Středa 12. 5. 2010
PÁTEK 14. 5. 2010
Sobota 15.5.2010
Sobota ráno, všichni byli doma a čerpali síly na odpoledne po náročném výletu do Prahy. Slovenští kamarádi byli v rodinách a měli individuální program. Odpoledne jsme se sešli ve škole, čekala nás společná práce na projektu. Rozdělili jsme se do skupin, aby se nám dobře pracovalo. Jedna skupina dokončovala slovníčky v česko-slovensko-anglické variantě, další skupina tvořila pod vedením paní učitelky Řezníčkové z hlíny keramické portréty, kterými vyzdobíme naši školu, abychom na projekt Comenius měli památku. Ve dvojicích jsme ztvárňovali obličej toho druhého, což bylo dost náročné, ale výsledek bude určitě stát za to. A třetí skupina si stihla dát florbalový zápas. Všichni jsme se při těchto činnostech vystřídali. Po ukončení prací jsme šli na školní zahradu opékat špekáčky. Přijeli za námi také rodiče, aby se seznámili s učiteli a slovenskými spolužáky. Když jsme si opekli, Johana a Daniela zahrály na kytaru a my si zazpívali. Zněly české, slovenské i anglické písničky. Po setmění jsme se rozhodli, že pustíme balónek štěstí. Všichni jsme se na něj podepsali. Zapálili jsme pohon ze svíčky a už už letěl, když vtom foukl vítr a balónek zničehonic začal hořet. Rozhodli jsme se, že pustíme ještě jeden, ale marně, protože ten skončil úplně stejně. Počasí nám prostě nepřálo, byla zima, vlhko, foukal vítr. Tak jsme se rozloučili a rozešli domů, abychom se dobře vyspali na další perný a podle předpovědi deštivý den, který strávíme v Olomouci.
Silvie Kolomazníková, Jana Šťastná
Pondělí 17. 5. 2010
V pondělí jsme se vydali společně se Slováky do naší školy. Celé dopoledne jsme strávili ve výučování, slovenští kamarádi se zapojili do výuky a ve skupinách po čtyřech navštívili třídy druhého stupně, aby viděli, jak to u nás chodí. Podívali se do angličtiny, češtiny, zeměpisu, přírodopisu a dalších předmětů. Šestou vyučovací hodinu si kluci zahráli mezinárodní fotbalové utkání. Bohužel jsme my Češi prohráli 2:1. Po fotbale jsme šli na oběd do školní jídelny.
Odpoledne nás čekala vernisáž výstavy našich prací k projektu Comenius. Vše začalo písničkou, kterou zazpívaly Eva S., Helča, Božka, Dana, Anička a Verča pod vedením p. učitele Jordána. Průvodní slovo měla paní učitelka Javoříková a několik slov pronesl pan ředitel Podzimek.Vernisáž všichni účastníci projektu zakončili společnou písničkou. Po prohlídce výstavy se všichni rozešli zpět do svých teplých domovů.
Denis Bilík
Monday
We went together with the Slovaks to our school on Monday.
Slovaks gradually visited some classes of our school and watched the way of
teaching.Our boys played football against the Slovak boys on the sixth lesson.
We lost 1:2 - unfortunately.
We waited for the opening of our works from the Comenius project in the afternoon.
Everything was started by a song, sung by Eva, Helča, Božka, Dana, Anička and Verča, led by teacher Mr. Jordán.Mrs Javoříková and director of our school, Mr. Podzimek led a few words after that.
We all ended up with a song, which we sang all together about 15 minutes later.
We all went back to our homes after finishing singing…
René
Úterý 18. 5. 2010
Na úterý byla naplánovaná exkurze v tlumačovském hřebčinci a poté prohlídka Zlína.
