Twilight saga: Zasnoubená
Kapitola třetí
Twilight saga: Zasnoubená
Šla jsem lesem, který jsem moc dobře znala. Les který vedl do La Push. Už na začátku jsem cítila vlkodlaky. Byla jsem na to zvyklá, od Jacoba. Ovšem on měl s mou vůni, když pro něj to moc vůně nebyla pořád ještě potíže. Byla jsem pořád blíž a blíž pláže. Cítila jsem strach. Strach z toho až ho uvidím. Co se bude dít. Co mi řekne.
Konečně jsem byla na místě. Pořád jsem ještě stála mezi stromy, ale pláž byla přede mnou. Rozhlédla jsem se kolem. Pátrala jsem všude, až najednou jsem spatřila Jacoba. Seděl na jednom kameni, na sobě měl jen krátké, černé šortky. Udělal mi to naschvál? Bylo vidět právě vylezl z vody protože jeho tělo bylo mokré a lesklo se.
Zhluboka jsem se nadechla. Nepotřebovala jsem to, ale nějak mě to uklidnilo. Dala jsem se do pohybu.
Stála jsem už za ním. V hlavě jsem vymýšlela co říct.
„Takže Bella za tebou byla?“ zeptal se z ničeho nic.
Chvíli jsem musela přemýšlet co mu mám říct.
„Ano“ dostala jsem ze sebe „a taky jsem si všimla že jsi mi snad sto krát volal“ pořád stál zády ke mně „Jaku, já nevím jak se ti mám omluvit, ale to všechno nebyla jen moje chyba. Tys mě nechal, opustil jsi mě.“
On sám chvíli přemýšlel. Potom se otočil. Opět jsem spatřila jeho dokonalou, nádhernou tvář. Jeho černé oči, které jsem tak milovala.
„Vypadáš hrozně“ řekl mi.
„Já vím.“
„Vím že já sám jsem udělal chybu. Chci to napravit“
„Napravit? Jak?“ Co chce udělat?
Přišel ke mně blíž „přemýšlel jsem o tom všem“.
„To já taky“ odpověděla jsem mu.
„Zmýlil jsem se“
„V čem?“
„Ten koho já miluju, jsi ty Eywo“ usmál se na mě. Opravdu?
Nevydržela jsem to a skočila mu kolem krku. Pevně jsem ho objala a on mě taky.
„Ach Jaku“ zasténala jsem. Voda z jeho těla se vsákla do mého oblečení. Cítila jsem jeho teplo. Cítila jsem jeho teplé srdce.
Pustila jsem ho z objetí. Položil mi ruce na tvář a políbil mě.
Jeho polibek byl nádherný. Jako kdyby do mě vdechnul život. Musela jsem ho zase políbit, a zase. Musela jsem ho začít líbat. Bez jakéhokoliv varování jsem se na něj vrhla. Povalila jsem ho na zem a začala líbat. Nijak se tomu nebránil. Naše rty se dotýkaly. Po dlouhé době jsem se ho mohla zase dotýkat. Bylo to nádherné.
Všimla jsem si, že zemně serval mikinu a hodil ji pryč. Taktéž udělal i s mým tričkem. Chovali jsme se jako dva milenci co se neviděli věčnost a jednoduše jdou na věc. My dva jsme šli hned na věc. Nikdy jsem si nedokázala představit, že bych měla sex s vlkodlakem. Tohle bylo nemožné. Ale vše nasvědčovalo tomu, že se tak stane.
Z ničehož nic Jacob zvedl hlavu a podíval se na mě „může tohle přinést nějaké ohrožení pro lidi?“ zeptal se a pak se zasmál. Já sama jsem se tomu zasmála „jsme na pláži, možná tsunami, nebo něco takového, ale lidé jsou daleko.“
Zase se rozkošně zasmál a pokračoval dál.
