Letopisy dračí říše
Příběh ostrova Amar
Prolog
Po několika letech od nástupu Ejtari Zaram na trůn se na ostrovech začaly dít záhady. Jako první okolo Naodanu zmizelo Černé pohoří. Během dalších dnů se vysušila většina jezer a ostatní jezera začala hořet. Jako poslední se na Un Andaru vystavěl hrad temného pána Sar Sadona. Nikdo si neuměl tyto úkazy vysvětlit, a proto Ejtari vyslala do temného hradu několik mužů na průzkum. Nikdo se nevrátil.
Eroil vyučil Lotnara v čarodějném umění a vydal se s ním zjistit, co za těmi záhadami stojí.
1. kapitola
Stará kniha
Eroil započal své hledání v Naodanské knihovně. Ve starých spisech se snažil najít, zda se již v minulosti nestalo něco podobného. Bohužel, ale nic nenašel. Hledal několik dní, až v rohu knihovny našel za gobelínem tajnou knihu. Kniha byla zabalena do prostého plátna. Eroil ji rozbalil, ale neodvážil se ji otevřít. Na jejích deskách byl erb temného pána Aonsona a Sar Sadona. Eroil odnesl knihu vládcům Naodanu a zavolal i Lotnara. Když se všichni sešli, začal:,, V knihovně jsem našel tuto knihu,ale neodvážil jsem se ji otevřít." Kitua řekl:,,Tak ji otevři nyní, uvidíme, co se stane." Eroil tedy knihu otevřel z té strany, kde byl erb Aonsona. V knize bylo napsáno o Aonsonových skutcích. Eroil otevřel knihu od erbu Sar Sadona. Jako předtím tam bylo napsáno, co Sar Sadon dělal. Poté bylo několik stran volných. Eroil otočil o 10 stran dopředu. Tam se psalo o událostech, které se staly během posledních dní. Všichni se shodli na tom, že za to může Sar Sadon. Najednou se, jakoby to psala nějaká ruka, začalo psát o chystaném útoku na Ejtarin hrad. Králové svolali kapitány, aby přichystali průzkumný oddíl. Oddíl byl připraven během několika minut a vydal se na cestu pod vedením Eroila a Lotnara. Vyrazili, ale nikdo z vojáků nechtěl uvěřit, že by to byla skutečnost. Hádali se mezi sebou:,,Jak je možné, že vědí o útoku?" Dokonce začali Lotnara a Eroila podezřívat ze spoluúčasti na útoku. Dorazili na místo. Okolo hradu byla horda Sardů, kteří útočili na hrad. Už prolomili hlavní bránu. Vojáci královny Ejtari se statečně bránili, ale neměli šanci ubránit hrad. Eroil chtěl pomoci, zavelel svým vojákům a zaútočili. Sardové museli ustoupit a vzdát se obráncům hradu. Ejtari prohlásila, že již bylo mnoho zabíjení a vyhnala je ze země. Sardové se vrátili ke svému pánu. Ten je nechal zbičovat, aby si pamatovali, že jeho vojska se nikdy nevzdávají. Po vítězné bitvě se Ejtarině hradu konala hostina. Ejtari předala Lotnarovi zčernalý pergamen. Na pergamenu byl nápis v temné řeči. Lotnar rozlušil text na pergamenu. Byl to úkol, aby přinesli svému pánu knihu se dvěma erby. Ejtari, Lotnar i Eroil nemohli uvěřit, že by byl Sar Sadon živý. Museli zjistit pravdu. Vymysleli lest. Lotnar odešel do lesů, aby se nechal zajmout od sardů. Nedaleko od města opravdu tábořil jeden oddíl. Lotnar se připlížil až skoro k ohni. Hlídka si ho všimla a předvedla ho ke kapitánovi jménem Arwurk. Arwurk byl Sar Sadonův oblíbenec. Vždy splnil to, co Sar Sadon chtěl. Neměl strach ani neznal bolest. Vyslech Lotnarovu smyšlenou výpověď o tom, jak Lotnar cestuje z města, ale zabloudil v lesích. Arwurk plnil tajný úkol pro svého pána, a tak se rozhodl, že Lotnara nechá z úsvitu popravit, aby je neprozradil. V noci oklamal Lotnar strážce a vešel do stanu ke spícímu Arwurkovi. Přičaroval mu svoji podobu a sám si vzal jeho. Za úsvitu se Arwurk (Lotnar) procházel po táboru, když hlídka vyváděla Lotnara (Arwurka) z Arwurkova stanu. Arwurk odsoudí Lotnara k popravě mečem za přerušení tajného úkolu a ještě za vniknutí do cizího stanu. Tak byl skutečný Arwurk popraven a Lotnar zavelel k návratu do hradu Sar Sadona.
