Jdi na obsah Jdi na menu
 

Shrnutí nacistických pokusů na lidech - III

8. 8. 2019

Shrnutí nacistických pokusů na lidech - III

 

(informace z publikace "SS v akci - dokumenty o zločinech SS")

 

 

Říšské ministerstvo financí podporovalo plán pokusů SS

 

   Skutečnost, že lékaři SS podnikali takovéto pokusy, není jen náhodná. Souhlasilo to dokonale se světovým názorem a rasistickou filosofií, která v Himmlerových slovech pojímala člověka jako veš a výkal. Ale hnacím faktorem bylo to, že jen SS měly možnost dodávat potřebný lidský materiál. A ty dodávaly tento materiál prostřednictvím hlavního úřadu pro hospodářskou správu SS. Odvolávám se na náš dokument 1751-PS, dopis vedoucího odboru D při hlavním úřadu pro hospodářskou správu SS z 12. května 1944. Předkládám jej jako doličný předmět US-468. Cituji tento dopis. Je to poslední stránka dokumentu v originálu. Cituji:

 

   "Jsou tu příčiny poukázat na to, že před zasláním vězňů k provádění pokusů je v každém případě nutné vyžádat si zde povolení k jejich vyzvednutí.

   Přitom musí být udáno číslo, druh věznění, u ariských vězňů přesné personálie, jednací číslo hlavního úřadu pro bezpečnost říše a důvod poslání do koncentračního tábora.

   Zakazuji výslovně zasílat vězně k pokusům bez předloženého souhlasu."

 

   Říšské ministerstvo financí, které bylo s to dát k dispozici prostředky, bylo ochotno podporovat plán pokusů SS. Předkládám jako důkaz výměnu dopisů mezi říšským ministerstvem financí, říšskou výzkumnou radou a říšským lékařem SS a policie. Najdeme je v dokumentu 002-PS, doličný předmět US-469.

   Mezi říšským lékařem a Mentzelem, pisatelem původního dopisu, došlo k rozhovoru a 25. března 1943 napsal Mentzel dopis říšskému ministru financí, který je na straně 1 překladu. Je to dopis presidenta říšské výzkumné rady, vedoucího poradního sboru pro obchodní záležitosti, říšskému ministru financí z 25. března 1943. Dopis začíná takto:

 

   "K Vašemu dopisu z 19. prosince" - pak následuje jednací číslo dopisu - "na který jsem Vám dal zaslat 19. února předběžné sdělení, zaujímám toto konečné stanovisko:

   Říšský lékař SS a policie se postavil v osobním rozhovoru se mnou na stanovisko, že jím hájené požadavky na rozpočet se dotýkají v zásadě čistě vojenského sektoru zbraní SS. Pokud jsou z menší části poskytovány pro výstavbu vědeckých pracovišť, vztahují se výlučně na takové záležitosti, které se dají provádět výhradně s materiálem (vězni), jenž mají k dispozici zbraně SS a nemůže ho převzít žádný jiný výzkumný ústav. Nemohu proto jménem říšské výzkumné rady nic proti požadavkům říšského lékaře SS a policie na rozpočet namítat."

   Dopis je podepsán: "Mentzel, ministerský ředitel".

Z protokolu přelíčení Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku

 

Pokusy si vyžádaly vždy 100 obětí

 

   "Velkému počtu vězňů se odebírala přes jejich odpor krev, která byla určena pro transfúze německým vojákům. Když se vězeň takovému odebírání krve vzpíral, podrobil německý lékař nebo ošetřovatel odporujícího dárce krve takovému týrání, že nešťastník musel být odnesen na nosítkách. Tato procedura se opakovala tak dlouho, až vězeň s odběrem krve souhlasil." (52)

   "V Birkenau shromáždili Němci velký počet dvojčat, dětí i dospělých, jimž odebírali krev na Wassermannovu krevní zkoušku, aby tak zjišťovali vady dědičnosti, a ke studiu krevních skupin. Němci provedli na vězních určitý počet operací, např. prováděli zcela svévolným způsobem Lerichovu operaci.

   Počátkem roku 1942 prováděli Němci pokusy se vstřikováním vzduchu do vén. Chtěli zjistit, jaké množství stlačeného vzduchu může být do vén vstřiknuto, aniž se přivodí embolie. Nemám přesné údaje o výsledcích těchto pokusů. V téže místnosti se prováděla vstřiknutí 33 % roztoku kysličníku vodičitého; smrt byla okamžitá. Přitom vznikala obtíž, že totiž do vén, které nebylo vidět, se vstřiknutí často nepodařilo a nastřiknutá tekutina vyvolávala nesnesitelné bolesti v tkáni a silnou reakci pokusného objektu. Tato metoda byla nepohodlná, shledána nedostatečnou a tak se jí vzdali." (86)

 

"Blok 41 sloužil lékařským experimentům a vivisekcím"

   V jedné místnosti pro tento účel zvlášť zařízené sloužil operační stůl z fajánse s šikmými žlábky, aby mohla lépe odtékat krev, k vivisekci, kterou prováděli tři známi němečtí profesoři před svými žáky.

