POSLEDNÍ NADĚJĚ
Když opustí tě poslední naděje
a zbydou ti jen oči pro pláč,
s hlavou v dlaních v koutě sedíš,
kterou cestou jít máš nevíš.
Když ke tvému srdci
každý otočí se zády,
svoje druhé já voláš,
pomoci však nedostáváš.
Když z poklidného spánku
začne budit tě noční můra,
zoufalé výkřiky do prázdnoty,
zesílí tvůj pocit samoty.
Když ani duši Tvou
už nikdo nezahřeje,
potěšit nemůže tě ani,
pouhá procházka vzpomínkami.
Když ochabne ti i síla bojovat
a beznadějně se schoulíš v ústraní,
zaplavují mysl tvou,
plány se zhoubnou černotou.
Když začneš žíti ze dne na den
napadne tě věc jediná.
Přeci nebyl život jen čekání,
na naději poslední …