2. kapitola
Lest
Po návratu na hrad Sar Sadona si nechal temný pán zavolat Arwurka. Sar Sadon chtěl nechat Arwurka zbičovat, když se dozvěděl, že nesplnili úkol. Ale byl potěšen, že popravili Lotnara. ,,Konečně zemřel Eroilův věrný pes" řekl a pokračoval: ,,Arwurku, vem si s sebou oddíl mých nejlepší bojovníků a vyřiďte tuto zprávu Eroilovi. Bude zdrcen a oslaben. Tím nastane vaše šance, abyste mi přinesli jeho hlavu. Tím začneme opět získávat moc nad Souostrovím. A dostaneš ještě jeden úkol, dones mi tu knihu." Arwurk souhlasil a odešel. V kasárnách vybral oddíl nejlépe vycvičených bojovníků a vyjeli. Jeli celý den a noc, až přijeli do lesa před hradem královny Ejtari. Zastavili hluboko v lese, aby nebylo vidět na bránu ale jen na vrcholek věže. Arwurk nařídil: ,,Tady rozdělejte tábor a postavte hlídky. Dnes večer vám dám znamení z věže hradu abyste přijeli na pláň před hrad." Arwurk odjel bez doprovodu směrem ke hradu. Když byl z dohledu Sardů, vzal na sebe opět podobu Lotnara a přijel do hradu. Vypověděl Eroilovi a Ejtari všechno, co zažil i to, že oddíl Sardů čeká v lese. Ejtari nařídila obklíčit cestu z lesa. Rytíři se schovali v lese a čekali. Lotnar na sebe vzal znovu podobu Arwurka a odešel do věže. Dal Sardům znamení. Sardové vyjeli na kraj lesa, aby viděli na bránu. Rytíři zatím zůstali schovaní v lese a čekali. Arwurk vyšel i s Eroilem před bránu a Sardové jim vyjeli vstřic. Když se setkali uprostřed pláně, Sardové obestoupili Eroila a Arwurk podal svému kapitánovi Eroilův zlatý měč. Kapitán podal Arwurkovi popravčí meč. Arwurk ho přijal. Pevně ho stiskl v rukách. Napřahoval se k seku. A najednou na sebe vzal podobu Lotnara a zabil nejblíže stojícího Sarda. Eroil si přitáhl svůj meč a odhodil Sardy. Sardové se postupně zvedali a chtěli zaútočit na Lotnara a Eroila, ale za nimi se ozval bojový roh. Z lesa se vynořila armáda rytířů v zářivých zbrojích. Strhla se bitva, ve které neměli Sardové nejmenší šanci. Vítězství bylo jasné. Jako poslední zůstal naživu Arwurkův kapitán. I ten zemřel a to přímo rukou Lotnara.
Sar Sadon se rozzuřil, sledoval celou bitvu pomocí svých kouzel. Musel získat zpět svoji knihu. Nejen, že ji měl stále Eroil a Lotnar, ale ještě porazili jeho nejlepší bojovníky. Nesměl si nechat tuto porážku líbit. Svolal celé své vojsko, asi 100 000 mužů. Přikázal připravit zbraně a za úsvitu dalšího dne vyrazit proti Ejtari. Tuto noc se Sar Sadonovi zdál sen: ,,Stál v paláci královny Ejtari a v rukou držel knihu s erby. Bitva byla dobojována a on se svým vojskem vyhrál. Vyplenili Ejtariin hrad a vrátili se zpět." Sar Sadon se probudil, oblékl si černou zbrou posílenou jeho kouzly a zavelel k pochodu. Eroil, Lotnar i Ejtari sledovali vše ve staré knize. Ejtari nechala vybudovat únikové chodby a posílit hradbu.