   Pokusy si vyžádaly vždy 100 obětí. Oběťmi byly obyčejně polští Židé. Byli na požádání pověřeného lékaře posláni ze Stutthofu a s vězni neměli žádný styk.

   Vyhledali dvakrát vždy po dvaceti osobách, jejichž svaly na nohou obnažili a dávali jim na ně nějaký lék (X). Po sejmutí obvazu se objevily vředy. Nato se dostavil jakýsi SS lékař z Berlína, aby je prohlédl. Tyto oběti byly vybírány náhodně ze skupiny nemocných, kteří byli v rekonvalescenci po operaci." (65)

   "Znám jednoho z nich, který vyprávěl o své první operaci; druhá operace se plně podařila, neboť pak umřel. . . (určitě jej zabili, aby mu zabránili o tom vyprávět)." (80)

   "Našel jsem v archívu zprávu lékaře, jenž si jednou stěžoval na špatný zdravotní stav osob, které mu byly posílány, a požadoval 90 nových obětí v dobrém zdravotním stavu pro plánované pokusy." (65)

Z dokumentů Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku

 

"Pokus ztroskotal: účinek nebyl dost rychlý"

 

   "V této době se pracovalo na technické přípravě V 3. Chtěli na člověku vyzkoušet sílu jedu, který měla obsahovat látka pro náplň této nové zbraně. Přivedli proto jednoho dne 6 kápů na blok 46, škrábli je na paži jako při očkování jehlou napuštěnou jedem. Pak dopravili v autu do márnice krematoria. Všichni jak v krematoriu, tak v pitevně, jsme dostali rozkaz, abychom ihned opustili na tři hodiny svá místa. Po třech hodinách jsme se vrátili, ale slyšeli jsme hrozný křik a opět nás poslali pryč. Pokus s novou zbraní tak ztroskotal: účinek nebyl dost rychlý. Bylo by dost času dát ještě protijed. Mimo to se namítalo, že by Angličané mohli použít obdobného válečného prostředku jako odvety, neboť měli k dispozici větší technické prostředky k výrobě jedů než Němci."

 

   "V místnosti 15 bloku 28 bylo 30 vězňů, kteří byli rozděleni do tří skupin po osmi až dvanácti lidech.

   První skupina těchto pokusných králíků dostala injekce s petrolejem, vstřiknuté pod kůži obou nohou. Byla to subkutánní a velmi hluboká injekce dvou až tří kubických centimetrů petroleje. Po osmi dnech se ukázala nehnisavá flegmona. Rozřízli ji a sebrali sekret z rány do sterilizovaných, hermeticky uzavřených skleněných rourek. Ty pak zaslali do ústavu ve Vratislavi.

   Na druhé skupině deseti mužů prováděli jiné pokusy, které spočívaly v tom, že obětem dráždili kůži různými chemickými látkami. Některé z nich ošetřovali osmdesáti procentním roztokem octanu hlinitého (Burovova roztoku). Pokusy prováděli denně po celý týden jednou na rameni, jindy na noze, vždy však na stejném místě. Po této době došlo k těžkému podráždění kůže, jež vedlo v některých případech k vytvoření hlubokých vředů. Toto dráždění se vyvolávalo ve dvou vrstvách (na povrchu i v hloubce). Sekret pak dávali do sterilizovaných rourek, jež se rovněž posílaly na histopatologické vyšetření do Vratislavi.

   Je nutné zdůraznit, že se tyto vředy těžko hojily. U jednoho židovského maďarského vězně se zahojily teprve po sedmi měsících.

   U jiných opět zkoušeli účinek černého prášku na vnějším povrchu ramene.

   Třetí skupina dostala u vchodu do sálu č. 13 malou snídani, 250 g bílého chleba a slabý čaj. V určenou hodinu je nechal K. vstoupit do zvláštní místnosti, kde museli v jeho přítomnosti spolykat 15-20 acridinových pilulek. Pak je poslali zpátky do místnosti č. 13; každý dostal nádobku, do níž se musel vymočit. Každý den jim moč odebírali a posílali ji zvláštní poštou do Vratislavi. Třetího dne měli všichni vězňové, kteří požívali acridin, žloutenku. Moč pro denní analýzu se posílala tři týdny. Tyto pokusy se konaly od 22. srpna do 25. října 1944."

Z dokumentů Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku

 

"Výsledky: smrštění mozku, zhnisané a rozežrané plíce a játra"

 

   "Jednoho dne přišel do tábora již zmíněný profesor z university ve Štrasburku a jeden letecký důstojník. Požadovali 30 mladých a silných internovaných vězňů, které izolovali v jednom bloku. Polovina bloku byla uzavřena a nikdo vyjma profesora, důstojníka a mne nesměl dovnitř. Určili mne k tomu, abych se staral o nemocné a pozoroval průběh nemoci. Také esesáci měli zakázáno vcházet do bloku. Bylo nám zakázáno vyprávět, co se tam dálo.

 

   Viděl jsem toto:

   Důstojník a profesor si nasadili plynové masky. Vstřikli do plochy dlaně a do vnější strany předloktí asi 10 ccm jakési látky. Deset vězňů dostalo pak 15 kapek voganu, 10 dalších 8 takových kapek a zbytek nic.

