Andělé bez hranic

Země je živá. Doufám, že už to došlo každému rozumnému člověku. Dokonce i někteří vědci už to začínají tvrdit ve své teorii Gaia (viz. https://cs.wikipedia.org/wiki/Teorie_Gaia).

Nacházím se teď v období svého života, kdy si většina lidí pořizuje vlastní bydlení. Ačkoli já sama jsem nikdy neměla pocit, že jsem o něco ochuzená, či přímo chudá jen proto, že bydlím v podnájmu. A rozvíjení ducha bylo pro mne vždycky důležitější, než vlastnictví hmotného majetku. Cítím potřebu odstěhovat se do přírody, založit si zahrádku a permakulturní jedlý les.

A tak se již rok zabývám otázkou hledání vhodného pozemku za přijatelné peníze. Och jak zesíťované jsou zákony, které vám znemožňují odstěhovat se do přírody a svobodně tam tvořit. Územním plánem obcí a rozdělením pozemků na různé druhy počínaje a povoleními ke stavbám studní, ČOV apod. konče. Ze začátku jsem tím byla jen frustrovaná, ale dnes mi došla celá ohyzdnost daného tématu.

Moji drazí vlastnit zemi je samo o sobě porušením duchovních zákonů.

Země – Gaia je sama obrovským starým a moudrým organizmem. Člověk, který tvrdí, že vlastní její část, je jako mravenec který by tvrdil, že vlastní kus dřeva, po kterém chodí. Jsme jako řada blech, jež si s pýchou myslí, že může vlastnit kus psího kožichu a dělají všechno možné jen proto, aby si své vlastnictví podrželi.

Ale my jsme pouze návštěvníci na této planetě. Nemáme právo ji vlastnit.

Otázka vlastnictví půdy vznikla jako jeden z klamů, jež mají regulovat a zotročovat lidi a dovolit jen několika málo z nich – králové, církev, lenní pánové, šlechta, faraoni, emirové atd. mít podmínku pro zneužívání schopností, práce a dovedností poddaných, ergo většiny lidstva.

Pokud totiž jako rodina, kmen či komunita obýváte určité území, používáte svou tvořivou energii a komunikujete se zvířaty a rostlinami, hladoví nikdy nezůstanete. Z kamenů, či poražených stromů se dá udělat obydlí, z klacků se dá zatopit a zasadíte-li si vlastní obilí, ovoce či zeleninu, budete mít spíše nadbytek. Já jsem si letos pouze založila malou truhlíkovou zahrádku na terase uprostřed města, ale i tak mám tolik rajčat, že dokonce zavařuju na zimu.

PŘÍRODA DÁVÁ.

Ano, chce to fyzickou práci. Ano i mě nikdy nebavilo na zahradě u rodičů okopávání a pletí. Ale právě tím, že jsme se kdysi odstěhovali z města na vesnici a měli zahradu, jsem si uvědomila, že chudoba existuje pouze v lidské mysli. Pokud s přírodou komunikujete, vždycky vás obdaruje. Když do ní trochu investujete, vrátí vám to dvojnásob. My se jen musíme naučit účelně hospodařit s jejími dary.

Ale nebuďme zoufalí, když se byrokratický systém chce napít naší krve, trochu mu ji dejme. To nás nezabije. Já jsem však rozhodnutá, že když si koupím pozemek, budu pouze správcem a léčitelem daného území. To já mám sloužit přírodě a matce Zemi, pomáhat ji a opatrovat… a nikoli naopak.

Z mé duše se mi několikrát vynořily vzpomínky na životy na jiných planetách, kdy moje humanoidní formy, které se více či méně podobaly pozemskému člověku, vždy sloužily planetě, kterou obývaly jako opatrovníci souše. V podstatě to znamená, že svými energiemi vytváříte most mezi přílivem hvězdných energií a energií přírodních a tím umožňujete vývoj planety a její transformaci. Zároveň však udržujete její přirozenou rovnováhu, ať už se jedná o přemnožení nějakého jejího druhu, nebo naopak jejich sníženého počtu jedinců a potřeba záchrany.

