Posturologie
5.2. Posturologie
Posturologie v překladu znamená poloha těla. V této kapitole se tedy budu zabývat tím, co vyjadřujeme naším postojem a posedem.
5.2.1. Přenesení váhy na určitou část těla ve stoje
U postoje si nevšímáme jen toho, jestli máme překřížené nohy či ne, ale také toho na jakou část těla přenášíme svou váhu.
Vzpřímený přirozený postoj – poznáme okamžitě. Přirozený postoj vypadá následovně: páteř je narovnaná, hruď není propadlá ani vsunutá, ruce jsou volně spuštěné podél těla, kosterní svalstvo je uvolněné a umožňuje volný pohyb. Hlava, krk, páteř, pánev a nohy jsou v jedné linii. Takovýto člověk působí klidně odpočatě a klidně. Je otevřený ke kontaktům s ostatními lidmi, ale zároveň je schopen sebekontroly. Tento postoj je základem pro pocit dominance, síly a sebevědomí.
Vzpřímený postoj s váhou přenesenou na špičky – značí člověka, který je připraven okamžité akce dopředu, i když pohyb není proveden. Naprosto stejně je nastavena jeho psychika. To můžeme poté vnímat jako snahu ihned se zapojovat do dění kolem sebe či jednat útočněji. Musíme si též všímat, zda nebere danou situaci jako ohrožení (např. kritika, odmítnutí, nesouhlas). Ačkoliv v tomto postoji máme tendenci spatřovat aktivitu, je to spíše projev psychické lability.
Vzpřímený postoj s váhou přenesenou na zadní část chodidel – naznačuje opačnou situaci než v předchozím případě. Je zde připravenost na akci směřující dozadu, nikoli dopředu. Je zde vidět psychické prožívání, které má obrannou povahu. Pokud člověk bude chtít zatlačit své myšlenky a emoce do pozadí, začne ustupovat. Tento postoj též může být snahou stylizovat se do role tichého pozorovatele, či se jen stáhnout do svého vnitřního světa.[1]
5.2.2. Zkřížené nohy
Zkřížené nohy jsou známkou obranného nebo odmítavého postoje, U žen musíme toto gesto ale interpretovat opatrně, neboť byly dosti často k tomu, že mají sedět „jako dámy“.
5.2.2.1. Zkřížené nohy v sedu
Přeložení nohy přes nohu – může být známkou obrany nebo rezervovaného postoje, často bývá doplněno dalšími gesty a tak by měla být vyhodnocena vždy celá situace. S tímto posedem se často setkáme na přednáškách, při dlouhém sezení na nepohodlné židli, nebo pokud člověk sedí v chladu. Pokud je toto gesto doprovázeno založenými rukama znamená to, že člověk zanechal rozhovoru a není proto moudré od něj v této chvíli požadovat konečné rozhodnutí.
Překřížení nohou připomínající číslici 4 – ukazuje na hádavý nebo soutěživý postoj. Toto gesto můžeme velmi často vidět u Američanů, kteří mají soutěživou povahu, pak je těžké odhadnout, co si skutečně myslí.
Číslice 4 sevřená rukama – toto gesto použije člověk, který je nekompromisní a má neměnné názory. Tato osoba je neústupná a tvrdošíjná, vyjednávat s ní je velmi obtížné.
Zkřížené nohy v kotnících – značí odmítavý a obranný postoj. Lidé, kteří během rozhovoru překříží takto nohy, se snaží udržet své emoce, uzavřou se do sebe, a pokud se mají nějak prezentovat, velmi se zdráhají. Pokud kotníky uvolní, bariéry padnou a bez větších potíží přednesou například svůj návrh na řešení problému.[2]
Jogínsky propletené nohy – jsou výlučně prvkem, se kterým se setkáme u žen. Pomáhají nám „zvládnout“ věší psychické napětí a dodají pocit uvolněnosti. [3]
5.2.2.2. Zkřížené nohy ve stoje
Stání s překříženýma nohama – Zde se jedná jako ve většině předchozích případů o obranné postavení. Pokud se nacházíme na nějakém večírku, kde jsme cizí a nikoho tam neznáme, obvykle zaujmeme toto postavení, až po delší době, kdy se tam s někým seznámíme a začneme se cítit dobře, přejdeme z tohoto postoje do uvolněné pózy.