Ležela jsem jako mrtvá na mokré pláži. Mé oči byly zavřené. Člověku by taková studená zem opravdu vadila, ale mě to nic nedělalo. Cítila jsem, že celé moje tělo září jelikož svítilo slunce. Otevřela jsem oči. Obloha byla čistá. Slunce se na mě usmívalo. Podívala jsem se kolem sebe. Byla jsem tam sama. Cože? Posadila jsem se a podívala se na své tělo. Byla jsem nahá, ovšem kdyby mě někdo takhle viděl, neviděl by na mě nic, jelikož moje tělo zářilo, jako kdyby bylo z diamantu. Zase jsem se rozhlédla po okolí. Nedaleko jsem zahlédla svoje spodní prádlo. Vstala jsem a došla si pro něj. Fajn co dál? Nebylo by vhodné jít přes město jen ve spodním prádle. Páni, támhle je moje mikina, a támhle jsou Jacobovy šortky.
Oblékla jsem si na sebe svou mikinu, a vypůjčila si jacobovy kalhoty. Stejně tam nebyl, takže mu to nemuselo vadit. Protřepala jsem si vlasy, které byly mokré. Pozorovala jsem pláž. Všechno vypadalo tak jako před několika, minutami ? A nebo jak dlouho to bylo ?
Najednou se z lesa vynořil Jacob. Na sobě měl rifle a nahoře zase nic. Takže byl asi doma. Usmíval se na mě, což bylo dobré znamení. Taky jsem se na něj usmála. Přišel ke mně blíž a políbil mě.
„Nakonec se to obešlo bez následků“ zasmál se.
„Naštěstí“ odpověděla jsem se a taky jsem se smála. Takže se to vážně stalo. V tu chvíli se mi to v hlavě celé vybavilo.
„Jsi dobrá“ řekl Jacob a udělal na mě lichotivý usměv.
„To ty taky.“
Začali jsme se oba hlasitě smát. Potom jsem ho políbila.
„Jak dlouho už jsme tady?“ zeptala jsem se.
„Byli jsme tady celou noc. Je 11 hodin dopoledne“ usmál se.
Páni. Ono to opravdu trvalo tak dlouho?
„Tys byl doma?“
„Ano.“
Rozhlédla jsem se kolem. Kolem mě jen moře, pláž, les.
„Měla bych zajít něco ulovit.“ V tu chvíli se mi do krku dostala neskutečná pálivá bolest. Tuhle bolest jsem znala moc dobře. Jak dlouho jsem vlastně hladověla? Skoro měsíc.
„je to dobrý nápad“ řekl Jacob „vypadáš opravdu hrozně. Můžu jít s tebou?“
„Když chceš“ usmála jsem se.
„Fajn.“
Jacob si sundal kalhoty.
„Co děláš?“ zeptala jsem se ho.
„Půjdu nahý“ zasmál se. Taky jsem se zasmála. Potom si ze sebe sundal i svoje červeno-šedé trenky. Nic mě na něm nepřekvapilo. Jeho tělo jsem si pamatovala moc dobře. Pořád jsem si ho přejížděla pohledem. Musela jsem. V tom udělal nějaký pohyb, a najednou přede mnou stál vlk. Usmála jsem se na něj, otočila se a rozběhla se upíří rychlostí do lesa.
Bylo nádherné se takhle proběhnout. Běžela jsem a běžela. Pořád jsem pátrala po lese a hledala nějakou zvěř. Jacob mi byl v patách. Všude bylo ticho.
Najednou se v jednom keři něco pohnulo. Poznala jsem že je to zvíře. Zpomalila jsem. Pomalu jsem se přiblížila ke keři. Byla to srna. Otočila jsem se na Jacoba. Stál asi 3 metry za mnou a díval se na mě co budu dělat. Přikrčila jsem se, a potom jsem tiše zavrčela. Zvíře se leklo a vyletělo z keře. Ihned jsem se pustila za ním. Kdybych chtěla stačilo by udělat jeden skok a dostala bych ho. Ale chtěla jsem si s ním trošku pohrát. Vím, tohle bylo hnusné.