Ráno byl sraz na vlakovém nádraží, odkud jsme měli odjet do Tlumačova, kde mimochodem náš rychlík nezastavoval, tudíž v Hulíně následoval výstup z vlaku a čekání na osobní vlak zpátečním směrem. Do hřebčince jsme tedy dorazili se zpožděním. Tam už byl připraven pán s bohatým výkladem o historii a mnoha zajímavými informacemi. Vzhledem k stupňujícímu se poprchání všichni uvítali možnost vstoupit do žlutých budov stájí, kde v boxech či stáních postávali nádherní plemenní hřebci od poníků po chladnokrevníky čekající na pamlsky a pohlazení od návštěvníků. Někteří koně si pozornost z naší strany vyloženě užívali J. Po prohlédnutí všech plemen koní (např. parkurový český teplokrevník Genius Lysák, voltižně zaměření Catalin IV. a Farmon, hafling Mates) a komplexů staveb jsme museli odejít na vlak mířící do Otrokovic. Ve školní jídelně byl pro nás přichystaný oběd.
Po obědě jsme se vydali tentokrát linkovým autobusem na opět na vlakové nádraží, odkud jsme odjeli do Zlína. Po příjezdu byla na programu prohlídka památné 21. budovy, kde měl sídlo firmy pan Baťa. Výtahem jsme vyjeli až do nejvyššího patra a po schodech vyšli na vyhlídku, ze které bylo vidět spoustu zajímavých domů, budovu Velkého kina anebo sochy Tomáše a Antonína Baťů. Baťovská architektura je kouzelná. Výtahem jsme se vrátili dolů. Kolem zlínského zámku a zámeckého parku jsme se dostali na náměstí, kde jsme si mohli rozmyslet, jaký bude náš individuální program. Někteří se rozhodli jít nakupovat, jiní do kina Golden Apple Cinema na film Kick-Ass. V 17.15 byl sraz a následovala cesta na zlínské vlakové nádraží, odkud jsme pokračovali vlakem do Otrokovic. Potom všichni odešli do svých domovů.
Gabriela Paulová a Marie Vlčková
Čtvrtek 20. 5. 2010
Ráno jsme se shromáždili v 8:00 u budovy otrokovické Besedy. Ve vzduchu bylo cítit neuvěřitelné napětí a horko, které sálalo ze všech účinkujících, bylo téměř nesnesitelné…A přece jen se našlo několik jedinců, kteří se vesele a hlasitě bavili…
Je to tady. Začíná generálka před žáky 1. a 2. stupně. Když procházíme okolo pí učitelky Javoříkové, ze které stříká pot, tak pociťujeme první strach, trému, obavy…Teď jen rychle do šaten, než budeme na řadě. Hlavně klid…V šatnách je plno lidí. Konečně najdeme jednu jedinou, která je celá volná, a zakotvíme v ní. Během několika minut dorazí zbytek naší „pohádkářské“ skupiny. Během našeho převlékání a během marných pokusů o uvolnění atmosféry vtipy o naprostých nesmyslech odprezentovaly děti z prvního stupně všechna svá vystoupení. Proběhla malá zkouška jen mezi námi, bez učitelů, bez textu, bez hudby, bez trémy a hlavně – bez publika.
Jsme na řadě…Jde se na věc. Stačí odnést náš domeček na pódium a nastoupit. Hned jakmile holky přišly na pódium s písní „Pá pá páá..“ naším dědulou Markem v těsném závěsu, ozval se z publika výbuch smíchu. Jasně. Zaskočilo nás to, ale i potěšilo zároveň. Všichni odhodili zábrany a vrhli se na věc (nebo i svoji hůl v případě Vendy). Až na několik nedostatků ze strany zvukaře měla naše ve slovenštině nastudovaná pohádka O repe úspěch. Obrovský. Slovensky mluvíme jako nic!
Po nás přišly na scénu několik našich kolegyní ze slovenské strany, aby zatančily několik tradičních tanců a zazpívaly lidové písně. Odhopsaly a následovalo příšerné nastupování (je to jen zkouška, odpoledne to bude lepší) na společnou píseň – Príbeh nekončí. Zhruba po 5 minutách jsme konečně byli „ready“. Všichni viseli očima na panu učiteli Jordánovi, až kývne a my budeme moci spustit. Už. Nádech. „Tisíc krokov od spomienok, som len kúsok od mojho sna…“ Po dozpívání všichni rychle zdrhli z pódia. Generálku jsme zvládli. Na oběd, domů, připravit se na odpolední ostré vystoupení, které začínalo v 16:00.
