Determinanty domácího násilí na nezletilých
Determinanty domácího násilí na nezletilých
Brno 2008
Obsah
I. Úvod ....................................... 5
II. Domácí násilí ................................ 5
III. Státní orgány a nestátní organizace
A. Deklarace práv dítěte ..................... 8
B. Amnesty International ..................... 8
C. Bílý kruh bezpečí ......................... 8
D. Krizová centra ............................ 9
E. Nadace Naše dítě .......................... 9
F. Oddělení péče o děti a mládež ............. 10
G. Fond ohrožených dětí ...................... 10
H. Dětská centra ............................. 10
CH. Vesničky SOS .............................. 10
I. Domov sv. Markéty ......................... 10
J. Sdružení proti násilí na dětech ........... 11
K. OMEP ...................................... 11
L. Centrum Sĺniečko .......................... 11
M. Občanské sdružení Fenestra ................ 12
O. Koordinační kruh prevence násilí na ženách12
P. Centrum ProFem, o.p.s. .................... 12
R. Občanské sdružení ROSA .................... 12
S. Krizové centrum SPONDEA ................... 12
T. Charitativní domov pro matky s dětmi v tísni 12
IV. Stres, zátěž a domácí násilí .................. 13
V. Determinanty domácího násilí
A. Nepřítomnost rodiče ....................... 15
B. Profese rodičů ............................ 15
C. Handicapované dítě ........................ 15
D. Životospráva .............................. 16
E. Absence dozoru ............................ 16
F. Nedostatek financí ........................ 17
G. Silné podněty ............................. 17
H. Nevhodný styl výchovy ..................... 17
CH. Špatné vztahy mezi rodiči ................. 18
I. Sociální izolování dítěte ................. 19
J. Chyby při uspokojování potřeb ............. 19
K. Fyzické týrání.............................. 20
L. Psychické týrání .......................... 21
M. Agresivita rodičů ......................... 21
N. Sexuální zneužívání ....................... 22
O. Citové zanedbávání dítěte a labilita rodiče 24
P. Nedostatky v komunikaci ................... 25
R. Charakterové vady rodičů .................. 25
S. Egocentrismus rodičů ...................... 26
T. Patologické rysy rodičů .....…………………………......... 26
VI. Příznaky domácího násilí u nezletilých ....... 27
A. Metody zjišťování ......................... 27
B. Znaky syndromu CAN ........................ 28
C. Syndrom neklidného dítěte (SND) ............ 30
D. Syndrom zavrženého rodiče (SZR) ............ 31
E. Snížená odolnost .......................... 31
F. Zhoršení školního prospěchu ............... 31
G. Poruchy tělesných funkcí .................. 33
H. Poruchy spánku ............................ 35
CH. Poruchy psychických funkcí ................ 35
1. Důsledky psychického týrání ............ 35
2. Důsledky sexuálního zneužívání ......... 40
3. Příznaky zanedbávání ................... 40
4. Příznaky šikanování .................... 40
5. Příznaky druhotného ponižování ......... 41
6. Důsledky sekundární viktimizace ........ 41
7. Příznaky Münchhausenova syndromu ....... 41
8. Syndrom posttraumatického stresu ....... 42
I. Poruchy sociálních vztahů .............. 42
II. 1. Útěky z domova ..................... 43
2. Vznik neurotických příznaků ............ 43
3. Vznmik psychopatie ..................... 43
4. Vznik apatie ........................... 44
5. Vznik deprese .......................... 44
6. Vznik závislosti na alkoholu ........... 44
7. Vznik závislosti na drogách ............ 44
8. Vznik gamblerství ...................... 45
9. Sebevražedné tendence .................. 45
J. Poruchy chování ................................... 45
K. Domácí násilí zdravotně postižených dětí .. 46
VII. Praktické řešení domácího násilí ............... 47
A. Trestní zákon ............................. 48