   Nemocní stáli hodinu s nataženou obnaženou paží a čekali. Pak jsme je položili na lůžko. První večer začali nemocní křičet bolestí. Místo vstřiknutí se pokrylo spáleninou. Brzo jí bylo pokryto celé tělo. Všichni trpěli bolestí v očích a na plicích. Dělal jsem vše možné, abych jim pomohl. O půlnoci jsem si lehl a druhý den jsem zjistil, že jen stěží vidím. Přišel důstojník, ne aby vyšetřil nemocné, ale aby si je vyfotografoval. Od toho dne je fotografovali denně, ale vůbec se nestarali o nemocné, kteří řvali jako zvířata. Chvílemi byli bez vůle, chvílemi jakoby zešíleli. První zemřel po čtrnácti dnech (21. 12. 1942). Jeho mrtvola byla poslána do Štrasburku. Potom již nesměla žádná mrtvola opustit tábor. Zkoušky se prováděly na místě. Autopsie měla tento výsledek: smrštění mozku, zhnisané a rozežrané plíce i játra. Ostatní byli napolo slepí a nemocní s plicemi." (115)

   "K tomu přistupuje to, že tyto pokusy na lidech neměly naprosto žádný zvláštní význam a že se mohly provádět se stejnými výsledky na zvířatech, připustí-li se již, že byl o ně vůbec nějaký vědecký zájem. Jejich účel stejně jako použité prostředky byly nelidské." (13)

   "Místo aby experimentovali s morčaty, králíky nebo myšmi, bylo jednodušší a více vzrušující provádět pokusy na lidech.

   Zástupci lékařských kruhů přicházeli občas z Berlína, aby tak rozmnožili počet osob, zaměstnaných pokusy." (106)

   "Němci dali v jedné, pro to zvlášť určené budově vystavět plynovou komoru, aby mohli vyzkoušet na lidských obětech dusivé plyny." (65)

   "Hermeticky uzavřená přepážka s okénky umožňovala, aby bylo vidět do vnitřku této komory. V ní rozbili 2-5 ccm ampulku. Lékaři si navzájem blahopřáli k dobrému výsledku svých pokusů.

   . . . Tito lékaři prováděli pokusy s plyny na těchto nešťastnících v plynové komoře mimo tábor. Jen za jeden den (10. srpna 1943) šlo do plynu 86 žen a jejich mrtvoly byly pak ihned spáleny.

   Stejně tak je dokázáno, že 11. srpna 1943 šlo do plynu 15 žen, 13. srpna 1943 14 žen, 17. srpna 1943 30 mužů, 19. srpna 1943 29 mužů. Asi 1 668 žen a víc než 10 000 mužů bylo ve Stutthofu usmrceno plynem." (115)

   "Jednoho dne shromáždili všechny cikány a maďarské kočovníky. Přivedli je na pokusy do plynové komory. Němci požádali nejdříve o dobrovolníky. Nikdo se nehlásil. Němci poslali dovnitř s donucením Maďary. Polovina z nich zemřela. Přesný počet obětí, které toho dne zahynuly v plynové komoře, nemohu udat." (21)

   "Tak tedy německý architekt dokázal vypracovat plány budovy, určené pro tento zločin, německý vědec dokázal ´vyspekulovat´ tuto myšlenku a sledovat její provádění. Němci pozorovali připevněným kukátkem smrtelný zápas mužů a žen, kteří byli takovýmto způsobem vražděni."

Z dokumentů Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku

 

Pokusy se spáleninami způsobenými fosforem

 

   Z deníku oddělení výzkumu skvrnitého tyfu a virů na Hygienickém ústavu zbraní SS.

   19. 11. 1943: Pokus se zápalnou fosforokaučukovou pumou.

   25. 11. 1943: K vyzkoušení preparátu "R 17" při ošetřování čerstvých spálenin způsobených fosforem a preparátu "Echinacinsalbe" a "Echinacin-extern" při dalším ošetřování způsobených popálenin, vesměs preparátů závodu dr. Maduse v Radebeulu u Drážďan, byly ve dnech, uvedených v příloze, vykonány pokusy s popálením fosforovou hmotou, vyňatou z anglické zápalné pumy nalezené u Lipska. Tyto pokusy se prováděly na 5 pokusných osobách.

   5. 1. 1944: Protokoly zašlete říšskému lékaři SS s prosbou o jejich předání závodu dr. Maduse.

   Dr. Ding v. r. SS sturmbannführer

   30. až 31. 12. 1943: Zvláštní pokus na 4 osobách v Sachsen Koch/Hovenu. Na rozkaz SS gruppenführera Nebeho byl pokus proveden za přítomnosti dr. Morgena a dr. Wehnera.

