Jsi tak krásná, když spíš…

Tvoje tělo sužuje studená mříž…

Co je za den nemáš tušení…

Teď dám ti do života trochu koření!

Budu tě mrdat celej den (Přidávím tě semenem),

Budeš si přát ať je to sen (Nohy zlomím ti kamenem),

Tvý ruce uřežu ti v půl (Ty ječíš bolestí),

Pak do ran nasypu ti sůl (Tvá krev voní svěžestí)!

NEJSI MÁ PŘÍTELKYNĚ!

BUDEŠ MÁ OTROKYNĚ!

Tvý údy pevně svážu,

Poslušnost tobě kážu!

Tvý nohy roztahuji široce,

Pak do krku narvu ti ho hluboce,

Tvou prdel budu mrdat do krve,

NEŘÍKEJ, ŽE TO DĚLÁŠ POPRVÉ!

Mám na tvý tělo silnou závislost,

V tom, že tě miluju… nehledej souvislost,

Ty nikam nepůjdeš, jsi totiž jenom moje,

A teď svou prdel zvedni, udělám tě ve stoje!

Prosíš o odpočinek, nemůžu si pomoci,

Marně se snažím své zvrácené chutě přemoci,

I přes tvé naříkání zmocňuji se tě do noci,

Tvé tělo unavené upadá do bezmoci!

Umíráš hladová a žíznivá (Umírá),

Už chřadne tvoje duše hřejivá (Oči zavírá),

Avšak tvý sličný tělo nenajde po smrti klid…

BUDU TĚ ZNEUŽÍVAT DOKUD BUDU ŽÍT!

Tvý tělo tleje mi tu už nějakou dobu,

Z tvých shnilých útrob s chutí červíky zobu,

Tvé tělo pružné pořád ujde,

Udělat se na tobě nejspíš ještě půjde!

Vypadáš jako když spíš,

Jsi mrtvá… o sobě nevíš!

PAK OČI OTEVŘEŠ A ZJISTÍŠ, ŽE JE DEN!

S úlevou nadechneš se… byl to jen sen...