1. Zahájení řízení ........................ 49
2. Tělesné násilí.......................... 51
3. Psychické násilí ....................... 52
4. Tělesné ublížení ....................... 53
5. Sexuální zneužívání .................... 55
VIII. Možnost převýchovy agresivity násilníka ....... 56
IX. Zvládání příznaků domácího násilí ............... 57
A. Faktory odolnosti k zátěži a stresu ....... 57
B. Zvyšování odolnosti ....................... 58
1. Úprava stylu života .................... 58
2. Zesílení sociálního zázemí ............. 58
3. Oslabení krizových podmínek ............ 59
4. Psychoterapie .......................... 59
5. Výcvik sociálních dovedností ........... 59
6. Zeslabování obranných reakcí ........... 59
7. Využívání relaxačních metod ............ 60
8. Využívání tvořivosti dětí .............. 60
8. Využívání canisterapie ................. 61
10. Prevence sexuálního zneužívání ......... 61
X. Příklady k nácviku asertivity ..................... 61
XI. Literatura ...................................
I. Úvod
Kdykoliv prochází společnost změnami v sociálních vzorcích a v ekonomické struktuře, je riziko vzniku problémových situací podstatně větší. Podle odborných odhadů je u nás týráno jedno až dvě procenta dětské populace. Přepočte-li se toto procento na počet dětí do 15 roků, dostaneme 20.000 až 40.000 týraných dětí. Násilí, páchané na dětech se stále častěji v poslední době dostává do popředí zájmu široké veřejnosti, která si ho častěji všímá a upozorňuje na ně. Avšak naše zákonodárství a státní organizace jako jsou sociální oddělení pro péči o dítě a mládež, okresní a městská policejní oddělení a v neposlední řadě i soudy jsou za veřejností v prodlevě.
S fenomenem domácího násilí velmi úzce souvisí problematika zátěže, přetížení a stresu, zátěže a stresu tělesného a hlavně psychického. Dosud se naše státní i nestátní organizace zabývaly především fyzickým násilím, páchaným na dospělých. Problémy, které se týkaly dětí, nebyly v popředí zájmu. Teprve v poslední době se pozornost orgánů a organizací začíná zaměřovat také na příčiny, důsledky a možnosti praktického řešení domácího násilí u dětí. U nás byla tato problematika sledována sporadicky od 70. let a poněkud častěji v posledních sedmi letech. Násilí, páchané na dětech bylo až donedávna téměř zcela mimo ohnisko zájmu našich institucí. Jen sporadicky se hovoří o násilí ekonomickém (AB 2001).
Od 1. března 1994 je uzákoněna povinnost ohlásit jakékoli náznaky týrání dětí. Povinnost se nevztahuje na osoby blízké. Týrané děti tvoří mezi ohroženými 2% U nás zemře ročně na následky špatného zacházení kolem 50 dětí. V tisku se objevila v červnu 2001 zpráva o tom, že pětileté dítě-chlapec byl týrán svou matkou i otcem nejméně jeden rok tak, že je nechávali samo-
tné v uzavřené místnosti, bili je vařečkou nebo tyčí, nutili ho klečet s předpaženýma rukama, bili je řemenem a tloukli mu hlavou o zem. Rodičům hrozil trest odnětí svobody až na osm let (čtk 2001).
II. Domácí násilí
Podle agentur STEM a Společnosti Philip Morris ČR bylo u nás domácí v roce 2001 vůbec nejrozšířenější formou násilí. Přitom není závislé ani na vzdělání, ani na náboženské orientaci, ani na věku, či na sociálním původu. V 97 % případů se dopouštějí muži násilí na ženách, ve 3 % případů ženy na mužích, dále ve vztahu dvou osob stejného pohlaví či mezi generacemi. Jeho charakteristickými znaky jsou opakování, dlouhodobost a téměř každodenní přítomnost. S pojmem domácí násilí se již setkalo 80 % dotázaných, kteří jsou přesvědfčeni o tom, že by okolí nemělo zůstat k tomuto jevu lhostejné. Čtvrtina tázaných poznala domácí násilí z doslechu, nepřímo (P. Vitoušová 2001). Televize Praha l v květnu 2001 ve zprávách uvedla, že 52 % případů domácího násilí svědčí o vysokém výskytu agrese v našich rodinách, neboť jde většinou o promyšlený teror, o vandalství, za přítomnosti dětí.