   Dr. Ding v. r. SS sturmbannführer

 

"Každý pokus je nutné postavit na roveň vraždě, za niž jsou odpovědny SS jakožto celek"

 

   Přecházím nyní k experimentům s fosforem, které se prováděly hlavně na ruských zajatcích. Tyto pokusy s fosforem se na ruských zajatcích na bloku 46 prováděly z těchto důvodů: pumy, které svrhli spojenci na Německo, způsobily civilnímu obyvatelstvu a vojákům spáleniny, které se špatně hojily. Němci proto hledali postupně nějaké léky, které by usnadnily hojení těchto ran způsobených popálením. Proto se začalo na bloku 46 s pokusy na ruských zajatcích. Byly jim uměle způsobeny popáleniny fosforem. Potom zkoušeli na vězních různé léky dodané německým průmyslem.

   M. DUBOST: Jaké byly následky těchto experimentů?

   BALACHOWSKI: Tyto experimenty končily vždy smrtelně.

   M. DUBOST: Vždy smrtelně? Každý pokus je tedy nutno postavit na roveň vraždě, za níž jsou odpovědny SS jako celek?

   BALACHOWSKI: Odpovědní jsou ti, kteří vytvořili toto zařízení.

   M. DUBOST: To tedy znamená SS jakožto celek a němečtí lékaři zejména?

   BALACHOWSKI: Bez pochyb, neboť rozkazy přicházely z pokusného oddělení č. 5. SS nesou odpovědnost, neboť tyto rozkazy vycházely z tohoto oddělení v Lipsku, to tedy znamená z nejvyššího vedení SS.

   BALACHOWSKI: Viděl jsem na bloku 50 fotografické snímky popálenin fosforem z pokusů v bloku 46. Člověk nemusí být žádným odborníkem, aby pochopil, co asi tito lidé protrpěli, když jim bylo spáleno maso až na kost. Když byl po třech měsících pokus zakončen, všichni, kdož ho přežili, byli zlikvidováni.

Z protokolu přelíčení Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku

 

Zpráva o sérii pokusů v koncentračním táboře Buchenwald

 

dokument-58.1.jpg

pro zvětšení klikni ZDE

 

Posádkový lékař zbraní SS

Výmar                                                                     Výmar - Buchenwald 8. ledna 1944

Pl (Az.: 14 h/kon. táb.) - 1,44 - Sch./Wi.

Věc: Série pokusů

Odvolání: Oběž. 151 SS - WVH, odbor 3 - konc. táb. - Az.: 87/10. 43.

Přílohy: 0                            Lg./Wy

Vedoucímu úřadu D III

Oranienburg

 

   Toho času jsou v koncentračním táboře Buchenwald prováděny běžně tyto série pokusů:

   kontrola krevních konzerv na 12 vězních,

   popálenina plynem - vysoce imunizační pokus na 14 vězních, pokusy s popáleninami hmotou fosforokaučukových zápalných pum na 3 vězních, všechny pasáže skvrnitého tyfu na 10 - 14 vězních.

   Pokusy se provádějí na pokusné stanici skvrnitého tyfu na bloku 46.

 

   Běžná hlášení o nich jsou zasílána Hygienickému ústavu SS.

   Posádkový lékař zbraní SS, podpis nečitelný, SS hauptsturmführer

 

Leptání infikovaných ran koncentrovanou kyselinou karbolovou

 

dokument-59.1.jpg

pro zvětšení klikni ZDE

 

D III

Az. : 87/3. 44 LG/Wy                                                                      29. března 1944

Věc: Pokusy SS obersturmbannführera dr. Schmicka

Odvolání: Váš dopis ze 7. 3. 1944, Az. : 7/XVI/44

Příloha: Popis pokusů

Říšskému lékaři SS a policie,

Vedoucímu osobního oddělení

Berlín W 15

Knesebeckstr. 51

 

   Vedoucí sanitní služby v hlavním úřadě WV. SS přednesl 29. 3. 44 náčelníku hlavního úřadu zprávu o pokusech navržených SS obersturmbannführerem dr. Schmickem (leptání infikovaných ran koncentrovanou kyselinou karbolovou). Náčelník hlavního úřadu prohlásil, že je srozuměn s prováděním pokusů za předpokladu, že tím nedojde k absenci z práce. SS obersturmbannführer Schmick se může v této záležitosti spojit přímo s SS standartenführerem Pisterem, velitelem koncentračního tábora Buchenwald.

 

                                             Vedoucí sanitní služby v hlavním úřadě pro hospodářskou správu SS a vedoucí odboru D III

                                                                                          D. Lolling v. r. SS standartenführer

 

Kopie pro: velitele koncentračního tábora Buchenwald, SS obersturmbannführera dr. Schmicka, Jena, chirurgická klinika university.