3. kapitola
Bitva
Sar Sadon vzal s sebou 100 000 mužů, 50 žebříků, 20 katapultů, 10 trebuchetů, 5 beranidel a jednoho ,,Ohnivého Alchara." Ohnivý Alchar bylo jméno velkého kovového beranidla v podobě čtyřhlavého hada. Z každé tlamy šlehaly plameny. Celé beranidlo bylo na zastřešeném vozíku. V předu byly umístěny dva bodce, které prorazily malé díry do brány. Na vrcholu bodců byl kanál, kterým se do proražených děr nalil hořící olej. Tím pádem začala brána hořet z obou stran, bylo tedy jednoduší ji prorazit. S takovýmto vybavením šel Sar Sadon do bitvy. Pomalu se přibližoval k hradu. Bylo už k večeru, Sar Sadon se rozhodl přespat v blízkém lese. Za úsvitu zaútočí. Ráno se probudil ještě za tmy. Jakmile nastal úsvit, jeho vojsko bylo připraveno.
Z lesa nejprve zahlásil útok troubením rohů a poté vyjel s katapulty a trebuchety. Do nich nabíjel zapálené koule. V hradu nastal zmatek. Jedna koule z katapultu zasáhla sýpku, jiná zase stáje. Hořelo skoro všechno. Lučištníci se snažili postřílet obsluhu obléhacích strojů, nikdo jiný z lesa zatím nevyšel, ale bylo to marné. Sar Sadon přičaroval obranný štít, takže se všechny šípy měnily v popel. Vystřelili z hradní balisty zapálený šíp, ale i ten neproletěl štítem. Z lesa vyšla další část armády, řada štítařů, za nimi několik řad střelců, žebříky a nakonec vyjel i Ohnivý Alchar. Eroil a Lotnar přiběhli na hradby. Nemohli uvěřit vlastním očím, z úkrytu se vynořil i zbytek nepřátelské armády. Takový dav vojáků ještě neviděli. Eroila napadlo, jak prorazit nepřátelský štít. Sar Sadon tento štít vyčaroval z ohně. Spojil s Lotnarem síly a obrovský vodní klín, který poslali doprostřed ohnivého štítu. Štít jen zasyčel a vypařil se.
Obléhací stroje stále vrhali hořící koule na hrad, Sar Sadonovi lukostřelci ostřelovali obránce, nosiči žebříků se přibližovali k hradbám a Ohnivý Alchar přijížděl neuvěřitelnou rychlostí k bráně. Hradní střelci vypouštěli zápalné šípy z balist a luků na útočníky, Eroil i Lotnar trefovali nepřátelské vojáky svými kouzly, pěší obránci si připravovali horkou smůlu na obranu hradeb. Velkou nadějí obránců byl vodní příkop, ale Sar Sadon ho svými kouzly zasypal. Ohnivý Alchar narazil do brány. Celá brána se zatřásla. Bodce prorazili díry do brány a obsluha do nich nalila hořící olej. Ohnivý Alchar poodjel, aby se připravil na další nájezd. To byla chyba. Jakmile Alchar najel na zasypaný příkop, Eroil ho kouzlem obnovil a Ohnivý Alchar se propadl do vody. Sar Sadon zuřil, říkal si: ,,Jak se může naplnit můj sen, když ani neprorazím bránu?!" Bitva se začala obracet ve prospěch obránců. Nosiči žebříků je nemohli postavit, brána nebyla proražena a hradní střelci ničili velkou temnou armádu jako cínové vojáčky. Sar Sadon byl zlostí bez sebe, nedokázal pochopit, jak může prohrávat, jeho sen říkal něco jiného. Nařídil ústup do lesa, dokud mu zbývala ještě většina armády. Obránci hradu se radovali, zahnali slavného Sar Sadona na útěk.
Přes poledne byl klid na obou stranách. Ejtari plánovala večerní hostinu. Lidé na hradě ošetřovali raněné, hasili oheň a opravovali škody.
Radost všem zaslepila rozum, mysleli, že je již po bitvě, ale Sar Sadon měl jiný plán. Po poledni mu jeho kapitán donesl zprávu u ústí únikových chodeb. V Sar Sadonovi se probudila jistota vítězství. Zaútočí při soumraku. Navečer se rozmístili jeho vojáci i on sám k chodbám a zaútočili. Bez bojového pokřiku, bez hluku. Potichu se plížili do hradu.
pokračování se připravuje