Jana Kunová, Jiří Sedlák
Psychologické poradny Brno
KunovaJana@seznam.cz, Jirisedlakdrsc@seznam.cz
Abstrakt
Psychologové jako soudní znalci zaujímají v běžných soudních opatrovnických kauzách nezastupitelné místo. Specifické problémy pro hodnocení případu však nastávají tehdy, když mají posoudit situace, ve kterých vzniklo podezření z páchání trestného činu domácího násilí. Jde o hodnocení komplikované, na které v současné době nejsou ani psychologové, ani lékaři dostatečně připraveny a mnohdy dochází u obětí k chybnému posouzení fyzických, psychických a sociálních příznaků, které jsou sice slabší nebo střední intenzity, trvají však dlouhou dobu ale zanechávají mnohdy obtížně diagnostikovatelné stopy.
Klíčová slova
agrese nízké a střední intenzity, dlouhodobá agrese, hodnocení příznaků.
Úvod
Soudní znalci z oboru psychologie mají různý přístup k materiálům ve spisu. Ten jim je vždycky přístupný. Při srovnávání soudních posudků, které nám byly přístupné (n = 25), jsme se s tím často setkávali, když jsme pomáhali obětem domácího násilí (dále jen DN). Velmi zřetelně se to projevilo při soudním projednávání případu Kuřim na Krajském soudu v Brně před několika měsíci.Kuřim má hlavní znaky domácího násilí, i když jde o týrání pomocí více osob.
Jde pravděpodobně podle právníků také o kombinaci § 215a a dalších paragrafů trestního.zákona. Nejen v charakteristikách osobnosti obžalovaných (z nich především Barbory) vyšlo najevo, že se znalci z oboru psychologie a psychiatrie shodli jen u několika příznaků, a tou byla submisivita a závislost. V ostatních příznacích ke shodě nedošlo. Soudní znalce kritizoval veřejně i ombudsman (srov.: K. Mahdalová 2007). První skupina znalců podle denních zveřejněných záznamů o průběhu soudu k osobě Barbory uvedla, že je manipulátorka i manipulovaná, spoluorganizátorka a přímá účastnice týrání.
Soudních znalců bylo v kuřimské kauze více než je obvyklé. První skupina znalců (psychiatři a psychologové) tvrdila, že je Barbora plně zodpovědná za své činy a že se na týrání vědomě podílela. Zjistili submisivitu, závislost na jiných osobách a omezenou schopnost vlastního rozhodování, komplec méněcennosti, úsilí o uznání a ocenění, byla zmanipulovaná, nebyla obětí týrání, ale sama týrání řídila.
Druhá skupina znalců sice vycházela z týchž spisových materiálů, ale přišla s novými informacemi. Přibrala dřívější výsledky jejího lékařského šetření před deseti lety. Ty ve spisu nebyly. Vrhly však na případ nové světlo. Poukázali na tehdejší onemocnění, např. na temporální epilepsii, organickou disociační poruchu se ztrátou integrity a přítomnou chronickou posttraumatickou poruchu, na poruchu štítné žlázy a na poškození jater. Vyšlo najevo, že v kuřimské kauze bylo týrání spojeno s ekonomickými zájmy. Mučení bylo sadistické ve vysoké míře Jde o názorný případ DN, kdy se výsledky a obsah znaleckých posudků diametrálně rozcházejí.
Nebylo do detailů objasněno, jak odborníci došli ke svým závěrům a proč uvádějí v hodnocení i takové skutečnosti, který nepatří ani do oboru psychologie ani do oboru psychiatrie. Závěrem konstatovali, že nebyla organizátorkou trýznění, ale obětí, že trpí syndromem opakovaného týrání a nedostatku spánku
Častá opomenutí
Neměli jsme možnost hodnotit větší množství konkrétních soudních posudků. Vycházeli jsme z posouzení 25 případů a vzali jsme v úvahu také interní materiál (n=20) Ligy lidských práv (D. Záhumenský, M. Kopalová a spol. 2008).
Chyby se vyskytovaly již při zadávání otázek na znalce soudem. Omyly soudců mají základ:
v malé informovanosti o psychologické stránce specifických problémů, které se dostávají před soud. Některá pochybení soudních znalců při hodnocení DN mají svůj začátek v soudci neúplném nebo nesprávném, příliš širokém zadávání úkolů.