 

za správnost opisu: podpis nečitelný SS hauptsturmführer

 

 

Esesácký plán sterilizace

 

Říšský lékař SS přidělil úkoly

 

Říšský vůdce SS                                                                                   Berlín 30. května 1941

Říšský lékař SS

Az.: IV/102/41                                                                                        Tajná říšská věc

Věc: Léčení neplodnosti žen

Týká se: Přednáška u říšského vůdce SS dne 27. 5. 41

Říšskému vůdci SS - osobní štáb, Berlín SW 11, Prinz Albrechtstr. 8

 

   V příloze Vám zasílám seznam odborných lékařů pověřených zabývat se neplodností žen podle metody prof. Clauberga:

   1.  Prof. Clauberg, Königshütte/Os. (Horní Slezsko) závodní nemocnice

   2.  SS standartenführer prof. dr. von Wolff, Berlín W 15 Meineskestr. 4

   3.  SS sturmbannführer prof. dr. Erhardt, Štýrský Hradec, universitní ženská klinika,

   4.  SS hauptsturmführer prof. dr. M. Günther, K. F. Schulze, Greifswald, universitní ženská klinika.

 

Říšský lékař SS Grawitz SS brigadeführer

 

Claubergův "Plán na vytvoření výzkumného ústavu biologie rozmnožování"

 

   Střediskem, z něhož vycházejí všechny záměry, kde vznikají problémy, řeší se a uplatňují posléze v praxi, je a zůstane klinika. Musí to být zároveň porodnická klinika. Neboť problémy (většinou hormonálního rázu) se týkají nejen praktické gynekologie a porodnictví, nýbrž jsou s těhotenstvím a porodnictvím co nejúžeji spjaty. Tyto problémy jsou právě tak nedozírné, jako je nutné postupně je řešit, neboť od jejich řešení je možno si pro budoucnost mnoho slibovat také pro porodnictví.

   Na této klinice musí být dána možnost:

   a)  dosud neplodné ženy, u nichž je potomstvo žádoucí, co nejintenzivněji léčit, jakož i v případech, které byly dosud beznadějné, uplatňovat nebo vyzkoušet nově získané výsledky.

   b)  uplatňovat metodu bezoperační (nekrvavé) sterilizace u žen, kde potomstvo je nežádoucí, a když se tato metoda osvědčí, běžně ji používat.

   K této klinice musí být připojena:

   c)  laboratoř pro rozsáhlé pokusy se zvířaty, které jsou stále základním materiálem pro další výzkum.

   K tomuto výzkumnému ústavu by musel být připojen:

   d)  pokusný statek jako základna k řešení otázky "zemědělství a plodnost" pro

   1.  rozsáhlé pokusy s výživou zvířat,

   2.  rozsáhlé pokusy s výživou člověka (ženy vězněné v táborech), přiložena skica

Clauberg v. r.

 

"Prof. Clauberg potřebuje k vypracování této metody pro svou kliniku vybrané ženy"

 

   Říšský vůdče!

 

   Při rozhovoru, který se konal dne 27. 5. 1941 za přítomnosti profesora Clauberga o jeho nové metodě bezoperativní sterilizace méněcenných žen, došlo bohužel k nedorozumění.

   Profesor Clauberg potřebuje, aby k vypracování této metody byly pokusné ženy dodány přímo na jeho kliniku v Königshütte nebo v nejbližším okolí. Metoda je ve stadiu výzkumu a profesor Clauberg potřebuje k těmto pokusům svůj speciálně školený klinický štáb, aby při případných nehodách měl možnost osobního operativního zásahu.

   Při nedocenitelném významu, kterou by taková metoda s ohledem na naši negativní populační politiku měla, je důležité a nutné podporovat všemi prostředky bezvadné vypracování této metody. Doporučuji, říšský vůdče, abyste vyhověl návrhu prof. Clauberga zřídit v Königshütte nebo v blízkosti výzkumný ústav a k němu připojit ženský koncentrační tábor s přibližně 10 osobami...

z dopisu říšského lékaře SS z 29. 5. 1941 říšskému vůdci SS

 

Koncentrační tábor Osvětim je k dispozici pro pokusy s lidmi

 

   Vůdcův hlavní stan, ... července 1942

   Tajná říšská věc

   1 vyhotovení

 

   Dne 7. 7. 1942 došlo k rozhovoru mezi říšským vůdcem SS, SS brigadeführerem profesorem dr.  G e b h a r d t e m, SS brigadeführerem  G l ü c k e m  a SS brigadeführerem profesorem  C l a u b e r g e m  z Königshütte. Rozhovor se týkal sterilizace Židovek. Říšský vůdce SS přislíbil SS brigadeführerovi prof. Claubergovi, že mu dá pro jeho pokusy na lidech a zvířatech k dispozici koncentrační tábor Osvětim. Na základě několika zásadních pokusů má být nalezen způsob účinné sterilizace, aniž by to postižené zpozorovaly. Jakmile budou výsledky těchto pokusů známy, přeje si říšský vůdce, aby mu byla předložena zpráva, aby se pak mohlo začít s praktickým prováděním sterilizace Židovek.

   Právě tak by bylo nejlépe, aby se ve spolupráci s profesorem dr.  H o h l f e l de r e m, který je rentgenologickým odborníkem, vyzkoušelo, jakým způsobem se může dosáhnout sterilizace mužů rentgenovým ozařováním.

   Říšský vůdce SS zdůraznil všem přítomným pánům, že zde jde o nejtajnější věci, o kterých lze jednat jen interně, přičemž všichni, kdož jsou přítomni pokusům či jednáním, musí se zavázat, že udrží vše v tajnosti.