Zima – k překřížení nohou dochází též v důsledku, že je nám zima. Na rozdíl od předchozího obranného postoje, nohy jsou zde více napnuté a více se tisknou k sobě.
Malých rozdílů mezi těmito dvěma postoji využívají lidé, kteří nechtějí přiznat, že jsou v defenzivě. Zde je třeba upozornit na způsob překřížení paží. Pokud je nám skutečně zima, snažíme se obejmout sami sebe, anebo se snažíme zahřát i své ruce, a to tak, že je strčíme do podpaží. Pokud zaujímáme obranný postoj, dáme ruce volně k loktům.
Propletené nohy – s propletenými nohami se setkáváme výlučně u žen, jedná se o jednoznačně odmítavé a obranné gesto. Toto postavení nohou je typické pro ostýchavé a nesmělé ženy.[4]
5.2.3. Teritoriální a vlastnické postoje
Je naprosto běžné, že se lidé opírají o lidi nebo věci, pokud chtějí ukázat svůj nárok na ně.
Následující postoje většinou využívají lidé ve vedoucím postavení. Pokud bezděčně některé z těchto gest použijeme ve špatnou chvíli, můžeme protějšek popudit, proto je dobré si na ně dávat dobrý pozor.
Dávání nohy na věc (auto, apod.) – je jasným důkazem, že tato věc je naše. Pokud bychom ale dali nohu na cizí majetek, může to majitele silně popudit, protože mu tím říkáme, že si na to děláme nárok. Často tento postoj můžeme vidět i na obrazech z bitev, kdy vojevůdce stojí na vyvýšeném místě, s nohou na kameni či na těle nepřítele – jasně tím říká: „Toto území je teď moje.“
Opírání se o zárubně, stavění se do dveří – je postoj, kdy si silně nárokujeme kancelář nebo byt. Pokud nejsme majiteli, může to skutečného vlastníka velmi popudit a získat k nám odmítavý postoj.
Přehození nohy přes opěrku židle – značí nenucený, bezstarostný a uvolněný postoj. Tento způsob sezení neznamená jen majetnický vztah k židli, ale též laxní přístup ke společenským pravidlům.
Nohy na stole – jsou obvyklým způsobem sezení vedoucího.[5]
5.2.4. Náznaky směru
Ztráta zájmu – je jasně dána tím, že osoba, se kterou hovoříme má hlavu otočenou směrem k nám, ale tělo je natočeno jiným směrem. Druhá osoba nám tím jasně dává najevo, že už o nás ztratila zájem a raději by byla jinde nebo se věnovala něčemu jinému. Pokud chce odejít, je tělo natočeno k nejbližšímu východu.
Otevřené útvary – pokud se baví dva lidé, kteří k sobě nestojí přímo, ale jejich těla směřují do pomyslného třetího bodu trojúhelníku, znamená to, že se baví o neosobním tématu a přizývají třetí osobu k rozhovoru. Tento postoj je také vodný k začátku vedení konverzace s obou, se kterou chceme mít bližší vztah.
Uzavřený útvar – neboli, když dva lidé stojí přímo proti sobě, baví se osobně a nikoho dalšího do jejich rozhovoru nepustí. Třetí osoba je zde vítána pouze tehdy, pokud se pár natočí trupem směrem k nově příchozímu. Pokud k nově příchozímu natočí pouze hlavu, je to znak, že by měl zase odejít a o nic se nepokoušet. Tato forma postavení je vhodná, pokud chceme na druhou osobu vytvořit nátlak.
