Zázračná mast
Koleno se po úrazu nezlepšilo ani do další kontroly. Sice mi tentokrát i přes značný otok punkce byla odpuštěna, ale příště jí prý už skoro jistě neuteču. Z ordinace pajdám s poukazem na sono kolene ("jak rychle vás objednají, nevíme") a pravděpodobnou diagnózou léze vnitřního menisku. Jako příslovečný tonoucí se chytám stébla v podobě "zázračné" mastičky. Doporučil mi ji zkušený fyzioterapeut z Ukrajiny. Mast obsahuje hadí jed a sežene se v Německu, kde se na trhu s úspěchem drží už spoustu let. Naštěstí máme Německo doslova za humny, nejbližší tamní lékárna je ve vzdálenosti cca 30 km. A tak se v sobotu dopoledne vydáváme na výlet.
Probojujeme se Petrovicemi se spoustou trpaslíků, sádrových jelínků, hadrů a night clubů a vjíždíme na německé území. Místo sádrové zvěře pozorujeme živé koně, krávy, ovečky a slepice, tu a tam kachny. Za chvíli jsme u cíle. Vítá nás malebné lázeňské městečko Bad Gottleuba, dnes již spojené se sousedními lázničkami Berggiesshübel v jeden správní celek. V centru Bad Gottleuba oslovíme místní slečnu. Ochotně si vyndává sluchátka z uší a na můj dotaz, kde přesně hledat lékárnu, vychrlí překotnou a skoro nesrozumitelnou odpověď. Pochopila jsem jediné - pokračovat rovně a pak kdesi hned vedle spořitelny (Sparkasse) je apotéka. Hrdinně se tvářím stylem: "Super, už je mi všechno úplně jasný!" a děkuji za odpověď. Slečna je zjevně potěšena, že nám pomohla, no a my drandíme pořád rovně dál a dál.
Bergiesshübel - miniaturní lázně
Zcela náhodně opravdu v Berggiesshübelu nacházíme kýžený objekt - hurá! O berlích a s dlouhou ortézou vkulhám dovnitř. Magistra je vstřícná,ale i ona má jakýsi saský dialekt, takže jsem po rozhovoru s ní vyždímaná jak citrón. V jejich lékárně je hadí mastička vyprodaná, ale není problém ji objednat - ostatně jsem tu přece na léčení, nebo ne? Vysvětluji, že nikoli, přijeli jsme z Čech výhradně pro tenhle preparát. Máme to zkusit v Pirně? Paní magistra poprosí o strpení a odběhne k telefonu. V mžiku je zpátky a culí se: "Zavolala jsem kolegyni v Bad Gottleuba, mastičku má. Otevřeno je tam do jedenácti a mast je pro vás rezervovaná. Řekla jsem, že si pro ni přijde česká pacientka o berlích..." 
Děkuji za ochotu, ale popis cesty k oné druhé lékárně je mi i v tomhle případě nesrozumitelný. Vracíme se zpátky tam,odkud jsme přijeli.
Lékárna jako by se někam propadla - nikde nic. Ulicí se šourá o holi nějaká stará paní, muž u ní zprudka zastaví a vysloví mnou nenáviděnou větu: "Tak se zeptej..." Ptám se. Slovní kulomet pálí v odpověď jednu větu za druhou, opakovaně zachytím asi jen slovo "nahoře". Protože babi doprovází slova gesty a usilovně mává stále vpřed, alespoň správnost směru jízdy máme potvrzenu. Dobrá, když nahoře, tak nahoře. Šplháme do kopce až na samý konec městečka. Zaregistrovali jsme hřbitov, školu, bytovky... A u jedné zahrádky dědu. Zastavujeme u něj a - jak se ukáže - lepšího poradce jsme si asi vybrat nemohli. I jemu kladu obehraný dotaz ohledně lékárny. Dědula mě odrovná sdělením, že TADY jsou jen německé lékárny... Nevěřícně na něj zírám a pak mu opatrně odhalím, že opravdu hledám německou lékárnu, a to lékárnu zcela konkrétní - v Bad Gottleuba. "V Bad Gottleuba ne, tím musíte projet a pokračovat až do Berggiesshübelu, tam potom...." Chvatně ho přeruším:"To myslíte lékárnu vedle spořitelny?" Děda se na mě podívá podezíravě. Zjevně se diví, proč se ptám, když to vím, ale kývne. Že se odtamtud právě s nepořízenou vracíme nemá smysl vysvětlovat. Urychleně mu děkuji a stejně rychle se od něj vzdalujeme zpět do centra městečka.
Střihneme to do ulice, v níž jsme ještě nebyli. Ocitáme se na náměstí a skoro před lékárnou 
. Vbelhám se dovnitř, magistra se usměje a tázavě na mě mávne připravenou mastí. Ano, ano, oberlená česká pacientka jsem já. Paní magistře rozumím každé slovo, což mě povzbudí k dalšímu heroickému výkonu. Kdysi jsem si v Bádensku-Württembersku doslova zamilovala tamní vynikající tvarohové dorty. Od té doby na nich "ujíždím", a i když ani v Bavorsku, ani v Sasku nechutnají úplně stejně jako ve Stuttgartu, stejně většinou při cestě do Německa nějakému tomu "Käsekuchen" podlehnu. 
Cukrárna - kavárna na náměstí v Bad Gottleuba
Kousek od lékárny se na budově skví nápis Konditorei, plejáda dortů a dalšího sladkého pečiva láká z vitríny. Pavlovovi psi jsou proti mně nuly...Polykám naprázdno, mlsně se rozhlížím. Konečně vybrán pro každého z rodiny jeden extra dort ke kafi. S ohledem na svoje berle svěřuji balíček se sladkým obsahem partnerovi, ale oči z něj nespouštím. (Mimochodem, nevím, proč rodina kolem těch dobrot pokaždé vede dost naprosto zbytečných řečí o mlsné mamince, když se pak všichni olizují úplně stejně jako já...)
Ještě chvilku se kocháme lázeňským městečkem a potom pomalu otáčíme auto k domovu. Využívám příležitosti - po osmi týdnech, strávených skoro výhradně mezi čtyřmi zdmi, jsem najednou VENKU. A jen kousek od nás je podle ukazatelů přehrada. "Když už jsme tady,...", žadoním naléhavě a - světe div se - úspěšně 
.
O dobývání přehrady - viz pokračování na https://jitpaul.estranky.cz/clanky/co-se-stane--kdyz.../...dobyvate-prehradu/
Na důkaz dvou na tomto webu zmiňovaných událostí - totiž mého oberleného hopsání a čekání na narození dceřina miminka - připojuji foto. Foceno přesně tři měsíce před příchodem Emičky na svět.