Brandt v. r. SS obersturmbannführer

 

fotografie-62.jpg

SS brigadeführer prof. MUDr. C. Clauberg, který se chlubil, že může denně sterilizovat 1 000 žen. Clauberg žil beztrestně v Německé spolkové republice. Světová veřejnost marně žádala, aby byl souzen za své válečné zločiny. Přesto, že byly předloženy zdrcující důkazy, bonnská vláda jej před soud nepostavila. R. 1958 Clauberg zemřel, aniž byl odsouzen.

 

"Věřím, že pokud jde o potřebu lidí, připojením k Vašemu táboru v Horním Slezsku budou vytvořeny ty nejlepší předpoklady"

 

   Velevážený říšský vůdče!

 

   Na svůj dopis z 5. 6. 41 "týkající se výzkumného ústavu pro biologii rozmnožování" jsem obdržel tehdy obratem odpověď s datem 19. 6. 41 od Vašeho osobního pobočníka SS sturmbannführera Brandta, že Vy - říšský vůdče - jakmile jen to bude možné, se vrátíte k mému výkladu. Bezpochyby tomu zabránily krátce na to válečné události, které byly daleko důležitější.

   Chtěl bych Vám krátce připomenout, že tehdy nevyřešený problém, jak mně budou dány k dispozici ženy uvězněné v koncentračním táboře, mi znemožňuje pokračovat v práci. S náčelníkem štábu Vaší tehdejší služebny SS obersturmbannführerem dr. Arltem jsem se sešel na vědecké poradě a pohovořil jsem s ním o své výzkumné činnosti na poli biologie rozmnožování. Pan dr. Arlt mi přitom řekl, že ten, kdo dnes v Německu na takovýchto věcech má zvláštní zájem a kdo by mi mohl pomoci, jste, velevážený říšský vůdče, Vy sám. Pak jsem ho, jako příslušníka SS a vedoucího štábu Vaší tehdejší služebny krátce informoval o tom, že jsem Vás o této záležitosti již informoval.

   Po tomto rozhovoru si dovoluji Vás co nejoddaněji, říšský vůdče, poprosit, aby mi zde, v Horním Slezsku, byla dána možnost, abych mohl provádět svou práci...

   Věřím, že pokud jde o poskytnutí pozemku, potřebných zvířat, ošetřovatelů a lidí, připojením k Vašemu táboru v Horním Slezsku budou vytvořeny ty nejlepší předpoklady.

Z dopisu prof. MUDr. C. Clauberga z 30. 5. 1942 říšskému vůdci SS

 

Sterilizace Židovek v koncentračním táboře Ravensbrück

 

Říšský vůdce SS

Osobní štáb                                                               Vůdcův hlavní stan, 10 VII. 42

Deník č. 66/42

Bra/Dr.                                                                         T a j n á  ř í š s k á   v ě c

6. vyhotovení

6. vyhotovení

 

Panu

profesoru  C L A U B E R G O V I

K ö n i g s h ü t t e.

 

   Velevážený pane profesore!

 

   Říšský vůdce SS mě dnes pověřil, abych Vám napsal a tlumočil Vám jeho přání, abyste po předběžném jednání s SS obergruppenführerem POHLEM a táborovým lékařem ženského koncentračního tábora v Ravensbrücku jel do Ravensbrücku, abyste tam Vaší metodou prováděl sterilizaci Židovek.

   Dříve než svou práci zahájíte, pokládá říšský vůdce SS za důležité, aby se od Vás dozvěděl, jakou dobu by si vyžádala sterilizace 1 000 Židovek. Židovky samotné nesmí nic vědět. Podle názoru říšského vůdce SS mohl byste dávat příslušnou injekci v rámci všeobecné prohlídky.

   Účinek sterilizace by se pak musel důkladně prozkoumat, hlavně tím způsobem, že by se po určité době, kterou byste sám určil, dalo zjistit třeba rentgenovými snímky, k jakým změnám došlo. V jednotlivých případech by se měla též provést praktická zkouška tak, že by se uvěznila jedna Židovka s jedním Židem na určitou dobu společně a pak by se pozorovalo, jaký se dostaví výsledek.

   Prosím Vás, abyste mně zaslal vyjádření k mému dopisu, abych mohl říšského vůdce informovat.

 

H e i l  H i t l e r !

Brandt v. r. SS obersturmbannführer

 

dokument-60.1.jpg

První strana následujícího dopisu (pro zvětšení klikni ZDE)

 

1 000 sterilizací za jediný den

 

   Velevážený říšský vůdče!

 

   Věren své povinnosti zasílat Vám čas od času zprávu o stavu svých výzkumů, přicházím dnes se svými řádky. Přitom Vás chci, tak jako v minulosti, informovat jen tehdy, jde-li o něco podstatnějšího. Že k tomu dochází teprve dnes - po mé osobní rozmluvě s Vámi v červenci 1942 - spočívá v jednotlivých obtížích, zaviněných nedostatkem času, proti nimž jsem byl bezmocný a s nimiž jsem Vás, říšský vůdče, nechtěl obtěžovat. Například teprve od února 1943 mám pro své speciální prohlídky jediný hodnotný rentgenový přístroj. Přes krátkost času, vlastně jen 4 měsíců, je mi dnes již možné, abych Vám - říšský vůdče - sdělil toto:

   Moje metoda dosáhnout bez operace sterilizace ženského organismu je vlastně již prakticky vypracována. Provádí se pouze jedinou injekcí do vchodu do dělohy a může ji konat kterýkoli lékař při normální gynekologické prohlídce. - Říkám-li, že metoda je "téměř" hotova, znamená to, že:

   1.  ještě zbývá ji pouze vylepšit,

   2.  mohla by již dnes nahradit operace a mohlo by být započato s jejím použitím při naší běžné eugenické sterilizaci.