Co je to domácí násilí ?
J. Dunovský (1987) definoval týrání dítěte jako jakoukoliv nenáhodnou, preventabilní, vědomou či nevědomou aktivitu či neaktivitu, jíž se vůči dítěti dopouští vychovatel nebo jiná osoba, jež je v dané společnosti nepřijatelná nebo odmítaná a poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt.
Odbornými pedagogy a psychology je domácí násilí považováno za velmi závažný společenský problém. Je to složitý společenský jev, který má mnoho podob a připouští proto různá hodnocení. Jde o násilí, páchané uvnitř rodiny, které má podobu buď fyzickou nebo psychickou, případně sociální (M. Čírtková 1999, M. Šedivá 1999, J.Sedlák 2001). U dětí nabourává křehkou rovnováhu i ich osobnosti. Většina státních orgánů včetně orgánů činných v jejtrestním řízení hodnotí v současné době u nás domácí násilí jako zcela soukromou záležitost a pokud nedojde k vážnému poškození zdraví, aktivně nezasahuje. Psychické formy domácího násilí se sice odsuzují, ale málokterý je soudně projednáván a často se nedostane ani před přestupkovou komisi. Domácí násilí se prokazuje velmi obtížně, protože většinou chybí svědci a orgány je posuzují jako tvrzení dítěte proti tvrzení rodiče. Vyšetřovatelé se často chovají k oběti podezíravě, projevují krajní nedůvěru a jednají s ní hůře než se skutečným útočníkem (P. Vyhlídalová 1996).
Každé násilí v rodině je důsledkem selhání právního vědomí společnosti. Kromě toho vyplývá i z ekonomického a sociálního stavu společnosti. Oběť domácího násilí mívá pouze někdy také určitý podíl viny jako např. nevhodné chování, zhoršený školní prospěch, neposlušnost apod. Některé faktory vyvolávají zátěž a stres v rodinném soužití téměř vždy,a to již v nejranějším věku. Násilí, ať už tělesné nebo psychické vůči dětem vede ke stresovým situacím (D. Hrubá a spol.).
Není zpracován podrobněji vztah mezi domácím násilím, jeho hlavně psychických forem a mezi problémem stresu a zátěže především u dětí nezletilých. Násilí, ať už v jakékoli podobě má nepříznivý odraz v psychice oběti a nutně vyvolává stresové reakce. Domácí násilí se v rodinách vyskytuje daleko častěji než se domnívá veřejnost. V současné době je např.v Anglii podle časopisu Lancet z 19. 5. 2000 domácí násilí daleko častější a vyskytuje se ve více než 30 % rodin. Zahrnuje hlavně bití dětí, i násilí páchané na ženách. Jaká je z tohoto hlediska situace u nás, není detailněji prozkoumáno. Není sporu o tom, že důsledky domácího násilí v jakékoli podobě, tj. fyzické i psychické, zanechává v psychice stopy. Hlavní úlohu i zde sehrává lidský mozek, který je vlastně obrovskou žlázou s vnitřní sekrecí. Produkuje velké množství neurochemikálií, které ovlivňují chování. Mozek vylučuje hormony, které člověka uspávají, vyvolávají kladné i záporné pocity, navozují stavy slasti o stavy úzkosti. Uvedenými otázkami se již řadu let u nás zabývají různé organizace, které k tomuto tématu sbírají zcela konkrétní materiály, provádějí jejich odbornou analýzu, aby mohly být podány návrhy na upřesnění příslušných zákonů a na zlepšení terapeutických postupů. 95% domácího násilí je pácháno na ženách a v 5% násilí na mužích, většinou starších, kteří žijí s mladými ženami.
