Vyprávění o šibřinkách aneb kde se vzaly a jak mohou probíhat
Šibřinky jsou dnes již tradiční sokolské maškarní plesy. Z podnětu prvního starosty Sokola Jindřicha Fügnera se ty vůbec první konaly dne 25. února 1865 v nové tělocvičně jako Fügnerova soukromá akce (z obav možného policejního zákazu). Pojmenování šibřinky měl první náčelník Miroslav Tyrš najít v Jungmannově Slovníku jako staročeský název pro šašky, frašky či žerty.[1]
Naše vršovická jednota pořádá každoročně pouze karneval pro děti, a tak jsem dne 7. února 2015 navštívila výroční šibřinky Sokola Pražského – již 150. v pořadí, které se konaly v historickém Fügnerově sále (1. sokolské tělocvičně) a vedlejším Tyršově sále. Organizátoři zvolili téma „Listování historií“.
Před vstupem do sálu obdržel každý návštěvník program šibřinek včetně historického textu k vůbec prvním šibřinkám (obsahoval citaci o rozsahu A5 od Renáty Tyršové z díla Miroslav Tyrš z roku 1932) s vyobrazením první pozvánky na druhé straně.
Veškerý program se odehrával ve Fügnerově sále, který byl vyzdoben fotokopiemi plakátů z předchozích šibřinek. Tyršův sál sloužil k prodeji občerstvení a lístků do tomboly. Převážná většina návštěvníků se snažila přizpůsobit svůj oděv tématu šibřinek, přičemž nejvíce kostýmů jsem zaznamenala ve stylu první republiky. Několik lidí mělo na sobě kroje, asi deset mladých mužů pak kroje sokolské. Jeden pár středního věku byl oděn ve stylu „hippies“, dále pár ve vězeňském obleku a pár v námořnickém stylu (zřejmě kontinuita s tématem roku 2014 „Pruhovaný svět“).
Slavnostního zahájení se po zaznění fanfáry (znělky Sokola Pražského) ujali Martina Schořová, starostka Sokola Pražského, a bývalý náčelník ČOS Miroslav Vrána, pro kterého to byly v pořadí 20. šibřinky v roli hlavního organizátora. Poté dostali možnost „plesovníci“ vyzkoušet taneční parket s hudebním doprovodem kapely Pacholata z Benešova. Tančily se standardní (zejména waltz a foxtrot) i latinsko-americké tance (cha-cha, jive, či rumba).
Následoval okruh lidových tanců pod vedením Jitky Bonušové. Měla jsem možnost si vyzkoušet např. minet[2], který se tančil v kruhu či tanec na slova „Když jsem chodil do školy, učil jsem se litery, jedna - dvě, tři - čtyři, to jsou moje litery…“ Docházelo zde ke změně partnerů, kdy si ženy měnily pozice a postupovaly od partnera k partnerovi. Lidové tance měly, soudě podle plného parketu a usměvavých tváří velký úspěch – snad i proto, že se jej mohli zúčastnit i návštěvníci, kteří přišli bez partnera/partnerky.
Poté přišlo na řadu netradiční předtančení – třiceti minutový programový blok „Listování historií“, během něhož připravili členové Sokola Pražského tematické skladby dle předchozích šibřinek. Hosté šibřinek mohli vidět následující skladby: V lese, který dle šibřinek z r. 2005 nacvičily ženy z oddílu všestrannosti; dále se představily mladší žákyně z oddílu moderní gymnastiky; skladba žen a mužů Dětský svět podle šibřinek 1880; starší žákyně z oddílu moderní gymnastiky; Koloniální výstava v Paříži oddílu gymnastiky sokolské všestrannosti dle ročníku 1932; oddíl všestrannosti mužů předvedl skladbu Ráz, dva, tři dle r. 1999; a konečně oddíl rokenrolu předvedl skladbu Cirkus dle ročníku 1873. Představení bylo velice zdařilé, protože si účinkující vysloužili velký aplaus od diváků.
Následujících třicet minut opět patřilo společenskému tanci, kdy parket byl zcela zaplněn. Ve 22:00 losoval M. Vrána hlavní ceny tomboly (některé lístky byly výherní ihned, zbylých deset cen se losovalo), mezi nimiž byla např. sportovní taška, kniha Netradiční bylinkář, či šampaňské. Poté byla v programu dražba perníkové sokolovny, jež se prodala za cca 1.150 Kč. V tento moment jsem šibřinky opouštěla, ale dle programu následoval další blok společenských i lidových tanců, sokolský pochod a dotah nevyzvednutých výher v tombole.
Jubilejní šibřinky byly dle mého názoru zdařilou akcí, při které se snoubily principy tradiční (tematické ladění šibřinek, lidové tance, tombola) s moderními (společenské tance, program „Listování historií“, resp. vystoupení moderních gymnastek a oddílu rokenrolu). Jen je možná škoda, že mezi návštěvníky převažovala spíše starší generace.
Lenka Libichová
[1] SAK Robert: Miroslav Tyrš: Sokol, myslitel, výtvarný kritik, Vyšehrad, Praha, 2012, s. 78.
[2]„Menuet, couravá, loudavá – tanec třídobého metra, který poprvé tančil 1653 ve Versailles Ludvík XIV na hudbu G. B. Lullyho, který postupně zlidověl v městském i venkovském prostředí (…)“ Viz http://moodle.amu.cz/mod/page/view.php?id=2645&inpopup=1#_Toc338604850 [únor 2015].