Válecí období...
Copak je válecí období? :-)
To znamená, že se Jenda válí - kdekoliv a kdykoliv...na chodníku, v obchodě, na poště...pokud možno na procházce asi každé 2 metry....
Na moje slova, že se to nedělá, reaguje vztekem a agresivitou vůči mně.
Tak já nevím... Mám ho nechat nebo ne??
Pravdou je, že poslední 2 dny už nic neříkám...
Jenda není moc dobře naložený a na moje slova není zvědavý.
Tak jen čekám, až se vyválí, pohraje si s kamínkem, s ulitou nebo s jehličím... S tím, co si zrovna najde... pak vstane a mrskne sebou o zem kousek dál.... a tak pořád dokola.
Pokud si nevšímám udivených reakcí lidí a jejich poznámek, mohla bych mít pocit, že se vlastně nic neděje....
Když sleduji jenom Jeníčka, tak vidím, jak je šťastný....leží na zemi schoulený do klubíčka a svítí mu úsměv na tváři....
Mám mu brát jeho radost ze života?
Včera si na procházku nesl prázdnou ulitu, dnes pro změnu skořápku od pistáciového oříšku....
Na náměstí našel další "kousky do sbírky", stavěl si je do řady na schody a byl spokojený....
Já sedím o kousek dál na lavičce a s úžasem v očích pozoruji tu prostou dětskou radost...
Komu jinému by tak asi udělalo radost pár vyhozených skořápek od pistáciových oříšků? :-)
V obchodním domě házel oříšek (jak skořápce s láskou říká) po zemi a plazil se pro něj...
Asi se mu líbilo, jak se kutálí mezi regály.... :-)
Zkusila jsem ho párkrát "bafnout" násilím, aby se neválel po zemi, posadit ho na kočárek, ale on pak ječí "jak na lesy", a tak sebou hází, že nadskakuje i s celým kočárem... A v té chvíli určitě šťastný není....
A tak vlastně nevím: Mám ho nechat válet se po zemi každé 2 metry, ale vidět jeho štastný úsměv, nebo ho mám násilím připoutat na kočárek a jet se řvoucím a nadávajícím dítětem? Já zrovna teď volím variantu číslo jedna... Ale dělám správně? Tím si z výchovného hlediska moc jistá nejsem.
Díky Bohu, že holky už jsou velké a ty 2-3 hodinky mojí nepřítomnosti doma v klidu přežijí...
Co? Přežijí?! :-) Já myslím, že si ten klid, když nejsme s Jendou doma, užívají.
Mohou se dívat na pohádku v televizi a nikdo jim do toho neřve...
Mohou si dělat, co chtějí a nikdo je nebije, nikdo je nemlátí plácačkou ani klackem...ani já je "chudáčky" nevyháním do jejich pokojíčků před Jendovými útoky.
A víte co bylo nejkrásnější na dnešní procházce? Jenda objímal stromy.
Říkal: "Jeník dělá tuli tuli"....
Už více jak 3 roky se ho snažím naučit, aby strpěl moje pohlazení, mé objetí, moje polibky a ono se mi to nedaří....
Trénujeme to s plyšáčky, s oblíbenými hračkami a přesto mě Jeník nikdy v životě neobjal. Nikdy mi nedal pusu.
Když ho chci já obejmout nebo pochovat, tak se s křikem brání a utíká pryč....
A dnes si jen tak "mýrnix týrnix" na procházce objímá stromy....
Na jedné straně jsem z toho měla radost - vypadal tak spokojeně a na druhé straně mi moje srdíčko šeptalo:
"A pročpak neobejme svoji maminku?"