V projevech dítěte se odrážejí velice zřetelně zvláštnosti rodičů, sourozenců a dalších členů domácnosti. Způsoby svého jednání si osvojuje také napodobováním celého životního stylu rodiny včetně požadavků, které na ně dospělí kladou. Výzkumy hlavně v posledních dvaceti letech přesvědčivě ukázaly, že v případě stresu a zátěže jde o komplexní odpověď mnoha hormonů a peptidů hypofyzy spolu s reakcí v centrálním nervovém systému a že je také velmi složitým způsobem zasažena i psychika dítěte (S.M. Mc Cann 1980).
Definici domácíhoi násilí vymezila Mezinárodní zdravotnická organizace. Zahrnuje čtyři hlavní znaky:
1. Opakování násilí s oscilacemi klidnějšího období s obdobím násilného chování osoby násilné vůči osobě ohrožené. Přitom násilí je typicky zcela jednostranné, tj. konané jednou osobou proti osobě druhé,
2. ekalace (stupňování) násilí se střídáním forem fyzického, psychického, sociálního, ekonomického, případně sexuálního typu násilí. Důsledky jsou obdobné při silné, ale krátkodobé intenzitě násilí, i při slabé, ale přitom dlouhotrvající intenzitě násilí,
3. výskyt násilí mezi blízkými osobami, mezi nimiž jsou nebo byly vazby ekonomické, psychologické, sociální, citové, s trýznivým prožíváním ohrožené osoby, se stresovou odezvou v její fyzické, psychické, sociální oblasti a snegativním ovlivňováním dalších blízkých osob, např. i dětí. Následky doznívají typicky dlouhodobě a hlavně v psychické a sociální oblasti oběti,
4. násilí při absenci společenské kontroly s pokračováním násilí i po odchodu ohrožené osoby ze společné domácnosti.
III. Státní orgány a nestátní organizace
K ochraně ohroženého dítěte existují u nás i v zahraničí organizace. Také byly schváleny deklarace zaměřené na prospěch dítěte, které trpí nejrůznějšími škodlivými podněty z vnějšího prostředí, především sociálního charakteru. Procento odborníků, kteří mají největší možnost poznat a oznamovat domácí násilí je pouhých půl procenta (Internet 2001).
Většina institucí je zaměřena na osvětu, na poradenskou činnost nebo má charitativní charakter. Diagnóza poruch je určena psychologickým poradnám nebo psychiatrickým ambulancím. Léčbu poruch provádí většinou lékař nebo psychoterapeut, případně sociální pracovník, pokud má příslušný odborný výcvik,a to formou individuální nebo skupinové psychoterapie, ve vážných případech je dítě hospitalizováno. Institucí, které se zabávají pomocí týranám dětem je dnes již nepřehledné množství. Patří k nim např. Linky pomoci, Linky důvěry, Růžová linka, Linka bezpečí, Centrum krizové intervence v Praze-Bohnicích, Rodinné centrum v Praze-Motole, D centrum, Centrum psychosociálních služeb, Krizové centrum Most na Praze-Proseku aj.
A. Deklarace práv dítěte
Valné shromáždění OSN přijalo 20.11.1959 rezoluci, která rok 1979 vyhlásila za Mezinárodní rok dítěte a schválilo Deklaraci práv dítěte, která navazovala na Ženevskou deklaraci práv dítěte z roku 1924. Obsahuje deset zásad. Mezi nimi jsou formulovány požadavky, které by měly dodržovat na celém světě rodiče, dobrovolné organizace, místní úřady a vlády zemí cestou zákonodárných opatření. Každé dítě má prožívat šťastné dětství, má požívat zvláštní ochrany, jen ve výjimečných přípa dech může být odloučeno od své matky, má být chráněno před všemi formami nedbalosti, krutosti a vykořisťování, nemá být ohrožen jeho jeho tělesný, duševní nebo morální vývoj.
