Marek 1, 35
Důležitost osobního kontaktu s Bohem. Být s Ním o samotě, naslouchat Mu, učit se od Něj.
Chtěla bych tuto skutečnost dokumentovat na nejzářnějším příkladu našeho Pána. Existuje určitě více zmínek o jeho modlitebních chvilkách – vybrala jsem 3 z nich – každý je specifický z určitého pohledu.. . Ve všech 3 případech jsem si vždy položila stejnou otázku –
1) KDY?, 2) PROČ? A 3) KAM?
Marek 1, 35: Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo, a tam se modlil.
Ježíš si dokázal udělat čas na modlitbu, což pro nás často není jednoduché. Musíme si však uvědomit, že modlitba je spojovacím článkem mezi námi a Bohem, a proto je nutné, abychom si také dovedli udělat čas k tomuto rozhovoru!
Ad 1) Vstává časně zrána - za tmy – raději si ubírá spánku a zahálky než by přišel o kontakt s Otcem – udělejme si čas a to i tehdy, kdybychom měli vstávat ještě před svítáním!
Ad 2) Aby se modlil – Není na škodu připomenout, že tato událost se odehrává na počátku jeho činnosti – po pokušení, povolání učedníků a uzdravení posedlého. Hlavně na počátku služby tápeme ohledně Boží vůle – je třeba ji proto pořádně hledat…
Ad 3) Na pusté místo… chce být sám se svým Otcem (můžeme spekulovat o tom, co si tam spolu mluvili, ale podstatný je samotný kontakt obou)
Marek 6, 46: …jde na horu se modlit…
Ad 1) tentokrát se vše odehrává během dne (ne ráno) - po nasycení 5000 – po velkých činech a demonstraci Boží moci… Vidíme velkou pokoru ze strany Ježíše po tom všem se stáhnout do pozadí.
Ad 2) odchází nabrat nové síly, duchovně načerpat; oslavit svého Otce
Ad 3) na horu – na „výšiny“ – může to představovat místo, kam chodíme relaxovat naši duši, protože jsme s Pánem sami, naslouchat Jeho slovům; zároveň kam se musíme vyškrábat, abychom se něčemu od Pána přiučili a vedlo to k našemu růstu
Lukáš 5, 15-16: Zvěst se o Něm šířila stále víc – lid ho chce slyšet a vidět činit zázraky – On však odcházíval na pustá místa, kde se modlil…
Ad 1) ve slovese „odcházíval“ vidíme vid nedokonavý – tzn. opakující se (možná i pravidelné) rozhovory s Bohem – máme v těchto momentech zažitý systém nebo se stahujeme jen když nás pálí půda pod nohama?
Ad 2) místo, aby „dělal lidem dobře“ odchází někam pryč a sám… i ve chvílích velké slávy a euforie je třeba zůstat „oběma nohama na zemi“ – v našem případě to znamená zůstat v kontaktu s Pánem, vidět dárce všeho, co se děje a všeho, co máme, v Něm – a ne nechat druhé vidět v nás vlastní zásluhy
Ad 3) pustá místa – „poušť“ tato spíše negativní lokalita s sebou nese nesporný klad v úniku před publikem – zde jsem připraven naslouchat, nehledět na vlastní zásluhy, uvědomovat si vlastní nepatrnost a ztracenost, tato „dolina“ symbolizuje taky odevzdání každodenních balastů a problémů k Jeho nohám.
Co z toho plyne pro mě osobně?
1) KDY? Potřebuju pravidelné každodenní chvíle na modlitbách; někdy situace sama naskytne další příležitost pro nebeský telefon (momentální potřeby, oslava Boha)
2) PROČ? Modlitba znamená zajet natankovat, strčit bolavé a odřené nohy do chladné studánky, možnost předložit své trampoty a stesky a konečně taky vznést oslavu svému Pánu
3) KAM? Mám už to svoje „pusté místo/poušť/horu/komůrku“, kam se uchyluji ke svému Stvořiteli? Na příkladu Ježíše je to dost podstatná věc – nechtějme naše kontakty s Bohem omezit jen na letmé útržky slov při běhu do školy, nad poloprázdnou písemkou, při večerním screeningu prožitého dne před usnutím…
A proto: „V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu.“ Kol. 4,2
