Co mě baví, těší i trápí

Slíbené pokračování našeho putování za zázračnou mastičkou a k jedné německé přehradě.

Jak už bylo řečeno jinde, zavítali jsme do lázeňských měst v Sasku - menšího Berggiesshübelu a většího Bad Gottleuba. Obě městečka, čítající zhruba 6000 obyvatel, jsou dnes spojena do jednoho správního celku. Od našich hranic jsou vzdálena asi 30 km a přibližně stejná vzdálenost je dělí od Drážďan. Lázně leží v malebné krajině mezi Labskými pískovci a Krušnými horami.

První zmínka o Bad Gottleuba pochází z roku 1388. Jakmile zde byly objeveny rozlehlé slatiny a železité prameny, začala se budovat i první lázeňská zařízení (r.1880). V roce 1885 se tu již léčily přes dvě stovky pacientů. Od roku 1905 má Bad Gottleuba železnici, od roku 1913 sanatorium. Statut lázní byl městu přiznán v roce 1978. Se svými širokými ulicemi, dobře zachovalými měšťanskými domy a rozsáhlými lázeňskými zařízeními patří k nejkrásnějším saským podhorským městečkům. Mimochodem - Gottleuba je taky jméno říčky (česky Kotlava), která pramení na našem území. Řeka je levostranným přítokem Labe, do kterého se vlévá v německé Pirně, a jejími českými prameny jsou Rybný, Liščí a Větrovský potok.

                                   Poštovní milník na náměstí v Bad Gottleuba                     (Takovéto milníky ukazovaly směr a vzdálenost; vzdálenosti jsou na nich uvedeny v poštovních mílích, typických pro kurfiřtské Sasko. Jedna míle odpovídala 9,062 km nebo dvěma hodinám chůze. Vůbec první saské milníky byly postaveny v roce 1721.)    

Rehabilitační klinika v Bad Gottleuba, tzv. Gesundheitspark (Park zdraví), je umístěna v secesních budovách v překrásném parku. V současné době komplex zahrnuje šest jednotlivých klinik, a to: kliniku nemocí srdečních a nemocí krevního oběhu, kliniku nemocí  gastroenterologických a nemocí látkové výměny, ortopedickou a traumatologickou kliniku, kliniku pro psychoterapii, psychosomatiku a terapii chování, kliniku pro děti a mládež a konečně kliniku se zaměřením na rodinu.

Gastroenterologická klinika

Nejen obě zmíněná lázeňská města stojí za návštěvu, v okolí je toho ke zhlédnutí dost a dost. Pro tentokrát jsme se při zpáteční cestě rozhodli pro nepatrnou zajížďku a zaparkovali pod údolní nádrží Gottleuba. Poutače, strategicky rozmístěné poblíž parkoviště, nás lákaly do "Bergbaude" (Horská bouda) na pečeného pstruha, plněného bylinkami, či na játrovou směs s orestovanými brambory a pečenou cibulkou, leč odolali jsme. Odhodlaně a s důvěrou v právě zakoupanou mast jsem se opřela do berlí a vyrazili jsme do mírného kopečka. Podle informační tabule jsme byli asi 3/4 km od přehrady, resp. od vyhlídky na přehradu. Když se za námi objevila čtyřčlenná skupinka výletníků-seniorů, umiňovala jsem si, že toho bohdá nebude, aby mě němečtí důchodci předběhli. S vervou jsem "zapichovala" berle do asfaltky, ale skupinka byla přesto rychlejší. Značnou chvíli po ní jsme i my dorazili nad přehradu  a mohli obdivovat tenhle výhled: 

 Ze zdatných důchodců-turistů se nakonec vyklubali velice přátelští lidi. Když jsme je dohnali u druhé vyhlídky, dali se s námi do řeči. I oni byli přesvědčeni, že se v lázních léčím a moje oberlená vycházka je součástí rehabilitace . Společně jsme pochválili výhled na přehradu a se vzájemným přáním všeho dobrého jsme se rozešli. Zatímco oni pokračovali podél přehrady k "Vorsperre" (česky předhrázka nebo předhrází - viz obrázek v perexu), my jsme se vydali zpátky na parkoviště a odtud domů. Ale určitě se těšíme na nějaký další podobný výlet, tentokrát třeba na Königstein, případně k Altenbergu a Šibeničnímu rybníku....

 P.S. Už kvůli fotkám přehrady doporučuji fotogalerii, kde lze obrázky zvětšit.