35. Velikonoce
Pesach • Chag ha-Macót (פֶּסַח • חַג הַמַּצוֹת)
Prvním svátkem roku jsou Velikonoce, Svátek Milosti Chag ha-Pesach (חַג הַפֶּסַח), který je také označován jako Svátek nekvašených chlebů Chag ha-Macót (חַג הַמַּצוֹת). Svátek se slaví 14-tého dne prvního měsíce, označovaného jako Aviv (měsíc Nissan babylonského kalendáře), který vždy připadá na začátek jara. Svátek začíná 14-tého dne prvního měsíce po západu Slunce, a trvá sedm dní, tj. do večera 21-ního dne prvního měsíce, jak je psáno:
Čtrnáctého dne prvního měsíce navečer bude Věčného hod beránka. Patnáctého dne téhož měsíce začne Věčného slavnost nekvašených chlebů; po sedm dní budete jíst nekvašené chleby.
(3M 23:5-6)
Velikonoce jsou připomenutím vysvobození našich praotců z egyptského otroctví. Svátek je potřeba slavit následujícím způsobem: před začátkem svátku je potřeba odstranit z celého domu vše kvašené cháméc (חָמֵץ). Před začátkem svátku je potřeba připravit a upéct nekvašené chleby macót (מַצוֹת). Do nekvašených chlebů se nepřidává sůl, nekvašené chleby se jí místo běžného chleba po celou dobu svátku. Nekvašené chleby slouží jako připomenutí vyhnání Lidu Izraele z Egypta. Izraelité odešli ve spěchu, a tak nestačili připravit kvašené chleby, byli tedy nuceni upéci nekvašené chleby, jak je psáno:
Z těsta, které vynesli z Egypta, napekli nekvašené podpopelné chleby, protože ještě nevykynulo. Byli totiž z Egypta vyhnáni a nemohli otálet. Ani potravu na cestu si nestačili připravit. (2M 12:39)
Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. Hned prvního dne odstraníte ze svých domů kvas. Každý, kdo by od prvního do sedmého dne jedl něco kvašeného, bude z Izraele vyobcován. (2M 12:15)
Mojžíš řekl lidu: Pamatujte na tento den, kdy jste vyšli z Egypta, z domu otroctví. Věčný vás odtud vyvedl pevnou rukou. Proto se nesmí jíst nic kvašeného. (2M 13:3)
Na celém tvém území se u tebe po sedm dní neuvidí kvas. Z masa, které připravíš prvního dne navečer, nezůstane nic přes noc do rána. (5M 16:4)
První den svátku Pesach je poviností každého karaima číst v okruhu své rodiny příběh o zázračném vyvedení našich předků z Egypta, vyprávět o významu svátku Pesach hagádá = vyprávění (הַגָּדָה) svým dětem, a začít jíst nekvašené chleby. Je zvykem jíst o tomto večeru k nekvašeným chlebům i hořké byliny Merórím (מְרוֹרִים), jako památka na hořký život našich předků v Egyptě, jak je psáno:
V onen den svému synovi oznámíš: To je proto, co mi prokázal Věčný, když jsem vycházel z Egypta.(2M 13:8)
Tu noc budou jíst maso upečené na ohni a k němu budou jíst nekvašené chleby s hořkými bylinami. (2M 12:8)
První a poslední den Velikonoc jsou bohoslužebným (svatým) shromážděním mikrá kodeš (מִקְרָא קדֶשׁ). V tyto dny se koná zvláštní dlouhá veřejná bohoslužba; zakázaná je veškerá práco, kromě přípravy jídla pro tento svátek. Dny mezi prvním a posledním dnem Velikonoc mají status polosvátku Chol hamoéd (חל הַמּעֵד), tyto dny se liší od bežných dnů zvláštními modlitbami, a také tím, že v tuto dobu je možné vykonávat pouze nejnutnější práce, jak je psáno:
Prvního dne budete mít bohoslužebné shromáždění. I sedmého dne budete mít bohoslužebné shromáždění. V těch dnech se nebude konat žádné dílo. Smíte si připravit jen to, co každý potřebuje k jídlu. (2M 12:16)
Poslední - sedmý den Velikonoc je slavnostním dnem shromáždění Ševíí aceret (שְּׁבִיעִי עֲצֶרֶת).
Šest dní budeš jíst nekvašené chleby, sedmého dne bude slavnostní shromáždění pro Věčného, tvého Boha. Nebudeš vykonávat žádnou práci. (5M 16:8)