   Pokud jde o otázku, kterou jste mi Vy, říšský vůdče, položil téměř před rokem, totiž kolik by bylo asi třeba času na sterilizaci 1 000 žen za použití této metody, mohu již dnes odpovědět předběžně toto:

   Budou-li pokračovat mé pokusy tak, jako až dosud - a není důvodu předpokládat, že tomu tak nebude - není daleko okamžik, kdy budu moci prohlásit:

   "Jeden zapracovaný lékař na příslušně zřízeném místě s asi deseti muži pomocného personálu (počet pomocného personálu odpovídající žádanému urychlení) bude schopen sterilizovat velmi pravděpodobně několik set, ne-li dokonce až jeden tisíc osob za jediný den."

   Pokud jde o druhou stránku mých výzkumů (pozitivní populační politika), prosím, aby její projednání bylo odloženo, neboť bude ještě déle trvat, než bude možno říci něco podstatného.

   Říšský vůdče! - Hlavní důvod, proč Vám právě dnes podávám zprávu (tj. krátce před tím, než budu moci již s konečnou platností vše uzavřít) je, dovolíte-li, tento:

   Vím, že vyřešit poslední nejasnosti je - na rozdíl od vnějších okolností, které měly vliv na dosavadní průběh - téměř výlučně závislé na mně samém. K tomu by bylo zapotřebí dosáhnout několika samo o sobě nepatrných, přesto však základních změn, o nichž můžete jedině Vy, velevážený říšský vůdče, osobně rozhodnout a nařídit jejich provedení. Doufal jsem, že Vám budu moci při případné návštěvě Horního Slezska osobně stručně o tom referovat. Poněvadž se mi zatím tato možnost nenaskytla, prosím Vás dnes touto cestou o Vaše rozhodnutí.

   Dodatečně bych si dovolil přednést ještě jednu prosbu. SS brigadeführer dr. Blumenreuter mi konečně opatřil jediný vhodný rentgenový přístroj. Potřeboval bych nutně ještě jeden, jaký podle jeho údajů měl ještě v únoru na skladě v Berlíně. Chtěl mi jej dodat jen s Vaším souhlasem, který si mám vyžádat. Smím Vás, říšský vůdče, poprosit o tento souhlas?

Z dopisu prof. MUDr. C. Clauberga ze 7. července 1943 říšskému vůdci

 

Také děti, počínaje 8. rokem, byly sterilizovány

 

   Sterilizace byly prováděny dr. Treitem v koncentračním táboře Ravensbrück, a to nejdříve na jednotlivých ženách (cizinkách). V lednu 1945 přišel z Osvětimi rentgenolog profesor Schumann, aby provedl salpingografii u děvčat ve věku od osmi let, tj. vyplnění děložní dutiny a vejcovodů kontrastní látkou a k tomu příslušné rentgenové snímky. Před započetím byly tyto nezletilé esesáky deflorovány.

   Od 4. do 7. ledna 1945 bylo takto "ošetřeno" 120 až 140 dětí.

   V ý s l e d e k : čtyři úmrtí, částečně následkem zánětu podbřišnice po naplnění vejcovodů, částečně pro špatný všeobecný stav.

   Děti byly ponechány na zemi bez dalšího ošetření.

Z "Ravensbrückského procesu"

 

"Odebírali krev, odstraňovali dělohu, míchu a pak nechali své oběti zemřít"

 

   "V bloku 17 bylo použito 200 dětí na pokusy se sterilizací."

   "V Osvětimi byl též jeden blok, který byl rezervován výlučně pro lékařské pokusy, prováděné na ženách. Z žen byly vybírány jen ty nejzdravější. Brali jim vaječníky atd. bez jakékoli narkózy a bez anestézie."

   "Pokusnými králíky byly Polky. Všechny zde byly z politických důvodů. Mnohé z nich zemřely, další zastřelili, zůstalo z nich naživu jen asi šedesát žen."

   "V Ravensbrücku v lazaretu se skutečně konaly pokusy s Polkami. Vybírali nejzdravější, aby na nich zkoušeli transplantaci kostí. Odnímali jim části kostí, jež používali pro své vojáky."

   "Odebírali krev, odstraňovali dělohu, míchu a pak nechali své oběti umřít."

   "Jednou jsem viděl Polky, které se vrátily s příšernými jizvami na nohou. Prováděli na nich pokusy s vivisekcí, s transplantací kostí a svalů. Pokusy prováděli chirurgové, kteří k tomu účelu zvlášť přijeli z Berlína. Zjistili jsme, že k takovým pokusům dochází denně."