Pokud by soudci formulovali své otázky až po úplném zjištění skutkového stavu, jak navrhuje Liga lidských práv (srov.: D. Záhumenský a spol. 2008), odpadla by řada nejasností.
Otázky pro znalce formulují soudci stereotypně, formálně. Znalci z oboru psychologie mají posuzovat věrohodnost výpovědí, sklon ke konfabulaci, výchovnou úroveň, přítomnost patologických příznaků či poruchy osobnosti, úroveň intelektu, syndrom týraného rodiče, motivaci,. Navrhovat styk dítěte s druhým rodičem. Chybí individuální přístup, otázky na posouzení týraného rodiče, týraného dítěte, styku nezletilého s násilnickým rodičem.
V zadání jsme ani v jednom případě nenašli formulaci, aby znalec zhodnotil společenskou nebezpečnost konkrétního případu.Obecná formulace: „Uveďte případně další podstatné okolnosti, které jste zjistil“ umožňuje poučenému znalci, pokud najde známky svědčící o DN, aby je na konci posudku uvedl. Psychologové ve většině případů nejsou ještě připraveni, aby reagovali. Obvykle tuto otázku opomíjejí. Jen v jednom případě jsme zaznamenali formulaci žádosti o projevech známek fyzického či psychického týrání a syndromu týrané osoby. Ale to nebylo formulováno soudem, ale Službou kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality.
Omyly znalců je možno rozdělit do několika skupin:
První se týká rozdílných závěrů znalců, kteří posuzovali tentýž případ. Znalci mají plné právo vyslovit vlastní názor a mít i rozdílné hodnocení. To se běžně stává u syndromu zavrženého rodiče, syndromu týraného dítěte jako specifických případů, styku nezletilého s násilným rodičem atd. Rozdíly je možno vysvětlit nadměrným uplatňováním subjektivní složky posuzovatelů. Výjimečně se to může stát i z toho důvodu, že jedni použili jen spisový materiál, druzí měli k dispozici i takové doklady, které ve spisu nebyly.
Někteří znalci mají předem formulovanou hypotézu, které podřizují veškeré šetření. Pak se stává, že některé podklady ze spisu nadhodnotí, jiné podcení a neberou je v úvahu.
Jiní znalci vycházejí převážně z informací, které se dozvěděli při exploraci. V případě posuzování DN jsou oběti v nevýhodě, pokud patří k introvertnímu typu. Násilné osoby bývají extroverty. Jsou řeční, dovedou zaujmout svým slovním projevem, divadelními výstupy a "přesvědčivými" argumenty, i když je nedokládají žádnými důkazy.
Zprávy znalců by neměly zabíhat do otázek a do rozhodnutí, pro které je kompetentní jedině soud. Někdy problém zajde až do absurdna. Stalo se např., že znalec vypracoval posudek pro kriminální oddělení policie a brzy na to jiný, s opačnými závěry posudek v téže kauze pro obhajobu. Šlo zřejmě o vážné pochybení, které však nikoho nezajímalo.
Někteří znalci nepřesně až chybně interpretují fakta obsažená ve spisu.
Zvlášť významnou roli hraje u agresorů alkohol. Násilí nevyvolává, ale zesiluje.
Znalec obvykle uvádí, že nebylo zjištěno nadměrné užívání alkoholu nebo závislost na něm. Spokojil se ústním prohlášením násilníka, že pije jen příležitostně. Přitom ničení věcí pod vlivem alkoholu, napadání osob, nepřiměřené chování, nadměrný křik. To znalec obvykle opomíjí jako nedůležité a nekoumá to metodami, které jsou k dispozici.
Osobnost není v posudku popsána v jejích kladnech a záporech.
Znalec neuvádí výsledky v oblasti racionální, volní, motivační, temperamentově,emocionální apod.
Úrovni lžiskóre nereferuje.
Uváděné anamnestické údaje nejsou ve vztahu k výsledkům testů ani k listinnému materiálu.
O úrovni komunikace nebývá v posudku ani zmínka.