Nechtěla jsem tu srnu už víc trápit. Jacob pořád běžel za mnou. Udělala jsem jeden pořádný skok a doskočila přímo na zvíře. Povalila jsem ho na zem. Tím jak jsem na ní skočila jsem jí zlomila vaz. Takže když dopadla na zem, byla mrtvá. Všimla jsem si že Jacob se otočil a odběhl pryč. Ovšem já byla až moc hladová na to abych běžela za ním. Otevřela jsem pusu a zakousla se do krku.
Ucítila jsem tu dokonalost na svém jazyku. Bolest v mém krku ihned zmizela. Vychutnávala jsem si to co jsem pila. Krev.
Poznala jsem že se barva mých očí ihned změnila. Zase byly zlaté. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se kolem. Jacob tam nebyl. Podívala jsem se na zvíře ze kterého jsem právě vysála všechnu krev. Na krku měla několik děr po mém kousnutí. Vstala jsem. Zase jsem se rozběhla. Jedno zvíře mi nestačilo. Potřebovala jsem ještě nějaké. Podařilo se mi najít ještě další dvě srny.
Vrátila jsem se zpátky na pláž. Podívala jsem se po celé pláži. Jacob seděl u moře. Rozběhla jsem se k němu. Podíval se na mě „hotovo?“
„Ano. Co se stalo, že jsi odešel?“ posadila jsem se vedle něj.
„Nemůžu se na to dívat“ zamumlal „je hezké tě vidět, když běháš po lese, směješ se nebo cokoliv jiného. Ale na to jak zabíjíš nevinnou bytost, na tohle se dívat nechci“ potom se na mě usmál.
Nechtěla jsem se o tom bavit. Posadila jsem se blíž k němu a položila si hlavu na jeho rameno.
„Promiň. Příště tě už nebudu brát sebou.“
„Půjdu s tebou, jen když se půjdeš proběhnout. Ne když půjdeš zabíjet.“
Nemyslela jsem na to. Myslela jsem na to, co se stalo v noci. Poznal, že na něco myslím.
„O čem přemýšlíš?“ zeptal se.
„O tom co se mezi námi stalo“ usmála jsem se.
Potom mi zvedl mojí hlavu a posadil se naproti mne.
„Eywo, musím se dostat k hlavní věci, proč jsem tě sem zavolal“ vzal moje ruce do svých dlaní. Usmála jsem se na něj „a co to je co?“
„Dlouho jsem přemýšlel o nás dvou, a jsme opravdu zvláštní. Dvě nadpřirozené bytosti, co jsou vlastně přátelé, se do sebe zamilují. A přemýšlel jsem co dál“ zamyslel se.
„A na co jsi přišel?“ zeptala jsem se zvědavě.
„Měli bychom s tím něco udělat“ usmál se na mě. Potom si strčil ruku do kapsy.
„Zavři oči“ poručil mi. Zavřela jsem oči. Uslyšela jsem, že něco vytáhnul z kapsy.
„Můžu otevřít?“ zeptala jsem se. Něco udělalo tich cvak.
„Eywo?“ uslyšela jsem svoje jméno a potom bylo ticho, za chvíli se Jacob zase nadechnul a z jeho úst se dostalo „vezmeš si mně?“
Rychle jsem otevřela oči. To co udělalo, to tiché cvak byla malá černá krabička. V ní zářil stříbrný prsten s průzračným kamínkem. Potom jsem se podívala na Jacoba, který se na mě díval a usmíval.
„J-Jaku?“ zakoktala jsem. Nedokázala jsem nic říct. On to myslí vážně? Tohle byl pro mě šok, a to pořádný. Co se to vlastně stalo? Jacob Black mě požádal o ruku? Měla bych se provdat za Jacoba Blacka? Za vlkodlaka? Za někoho koho miluju? Ano. Vím, že tohle by bylo opravdové riziko. Jak by tohle snášeli upíři? Jak by tohle snášeli Volturi, konkrétně Aro? Ovšem Jacob byl někdo, koho jsem milovala a chtěla s ním být. A mohla jsem s ním být navěky. Proč bych ho tedy odmítala? Takže to příjmu? Já to chci.
Usmála jsem se na něho a potom jsem tiše řekla „ano Jacobe.“