OSN schválilo v roce 1989 "Úmluvu o právech dítěte". V ní se mimo jiné stanovuje, že:
1 dítětem je lidská bytost mladší 18 let,
2. zájem dítěte musí být předním hlediskem při veškerých postupech,
3. dítě má právo být slyšeno, jedná-li se o jeho osudu či životě,
4. má právo na svobodné shromažďování,
5. za výchovu a vývoj dítěte mají zoidpovědnost oba rodiče,
6. dítě má právo znát oba rodiče a stýkat se s nimi, atd.
B. Amnesty International
Mezinárodní amnesty 5. března 2001 se zabývala vážným porušováním práv žen, násilím páchaným naženách, špatným zacházením s nimi. V mnoha zemích je velké množství žen týráno rodinnými příslušníky, takže pro ně je domov místem teroru. Totéž se týká týraných dětí zvláště tehdy, když je rodina neúplná. Tato organizace se snaží kultivovat společenské vědomí v oblasti ohrožování lidských práv. organizovat boj s osobním sobectvím. Působí ve více než v 50 zemích světa. V ČR existuje pod názvem AI v Praze (P. Tomek 2000)
E. Bílý kruh bezpečí
Posláním BKB je pomáhat obětem trestných činů i členům jejich rodin. Nebere se ohled na jejich věk, pohlaví, rasu, národnost ani na druh trestného činu. Účelem je dostat oběti ze stresu, který byl způsoben trestným činem a poradit jim o průběhu trestního řízení, poskytnout další praktické rady a zprostředkovat kontakt na další služby a odborníky (Internet 2001).
Od roku 1991 v tomto nepolitickém humánním sdružení stovky právníků, psychologů a sociálních pracovníků řeší poradensky otázky násilných činů, přepadení, oloupení a domácího násilí. Činnost je zaměřena také na prevenci trestné činnosti. Sdružení vydává časopis "Zpravodaj" a četné instruktážní brožury jako je např. "Trauma oběti trestného činu" (P. Vyhlídalová 1996,1998) "Oběti zločinu a jejich reakce" B. Lagerbacková 1991), "Násilí v rodině" (E. Koubová, P. Vitoušová 1995), "Neodkládejte děti k televizoru" (P. Říčan, D. Pithartová 1995), "Pomoc obětem domácího násilí" (H. Beranová, L. Čírtková a spol. 1999), "Rodina proti kriminalitě" (P. Vitoušová, E. Koubová 1994), "Sexuálně zneužívané děti" (M. Kloubek), "Peněžitá pomoc obětem násilných trestných činů", "Chraňte své bezpečí" (P. Vitoušová 1995), aj.
Každá třetí oběť trestného činu, která vyhledá poradny BKB různých městech ČR je obětí domácího násilí nebo má potíže s rozličnými projevy domácího násilí. Psycholožka L. Čírtková (2001) uvádí, že téměř dvě třetiny obětí domácího násilí u nás jím strádají dlouhou dobu, neboť trvá v průměru šest roků, kdy teprve pak oběť začne hledat pomoc.
Podle P. Vitoušové 13 % konzultujících v BKB jsou oběti do- mácího násilí a 3 % jsou pachateli domácího násilí, takže odhadem se u nás vyskytovalo v posledních letech 16 % případů domácího násilí. K tomu přistupují případy, kdy postižený se na BKB z různých důvodů neobrátí a týrání své osoby nebo dítěte neohlásí, ale vypráví o něm svým známým a přátelům. Takže lze uvažovat, že případů domácího násilí je u nás kolem 25 % (P. Vitoušová 2001).
D. Krizová centra
Působí ve Švédsku v Malmö od roku 1980, v Gothenburgu od roku 1986. Poskytují právní a psychologickou pomoc při emocionálním poškozování obětí včetně dětí.
