Tunisko
Geografie
Tunisko leží v Severní Africe a je pouhých 150 km od Sicílie. Sousedí na západě s Alžírskem, na jihovýchodě s Libyí a ze severovýchodu a severu je omýváno Středozemním mořem. Hlavním pohořím je masiv Dorsale, který je pokračováním pohoří Atlas. Severní části země vévodí náhorní pláně a úrodné údolí řeky Medžerda (Medjerda). Medžerda pramení ve východním Alžírsku a je jedinou stálou řekou v Tunisku (ostatní jsou sezónní). Jižně od horského masivu Dorsale se táhnou vyprahlé, neúrodné stepi, přecházející v šotty (solná jezera). Jižněji už je jenom poušť.
Historie
Tunisko bylo osídleno Féničany ve 12 st. př. n. l. V 6 - 5 st. př. n l., velké město - stát Kartágo ovládalo většinu západního Středomoří. Tři Punské války mezi Římem a Kartágem vedly ke kompletnímu zničení Kartága v roce 146 př. n. l. S výjimkou období let 439 - 533 n. l. kdy území dobyli Vandalové, bylo Katrágo částí Římského impéria, než ho zabrali Arabové 648 - 669 n. l. Vládly zde různé arabské a berberské dynastie, následované Turky, kteří zabrali toto území 1570 - 1574 a do 19 st. z něj udělali součást Osmánské říše. Koncem 16st. zde byla pevnost pirátů. Francouzští vojáci obsadili zemi v roce 1881 a tuniský vládce podepsal smlouvu ustanovující území jako francouzský protektorát.
Nacionalistický neklid přinutil Francii v roce 1956 uznat Tunisko jako nezávislý stát. Ustavující shromáždění sesadilo tehdejšího vládce 25.7.1957, deklarovalo Tunisko jako republiku a zvolilo Habiba Bourguibu jako prezidenta. Bourguiba po vzoru západních států zaváděl radikální sociální změny ve snaze zmodernizovat ekonomiku i společnost samotnou. Zbavil náboženské vůdce jejich společenského vlivu, protože považoval islám za brzdící sílu rozvoje své země. V roce 1975 ho zvolilo Národní shromáždění doživotně prezidentem. V 70.letech došlo k dramatickému nárůstu islámské opozice. Ve strachu z lidového povstání zorganizoval v roce 1987 ministerský předseda Zine el Abidine Ben Ali pokojný palácový převrat, nechal prohlásit Bourguibu za fyzicky i mentálně neschopného vykonávat úřad.
Ben Ali pokračoval v politice svého předchůdce jak na domácí půdě, tak i na poli mezinárodním. Jeho vláda potlačuje ostatní politické strany, cenzuruje tisk i internet, omezuje náboženské svobody a pronásleduje intelektuály, opoziční aktivisty i novináře. Poté co se Ben Alimu podařilo počátkem 90. let potlačit islámskou opozici, úspěšně se pokusil získat na svou stranu veřejné mínění. Povolil politický systém více stran, omezil policejní represe a vyzval k návratu politické emigranty. Zahraniční politiku Tuniska již dlouhá léta charakterizuje umírněnost a snaha o vzájemný dialog. Ben Ali několikrát za sebou znovu legitimizoval svou moc, a to ve volbách v roce 1989, 1994, 1999, 2004 a 2009.
Obyvatelstvo
Hlavní etnickou skupinou, asi 98% populace, jsou Arabsko - Berberští míšenci, z toho méně než 10% jsou čistě Arabové. Zbytek populace tvoří Berbeři, Židé, Evropané.
Věkové struktura :
22,7 % obyvatelstva je ve věku 0 - 14 let
70,1% ve věku 15-64 let
7,2% ve věku nad 65 let
Průměrná délka života obyvatel Tuniska je :
75,78 let
u mužů 73,98 let
u žen 77,7 let.
Náboženství
Tunisko je arabská země s islámskou kulturou. 98% obyvatel Tuniska se hlásí k Islámu, který je oficiálním státním náboženstvím, zbylá 2% představují židé a křesťané.
Jazyk
Oficiálním jazykem je arabština. Nejběžnějším evropským jazykem je francouzština, v turistických letoviscích rovněž angličtina, němčina a italština. Francouzština je jazykem obchodních jednání, intelektuální komunikace a vyučujícím jazykem na univerzitách. Každý žák se začíná učit od 1. třídy arabsky a francouzsky. Angličtinu se Tunisané učí až od střední školy. Zajímavostí je, že Tunisané v běžném styku mezi sebou mluví místním dialektem hovorové arabštiny "tuništinou", která se od spisovné arabštiny poměrně liší. Mluvená "tuniština" je jakýmsi typickým středomořským jazykem (jako je např. maltština) a je složena ze slov, pocházejících z více jazyků, které se po staletí vyskytovaly v Tunisku : arabština, francouzština, španělština, hebrejština, italština, berberština, maltština aj.
Podnebí
Tunisko leží v subtropickém pásu. Horké suché léto zde trvá od května do října. Zimní období je mírné, chladné proudy z Atlantiku přináší vítr a déšť. V severních částech země je i jaro a podzim, byť mnohem kratší než v Evropě. V letních měsících vane z jihu suchý, horký vítr scirocco. Průměrné teploty se pohybují kolem 5-6 °C v lednu a 33 °C v srpnu. Vnitrozemí je horké, na Sahaře až 50 °C ve stínu. Nejlepší měsíce pro návštěvu jsou konec června, přelom září a října.
Průmysl
Těžební průmysl : fosfáty (6. místo na světě v jejich těžbě), ropa (25% příjmů země jde z exportu ropy), zemní plyn, železná ruda, sůl. Chemický průmysl (fosfáty a hnojiva), zpracování kůží, textilní, obuvnický, potravinářský (mléčné výrobky, nápoje).
Zemědělství
Hlavní produkty tvoří olivy, olivový olej, citrusové plody, datle, mandle, rajčata, obilniny. Významný je rybolov, chov ovcí a skotu. Asi 40% potravin musí Tunisko dovážet.
Cestovní ruch
Velmi významný je rozvoj turistiky, státem podporované. Průměrné pískové pláže, teplé a nepříliš čisté moře dělají z Tuniska horší turistickou destinaci. Mnoho turistů převážně z Evropy sem přijíždí zejména kvůli relativně nízkým cenám a památkám. Dalším zdrojem příjmů jsou pracovníci v zahraničí (Francie, Itálie, Libye, státy Perského zálivu).