   "Provedl jsem současně velmi důkladnou prohlídku oněch Polek, které jsme nazývali pokusnými králíky. Tyto ženy byly všechny odsouzeny k smrti; sloužily k pokusům se snětí, proti níž hledali němečtí lékaři sérum, a současně jim odebírali části kostí k transplantaci. Tyto části kostí sloužily k zvláštnímu výzkumu, aby se jich dalo použít pro vojáky z fronty. Od těchto osob, které jsem sám viděl a jejichž hrozná zranění na svalech jsem mohl zjistit, vím, že na nich byla operace provedena takto: byly přivedeny brutálním způsobem do bunkru (vězení) a připoutány na operační stůl; ani jim nezuli boty z operované nohy."

   "Viděl jsem v Ravensbrücku ženy, které sloužily Němcům jako předměty pokusů pro jejich experimenty. Několika vyňali míchu, dalším morek z kostí nohou, jiným genitálie."

   "Když byly v posledním roce přivedeny poslední oběti s určením, aby šly na operaci, a bránily se, donesli je do bunkru a operovali je na místě. Používali anestézie, ale vězněné ženy nebyly omyty, a pokládali je v jejich špinavých šatech na operační stůl. Po operaci tam zůstaly ležet celé týdny, přičemž se o ně starala jedna z nich, která nebyla ošetřovatelkou a bezpochyby neměla žádné zkušenosti, pokud jde o potřebnou péči, i když přirozeně dělala vše možné, aby jim ze všech sil pomohla."

   "Lékaři vyhledávali se zálibou ženy, které měly právě měsíčky. Brutálně jim řekli, že musí do čtyř dnů zemřít. Chtěli tak zjistit, jak říkali, jak bude působit toto prohlášení na menstruaci."

   "Jeden berlínský profesor histologie měl tu drzost, že napsal v jistých německých novinách o svých pozorováních krvácení, k němuž u žen dochází následkem špatné zprávy. Tyto pokusy se konaly u vězněných žen s normální menstruací, kterým se oznámilo, že budou zastřeleny. To vyvolalo vnitřní krvácení, které tento lékař studoval."

Z dokumentů Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku

 

Prohlídkou jejich mrtvol byla zjištěna rakovina na děloze, která byla šest měsíců před tím naočkována

 

   Na bloku 10 bylo 350 až 400 žen, na kterých se prováděly pokusy profesora C. z lékařské fakulty ve Vratislavi.

   Tyto ženy byly rozděleny do několika skupin. Na každé skupině byly vyzkoušeny různé pokusné metody.

   Na malém počtu žen prý prováděli Němci umělé oplození. Dosavadní průzkumy a pátrání po obětech zůstalo bezvýsledné. Věřím, že ženy, na nichž byl pokus proveden, nechtějí o této trapné věci mluvit.

   Další skupina dostala injekci pohlavních hormonů. Ampulky s léky dovezl týž profesor, který je měl ve své brašně. Injekce byly vpíchnuty pod jeho dozorem.

   Bylo nemožné zjistit složení vstříknuté látky, stejně tak i její výsledky, neboť vše se drželo v tajnosti. Po těchto injekcích dostalo několik žen abscesy, které jim na bloku 10 otevírali.

   U třetí skupiny (15 až 20 žen) se prováděly na bloku 10 chirurgické zásahy na pohlavních orgánech, jako například: vyříznutí děložního hrdla nebo vstřiknutí roztoku, který obsahoval rakovinový výtažek, získaný od žen, postižených rakovinou děložního hrdla. Roztok byl filtrován katetrem s chamberlandským filtrem pro odlučování rakovinových buněk. To se dálo proto, aby se vyzkoušela teorie naočkování rakoviny prostřednictvím viru pronikajícího filtrem, o němž se předpokládalo, že je v rakovinné tkáni.

   Jedna mladá pětadvacetiletá žena z osvětimského tábora, která byla na bloku 10 ošetřována, umřela po odchodu Němců. Při pitvání její mrtvoly byla zjištěna rakovina dělohy, která jí byla naočkována 6 měsíců předtím.

   Tímto případem se zabývá zpráva ruské vyšetřovací komise.

   Čtvrté skupině byly dány do dělohy injekce zvláštního preparátu, který zaslala jedna farmaceutická továrna. Pokusem se mělo zjistit, zda by se nenašla jiná látka místo lipodolu, (jehož výroba vzhledem k nedostatku oleje byla obtížná a drahá), kterého je zapotřebí pro prosvícení vnitřku vejcovodů.

   Tento lék vyvolával silné bolesti a výsledky nejsou známy.

   Pátou skupinu žen na bloku 10 měl pod dozorem dr. W., kterému asistoval profesor S. z Kolína n. R. Pracoval na zhotovení fotomikroskopického přístroje pro snímání barevných obrázků. Fotografovali děložní hrdlo u žen různého věku od 35 do 45 let. Po vyfotografování byl vyříznut kousek normální dělohy a zaslán na histopatologické vyšetření do laboratoře ústavu ve Vratislavi.

Z dokumentů Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku