Mladočov

Drazí přátelé

Dnes se budeme zamýšlet nad uměním dát všechno!

Všichni víme ze zkušenosti, že dávat z nadbytku je snadné. Ale dávat i tehdy, když toho moc nemáme, není jednoduché. Svatý Ambrož říká, že velikost darů se nepočítá podle toho, kolik kdo dal, ale kolik mu zůstalo. Podívejme se, co nám dnes říká evangelium a nezůstávejme jen u cinkotu mincí a šustotu bankovek. Boží království nepodléhá penězům. V Božím království se platí valutou lásky.

My jsme dnes vděčni prvotní církvi, že nám uchovala tuto událost v Písmu svatém na věčnou památku. O co především šlo? Darovat sebe, aby druzí mohli žít, to bylo konečným smyslem Kristova života na kříži. Už v prvním čtení jsme viděli proroka Eliáše a vdovu ze Sarepty, kde všechno šlo na doraz. Poslední zbytek pokrmu, najíme se a umřeme. Všechno zde ústí do jediné skutečnosti. Ukazuje se, že opravdová láska dává život. Láska celým srdcem a celou silou znamená naprostou oddanost Bohu a ochotu rozdělit se s člověkem v nouzi, i o to poslední. Vdova z evangelia ukázala svým obětovaným haléřem tuto skutečnou lásku. Darovala tím Bohu cele sama sebe.

A nyní se dostáváme k tomu, o co vlastně jde. Jistěže dobročinnost a dary i od bohatých lidí, to všechno je Bohem oceněno. Ale to, co se však stane s člověkem, když se vydá v krajní nouzi, rozdělí se i se svým životem, to způsobí v člověku proměnu. Možná, že touto proměnou prošlo málo lidí, protože kdo z nás někdy dával opravdu z toho posledního? Mnoho lidí dává z mála co má. Chudší jsou daleko ochotnější dávat než bohatí. Dát však v krajní nouzi, to je ona extrémní situace, která proměňuje člověka.

A tak abychom dobře pochopili, o co vlastně tady jde, to si vysvětlíme na příkladu. Jistě všichni dobře známe ony extrémní podmínky u horolezců. Často jsou vystaveni nebezpečí života. Tak tomu bylo i u dvou horolezců v Himalájích. Uvízli vysoko v horské stěně. Počasí se natolik zhoršilo, že záchranáři nemohli rozjet záchrannou akci. Bezradní čekali na pomoc a jejich život visel na vlásku. Všechno záviselo na tom, zda vydrží lano, šlo přes hranu skály a také, zda se změní počasí. V této kritické situaci začali horolezci přemýšlet o svém životě. Jeden se vrátil v myšlenkách domů, kde na něj čekala žena a dvě děti. Druhý přiznal, že na něj nikdo nečeká, protože byl svobodný. Tento muž měl u sebe tabulku čokolády, byl to jediný pokrm, který měli u sebe. Když nastal večer, přelomil čokoládu napůl a dal svému kamarádovi. Svoji polovinu si nechal na druhý den. Druhý den večer rozlomil svoji druhou polovinu a zase dal kamarádovi. Sám nic nejedl. Třetího dne, když viděl, že je zle, dal příteli i ten zbytek. Přitom si pomyslel „můj přítel má ženu a děti, já nemám nikoho, já mohu zemřít, ale jemu by malá čokoláda mohla zachránit život“.

Na čtvrtý den se počasí natolik zlepšilo, že záchranáři mohli pomocí helikoptéry oba zachránit. Vrátili se oba domů, ale ten druhý se vrátil proměněný, byl zcela jiný. Tento svůj zážitek popsal takto: „Tam nahoře v nebezpečí smrti jsem objevil, v čem spočívá tajemství dobra a lásky.“

A opravdu, pokud člověk nevydá sám sebe celého, nikdy do hloubky nezakusí, že láska dává nový život. Na závěr se ještě připomeňme, že nejde vždy jen o majetek, o peníze, o chléb. Ale jde taky o duchovní dary, o soucit, povzbuzení, o přijetí člověka, který je na dně. My jsme slabí, nemohoucí, potřebujeme se opřít, podržet, kéž nám Bůh vždy pošle člověka, kdo bude umět dát, umět to, co dokázala vdova se svým haléřem.