A v ovoci je spousta vitamínů. A minerálů. A vlákniny. Ovoce je zdravé. Slivovica je tedy zdravá. Jen kdyby těch zájemců nebylo tolik. Zejména Hoščálovjani jsou velmi agilní. Jeden má růžovou čepici. Ve tvaru hlavičky od prasátka. Tu nutně počebuju!!! U autobusů se fasují cedulky. Je na ní jméno na čas. Vyráží první závodníci. Sen o vítězství se rozplynul. Kam tak rychle pánové? Člověk zpozoruje za ním řítící se subjekt, pokusí se mu uhnout. A než pohne nohou je subjekt o dvacet metrů dál. A to běží do kopce. Z kopců jistě nescházejí bokem. Já také ne. Aspoň tady. Mám trať detailně zmapovanou. Na Klapinově hlídkují portáši z Rusavy. Razítkují cedulky. Mají tam oheň. A slivovicu. Dobří to lidé. U Tří kamenů Rescue tým. Oheň nemají. Na trati vládne všeobecná pohoda. Běžkaři si vzájemně pomáhají na nohy, hledají ztracené hůlky a kamarády. Viděls? Skoro celý kopec jsem sjel! Škoda toho zahranění. Vždyť jsem sebou pácnul až na rovince! Dva metry pod vrcholem pak postávají dva lidé. Účastník pádu a svědek. Jejich úkol je pořvávat na další přijíždějící osoby. Účastník pádu se všem chlubí, jak daleko dojel. Další přijíždějící osoby uznale kývou hlavou. Někteří jí nevěřícně vrtí. Od toho je tu svědek. Účastník pádu je plácán po ramenou. Frajer! Pak jeden z diváků zaškobrtne a lyže se rozjíždějí. Scéna se posouvá o dva metry níže. Jen role se prohazují Tímto způsobem dojedou závodníci pod kopec. A mezi tím se prodírá Yetty Vlas vlaje. Ze somradla vyndává bonbóny a vizitky. Jen slivovičku mu nesvěřili. Záchranný tým jej nahání v rolbě. Je zpoždění. Již měli být vyhlášeni vítězové. A Yetty není. Zapomněl se po cestě. Je objeven U Češků. A nemilosrdně poháněn vpřed. Nejprve jej chtěli unést v rolbě. Yetty se nedal! Na vlastním závodě být dovezen do cíle rolbou! Copak to jde? Je svěřen Hoščálovjanům. Hoščálovjané vědomi si své odpovědnosti pohánějí jej nemilosrdně vpřed rychlostí 2km/hod. Nadpřirozené bytosti to nemají lehké. Mimochodem – Yetty má rysy vyloženě mužské a hlas ženský. Tím je potvrzena i Cimrmanova teorie o obou pohlavích i osobách v jednom těle. Jen hádka zaznamenána nebyla. Yetty se do cíle šťastně dostal. Já také. První bus zpět do Bystřice je již dávno v Bystřici. Stupně vítězů sklizeny. Hoščálovjani se pokoušejí ze vzduchovky trefit do terče. Pardon, ne ze vzduchovky. Z laserových pušek. Marně. Já se vydávám dále. Na Bludný, Čečetkov do Pržna a poté kol Bečvy na Vsetín. Na Bludném je svah. A opět plním roli svědka. O šest metrů níže účastníka. Běžkaři jsou lidem přátelským. A chlubivým. Já bych ten kopec opravdu sjel. Kdyby se mi náhodou pod pravou lyží neobjevila hrouda. Copak za to můžu? Ale opravdu, opravdu jsem se dostal až skoro dolů. Vlastně jsem už dole byl. Co dím! Ve skutečnosti jsem sebou prdnul až na rovině. A ono to bylo stejně jen proto, abych udělal radost ostatním. Takové kopečky sjíždím dnes a denně. Po Čecetkov je patrno, že se tudy žádný závod nejel. Trať je méně zválená. Od Čečetkova do Pržna jedu prakticky sám. Budu si muset pořídit nějaký kolektiv. Švihnul jsem sebou jenom šestkrát. A takto nemá kdo můj výkon obdivovat.
Kdo nezná zdejšího Yettyho, může se na fotky kouknout...