Komentáře
Přehled komentářů
že je Jeník nejen nemocný, ale i rozmazlený. Já bych mu dala pořádně na zadek. Aby věděl, že maminka se opravdu zlobí. Co bude dělat jednou ve škole? Vy jse moc submisivní, vůči manželovi, vůči synovi. Neberte to ve zlém.
trochu mě dráždí
(Míša, 25. 5. 2011 8:05)trochu mě dráždí hodnocení maminek dětí s PAS, když někdo tvrdí, že jsou jejich děti rozmazlené. Netvrdím, že to tak nemusí být, ale co vím jistě, že kdyby metoda "na zadek" fungovala, jistě by ji užívali všichni rodiče - i zdravých dětí. mám také syna s PAS a vyvádí mi podobné kejkle. když jsem ještě děti neměla, a viděla nějaký takový podobný projev nespolupracujícího dítěte, hned jsem měla jasno - "ten by viděl". a dneska vidím já. když jsem to zkoušela po zlém, syn si v klidu při počítání do tří řekl "tři" a dal si sám na zadek,nebo dostal amok. nám pomohlo obejmout a říct "já vím, já rozumím, že nechceš... abc... nebo se bojíš ... abc..., já to vím" a nechala jsem ho v náručí uklidnit. nejdřív nechtěl ani objetí - vysmekával se a bojoval, ale já jsem se snažila ho v tu chvíli upřímně pochopit a domluvit se, požádat ho (ne poníženě, ale přátelsky a s láskou). někdy na něm taky ležím nebo ho vleču, ale už se to stává čím dál méně.. i tak je to velmi psychicky náročné. a pokud je tady někdo, kdo "Ví, jak to rozmazlené dítě řádně vychovat", tak ať mi dá prosím vědět. velmi ocením praktickou ukázku
trochu mě dráždí
(Míša, 25. 5. 2011 8:05)trochu mě dráždí hodnocení maminek dětí s PAS, když někdo tvrdí, že jsou jejich děti rozmazlené. Netvrdím, že to tak nemusí být, ale co vím jistě, že kdyby metoda "na zadek" fungovala, jistě by ji užívali všichni rodiče - i zdravých dětí. mám také syna s PAS a vyvádí mi podobné kejkle. když jsem ještě děti neměla, a viděla nějaký takový podobný projev nespolupracujícího dítěte, hned jsem měla jasno - "ten by viděl". a dneska vidím já. když jsem to zkoušela po zlém, syn si v klidu při počítání do tří řekl "tři" a dal si sám na zadek,nebo dostal amok. nám pomohlo obejmout a říct "já vím, já rozumím, že nechceš... abc... nebo se bojíš ... abc..., já to vím" a nechala jsem ho v náručí uklidnit. nejdřív nechtěl ani objetí - vysmekával se a bojoval, ale já jsem se snažila ho v tu chvíli upřímně pochopit a domluvit se, požádat ho (ne poníženě, ale přátelsky a s láskou). někdy na něm taky ležím nebo ho vleču, ale už se to stává čím dál méně.. i tak je to velmi psychicky náročné. a pokud je tady někdo, kdo "Ví, jak to rozmazlené dítě řádně vychovat", tak ať mi dá prosím vědět. velmi ocením praktickou ukázku
*
(Magda, 30. 8. 2010 10:50)
U zápisu se šneky jsem se usmívala, tady se mi zamlžila optika:-) Znám...ale pořád jsem oproti Vám ta "bohatší" máma. Můj 7iletý Kuba když přijede po týdnu, už z chodby volá Mami mami pusu!!!! Tak já šťastná mu letím naproti, přitiskne se na rameno...a i když kouká někam do pryč a ptá se, kde má šneky a modelínu, jsem ráda i za těch pár vteřin (déle nevydrží).
Ale vím, že i jiní autíci po delší době ten objímací kontakt našli. Nevím, jak Jeník chápe některé věty, u nás třeba pomohlo, aby šel Kubík k večeři, že i dinové musí jíst. Co třeba dát dva plyšáky k sobě nebo jak by reagoval na fotku, kde ho držíte v náručí? Nejsem odborník, jen hádám jako máma...MOC ráda si někdy přečtu, že Vás Jeník obejmul!!!!
