Milí čtenáři nacházím se v né moc dobrém rozpoložení.Je dnes šedé ráno,což k dobré náladě nijak nepřispěje,proto jsem sedla a píšu.To mi vždycky potěší smutnou duši.

Mám dlouholetého kamaráda,který se jmenuje Petr.Vždycky jsem už od puberty chtěla vědět zda je možné přátelství mezi mužem a ženou.Včera jsem se přesvědčila že ano,ale musí to být “opravdový kamarád“.

Známe se už osm let,což je dle mého názoru dlouhá doba.Seznámili jsme se jak už to bývá v práci.Znám i jeho první reakci na mě.Jsem snědá a on bývalý skin což prostě a logicky nejde dohromady.Byla jsem pro něj jen něco nepotřebného co přehlížel.Tehdy jsem dělala servírku a on kuchaře,takže mi vydával jídlo.a můj první dojem?Zaujal mě na první pohled,měl zvláštní oči,blonďák-byl něčím specifický.Takové to osobní kouzlo a mé růžové brýle.Servírku jsem nezvládala tak jsem byla přeřazena do kuchyně.Občasné společné šichty dali tyto dvě zdánlivě neslučitelné osoby dohromady.Že by osud?Co čert nechtěl,že?

Zamilovala jsem se až po uši-naivka,což on přecházel s úsměvem.Nějaká nezkušená Věrka hahaha.Odešla jsem ze dne na den z domu,kde to nikdy nebylo tak jako v jiných rodinách a začala žít svůj vlastní život

Haló sem haló tam,sešla jsem se po půl roce s Petrem.Tehdy se v něm asi něco hnulo a jeho mozeček začal pomalu,ale jistě-aspoň podle mě trochu normálně pracovat.Taky já už nebyl ta naivní a nezkušená Věrka s růžovými brýlemi .Začali jsme se kamarádit,občas na kafe,na rum s colou jak už to bývá.On měl různé přítelkyně,já různé přítele-vždycky jsme vše probrali a jeli domů.Fungoval i jako má ochranka před „zlými“hochy

jednou jsme si šli jako vždy sednout,pokecat o životě,vylít si duši tomu druhému.Ovšem nečekaně dorazil jeho starší bratr David z čehož jsem zprvu nebyla nijak nadšená.Jeho bratr je typ muže,který mě rozhodně na první pohled nezaujal,ale vzhled není vše.vyloupl se z něj vysmátý příjemný muž a ten večer skončil líbáním v taxíku,který mi mimochodem zaplatil Petr.Začali jsme spolu chodit,což on nemohl zpočátku pochopit.Jeho bratr chodí s Věrkou? Z tou Věrkou?To přece není možné.Z bratra se vyklubal holkař,který měl přítelkyni a dítě na což mě Péťa několikrá upozorňoval.Tudíž jsem náš předem daný rozchod lépe nesla.Tehdy Péťa řekl Davidovi,že my dva budeme vždycky kamarádi ať se děje cokoli.Na takové věty se nazapomíná.No, Péťa si našel snad tu pravou se kterou má krásnou dceru a syna.Já si našla taky toho pravého a klidného muže se kterým máme Bobánka Verču.Mimochodem Petr si mě nedovedl představit jako matku což z něj vylezlo asi když byl Verči rok.Dnes ví,že to mám těžši než jiné matky-Verča má genetickou vadu kdy pár dní nechodí tudíž musím zvládat víc než jen to.Za ty roky našeho kamarádství mě Petr chtěl několikrát jako ženu-většinou připitý,jak on říkal-já jsem ho přitahovala.Přiznávám se že z mé strany vždycky v koutku duše něco plápolalo,ale rozum zvítězil nad chtíčem.Několikrát jsem ho odmítla.Později,když už byla Verča i s důvodu věrnosti vůči svému příteli.Nemohla bych se s tím jen tak smířit.Svou rodinu jsem si těžce vybojovala a je pro mě vším.

Se svým přítelem jsem už čtyři roky,z toho tři jsem na mateřské dovolené.Žít tři roky stejným a fyzicky náročným tempem je aspoň pro mě deprimující.

S Péťou jsme se sešli asi před třemi týdny a já chtěla porušit pravidlo kamarádství.Už jsem prostě byla psychicky na dně.je také pravda,že jsem Péťu asi půl roku neviděla..Po té jsme jeli má rodina ho a jeho rodinu navštívit k nim-takže nervy pracovali a duše hořela.Když nás vezl s manželkou domů tak mi tekly slzy jak hráchy což opět nervy naštěstí zabrzdili.Po té zkušenosti jsem si vyřvala schůzku,která měla zničit tabu mezi námi.Nic se nestalo.Zjistili jsme že se máme tak rádi,že to prostě a jednoduše nemůžeme,že by tím těch osm let přátelství padlo zmizelo,shořelo.Včera jsme s e opět sešli.Po dlouhé době jsme si povídali o všem bez nějakých překážek.Já měla dvě coly s rumem a on vodu-řídil,po té jsme jeli za město a opět mluvili.dokáže ze mě vytáhnout věci,které nikomu jinému neřeknu.Hodiny utíkali a alkohol přestal působit.Chtěla jsem pusu tu jsem dostala-pak následoval francouzák po osmi letech !Neovládla se a vrhla se na něj.V tu chvíli jsem byla schopná všeho.On chtěl vše.Zarazil mě aby k tomu nedošlo.“to přece nejde Věruš“.Ještě pár pus a konec.Nechtěl se vzrušit,je typ muže buď vše nebo nic.Ještě že z nás dvou někdo myslel!Řekl že mě mám moc a moc rád a že si mě váží.Jsem pro něj důležitější než nějaký úlet.Prostě samá hezká slova.Tím uklidnil mé rozbouřené hormony.Dovezl mě domů,pohladil po vlasech,dal pusu a odjel.Náš vztah se změnil v něco víc než jen chtít a mít.

Kdo byl  to byl řekl,že? Když jsme se poznali já snědá,nesebevědomá naivka a on s minulostí skinheda.Tak jsem se přesvědčila,že kamarádství mezi mužem a ženou je možné,ale pod podmínkou ,že si jeden druhého váží a hlavně mají úctu k životu druhých.