E. Nadace Naše dítě
Poradenská činnost Nadace je zaměřena na pomoc dětem v krizových životních situacích.Jejich Linka bezpečí má celostátní působnost a je přístupna dětem i rodičům 24 hodin denně. Bývá využívána denně více než dvěma tisíci dětmi. Od ledna do prosince 2000 telefonovalo na jejich linku bezpečí 3.535 dětí (denně v průměru 10 hovorů v souvislosti s problémy školního neúspěchu. Formou brožur byla zpracována napž.témata "O násilí na dětech","Týrání", "Rasismus", "Sebevražda a mladí lidé", "!Co bychom měli vědět o sexuálním zneužívání", "Desatero rodičů". Byly vydány plakáty "Kampaň Metro 2001 s tématy "Citový chlad","Nadávky a vyhrůžky","Nezájem a nevšímání", "Pocit bezpečí", "Zanedbávání" aj.
F. Oddělení péče o děti a mládež
Vykonává dozor nad dodržováním základních zákonů,týkajících se nezletilých. V případě opatrovnictví provádějí prošetřování způsobu a úrovně bydlení, posuzují pro potřeby soudů prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, zjišťují, zdali má dítě nebo dospívající zajištěno uspokojování základních potřeb. Poskytuje sociálně právní poradenství, informuje o právech dítěte a o možnostech obrany. V těch případech, kdy se na základě upozorňování sousedů či jiných informačních zdrojů jeví, že dítě je rozumově a citově např. "podvyživené", až zanedbávané nebo se s ním dokonce špatně zachází, je spolupráce se sociální pracovnicí odboru sociální péče nezbytná.
G. Fond ohrožených dětí
Fond má své ústředí v Praze, pobočky v devíti městech v ČR. Fond vyhledává týrané, zneužívaní a opuštěné děti, pomáhá děti z dětských domovů vřazovat do společnosti, vyhledává rodiče dětem zdravotně či jinak handicapovaným,usiluje o změnu zákonů i praxe na úseku sociálně právní ochrany dětí, poskytuje poradenskou a hmotnou pomoc náhradním rodinám. V roce 2000 řešili v tomto fondu 1.634 případů týraných, zanedbávaných a sociálně ohrožených dětí. Z toho se 183 případů (11,2 %) týkalo týrání dětí, 206 případů (12,6 %) zanedbávání a 25 případů (1,5 %)sexuálního zneužívání (M. Vodičková 2001).
H. Dětská centra
Poskytují zdravotní péči týraným dětem i dětem ohroženým ve vývoji (Národní zpráva 2000). Krizová linka je v Dětském krizovém centru v Praze Michli. Z jejich statistiky vyplývá, že z celkového počtu týraných dětí je 42 % chlapců, 57 % dívek a že nejčastějším způsobem je psychické týrání dětí. Sexuální zneužívání činilo 17 % (Internet 2001).
CH. Vesničky SOS
Ve vesničkách jsou od roku 1994 umísťovány děti, u kterých byly v rodinách aplikovány nepřiměřené tresty a násilí a které prožívaly trvale napjaté situace (P. Leachová 1998). Byly založeny v roce 1964.
I. Domov sv. Markéty
Je to občanské sdružení pro pomoc obětem trestné činnosti, pro matky s dětmi v tísni. Ubytování se poskytuje matkám s těmi dětmi, které se dostaly do sociálních potíží. Azyl nesmí být delší než maximálně jeden rok. Dětem je určen sociálně výchovný program, zaměřený na řešení rodinných problémů a na vytváření vhodného prostředí pro rozvoj a výchovu dítěte. Domov zastřešuje Oblastní charita, která organizuje řadu dalších pečovatelských služeb.
