JMÉNO TEXTOR
(nic s »psaním textů«, ale s »textilem«!)
V tabulce četnosti se mužské příjmení Textor nachází až na příčkách 31 150. – 32 415. * Trochu lépe jsou na tom ženská příjmení Textorová. Zaujímají pozici 27 772. – 28 711.
Lamia Textor
Dříve byl pokládán spíše za škůdce, dnes postupně mizí a je
řazen mezi vzácné druhy. * Rod ptáků z čeledi Ploceidae Textor, zvaný též snovač dobytčí; tito ptáci si spřádají rozmanitá a podivuhodná hnízda z čerstvých zelených travin. V některých publikacích jsou právě pro tuto svou dovednost označováni za
»největší umělce mezi zvířaty«. * textor = tkadlec, dříve též snovač. * tkadlec = staročeský řemeslnický tanec. * Tkadleček = staročeská skladba v próze ze začátku 15. stol. neznámého autora; jde o dialog, nazvaný hádáním mezi „Zamilovaným“ a „Neštěstím“. Ani název obce, ani název hory či řeky s T(t)extorem. Žádná pranos-tika s T(t)extorem. Příbuzná jména (jen jazykově): Textoris (?; nenašel jsem počet nositelů, zřejmě je nižší než 4) * Textor (33), analyzované příjmení * Tekstor (?; objevuje se u jazyko-vědce Beneše, v současném úředním seznamu jsem jej však nenašel; pokud existuje, platí zřejmě totéž, co o Textorisovi) * Nejasná je spojitost s příjmením Texl (140 nositelů) a Texler (40). Příbuzná příjmení, pokud jde o obsah: Především Tkadlec (bez-mála 1000 nositelů) a všechny jeho varianty; viz též , kde jsou uvedeny překlady ve světových jazycích, případně i Snovač.
PŘÍJMENÍ TEXTOR je (viz bod ) velice málo rozšířené. Patří a) do kategorie „podle stavu a zaměstnání“ a b) Do kategorie „jmen cizích“. Onen mizivý počet lze vysvětlit i tím, že Slované měli a mají pro toto povolání své vlastní výrazy od tkáti, případně i snovati. Výraz „snovač“ se běžně používal ještě i po roce 1945, zatímco dnes je řazen mezi zastaralé.
Textor – jako obecné slovo pro starobylé řemeslo i jako vlastní jméno – pochází z latiny. Musím připomenout i základní latinské sloveso texere, které však mělo kromě významů „tkát“ a „plést“ i obsah „tesat“ „stavět!“.
Budete-li chtít někdy při setkání s cizinci objasnit, co vlastně znamená vaše jméno, užijte pro Angličany výrazu „weaver“, pro Němce „Weber“, pro Francouze „tisserand“, pro Rusy „tkač“, pro Španěly „tejedor“ („j“ ovšem vyslovte jako naše „ch“).
Jak vysvětlit, proč se u nás mezi příjmeními objevuje Textor (když máme – viz výše – výrazy své), notabene v tak minimálním počtu!? Domnívám se, že jde hned o dva různé důvody: a) byli k nám zváni i cizí řemeslníci, mj. též tkalci; ne že by domácí neuměli tkát, ale existovaly látky, na které zkrátka nestačili. A od příchozích mistrů »textorů« se to učili... Ne každého z ciziny ale nazývali také textorem, vždyť jsme pro toto řemeslo měli vlastní názvy.
Ale pro dnešní Textory existoval ještě jeden důvod: b) XV. a XVI. stol. bývá nazýváno „obdobím humanismu a renesance“. To se nejen projevovalo v umění, v architektuře, ale dokonce i ve jménech. Vysoce hodnocené byly v těch časech i tzv. klasické jazyky: latina a řečtina. A proto se objevila i móda včleňovat je nějak i do vlastních jmen. Někdy pomocí latinské přípony: např. z Matěje/Matese se nejednou stával Mathesius; jindy zase překladem – třeba z pana Tichého se stal pan Mitis. A z některého Tkalce či Kadlece jistě i pan Textor či Textoris (stejně jako z Pekaře Pistor či Pistorius). Uvedená móda se ale týkala jednak vzdělanců a – jak jinak?! – lidí bohatých, kterým česká jména zaváněla póvlem.
Zatímco Tkáč, Tkadlec, Kadlec (s vypuštěným úvodním „T-“) či Snovač jsou stará slovanská jména pro řemeslníky starající se o to, aby měli lidé co na sebe, Textorové patrně byli lidé „fajnovějšího řemesla“ a jejich jméno bylo jménem módním...
A jak je to s módou a jejími vlnami, co se obliby týče, – to přece všichni známe. Byť se to dnes, pokud jde o jména, týká pouze těch, jež nazýváme – aniž bychom byli dvakrát křesťany – jmény křestními.
Napsal pro Víťu/Petra Textora, jeho manželku Jasnušku a syna Honzíka
Vladimír Mates, autor 4 knížek s názvem Jména tajemství zbavená
Tak to je praotec všech Textorů ↓↓↓↓↓↓↓↓↓
