Rejstřík osob A- CH
Dönitz Karl, admirál (1891 - 1980, fotografie zde) byl od začátku války velitelem německého ponorkového loďstva a od ledna 1943 také velitelem Kriegsmarine. Poté, co Hitler spáchal v dubnu 1945 sebevraždu, stal se Dönitz nakrátko jeho nástupcem. Za první světové války byl velitelem ponorky a v nynějším konfliktu velel s velkou vynalézavostí celému ponorkovému loďstvu. Byl přesvědčen, že jeho ponorky mohou Německu vyhrát válku, avšak ke splnění tohoto úkolu jich bylo postaveno příliš málo. Když se jejich výroba skutečně rozběhla naplno, bylo již příliš pozdě. (přejato z Nejnovější ilustrované dějiny - Druhá světová válka, Donadl Sommerville, Praha 2009)
Eichmann Adolf (1906 - 1962) - zde
Eisenhower D. Dwight, generál (1890 - 1969, fotografie zde) byl jmenován vrchním velitelem spojeneckých expedičních vojsk v operaci Torch a v této funkci setrval i při tažení na Sicílii, v pevninské Itálii a nakonec i v severozápadní Evropě v letech 1944 - 1945. Lépe než kterýkoli jiný ze spojeneckých velitelů si uvědomoval prvořadý význam zachování dobrých vzájemných vztahů mezi britskými a americkými partnery. Přestože měl četné problémy s egoistickými podřízenými typu Pattona či Montgomeryho, dokázal svým optimismem a přátelským přístupem překonávat občasné rozpory mezi Spojenci.
Gabčík Josef (1912 - 1942, fotografie zde) - jeho životopis zde.
Goebbels Joseph (1897 - 1945, fotografie zde) byl nacistickým ministrem propagandy od Hitlerova "uchopení moci" v r. 1933 až do hořkého konce války, kdy nechal usmrtit svých šest dětí a pak sám spáchal spolu se svou ženou sebevraždu na dvoře Hitlerova bunkru. Kontroloval německá média i umělce a dokázal brilantně využít předností rozhlasových přenosů k maximální podpoře nacistického režimu i vytváření obrazu A. Hitlera jako velkého vůdce. K Hitlerovi byl loajální až do konce a měl velký podíl na tom, že se Němci nevzdávali ani poté, kdy o porážce ve 2. světové válce bylo už opravdu nezvratně rozhodnuto. (přejato z Nejnovější ilustrované dějiny - Druhá světová válka, Donald Sommerville, Praha 2009)
Guderian Heinz (1888 - 1954, fotografie zde) byl jedním z hlavních tvůrců německého tankového vojska. Ve své předválečné knize Achtung - Panzer! (Pozor, tanky!) vyložil způsob nasazení tankových svazků v moderním boji. Jako velitel sboru slavil v letech 1939 až 1940 velké úspěchy v Polsku i ve Francii. Šňůra dosažených vítězství se nepřetrhla ani v prvních měsících po zahájení operace Barbarossa, avšak po neúspěších z prosince 1941 ho Vůdce odvolal a zařadil do své velitelské zálohy. V pozdějším průběhu války sloužil Guderian v různých štábních funkcích, mimo jiné jako generální inspektor tankového vojska. Tehdy však již Hitler na jeho rady nedbal. (přejato Z Nejnovější ilustrované dějiny - druhá světová válka, Donald Sommerville, Praha 2009)
Himmler Heinrich (1900 - 1945, fotografie zde) byl od roku 1929 až do pádu nacistického režimu říšským vůdcem SS. Za dobu svého působení ve funkci vybudoval z původních malých ochranných oddílů nacistické strany doslova stát ve státě. Byl jednou z vůdčích postav celé německé politiky, bezpečnostního aparátu a zločinné "rasové politiky", jakož i velitelem Waffen SS - rivalů německého pozemního vojska. Přestože nesl osobní zodpovědnost za celou řadu odporných zločinů, byl to spíše nesmělý a plachý muž. Na konci války padl v přestrojení za řadového vojáka do britského zajetí a když byla jeho pravá totožnost odhalena, spáchal sebevraždu jedem. (přejato z Nejnovější ilustrované dějiny - Druhá světová válka, Donald Sommerville, Praha 2009)
Hitler Adolf (1889 - 1945, fotografie zde) sice nezavinil 2. světovou válku sám, avšak jeho podíl na této události byl větší než kohokoli jiného. Jeho myšlenky a plány utvářely charakter války a učinily z ní nejbrutálněji vedený konflikt v dějinách lidstva. Hitler, rodem Rakušan, bojoval za první světové války v řadách německé armády a krátce po ní vstoupil, rozhořčen jejím výsledkem, do politiky. Jeho politické názory vycházely z pozic antikomunismu a antisemitismu, jakož i přesvědčení, že on i Německo jsou vyvoleni k tomu, aby vládli světu. Jeho způsob uvažování byl chaotický a rozkazy, které vydával, měly stále iracionálnější charakter. Zasloužil se o katastrofální porážku v roce 1945, stejně jako o ohromující úspěchy německých vojsk v prvních letech války.
Na Hitlera bylo spácháno několik atentátů. Nejblíže úspěchu byl ten ze 20. července 1944, kdy byl Hitler zraněn střepinami bomby, vnesené plukovníkem Clausem von Stauffenberg do místnosti, kde se konala situační porada vedení. Skupina armádních důstojníků, která atentát připravila, hodlala provést vojenský převrat. Hitler však pokus o atentát přežil a s atentátníky se tvrdě vypořádal. V následných čistkách přišlo o život na 5 000 osob. Duševně stále méně vyrovnaný Hitler pak přestal svým generálům důvěřovat téměř úplně. (Hitlerův životopis zde) (přejato z Nejnovější ilustrované dějiny - Druhá světová válka, Donald Sommerville, Praha 2009)
Churchill Winston (1874 - 1965, fotografie zde) byl od května 1940 až do konce války v Evropě britským premiérem. Po dlouhém působení v opozici se v září 1939 stal prvním lordem admirality ve válečném kabinetu Nevilla Chamberlaina. Jako jeden z prvních byl schopen rozeznat skutečný rozsah a povahu nebezpečí, hrozícího Velké Británii. Tato jasnozřivost a jeho přirozená bojovnost mu v květnu příštího roku vynesly premiérské křeslo. Pod jeho inspirativním vedením pokračovala Británie v následujících měsících osamocena v boji proti mocnostem Osy. Churchill se zároveň intenzivně snažil zapojit do války USA, neboť si byl lépe než kdokoli jiný vědom toho, že jedině s americkou pomocí lze dosáhnout konečného vítězství. Konstatování, že bez Churchillovy odvahy by se celé Evropy zmocnili nacisté, není nikterak přehnané. (přejato z Nejnovější ilustrované dějiny - Druhá světová válka, Donadl Sommerville, Praha 2009)