Zdůrazňování intelektu a jeho vztahování k charakteristikám výchovné způsobilosti nebo k sociální způsobilosti je netrojné. Podstatou sporů není v žádném případě intelekt, ale způsob komunikace.
Na citové vazby znalec usuzuje z výpovědí, i když k tomu má metody.
Výkony zkoumaného v jednotlivých subtestech se neuvádí.
Uvedeme jednu ilustraci zvlášť z psychologického hlediska nesprávného postupu soudu.
Rozhodnutí soudce umístit úplně zdravé děvče (10) na psychiatrické oddělení nemocnice bylo nesprávné a porušovalo práva dítěte. Návrh asi podal znalec a sociální pracovník. Matka údajně nezvládla rodičovskou roli, když prý bránila otci stýkat se s dítětem. Nezletilá si měla „ujasnit svůj vztah“k otci, se kterým se odmítala delší dobu stýkat. Přitom se s ním dcera odmítala stýkat z toho důvodu, že z něho měla strach. To vůbec nebylo vzato v úvahu.
Skrytým důvodem byly konflikty mezi rodič. Otec zprvu odmítal uznat svoje otcovství, matku psychicky napadal před dítětem. Vznikly prudké spory mezi rodiči, při kterých bylo dítě přítomno. Nebylo sice přímo týráno, ale přítomnost vzájemných půtek vedla k dlouhodobým následkům v psychice dítěte. Znalci z psychologie a psychiatrie nevyhodnotili, že bylo dítě týráno, tím, když bylo jen svědkem takových dlouho trvajících půtek , a tím se stávalo obětí. Týrání vyústilo v odpor dítěte vůči otci. Návrhy a posléze soudní rozhodnutí poškodilo nezletilou. Z právního hlediska soudce neváhal a rozhodl. Podle zákona rozhodl správně.Byl o tom také přesvědčen. Prostředí v nemocnici považoval za neutrální a vhodné pro vypracování nezávislého znaleckého posudku. Styk dcery as matkou považoval za vysloveně nevhodný, protože byl přesvědčen, že dítě ovlivňuje proti otci.
O konkrétním ovlivňování nebyly podány přesvědčivé důkazy. Psychiatři a sdružení PoFem se soudním rozhodnutím oprávněně nesouhlasili. Podle nich se takto rodinná situace řešit nemá. Formulace „dítě si má „ujasnit vztah k otci“ je zásadně chybná. Otec, který byl příčinou, měl s nezletilou vhodně komunikovat a bylo výlučně na něm, aby se vhodnými postupy, vhodnou komunikací pokusil změnit vztah dcery k sobě. Matka byla ovšem povinna respektovat rozhodnutí soudu a dítě na základě tohoto rozhodnutí na psychiatrii odvést, protože jinak by mohla být trestně stíhána a mohla by ji postihnout exekuce.
Uvedli jsme jen některé omyly a chyby soudních znalců, nejčastěji se vyskytující. V praxi je možno jich nalézt více.
Kontrola zpráv znalců
Neexistuje žádná skupina odborníků, která by hodnotila odbornost uchazečů a úroveň posudků. ČMPS řeší jen výjimečně pochybení v soudních posudcích psychologů znalců. Systematická kontrola znaleckých zpráv se neuskutečňuje. Měl by je realizovat krajský soud. To se však neděje. Proto vznikají nejasnosti a rozpory. Dost často proto soud nařizuje vypracování kontrolního posudku. Mohou si ho také vyžádat obě strany sporu. Znalec by měl mít odborné i specifické znalosti (např. o příznacích typických pro DN) z hlediska současných poznatků v oboru.
Za závažné považujeme to, že se blíže nezkoumá kvalifikace a další školení soudních znalců.I když se tentýž znalec dopustí více nedbale vypracovaných zpráv, nikoho to nezajímá. Může klidně pracovat dál a "vyrábět" další zprávy a poškozovat oběti DN (srov.: K. Mahdalová 2007). S takovými posudky jsme se také opakovaně setkali. Měl by být profesně nebo jinak odborně činný ve svém oboru. Jeho působnost v daném oboru by měla trvat nejméně 5-7 roků. Kromě toho by měl disponovat takovými testy a dalšími pomůckami, které by měly patřit do jeho tzv. baterie metod (srov. zákon 36/1997 Sb.)