I my tady v Evropě jsme kdysi byly opatrovníky nespočtu lesů, které jsme obývali. Však si vzpomeňme na druidy, na šamany a na pravěké obřady, které chránili a opatrovali přírodu.

Bohužel s nástupem křesťanství se mnohé změnilo.

Teď se sami chováme jako rakovina, nedbaje své vlastní přirozenosti oddělujeme se od přírody. A pak se divíme, že zažíváme chudobu, alergie, civilizační choroby, deprese a tak podobně.

Já osobně se už od devíti let věku, tedy od dětství zabývám otázkou ekologie a hlavně možnosti vývoje ekologicky přijatelných technologií. Proto jsem se kdysi také dala na vědu. Během svých studií a práci v prostředí univerzitního výzkumu jsem ale zjistila, že většina lidí, to má bohužel jinak, než já.  A technokratický materializmus této společnosti je prostě špatný. Už jako dítě jsem nemohla pochopit, jak někdo může být tak nebetyčně hloupý, aby ničil přírodu, která vytváří hmotu jeho těla a celý život ho vyživuje.

Konec konců to právě planeta Země nám dává buněčný materiál pro naši tělesnou podobu. Naše fyzické tělo je její součástí. Jsme samy sebou, ale zároveň jsme orgány této planety. A tak jako nám slouží naše vlastní orgány i my sloužíme a pomáháme matce Zemi.

Ale jak ji vlastně právě v této chvíli pomáháme?

Nu, někdo z nás se chová jako rakovinotvorná tkáň, ale mnozí už se začínají měnit. Začínáme cítit sebe i přírodu mnohem intenzivněji.

Ve skutečnosti jsme totiž my lidé pro transformaci přírody právě teď velice cenní. Jak jsem se již zmiňovala dříve, humanoidní rasy, které představují tělesnou matrici pro převtělování kosmických andělů, vytváří na planetách vždy energetický most mezi nebem a zemí. A tak právě teď když je Země doslova bombardována světlem z centrálního slunce Plejád, Alcyone a z centra galaxie Zlaté růže (bývalá Mléčná dráha), je potřeba, aby některá její součást tu energii vstřebávala a mohla ji převádět do energetických celků, které jsou blízké živočichům a rostlinám.

A to jsme právě teď, my lidé.

My máme schopnost multidimenzionality, což se projevuje tím, že máme více energetických těl, vzájemně souvisejících s čakrami. Takže jsme schopni zachytit vibrace až z 10D a pomocí své vlastní transformace tyto energie vstřebat a převést na 5D a 4D, kde už je s námi sdílí také příroda. A tím pomáháme planetě se transformovat skrze nás. Proto jsme teď tak důležití a planeta Země nám dovoluje se tu rodit v tak velkém počtu.

A ano, jistí temní zpátečníci, typicky v Číně se tomu brání a ze zdánlivě logických důvodů omezují porodnictví, čímž vytvářejí paradox. No a pak si karmu, z toho vzniklou, budou muset sami zpracovávat.

Ale vraťme se do Evropy.

Na mě teďka velmi pozitivně působí možnosti pěstování vlastní potravy. Jelikož se léta již pokouším přejít na vegetariánskou stravu a maso jím zřídka a pouze kvůli dohodě s matkou Zemí (je to na její žádost kvůli energoinformačním dračím matricím mé duše), připadá mi to jako optimální řešení. Navíc mám při práci zdravý pohyb a klidnější mysl. Což je skvělé.

Ano i mé vlastní duši se jezení masa, tedy zvířecích mrtvol zdá poněkud nekrofilní a již od roku 2008 jsem měla s přírodou nespočet diskuzí na toto téma. Překvapilo mne, když mi sdělila svůj koncept vývoje pomocí sdílení hmoty.