Nasměrování chodidel – Pokud jsme ve skupince lidí, často stojíme do kruhu. V případě, že nás někdo ze skupinky zaujme a chceme se s ním více sblížit, nasměrujeme k němu chodidla. Dáváme tak zájem o danou osobu, ale zároveň přímo nevymezujeme nikoho z celé skupiny.[6]
5.2.5. Další postoje
Sed obkročmo na židli – v tomto případě slouží opěradlo židle jako štít, kterým se člověk brání při pocitu nejistoty. Jakmile se takto daná osoba postaví, pomůže jí to změnit se okamžitě v dominantní a sebejistou osobnost. Nejlepší obrana proti tomuto sedu je obejít osobu a sednout si čelem k jejím zádům. Jelikož se bude cítit nechráněná, otočí se a okamžitě ztrácí pomyslný štít a trochu ze své dominance.[7]
Jedna noha je vykročená směrem dopředu – tento postoj je velmi pozitivní, volí ho ty osoby, které se cítí v dané situaci příjemně a uvolněně. Pokud takto vidíme sedět muže bavícího se se ženou, dává tak najevo své zalíbení. [8]
Sedící člověk připravený jednat – sedí s jednou nohou nakročenou vpřed a druhou má pod židlí, ruce jsou volně položeny na stehnech a tělo je nahnuté směrem dopředu.
Sedící člověk připravený ukončit rozhovor – se předkloní dopředu s rukama na kolenou nebo uchopí sedadlo židle k lepšímu „startu“.[9]
„Vzorně“ sedící žena – má kolena u sebe, chodidla na zemi. Tato poloha se dá považovat za neutrální a výchozí pozici. Žena se moc neprojevuje a svým vystupováním nevyrušuje. Pokud si sedne na půl židle, vyvolá dojem, že ani rušit nechce.
Kabelka jako bariéra – u žen je velmi netypické sedět s nohou, která by tvořila číslici 4. Jelikož ženy mají ale též někdy potřebu vyvolat pocit bezpečí a vytvořit si odstup, často si vypomáhají kabelkou (nebo třeba i spisy, knihou apod.), kterou pevně drže v rukou, položenou na nohách. Vyvolají tak pocit nepřístupnosti a redukují napětí kontaktu.
Nohy obtáčející nohy židle – v nás vyvolají pocit, že dotyčná osoba neustoupí ani o píď. Fixace nohou nám pomáhá se zakořenit, získat pevnost. Obvykle tuto polohu zaujímáme v případě, že čekáme nátlak, kritiku apod.[10]
Napodobování a zrcadlení – tímto způsobem sdělujeme svému protějšku svůj souhlas s jeho myšlenkami a své zalíbení. Je zajímavé, že vzájemně cizí lidé se snaží vyhnout napodobení polohy toho druhého - toho vyplývá, že toto gesto využívají zejména dobří přátelé, manželské páry či lidé na stejné společenské úrovni.[11]
Na níže uvedeném obrázku je uvedeno zrcadlení, které není nejlepším řešení, pokud osoba v křesle je náš vedoucí. Noha překřížena v číslici 4, ukazuje na osobu dominantní. Pokud jsme jen řadový zaměstnanec a my zvolíme stejnou polohu jako on, náš ředitel si může myslet, že se s ním srovnáváme, a k řešení problému, který s ním v danou chvíli probíráme, by to určitě nevedlo.
[1] Oldřich TEGZE, Neverbální komunikace, Praha, 2003, s. 200, 202,212, 213.
[2] srov.: Allan PEASE, Řeč těla v praxi, Praha, 2001, str. 61-63, 66.
Oldřich TEGZE, Neverbální komunikace, Praha, 2003, str. 237-240.
[3] Oldřich TEGZE, Neverbální komunikace, Praha, 2003, str. 239.
[4] Allan PEASE, Řeč těla v praxi, Praha, 2001, str. 61- 68.
[5] Allan PEASE, Řeč těla v praxi, Praha, 2001, str. 95-98.
[6] srov.: Allan PEASE, Řeč těla v praxi, Praha, 2001, str. 105 – 109.
Jaro KŘIVOHLAVÝ, Neverbální komunikace – řeč pohledů, úsměvů a gest, Praha, 1988, str. 114,115.
[7] Allan PEASE, Řeč těla v praxi, Praha, 2001, str. 70.
[8] Oldřich TEGZE, Neverbální komunikace, Praha, 2003, str. 203.
[9] Allan PEASE, Řeč těla v praxi, Praha, 2001, str. 75.
[10] Oldřich TEZE, Neverbální komunikace, Praha, 2003, str. 238, 242, 244.
[11] Allan PEASE, Řeč těla v praxi, Praha, 2001, str. 100.