Návrhy na opatření
Uvedeme jen ty hlavně, které vycházejí z analýzy nám přístupných pramenů.
K některým otázkám používají znalci rozdílnou interpretaci. K nápravě by mohlo přispět, opatření, aby ještě dříve než soudní znalec složí slib znalce, uskutečnilo se ústní přezkoušení zaměřenosti, specifických znalostí uchazeče, stupeň a rozsah odbornosti, či se požadovalo vypracování zkušebního posudku. To se vůbec neprovádí.
Na začátku posudku by neškodilo uvádět osvědčení o odborné kvalifikaci, tj.o nejvyšším stupni dosaženého vzdělání, rozsah a druh odborné praxe, zkušenosti, případně informace o publikační činnosti.
Pokud se posuzuje DN, měl by znalec uvést jak rozsáhlé má znalosti a zkušenosti z uvedené oblasti. 4. Měl by být vypracován etický kodex soudních znalců z oboru psychologie, kritéria pro hodnocení zpráv.
Když znalec uvádí seznam použitých metod, bylo by vhodné uvádět, co zkoumají, aby to i právníci pochopili. Zároveň by to přispělo k tomu, že by bylo jasné, nakolik přiléhají posuzovaným vlastnostem a schopnostem posuzovaného.
Zvlášť velkým nedostatkem je nemožnost stíhat znalce disciplinárně. Když se stane, že znalec buď hrubě porušil objektivitu v závěrech nebo porušil základní povinnosti znalce, může ho předseda soudu buď napomenout nebo ho v krajním případě odvolat z funkce.
Pokud např. dojde na krajský soud písemná námitka proti podanému posudku, nepřezkušuje se správnost obsahu a věcnost znalecké zprávy. Věcné a zcela konkrétní námitce se obvykle nevyhoví. Stěžovatel se má obrátit se na soudce, který posoudí oprávněnost námitek, a to v rámci probíhajícího soudního řízení. 8. V zadání pro znalce, který dostanou obě strany sporu , je sice vždy poznámka, že se může namítat k formulaci úkolů, k jednotlivým zadaným otázkám i k osobě znalce. Oběti DN toho nevyužívají. Když jde o problém DN, soudci tyto specifické požadavky málokdy zadávají.
Posuzovatel se sice může v rámci obecného podnětu soudu tuto otázku zodpovědět, avšak to se děje jen výjimečně.
Na konci zadání se obvykle uvádí věta: Uveďte případně další podstatné okolnosti zjištěné znalcem. Toho žádný znalec nevyužívá. Nesetkali jsme se s tím, aby soudce specifikoval otázky na příznaky u obětí DN a jejich důsledky pro oběť DN.
V závěrech by znalec neměl uvádět nic, co není podloženo předchozím zkoumáním.
Závěr
Soudní znalci z oboru psychologie jsou do jisté míry specializovaní. Otázky zadávané soudem jsou formulovány v širokém rozmezí, např. školství a kultura pro odvětví psychologie, pro děti a mládež. apod. Jsou zadávány různé problémy, např, určování nezletilých do péče, posuzování věrohodnosti obětí i násilníků, atd. Formulace úkolů, je v rukou soudců, kteří nemohou znát problémy DN.
Literatura
http://www.denik.cz/z_domova/kurim/znalci_objektivni_20080724 až 0727.html.
http://www.denik.cz/z_domova/kurim/katerina_vymyslela20080728 až 0729.html.
Komárková, Pavla: Znalci obhajoby. MFD 29.7.2008.
Mahdalová, Kateřina: Ombudsman: Soudní znalci ničí lidské životy. HN14.11.2007.
Záhumenský,David, Kopalová,Michaela, Koláčková, Jana a spol.: Problémy v činnosti soudních znalců z oboru zdravotnictví. Systémové doporučení Ligy lidských práv č. 7. Praha, Liga lidských práv 2008. Interní materiál.
Zákon o soudních znalcích, věcné úpravy 2002, II/1 a 7.
san antonio cialis doctor afhsdbcGranorgcue
(Fliekloh, 31. 5. 2021 3:58)