Je to docela zajímavé, ale když my sníme rostlinu nebo zvíře, nasáváme do sebe zároveň i jeho duchovní a aurickou složku energie. Pak ji pomocí střevní mikroflóry smícháváme s vlastní energií, a pokud vibrujeme na vyšším duchovním stupni, jsme schopni tu energii vrátit vibračně obohacenou o naši složku ducha. A zároveň potravu vracíme i fyzicky nejlépe ve formě kompostu opět obohacenou o naše složky DNA, vstřebává se to do půdy a z ní pak rostou rostliny, které snědí zvířata atd.

A tak běží koloběh přírody.

Bylo mi sděleno, že jezením zvířat oním zvířatům umožňujeme, aby se v budoucnu mohli převtělovat do lidského těla, neboť jejich tělo s tím naším energeticky smícháváme. Na druhou stranu je však potřeba, abychom se udržovali ve vibračně co nejvyšším stavu a abychom si odpustili to neustálé týrání zvířat. Kdysi lidé chovali zvířata na svém dvorku, starali se o ně, dávali jim svoji pozornost, dělili se s nimi o rostlinnou potravu. A zvířata to cítila a právě proto nám umožňovala to kanibalizování na jejich tělech. Navíc byla zvířata ceněná a zabíjelo se jen pro vzácné návštěvy a ve svátek.

No a dnes? Sami si udělejte představu. Mě se chce zvracet, jenom když pomyslím na „výrobny vajec“, „masokombináty“, „kravíny“ a tak podobně.

Tento technokratický materialismus je špatně, vážení přátelé. Zabíjíme tím planetu Zemi.

A ONA MÁ PRÁVO ŽÍT A VYVÍJET SE!

Nebuďme však negativní. Každý z nás již vědomě či podvědomě cítíme, co je optimální pro naši budoucnost na tomto světě. V těchto letech jen zažíváme počáteční turbulence a neshody v oblastech, kde jsme stále vázány se starým technokraticko-materialistickým systémem civilizace. Lidé kolem nás přitom nemusí být špatní, ale většinou natolik oddaně věří lžím, kterými jsou krmeny v běžných masmédiích, že třenice a hádky můžou stejně vzniknout.

Odpusťme jim a odpusťme i sobě. Vždyť my jsme přece měli také kdysi iluze, a pořád ještě nějaké ty zbytky máme.

Myslím, že když se dostatečné množství duchovně obrozených lidí spojí, přežije byrokracii a začne skupovat sousední pozemky v obcích, tak ano… budeme dlužit bance, ale současně budeme mít příležitost prokomunikovat si s přírodou její potřeby na tom daném území a v nějaké spolupráci jí můžeme pomoct. Třeba tím, že si jeden soused založí permakulturní farmu na pěstování jedlých plodin, druhý si založí chovnou stanici pro kozy a ovce a z jejich mléka budou dělat sýry a tak podobně. Vždyť si přece můžeme navzájem pomoct i bez běžné byrokracie, od toho jsme přece lidi. Pomaličku pomaličku tak začneme vytvářet základy nového způsobu života.

A možná, že se mi budete divit, ale tato společenství už vznikají.

Naštěstí je tady v Čechách velké množství převtělených druidů a šamanů, kteří mají cit pro přírodu a i když se v mládí setkají s alkoholem nebo mariánkou, co na tom. Důležitá je čistota jejich srdce. Protože právě ta je ve zralém věku vybídne k energetickém čištění přírodních zón, kooperaci s lesními a lučními vílami, dévami a skřítky. A pak je k přírodními způsobu života jen pouhý krůček.

Uvědomme si tu obrovskou lásku, která nás pojí s matkou Zemí. Přestaňme se již chovat jako sobecké rozmazlené děti a dospějme do svých pravých já. Pak konečně budeme schopni poznat její práva, respektovat je a stát se pravými opatrovníky přírody na pevnině tak, jak je to pro nás přirozeně dané.

Položme tak spolu základy nového světa.

A mějme se krásně!

Silviya Valkova, PhD.