J. Sdružení proti násilí na dětech
Sdružení proti násilí na dětech má svoje Dětské krizové centrum v Praze-Michli. V tomto sdružení bylo z celkového počtu týraných dětí 42% chlapců, 57% dívek. Nejčastěji se vyskytovalo psychické týrání, sexuální jen v 17%. Postupně se zvyšuje procento dětských oznamovatelů, odborní pracovníci oznamují trestné činy páchané na dětech jen v 0,5% (Metro).
K. OMEP
OMEP /L ORGANISATION MONDIAL POUR L ENFANT PRESCOLAIRE/ je členem skupiny nevládních organizací pro úmluvu o právech dítěte. Cílem činnosti Mezinárodní organizace pro výchovu předškolních dětí (L´ organisation mondial pour l´éducation préscolaire) je posilovat povědomí o významu předškolní výchovy pro bezprob- lémový vývoj dítěte, zajišťovat dostatečnou péči a materiální zabezpečení dítěte předškolního věku, zajišťovat dostatečnou výchovu a vzdělání dětí tohoto vývojového období a organizovat mezinárodní výměny expertů z této oblasti i učitelek mateřských škol, chránit, rozšiřovat a prosazovat práva dítěte v rodině i v předškolních zařízeních a hladat aktivně řešení jejich poruch (L. Monatová 1998).
L. Centrum Sĺniečko
Centrum je nezisková organizace na Slovensku, která pracuje od roku 1966. Je řízená Ministerstvem práce, sociánych vecí a rodiny. Zabývá se problematikou násilí, které je pácháno na dětech. Děti mají k dispozici Dětskou linku záchrany a krizové centrum s lůžkovou, ambulantní a terénní částí. Zpracovali soubor typických tělesných a psychických příznaků§ u dětí, které byly tělesně nebo duševně týrány, či např. zanedbávány nebo sexuálně zneužívány. 80 % dětí, umístěných v Krizovém centru mělo 3-6 roků. Učitelky mateřských škol pracují podle projektu Prevencia rizikových situácií, ohrozujúcich život a zdravie detí (M. Hroncová a spol. 2001).
M. Občanské sdružení Fenestra
Občanské sdružení Fenestra se specializuje na pomoc obětem domácího násilí na Slovensku.
N. Občanské poradny
V ČR existuje 14 Občanských poraden, a to od roku 1996. Jsou organizovány podle britského modelu a jsou zaměřeny na občany v tíživé situaci životní nebo bytové nebo majetkové. Jako poradci v nich pracují právníci a psychologové.
O. Koordinační kruh prevence násilí na ženách
Násilí na ženách se vždy bezprostředně týká i dětí, které jsou násilí přítomny. Příčina je v tradici, podle které má muž domnělé právo ovládat či kontrolovat život a počínání druhého. Každá desátá žena se setkává s domácím násilím. Ženy jsou nejčastějšími obětmi (Internet 2001).
P. Centrum ProFem, o.p.s.
Centrum se zabývá ženskými lidskými právy v různých oblastech, včetně okruhu problémů domácího násilí. Zajišťuje mediální kampaň proti domácímu násilí a internetový zpravodaj (Internet 2001).
R. Občanské sdružení ROSA
Je to informační poradenské centrum pro oběti domácího násilí. Mapuje násilí.Usiluje o vytvoření preventivního systému, který by omezil domácí násilí na ženách a dětech.
S.Krizové centrum SPONDEA
Dětem a mládežido 21 let nabízí možnost azylu v nouzi při neřešitelných situacích. Poskytuje hygienické zařízení, stravu , psychologickou pomoc a poradenství (Internat 2001).
T. Charitativní domov pro matky s dětmi v tísni
O roku 1997 pro matky s dětmi do 18 let poskytuje přechodné ubytování pro překlenutí tíživé situace nejdéle na půl roku ve Zlíně. Sleduje i domácí násilí páchané na dětech i ženách,psychic- ké vydírání, pomáhá při hledání zaměstnání (Internet 2001).
I