Re: plyšáčci
(Amelie, 30. 8. 2010 11:07)Komunikaci s plyšáky zkoušíme stále, to jediné zpočátku zabíralo: http://www.mitasek.estranky.cz/clanky/amelie-pise/ma-me-muj-syn-rad_ Jen na "tulení" to nemá vliv. :-)
Vztekání
(Magda, 30. 8. 2010 10:54)
Ráda bych měla radu, ale já prostě řeknu JDEME a holt vedu za ruku hysterické dítě. To plesknutí na zadek fakt nepomáhá, kldyž jsem ještě nevěděla diagnózu, dostal jich synek požehnaně, ale jen si zafixoval "máma zlá".
Jak mi poradila jedna maminka (Daniela), pevně chytit za zápěstí a do očí říct NE...
Re: Vztekání
(To u nás nefunguje..., 30. 8. 2010 11:03)Magdi, děkuji za komentáře. To u nás ale nefunguje. Vůbec by mi nevadilo vést za ruku hystericky řvoucí dítě, kdyby to tak šlo, ale jak ho chytnu za ruku, tak okamžitě "podlomí" nohy a válí se po zemi...nestoupne si na nohy...
příroda léčí
(Kristýna, 29. 8. 2010 12:58)Marci nemyslím si že dát na zadek pomáhá, u nás to neplatí ani na staršího, jen vidím ten výraz " víš co mi můžeš"!Jít ven do přírody pomáhá a uklidňuje i dospělé a zdravé, třeba to vážně pomůže i Jeníkovi.Hezký den rodinko!
rozmazlený ?
(veronikav, 27. 8. 2010 0:43)třeba je i trochu rozmazlený :-) ale které třetí dítě není :-D poslední v rodině -je vždycky trochu mazánek ....a dát na zadek fakt málokdy pomáhá :-)
objetí stromů léčí
(veronikav , 27. 8. 2010 0:37)i když vše ne ... ale jen tak dál ...určitě mu to dá nějakou energii ...a kdo ví? třeba se jednou překoná :-)
Je to jen období
(Jitka, 26. 8. 2010 22:22)Myslím, že jste si sama už odpověděla a snad i správně...je to jen válecí období, které jednou pomine, a Jeník se posune někam dál, vymyslí si nějaké nové období :-). Prožívám něco podobného se svou dcerkou(bude jí 8 let), střídají se nám taky různá období, plácání, škrábání, křičení, vztekání...vždycky když už bývám zoufalá z dlouhého neměnného stavu, tak mě malá něčím zase překvapí, posune se někam dál, udělá v něčem pokrok, něco se naučí...Jde jí to vážně pomalu, ale jde jí to a to je hlavní. Čtu vaše povídání snad od začátku a jsem šťastná s vámi z každého Jeníkova "dobrého" dne. Moc vám fandím, držím pěsti a přeji pevné nervy...sama bych taky někdy potřebovala pevnější :-), vždycky to nejde ustát v klidu, je těžké sklubit dohromady ty naše dva světy tak, aby obě strany byly šťastné, ale když se to povede, je to nááádhera!! No že jo? :-)
Váľanie
(Zuzana, 26. 8. 2010 16:12)
Ja by som to váľanie moc neriešila, len aby sa moc nezašpinil (teda necapol do blata), alebo aby si neublížil. Podľa mňa je dôležitejšia spokojnosť a hlavne ten úsmev na Janíčkovej tvári. Nám sa to tiež občas stáva a pohľady prípadne reči iných ľudí, hlavne starých "tiet" beriem jedným uchom dnu a druhým von. Väčšinou sa ne "prisprosto" usmejem a to ich odradí. :o)
Našťastie my s objímaním u Maťa problém nemáme. Ten zase nepohladká psíka, ani naše domáce morčiatko. Má z toho panický strach.
Amélie,neporadím.Sama mám doma
(Miška, 26. 8. 2010 8:56)zdravé cácorky.Držím palečky,abys dokázala rozeznat,najít tu správnou míru kdy zakročit a kdy ho nechat.
Myslím přece jen
(Al, 26. 8. 2010 8:17)