Odpolední slavnostní akademie postupovala podle plánu, na zahájení pronesl pár slov ředitel školy pan Vratislav Podzimek, hejtman zlínského kraje pan Stanislav Mišák i tisková mluvčí města Otrokovice paní Lenka Krupková, která zastoupila nemocnou paní starostku, pí učitelka Javoříková se zklidnila, vše jsme odehráli, odzpívali, odtancovali na jedničku. Slovenské vystoupení se také povedlo. Už jsme chtěli jít domů, ale všimli jsme si, že chybí spousta učitelů. Naše „obavy“ utišila až píseň od Abby a rychlý nástup učitelek s parukami a v kostýmech…tak z 60. let. Po chvíli doběhl i mužský pár, který to s afroparukami pořádně roztočil. Všichni se smáli při pohledu na prosvítající punčocháče jedné z učitelek. Raději nebudeme jmenovat. A to byl už opravdu konec. Všichni s veselými tvářemi odcházeli postupně domů. Tak skončila naše akademie a tak jsme se symbolicky rozloučili s naším dvouletým projektem Comenius.
Venda Andrýsková, Eva Polanská
Kamil Koštiál a Marek Balusek
In the morning we woke up in a hostel named Balkans, where we spent the night after a busy day in Prague. After breakfast together and clearing rooms, we went on a trip to TV Barrandov. Under the constant rain, we arrived in a few minutes at a tram stop, then we wandered up to Rop. In this study we divided into 2 groups and began to tour. First group was looking inside, and the other went out and avoided by studios. In addition to interesting tour to 3 of CR and 3 SVK tried to moderate news. After finishing excursion, we visited the local Lidl store and we bought food and drinks. After shopping we got to the tram station Smíchov. Here we got less than an hour before the train arrived and we went to Otrokovice. Then we just broke into the family and preparing for the next busy day.
Ráno jsme se probudili v ubytovně Balkán, kde jsme přespali po náročném dni v Praze. Po společné snídani a vyklizení pokojů jsme vyrazili na exkurzi do televize Barrandov. Za neustálého deště jsme po pár minutách dorazili na zastávku tramvaje, odtud jsme putovali až ke studiu Barrandov. V tomto studiu jsme se rozdělili na dvě skupiny a začaly prohlídky. První skupinka se prohlížela vnitřní prostory a druhá venku obcházela ateliéry. Kromě zajímavé prohlídky si tři odvážlivci z Česka a tři ze Slovenska vyzkoušeli moderování hlavních zpráv. Pomocí čtecího zařízení a za pokynů pana režiséra se prokousali až k samému závěru zpráv. Tento svůj heroický výkon získali také na DVD. Po skončení exkurze jsme navštívili místní obchod Lidl, abychom si nakoupili jídlo a pití na dlouhou cestu domů. Tramvaj nás poté dovezla až k Smíchovskému nádraží. Zde jsme nasedli na vlak a odjeli jsme do Otrokovic. Poté už jsme se jen rozešli do rodin a připravovali jsme se na další perný den.
Veronika Rozumková, Daniela Kuchařová
Na příjezd našich dubnických kamarádu jsme netrpělivě čekali několik dnů, týdnů, měsíců, prostě celý rok. A nejvíc u všech nervozita panovala hlavně v den očekávaného příjezdu, kdy jsme byli ve vyučovacích hodinách kvůli nesoustředěnosti nazýváni například barbary. Na hodinu příjezdu jsme čekali jako na jedničku z matematiky. Jakmile jsme za rohem spatřili obrovské vozidlo nazývané autobus, začalo davové šílenství. Své kamarády přivítala medvědím objetím sice jen dívčí část, ale to je většina naší třídy. Uklidili jsme zavazadla do vestibulu školy, a šťastní, že už jsou tady, se odebrali do jídelny. Všechny slovenské kamarády a jejich pedagogický doprovod přivítal pan ředitel, poté proběhlo rozřazení do rodin, pro slovenské cestovatele bylo připraveno malé občerstvení a česká část účastníků dostala trička s logem Comenius plus dalších pár dárků. Následně jsme opustili školu a šli buď ven, na pizzu nebo jen prostě do rodin se vybalit. Tento den byl plný radosti a smíchu.